¡Hombre, na slovíčko! Aneb plačkání caballera nad zbytečnými obaly
Španělsko (jak do Španělska dojet vlakem a jak se po Španělsku přepravovat rychlovlaky), Slunce, moře a hory. Olivas y aceitunas, vino rojo y blanco a černovlasé señoritas s tmavýma očima. Trhy, čerstvá zelenina, ovoce, queso de cabra, ale když nebude tak nepohrdnu ani kravským. Empanády, pan de pasas… ¿Bolsa? Cože? No, no necesito bolsa. ¿No me escuchaste, hombre? Fakt tašku nepotřebuju… hm, skvělý. ¡Tak mujasgracias, no! Nezbývá mi než plačkání nad zbytečnými obaly. Nebo ne?
Poslední změna: 13. 9. 2023
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts, nebo třeba YouTube.
Nebo si tento a každý nový díl poslechni hned teď!
Kompostovatelné pytlíky v supermarketech
Ano, supermarketu jsem se (převážně) v Galícii často nevyhnul. V ČR se chrámům konzumu vyhýbám (když zrovna neroznáším letáky), ale při cestování se těžko plánuje v kolik kde budu, zda bude otevřeno v místních tiendas, nebo budou-li vůbec nějaké, že? Dokonalost jde tedy stranou.
Supermercados u pultu s chlazeným prodávají samozřejmě quesos. Ty sýry balí do voskovaného papíru a ten pak bez rozpaků zabalí do kompostovatelného pytlíku. Na ten nalepí štítek s cenou. Nepronikne ani vir. ¡Salud!
Ale kam s tím kompostovatelným igeliťákem? Je na něm piktogram, že ho má nakupující po dosloužení vyhodit do orgánica. A že doslouží velice rychle. Je tenčí, než klasické igeliťáky, zpravidla nepřežije odlepení cenovky. Tu je naprosto nezbytné odlepit (pokud se tedy nehodláš na obsah jen dívat), protože ta střeží zauzlovaný otvor.
Jak se v tom má ale chudák españolito vyznat? Desítky let do něj hučeli, aby ty igeliťáky neházel do směsného, ale do žlutého konťáčku. Teď, když je konečně acostumbrado a sbírá za své udržitelné/ekologické/skvělé/příkladné chování (z vyhazování vyšších jednotek igeliťáků denně) jeden dobrý pocit za druhým, by měl najednou “igeliťáky” házet do bioodpadu? ¡Que va!
Vedoucí supermercada samozřejmě namítne, že je to směr k udržitelnosti a připomene, že když se kompostovatelný “igeliťák” dostane do přírody, časem se (tady nebude ani lhát) neškodně rozloží. Ale i tak… fakt potřebujeme všechno pětkrát obalit igelitem, když to vyřeší vlastní síťovka nebo krabička? Klidně něco na způsob rekrabičky, když ne vlastní.
Kromě článku “Plačkání nad zbytečnými obaly” čtenáři také s oblibou čtou:
Tulení empanád s croissanty zakázáno
V malých pekárnách, sýrárnách, ovozel atp. jsou velmi hbití. Budiž jim to přičteno k dobru, jen je té horlivosti až příliš. Asi ten temperament?
Vlastní síťovky fungují, to jo, ale obsluha náhle při vážení síťovku obratných chvatem vhodí do igelitové tašky. Když je obsluha pomalá, snažím se tu zkázu zarazit. Prodavač se ale jen usměje a s vírou toho, že mi poskytuje nadstandardní službu navíc, mi řekne: “Mejor así”. Jo, jsem magor asi, když tu tašku navíc nechci. Když mi ji hombre přece dává zadarmo!
V pekárně mi cpou každej druh pečiva do papírového pytlíku. Jakoby se ten navoněnej francouzskej elegán (croissant) nechtěl lísat se sličnou voňavou empanádičkou. Jakoby nechtěl pan sladký (pan dulce – pan je španělsky chleba/pečivo všeho druhu, pan dulce je sladké pečivo) k panu integrálnímu (pan integral).
Señor, co se vám nelíbí? Sáček je přece papírový! ¡Venga, hombre! To je náhrada jednoho obalu za druhý. ¡No, calmate! nepotřebuju to ještě do plastový tašky, dyť si to chci sníst hned na ulici!
Přetavení plačkání nad zbytečnými obaly do akce
Když už jeden neustále dostává další a další tašky o které se neprosil, ba je mnohdy přímo zamítal, je jich za chvíli víc než un poco.
Dumal jsem, jak s tou ekologickou katastrofou naložit. To by bylo, aby řešení nebylo. Vzpomněl jsem si na náš zvyk, který jsme si zavedli s Veronikou v ČR. Pokaždé, když nám někdo přinese nějaký větší igeliťák, nebo v něm něco dostaneme, dáváme si ho do speciální nádoby. Když pak jedeme na výlet, bereme ho s sebou a naplníme ho odpadky, které nasbíráme po cestě.
Tím je negativní přeměněno na pozitivní. Takže jsme pár cest a pláží očistili od špetky smetí. Přestalo nám tak vadit, že se ne vždy úspěšně ubráníme plastovému/papírovému přívalu jednorázových obalů.
Poznámka: to čtenáři, neznamená, že mě teď zavalíš igeliťáky!
Dost dobrej tip, jak takovéto čekající pytlíky a igelitky na svou příležitost skladovat, mi ukázal Gallego Nacho. Já mu za to ukázal, jak dělat doma ovesné mléko.
Nacho je na fotce výše, plody jeho učení pak ve videu vlevo.
Objetí z dojetí
Sedím v panadérii v malém přímořském městečku Noia a tam přichází chlapík s plátěným sáčkem na bagetu. Paní mu ji tam loupne jakoby se nechumelilo, on jí plácne do ruky euro a mizí v žáru ulice.
Nevěřím svým očím: ¡Un abrazo, compañero! vytírám si z očí slzy dojetí. Přece jen jsem našel spřízněnou duši! usmívám se a opatrně usrkávám ze svého šálku té negro. Cukr v papírovém sáčku, s vedle odpočívající sušenčičkou v plastové fólii, přezíravě ignoruji.
