Síťovky po 10 letech a zkušenosti z jižní Itálie a Mexika

Síťovky s sebou denně tahám už 10 let. Co si budem, dneska jsou o dost dostupnější. Dají se koupit v kdejakým supermarketu nebo drogerii, na netu jsou návody jak si je vyrobit doma...

O síťovkách jsem psal jeden z prvních článků. Že o nich budu psát o čtyři roky později, to by mě fakt nenapadlo. Ale je to tak. Může za to cesta do jižní Itálie a Mexika. Přijde mi totiž, že kromě jejich dostupnosti se toho zas až tolik nezměnilo. Do Mexika a jižní Itálie ani za těch deset let nepřišly. V ČR se také nic extra nezměnilo.

Čím to je? Mám svou teorii.

Datum poslední změny: 31. 5. 2025

Je to nepohodlný

Podat v malé zelenině prodavačce síťovku může být sakra nepohodlný. I v anonymním supermarketu, kde jsou všude kolem lidi, připravení hodnotit. Nálepka ekoteroristy se už vznáší ve vzduchu.

Jenže ty víš, proč to děláš. Někde se začít musí. Tak do toho! To dáš! V tu chvíli edukuješ, seš zářivá ukázka pro ostatní, plamínek svíčky v opuštené vesnici.

Síťovky v Itálii

Na tržnici v Bari byly reakce na síťovky různé. Shrnout se dají do následujících bodů:

• “Vidíte? To byste měli nosit všichni!” volala na celou tržnici Italka se síťovkou nad hlavou, kterou Veronice doslova vytrhla z ruky.
• Počáteční údiv. Reakce ani pozitivní, ani negativní.
• Přehlížení a zaryté nabírání zeleniny do mikroteňáků. To je pak školička vymezování se, když proti tobě stojí rozvášněnej Ital… co si budem, to jsem nedal.

I v případě zamítavého postoje je to ale zkušenost - prostě jsme už k takovému prodejci nechodili.

Síťovky v Mexiku

Síťovky na Cozumelu byly jedna z mála věcí, co se z naší less waste rutiny dalo dělat. Což je pro mě, jakožto týpka, co v ČR chodí s košem šestkrát do roka sakra facka.

V našem oblíbeném krámku nám Lino, jak se náš oblíbený prodavač jmenoval, (přečti si, jak to chodí v malém obchodě na Cozumelu) dával ovozel do našich síťovek. Byl na ně zvyklý. Ale i po bezmála půl roce se během hovoru neudržel a na autopilota sahal po mikroteňácích.

Jak nakupovat se síťovkami

Pojďme si dát takové malé role-plays, kterýma se můžeš inspirovat.

V malé zelenině, kde tě obsluhuje prodavač

• Mluv jednoduše a přímo. Dlouhé ekologické přednášky nikoho nezajímaj. A hlavně nemoralizuj. Jinak máš nálepku ekoteroristy jistou. Takže třeba takhle: “Dobrý den, dejte mi to tady do síťovky, prosím". S úsměvem a klidným tónem. Hlavně žádný omluvy nebo otázky, na který se dá odpovědět ne (Dáte mi to…?).
• Podávej síťovku přirozeně, jako bys to dělal denně (což pak i budeš) a šlo o úplně běžnou věc (taky bude). Tvoje sebejistota často předurčí reakci prodavače.
• Drž síťovku viditelně, aby prodavač viděl tvůj záměr předem.

Typická situace:

• Prodavač: začne odvíjet mikroteňák z role . Reakce: "Počkejte, mám vlastní."

Tipy na reakce prodavačů - nejčastěji za kasou v supermarketu

Prodavač: "Co to je? Proč nechcete sáček, když je v ceně?" Reakce: "Síťovka, používám ji místo jednorázových sáčků."

Prodavač: "To je zbytečný, jeden sáček svět nezachrání..." Reakce: "Pro mě to smysl má. Dělá mi to radost."

Síťovky a CO2

Můžeš vytáhnout argument, že síťovky vlastně ničemu nepomáhají. Že by musely sloužit roky, aby splatily CO2 vypuštěné během jejich výroby. Až na to, že vůbec. CO2 spojené s výrobou 14 plastových sáčků je dle statistiky stejné, jako osobák, který ujede 1,6 km. Přidej si do výpočtu nerecyklovatelnost plastových sáčků (tu teoretickou nepočítej), jejich povalování se všude možně, úhyn zvířat, rozpad na mikroplasty a tím pádem další pronikání do potravinových řetězců, včetně lidského.

Síťovky jsou minimum

Pořád můžeš věřit pohádkám o drahém bezobalu na základě srovnání ceny jednoho produktu, rozdílného množství a ještě k tomu jiné kvality. Ale síťovky kromě pořizovací ceny nic nestojí. Nosíš je opakovaně a jejich používání není o nic náročnější, než je rolování role s mikroteňákem. Stačí je mít jen připravený v nákupní tašce.

Víš, že síťovku vynalezl Vavřín Krčil (jeho socha na fotce) ve Ždáru nad Sázavou? To mi odhalila Alena z Bezobalíku během 2. koloběžkové cesty po bezobalech.

Recyklace plastových sáčků vs kompostovatelné sáčky

Náhrada plastových sáčků za kompostovatelné podle mě taky není cajk (viz i plačkání caballera). Proč?

• Někdo je musí vyrobit, pak se musí někam převést a zkompostovat.
• Mnohdy není jasný, jestli jsou sáčky skutečně kompostovatelný, nebo rozložitelný. To není totéž. Rozložitelnost znamená rozpad na mikroplast. Zjednodušeně. Celá problematika je mnohem komplexnější.
• Když je hodíš do hnědé popelnice na bioodpad, v kompostárně je nemají jak rozeznat od mikroteňáku a tak je stejně vyhodí.
• Ve žlutém konťasu také nemají co dělat. Dělaly by problém dál v recyklačním procesu. Shrnutí viz třeba tenhle článek.

Proč jsou klasický mikroteňáky problém?

• Jsou lehký a zabírají hodně místa. Jejich sběr a přeprava nejsou efektivní. Tím pádem je jejich recyklace dražší a výroba nového mikroteňáku tak vyjde levněji přímo z primární suroviny.
• Nízká poptávka po recyklátu. Což je důsledek předchozího bodu.

Zajímavým vhledem do problematiky může být článek Cost analysis of plastic solid waste recycling in an urban district in Turkey. Stručný závěr: Recyklace plastového odpadu v městském prostředí je nákladná a ekonomicky smysluplná pouze při vyšší efektivitě sběru a třídění. Jinak je cena recyklace srovnatelná s výrobou nového plastu, což omezuje motivaci k recyklaci.

Taky výsledky průzkumu z roku 2015 jsou zajímavý. Dle nich jsme zvládli vygenerovat 400 miliónů tun plastového odpadu ročně. 36 % z toho jsou jednorázové obaly. Pro srovnání: 36 % je 144 miliónů tun, což je hmotnost 14 400 Eiffelovek 🗼 (ta váží +-10 000 tun). Kdybys plastové Eiffelovky (pomineme, že aby měly stejnou hmotnost, musely by být mnohem vyšší) rozmístil/a po rovníku Země, čekala by na tebe jedna věž každé tři kilometry. Navíc 9 % plastového odpadu celkově bylo v roce 2015 recyklováno (a jistě mnohem míň u jednorázových obalů - takže těch Eiffelovek by moc neubylo). Tuhle statistiku jsem sdílel v Mlsným zpravodaji. Pro víc takových zvaž odběr. 😉

To všechno píšu jako podpůrný argument pro síťovky, ne abys lámal hůl nad recyklací obecně!

Na skok ke staršímu bratranci - plastovým taškám

Na stránce beyondplastic jsou zajímavé statistiky. Několik jsem jich sem vyzobl:

• Lidé používají přibližně 5 bilionů plastových tašek ročně (160 000 každou sekundu).
• Plastové tašky se ve většině případů nerecyklují - i když jsou sbírány, často končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Kromě problémů s recyklací (ekonomiky za tím) mě z webu dále zaujalo:

• Způsobují ucpání recyklačních strojů (odhadované náklady $9,500 měsíčně navíc).
• Ucpávají kanalizace, zachytávají se na stromech a znečišťují vodní toky.
• Komunity na západním pobřeží USA vydávají více než $520 milionů ročně na boj s odpadky.