Anální kolík pana lékárníka

Místní sousedské obchůdky ti připadají jako oáza pohody. Když v nich vidíš pracovat majitele, víš, že vždy půjde o příjemnou událost. Jak jsou ale v obchodě zaměstnanci, kteří tam jsou jen z chlebařství (jak říkal Masaryk), můžeš se spolehnout, že budou extrémně znudění. Mnohdy máš pocit, že je otravuješ.

Datum poslední změny: 30. 4. 2025

Třeba tu slečnu, co v přítmí váží tortilly. Señoru, co s každým kusem ovoce zvlášť chodí od kasy k váze a vůbec s tebou nemluví. Obsluhu u Florentina, kde je personálu asi tak třikrát víc, než je nutný. Nebo lékárníka!

Právě v lékárně si všimneš zajímavé věci. U dlouhého pultu stojí dvě prodavačky a jeden prodavač. Vidíš Vero, jak jde k jedné z nich. 

„Máte balzám na rty?” slyšíš ji. Paní ukáže rukou dál, že ona tohle jako fakt neřeší. Jdete vytyčeným směrem. Další prodavačka po vás jen loupne pohledem. Hbitě, to se ví. Na obrazovce jejího telefonu se toho za ten krátký moment uděje tolik! Úsporným pohybem hlavy naznačí, že máš pokračovat.

Dojdete až k señorovi. Lékárník potlačí zívnutí, poslouchá Vero a klíží se mu víčka. Nakonec únavu rozežene aspoň tak, že vstane a odejde mezi regály. Sic šoupavým lenivým krokem, ale přec krokem. Pozoruješ ho, jak mezi nimi tempem lenochoda prochází. U každého vezme jedno balení a nakonec se vrátí se třemi krabičkami. Vyskládá je před vás na pult.

Téma balzámů na rty tě dvakrát nezajímá. Těkáš pohledem po lékárně. Najednou tě zaujme vystavené zboží ve vitríně pod pultem. Coože? Vykulíš oči. Zrovna tohle u pána, který svůj zápal pro obsluhu zákazníků dává najevo výrazným zíváním? To ti přijde sakra v kontrastu.

Zkoukneš další viríny. ¡Ay, caramba! Takové zboží má skutečně jen on. Zřejmě je specialista. A Vero právě mrhá jeho potenciálem.

Překvapením mrkneš. Jednou, dvakrát, podíváš se na pána, znova do vitríny, ale vidíš dobře. Připomene ti to, jak jste byli před Mexikem v Bari a udělali si výlet do Alberobella. Ve šmoulí vesničce tě zaujal pouliční automat, ve kterém vedle brambůrek a limonád čekaly na kupce kondomy, lubrikační gely, jeden typ vibrátoru a jeden stimulátor klitorisu. Italky tak prostě přijdou, naťukají na klávesnici 666, kartou zaplatí a za chvíli už cupitají s nově pořízeným ďáblíkem dom.

Cozumelanky (i Cozumelané, jak se záhy dočteš) ale takové možnosti nemají. Poslední výspa Amazonu je na pevnině v Playa del Carmen, takže žádná diskrétní objednávka z online obchodu. A jelikož jde o zdraví, tak musejí do lékárny. Pán má pod pultem vyskládané vibrátory, škrtící kroužky, stimulátory klitorisu a anální kolíky.

Říkáš si, jak asi takový nákup se specializovaným lékárníkem může vypadat. Úplně vidíš tu scénku: přichází mladá, žádoucí chica, která se prodavače ptá na vystavené kousky. Vysvětluje mu své potřeby, není si jistá, jaký kus je pro ni ten pravý. On jí vyskládává zboží, popisuje přednosti jednotlivých modelů...

„A má i vibrace?”

„¡Claro que sí!” procitne náhle prodavač ze své letargie. Jeho hlas zní překvapivě živě. „Tenhle model má dokonce pět různých režimů, od jemného mravenčení až po zemětřesení, ze kterýho by se rozklepali i v Ciudad de Mexico. A že tam jsou zvyklý.”

„Pues, no sé," nakloní se chica blíž k pultu, aby si prohlédla nabízené možnosti. „Není moc... hlučný? Bydlím ve sdíleném bytě."

Prodavač, který ještě před chvílí zíval, je teď ve svém živlu. „Tenhle menší model je výjimečně tichý, señorita. Diskrétní jako zpovědník," mrkne na ni. Zbaví jeden kousek obalu a zmáčkne tlačítko. „Slyšíte? Casi nada. Skoro nic. Troufám si tvrdit, že vy budete hlučnější."

„A vodotěsný je?" pokračuje chica v doptávání.

„¡Por supuesto! Můžete s ním klidně do vany, do sprchy, na pláž... kamkoliv vás fantazie zavede," usměje se prodavač poprvé za celý den.

Znova se zadíváš na polospícího pána. Kdepak. Je pátek odpoledne a ty máš evidentně dost. Vzpomeneš si na ten kameňák o lenochodovi: Co dělá lenochod když hoří les? Hoří taky. Stejně jako by hořel prodavač. Vlastně nepochybuješ, že caballero by nezahořel ani kdyby měl prodat ten vibrátor.