Křest románu Trivandrum
Trivandrum je pokřtěno! Stalo se tak ve hravé datum 5. 6. 2025 v Divadle Exil. Trivandrum přitom vyšlo jako 25. kniha nakladatelství Pupenec.
Kmotrem se stal můj dlouholetý kamarád Václav (občané San Piega mohou znát ze Zdravé realitky). Před dvaceti lety by si kucí těžko pomysleli, že jednou budou společně stát na jevišti a křtít knížku. A i kdyby, rozhodně by je nenapadlo, že se bude křtít nealkem.
Datum poslední změny: 12. 6. 2025
A co že to Trivandrum vlastně je?
O čem že je román Trivandrum se dozvíš v tomhle videu (se křtem ale nemá nic společného).
S Václavem si na knihu kápla i Marťa Heš, šperkařka textů, která se také zhostila korektury románu. Symbolicky také zastoupila knižní tým. Večerem prováděla Jana Kaucká, herečka Divadla Exil a principálka divadla Týbrďo! Foto průřez večerem pak udělal Filip Tesař.
Tolik krásná fakta. A teď hravě. Zavřu oči a kafkovsky projdu metamorfózou do… mušky. představím si, že jsem malou muškou a účastním se křtu románu Trivandrum. Jsem psavá muška a působím jako redaktorka Listů ze San Piega. A tady je můj příspěvek.
Bzučení ze světa za kouřovou clonou: muška na křtu románu Trivandrum
Přistání v jiném světě
Koukám na týpka, kterej prej dopoledne ladí WordPress weby a večer už táhne čtenáře do mystických zemí, kde se pocity stávají postavami. To teda bzzz! Tomáš Shejbal, technik s duší kreativce, se za pár okamžiků chystá pokřtít svůj debut Trivandrum aneb záblesky ze světa za kouřovou clonou – román, který už před vydáním oslovil 130 lidí natolik, že si v crowdfundingové kampani (všechno o crowdfundingu ze sebe autor vysypal tady) koupili příslib knihy. A to přesto, že jim je jistě známá hláška „slibem nezarmoutíš".
Z mého stanoviště na osvětlovací technice slyším vše jasně: „Tohle není žádná self-help kniha plná rad a příkazů," vysvětluje Shejbal před křtem. „Je to příběh, který čtenáře provede vlastním nitrem, aniž by ho poučoval." Podobně pak odpovídá i Janě Kaucké, moderátorce a průvodkyni večera.
Radary, weby a introspekce
Tomáš Shejbal devět let výzkumničil kolem radarů (představte si, on zkoumal způsoby, jak odhalit létající předměty - takže i mě?), stavěl weby a paralelně... hledal sebe sama. „Zdánlivých protikladů je prej plný – najdete ho někde mezi čtením a psaním, koloběžkováním a gaučingem, metalem a mantrami," jak o sobě píše v medailonku v románu.
Co dělá Trivandrum tak bzučivě výjimečným?
Prolétla jsem si knihu (výhody mušího života!) a musím zabzučet:
- Pohádková realita s hlubokým poselstvím: čtenáři putují Buklandií, Ecelátií a Vingardem, ale ve skutečnosti objevují krajiny vlastního nitra.
- Autentičnost z vlastní zkušenosti: autor čerpal z vlastního překonávání úzkostí a zpracovávání svých „šutrů v batohu" (to chápu, taky mám strach z mucholapek).
- Cílí na mileniály: na ty, kdož čelí klimatické krizi, pocitu prázdnoty a absenci smyslu.
- Kniha nevznikala na sílu, ale v jemnosti, jako terapeutický román.
Tým snů za knihou
Román nevznikal v osamění. Shejbal sestavil knižní tým snů. Jsou v něm:
- Ilustrátorka Irena Sojková dodala knize vizuální duši, která je zasněná, jako román samotný.
- Redaktor Ondřej Horník (Knihy Dobrovský, Deník N) vybrousil text k dokonalosti.
- Korektorka Marťa Heš, šperkařka textů, autorka knih o spisovatelské krizi a "vnitřních schízách", text finálně šperkovala.
- Jiřina Kelnarová knihu sázela a postarala se o její finální grafickou podobu. Pomáhala s vydáním a komunikací s tiskárnou. Kniha vyšla pod hlavičkou nakladatelství Pupenec jako 25. publikace.
Křest románu Trivandrum - jako zahradní párty
„Neformální oblečení,” píše autor o dress codu křtu na pozvánce. Typicky pro něj bez zbytečných formálností, ale s autentickou atmosférou. Ostatně, pozorný divák si mohl všimnout jak zarputile odmítal skleničku, kterou mu chtěla přinést moderátorka Jana. Během křtu tak popíjel nealko pivo přímo z lahve (a já se těšila na zbytky na dně).
Křtilo se zeleným čajem od Petra Sýče (Kenya green), který Shejbal začal připravovat po autorském čtení. Až poté, co se ho moderátorka zeptala, jestli můžou přistoupit ke křestu. Za mě, bzzz, teda autor ukázal trochu amatérismus, bzzz, ale já jen malá muška.
Pak už si Václav s Marťou konečně kápli a román Trivandrum úspěšně vystoupil ze světa za kouřovou clonou na svou cestu za čtenáři.
Citát, který vše vystihuje
Takové “42” románu Trivandrum:
„Žijeme v prostoru, který vnímáme očima, sluchem, čichem, chutí a hmatem. Oproti tomu svět za kouřovou clonou se projevuje nejčastěji pocity. Když zavřeš oči a ponoříš se do sebe, víš, že hmota není všechno."
Plány na pokračování
Ze svého stanoviště na autorově rameni jsem zachytila, že Shejbal už má další plány – v prosinci 2025 vyjde audiokniha (bzučím nadšeně, to si budu moci nechat číst!). Edit 30. 3. 2026: audio kniha vyšla. Autor naznačil, že vzniká i povídková sbírka Za hranou ticha, která by údajně měla obsahovat sedm povídek. Shejbal by v nich údajně rád ukázal, že umí psát i vtipně. Ale prý by to nebyl on, aby druhou polovinu sbírky nevyvážil hloubkou. A kdo ví, možná se dočkáme i dalších příběhů ze světa za kouřovou clonou.
Co jsem tak poletovala kolem
Přípravy a jídlo
Shejbal prý místo křtu začal společně s moderátorkou, manželkou a osvětlovačkou připravovat hodinu a půl před začátkem akce. Půl hoďky před křtem už bylo vše hotovo. Což byl údajně i čas, kdy začali přicházet první hosté.
Nedivím se, že jim to trvalo tak dlouho - autor přecenil apetit diváků a tak musel nosit jeden tác s občerstvením za druhým (z chrudimského Kruhu zdraví). Ačkoliv hostů dle pozdějších Shejbalových slov přišlo na občerstvení tak akorát (to by ale byla náhodička!), snědla se zhruba polovina. Autor prý nechal připravit:
- 125 ks sakrajdy,
- 75 kousků chleba s pomazánkami,
- 75 ks kanapek,
- 2 kg obložená mísa - zase jen sýr a zelenina.
Možná kdyby na chlebíčky hodil kus salámu nebo klobásy, tak by to hostům šmakovalo jinak. Mě teda jo! Ale zase - jsem jen malá muška, co já o tom vím. Nakonec jsem i já dostala slušnou výslužku, takže si nemůžu stěžovat!
P.S. Kdybys chtěl/a nějaký serióznější reporty ze křtů, tak mě pomohly s uspořádáním křtu tyhle.