Čajobáseň do svých veršů promítá Beladorovu a mou společnou vášeň. Netřeba zmiňovat jakou, že? Ten nápoj umí být velmi lahodný a čas s ním strávený při poslechu oblíbené hudby může být opravdu magický. A inspirující, jak můžete slyšet v básni. Schválně: může mít takové účinky i káva? 😛
Ukázka dvou slok básně:
Plně vnímám každou buňku,
každý zákrut svého těla,
plicní sklípek, plicní tůňku,
a další místa, co za léta zlenivěla.
S novým nálevem náhle v Darjeelingu jsem,
slyším šelest lístků čaje,
opodál v Pagodě šepot věřících, ten magický vjem,
něco ve mně zraje.
