Návštěva 17 bezobalových obchodů na koloběžce. To stojí za pomočení.
Aš na Kremenec? Tak až tam jsem fakt nedojel… jakto? Dostaneme se k tomu. Stejně tak zmíním, kterých 17 bezobalových obchodů jsem navštívil. Nakonec se dostaneme i k tomu pomočení.
Plánovaná trasa 1200 km se mi zase krapet natáhla. O 200 km. Z toho 760 km připadlo na ČR a 640 km na Slovensko. Cestou jsem navštívil 13 bezobalů, před dalšíma 4 jsem postál, navštívil jsem zero waste výrobce kvašených mňamin, výrobce koloběžky, na které jsem si to svištěl a potkal spousty zajímavých lidí. Spousty zajímavých příběhů jsem si i vyslechl… a skoro nakonec jsem pátral po svých vlastně nevlastních kořenech.
Neboj, vše v tomhle článku neprozradím. Jen něco. Zbytek si nechám na přednášky. Třeba i ve tvém městě. Napiš mi do kontaktního formuláře, nebo na sockách, a naplánujem přednášku i u tebe!
Poslední změna: 15. 7. 2023
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts, nebo třeba YouTube.
Nebo si tento a každý nový díl poslechni hned teď!
Co jeden neudělá pro navštívení bezobalových obchodů
Balení
Letos jsem začal balit včas. Dokonce jsem na koloběžku namontoval nosič a vyzkoušel si na ni umístění brašen a nepromokavého vaku. Jediné, co mi trochu dělalo vrásky, bylo snížení objemu zavazadlového prostoru z 80 litrové krosny na 53 litrů (brašna 35 l + vak 8 l + 10 litrový objem karimatky).
Den před odjezdem jsem se sbalil. Ještě minimalističtěji než loni. Ukázalo se, že mi v bočnicích brašen trochu místa zbývá.
Cesta na nejzápadnější bod republiky
V pondělí jsem na koloběžce jel na nádraží a začal si osahávat chování koloběžky se zatíženým předkem. Žádala si ode mne o dva vteřiny časnější reakce na změnu směru. Nicméně jsem dojel na nádraží, nastoupil dle plánu do pendolina a poseděl si 4 a půl hodiny ve vlaku. Jeden přestup, další půlhodina v lokálce a byl jsem v Aši.
V Aši jsem zjistil, že nejsem schopen zopakovat původní uchycení brašen z předchozího dne. Rovnou jsem sáhl po záložním řešení v podobě přichycení brašen gumicuky a vyjel jsem směrem k nejzápadnějšímu bodu ČR, abych mohl začít s Jelenovým přejezdem republiky.
Od jeho dosažení jsem už nabral směr na východ a večer spal u Františkových lázní, kde jsem ochutnával jeden minerální pramen za druhým. Mým favoritem je Sluneční pramen. 😉
Jak vypadal první den můžeš vidět v tomhle kraťounkém videu.
17 bezobalových obchodů na cestě
Nepopisuju cestu den po dni. V tomhle článku shrnuju navštívené bezobaly a snažím se poukázat na to, co mě v nich zaujalo.
Deníkový popis cesty najdeš ve členské sekci (první díl je volně). Zápisky vznikaly přímo na cestě. Za kilo měsíčně (předplatné můžeš i po měsíci zrušit 😉) se tak dostaneš k zákulisním informacím, bonusům a dostaneš přednostní přístup k podcastům a vybraným příspěvkům. V případě zápisků z cesty tě v členské sekci čekají vlogy, fotky a deníkové zápisky.
Medlenka (Cheb): nejzápadnější z bezobalových obchodů
První bezobal na cestě. Medlenka je spíš farmářský obchod, poměr bezobalu/obalu cca 1:1. Dle majitelky je to udržitelný koncept. Jen bezobal by neprospíval. Majitelka se snaží zákazníky “utáhnout na jídlo”, snaží se v Chebu vytyčovat trendy. Hledá dodavatele, kteří do Chebu nedodávají a tím stahuje zájem zákazníků o obchod.
Bezobalofka (Rokycany)
V Bezobalofce mě zaujal vermikompostér. V sortimentu dále rozložitelné náplasti. Jinak jde o “klasický”, milý bezobal. Zaujala mě poměrně široká nabídka kosmetiky a dalších dekorativně/užitečných věcí.
Za dobu mé návštěvy se v bezobalové prodejně protočilo několik lidí. Většina si šla pro Scuk, pár z nich si i něco nakoupilo z nabízeného sortimentu.
Vojta Sedláček – Bezobaly
S Vojtou jsme byli od začátku cesty domluveni, že bychom se mohli potkat a vidět se tak osobně. Nevěděl jsem však v kolik budu poblíž Příbrami. Nakonec sem u Vojty spal. Probrali jsme kdeco a já doufám, že jsme se neviděli naposledy. 🙂 A ještě jednou děkuju za nocleh!
YesBez (Příbram)
Každý bezobal se mi líbí, každý je něčím výjimečný. Ale YesBez, to byl fakt zážitek. Velkorysý prosvětlený prostor, dohromady s vege bistrem. Suverénně největší koncentrace lidí, co jsem ze všech bezobalových prodejen kdy viděl.
Díky kombinaci s bistrem si tak můžeš nechat připravit nákup, zatímco se najíš/vypiješ nápoj dle preference. Ale možná je to škoda, protože s Jirkou se moc hezky povídá.
V obchůdku byla výstava nádherných, duši lahodících obrazů a nabídka “spirit/ezo” předmětů od lokálních umělců/rukodělců.
V sortimentu mě také zaujaly vyzrálé sýry z blízké sýrárny. Chutnaly fakt skvěle. Kor večer v hamace s luštěninovými lupínky.
Jirka musel neustále odbíhat za pult obsluhovat zákazníky. “Chce to majitele, který svůj sortiment zná a prodávané potraviny sám jí,” říká. Viděl jsem na lidech, jak mu nechávali nahlédnout do jejich soukromí a odcházeli s úsměvem na tváři.
Tohle udělá jen přítomnost majitele, nebo alespoň brigádníka, který je na místě často a má pro svou činnost zápal.
Pokračoval jsem dále na Sedlčany. V Sedlčanech se protnula trajektorie loňského Srdcem bez obalu s letošní cestou.
Vlašim bez Obalu
Bezobalová prodejna ve Vlašimi je malá, ale nacpaná sortimentem. Působila na mě jako taková “velká špajz”.
V bezobalu se prodávají i knihy. Kdybych nebyl na koloběžce, hned bych si jich několik koupil. Tituly jsou poskládané přesně pro mě: seberozvoj, ekologie, inspirace. Dále mě zaujaly společenské hry a “smysluplné hračky”.
Dana, majitelka, provozuje i knihovnu podobného zaměření. Sdílí tak svou vlastní knihovnu s ostatními, bezplatně. Dále se v prostoru bezobalu pořádají smysluplné rozhovory.
Mr. Salatoff
Po Vlašimi jsem přejel k Blaníku, na který jsem vylezl… což nebylo moc taktické. Ačkoliv mi to nezabralo moc času, přesto jsem se tím dostal do skluzu a na setkání s rodinou od Mr. Salatoffa jsem nabral zpoždění. Za zpoždění se tímto ještě jednou omlouvám.
Mr. Salatoff dělá kvašené mňaminy a nápoje a dále veganské obědy v rekrabičkách. Dodávají do vybraných bezobalů a v DNA firmy mají nerůst. Chtějí dělat dobré jídlo, inspirovat (zero-waste), nezatěžovat životní prostředí a současně si podnikáním zajistit pohodové finanční zázemí.
Povídali jsme si na louce pod Blaníkem, pár kousků mi dali ochutnat a musím přiznat, že se svým kimchi budu muset ještě dost zabrat. Slast! Jejich výrobky najdeš ve Vlašimi bez Obalu, nebo třeba v Praze v Boutu.
Dobroty od Vážky (Havlíčkův Brod): první z bezobalových obchodů, který jsem nestihl otevřený
V Dobrotách od Vážky mi to nevyšlo. Přijel jsem v sobotu navečer. Před příjezdem do Havlíčkova Brodu jsem však na hrázi Sedlické přehrady zdolal polovinu Jelenova přejezdu republiky!
Bezobalík (Žďár nad Sázavou)
Ačkoliv jsem přijel v neděli, Alena, majitelka Bezobalíka, mi obchod otevřela. Nejen obchod, ale i dveře její domácnosti. Mohl jsem tak poznat i její rodinu a vyzkoušet si kulinářské schopnosti většiny členů rodiny (výborné!).
V Bezobalíku mě zaujalo hned několik věci:
- Sklad v prvním patře, ačkoliv prodejna je v přízemí.
- Krásný prosvětlený prostor v obchodním centru. Na patře se nachází ještě řeznictví a vinotéka.
- Přizpůsobivost dodavatelů mléka – Alena je přesvědčila, aby začali dodávat ve vratném skle.
- Alena dává obchůdku sociální přesah – zaměstnáváním sociálně znevýhodněných a dále pak výrobky z chráněných dílen.
- Nakládání s “odpadem”: z krabic se dělají další dárkové ozdoby na sklenice a šanony na dokumenty.
Špajz plný dobrot (Kunštát)
Uvnitř jsem se cítil fakt dobře. Jako někde na chalupě. Mohla za to dřevěná podlaha, pult a trochu přítmí. Bezobal je to cca z poloviny. Z druhé poloviny něco jako zdravá výživa a vesnický obchod. Obchůdek totiž neleží přímo v Kunštátě, ale přidružené vsi. Obchůdek je hned u silnice první třídy a za tu chvilku, co jsem zde strávil, dovnitř přišlo hned několik lidí.
Ve Špajzu plném dobrot jsem objevil ladu (sladká pochutinka z cizrnové mouky). Do té doby jsem o tom neslyšel a to mám indickou kuchyni rád.
Bez obalu v Srdci Hané (Prostějov)
Bez obalu v Srdci Hané to nevyšlo. Přijel jsem v den, kdy bylo zavřeno, navíc majitelce přijeli řemeslníci.
Mibo
Výrobce českých (nejlepších!) koloběžek. 7 let jsem měl Mastra (ta koloběžka z loňské cesty) letos Splita, takže nijak neplkám!
Ujali se mě a to navzdory předem nedomluvené hodině (jen dni). Ujal se mě Martin (níže na náhledu videa), vedoucí výroby, kterou mě i provedl. Také mě nechal omrknout i další modely a dokonce mě nechal projet na silničce ředitele. Pssst!
Žasl jsem, jak se z pětimetrových “trubek” stává koloběžka. Návštěvou v Mibu jsem si utvrdil, proč jsem před sedmi lety šel právě do téhle značky. Ze stránek Miba:
“Vyrobíme každý rok jen 2500 koloběžek. V tom čísle je ukryt náš závazek dodat vše v té nejlepší možné kvalitě a s velmi osobním zákaznickým servisem. Objem produkce pro nás není priorita. Sami sebe nevnímáme jako neustále se rozrůstající firmu, která se snaží prosadit na trhu objemem produkce.
ze stránek MIBO
Inovace a praktičnost, radost z jízdy, bezpečnost a komunita, to jsou naše témata.”
Almara (Horní Bečva): první z bezobalových obchodů, který byl založen s neočekáváním zisku
Mám úsměv na rtech. Almara, to je svět sám pro sebe. Radan, majitel, je živý, přátelský a aktivní. Zároveň se jedná o první obchod (o které jsem slyšel), který majitel zakládal s tím, že nebude generovat zisk.
Obchůdek provozuje spolek Duša ZEmě, z.s., nezisková organizace plně se ztotožňující s principy sociálního podnikání. Bezobalový obchod je tak jen jednou z mnoha aktivit.
Horní Bečva je vesnice v Beskydech, kam v létě míří spousta turistů. Bezobalový obchůdek je na příjemném místě, má několik stolečků na pití kávy a pojídání nějakých mňamin, nebo místní zmrzliny.
Kredenc bez obalu (Frenštát pod Radhoštěm)
Kredenc bez obalu jsou s Ostravským bezobalem (po pražském Bezobalu samozřejmě) prvními bezobalovými obchody v ČR.
Obchůdek je malý, ale je v něm vše potřebné. A je moc útulný. V jedné části je gaučík se stolečkem, kde jdou spořádat nakoupené mňaminy (ověřeno!).
Obchůdek je malý, ale je v něm vše potřebné. A je moc útulný. V jedné části je gaučík se stolečkem, kde jdou spořádat nakoupené mňaminy (ověřeno!).
Nicméně Kredenc bez obalu silně pocítil covidový odliv zákazníků. Pojedete-li v létě do Beskyd, stavte se v Kredenci bez obalu!
Beskydy bez obalu (Frýdlant nad Ostravicí)
Další úsměv na tváři. Beskydy bez obalu nepřehlédneš! Obchod si hezky obložili dřevem, dřevo dominuje i uvnitř. Okna jsou veliká, prostor se koupe ve světle. Kromě klasického sortimentu bezobalu je zde široká nabídka kosmetiky (a obecně drogeristického zboží).
Mě ale přitáhl chlaďák s jogurty, sýry a dalšími lokálními mňaminami, které jsem spořádal rovnou na místě.
Po odchodu Jitky, majitelky jsem si dlouho povídal s pomocnou silou… jméno jsem zapomněl. Což mě mrzí. Jednalo se o jeden z těch rozhovorů, kdy obě strany cítí, že je ten druhý na podobné vlně… opatrné naťukávání a postupně odstraňování skořápky… hluboká témata… no dobře, ale to jméno neokecám. Nicméně doporučený román Adresa Naděje jsem právě dočetl. 😉 Dějově se moc neděje, přesto člověk hltá každou stránku a nemůže se dočkat, co bude dál.
V tomhle bezobalu se taky stavte! Ve Frýdlantu (něco kolem 10 tisíc hlav) jsou dva bezobaly v jednom městě. Obchody stojí jen kousek od sebe, navíc proložené zdravou výživou. Nic moc pro prosperování…
Kromě článku “17 bezobalových obchodů…” čtenáři také s oblibou čtou:
Spolu bez obalu (Frýdlant nad Ostravicí)
Prostor Spolu bez obalu je vzdušný, moderní. Kromě klasického sortimentu mají i zmrzlinu!
Třinec bez obalu (velké překvapení: Třinec)
Třinec, to nejsou jen železárny (ačkoliv půl města zabírají), ale i obchod Třinec bez obalu. Kromě klasického bezobalího sortimentu se zde prodává kvasový chleba. Jeden jsem si koupil a jeden omylem dalšímu zákazníkovi odcizil. Když se po něm začal zákazník shánět, došlo mi, že jsem si chleba dával do brašny dvakrát. 😀
Dále mne zaujaly sušenky Mňamis, také snad největší výběr koření, co jsem v bezobalech viděl. A nemůžu nezmínit mechové obrazy!
Nadějně také vypadal chlaďák, ale vzhledem k mému příjezdu v pátek odpoledne už toho moc neukrýval.
První z bezobalových obchodů na Slovensku: Do batôžka (Dolný Kubín)
Přes Dolný Kubín jsem projížděl v sobotu večer, takže jsem otvíračku nestihl. Současně tím, že jsem podobný čas příjezdu očekával, jsem netlačil na pilu, co se týče “nějaké” proaktivní komunikace… takže aspoň zvenku. Uvnitř to vypadalo dobře!
Bezobalový obchod se nachází před něčím, co připomíná autobusové nádraží (nebo spíš frekventovanější zastávku), takže místo bude asi frekventované.
Hrnček Var (Liptovský Mikuláš)
První z bezobalových obchodů, který jsem na Slovensku navštívil. Lokalita bezobalu Hrnček Var je přímo v centru v pěší zóně, obchod je hezky z ulice vidět. Sortiment není žádnou exotikou, spousta věcí je od nás.
Prostor je velkorysý, sortiment rozsáhlý a zahrnuje mnoho mňamin. Prý i hodně táhnou. Což vzápětí potvrdila slečna, která se přišla zeptat, zda už dorazily Marshmallows.
V lednici jsem objevil “marhul’ový” nejogurt. Chutnal dobře. Jelikož mi došla zubní pasta (respektive se mi rozmočily tablety v papírovém obalu), pořídil jsem si zde sypkou pastu jen z bylinek. Takovou jsem ještě nikde neviděl. Na výběr byla “sladká” a slaná varianta.
Povídat by se v Hrnček Var dalo dlouze a je pravdou, že jsem se tu docela “zasekl”.
Košická špajza (Košice)
Obchůdek Košická špajza se nachází snad dvě ulice od hlavního nádraží. Prostor je malinký, ale sortimentem nadupaný. Majitel si totiž nechal na zakázku udělat regály, do kterých se sklenice dávají pod úhlem. Police regálů tak nad sebou mohou být velmi hustě a tím pádem se do prostoru hodně vejde.
Špajz Humenné (kdo by to byl řekl – Humenné): nejvýchodnější z bezobalových obchodů
Do Humenného jsem přijel v sobotu asi hodinu a půl po zavíračce. I tak to byl koloběžkový výkon. Původně jsem si myslel, že přes Humenné pojedu mnohem později. Bezobalovou prodejnu Špajz Humenné jsem ani nehledal. Chtěl jsem se přiblížit co nejblíže k Nové Sedlici, jak jen to půjde. Přesto si mě bezobal našel – jel jsem náhodou okolo a rozloučil se tak s posledním z bezobalových obchodů na trase.
A ten den jsem urval 105 km. Na to, že ráno fučelo silně proti a občas se proti mě zvedaly kopečky, slušný výkon, ne?
Aš na Kremenec. Až do pomočení?
V neděli jsem dojel do Nové Sedlice. Z nové Sedlice jsem na Kremenec došel už pěšky. Cesta na Kremenec vede prastarým bukovým pralesem, tam by to na koloběžce fakt už nešlo. Široká cesta se postupně ztrácí, až začíná úzká pěšina, stromy přes cestu, kořeny…
A to pomočení? Když Slovák říká: “Jeďte do Liptovského Jána, tam se můžete pomočit.” Nerozumí tomu stejně, jako my. Říká tím něco ve smyslu: “Jeďte do Liptovského Jána, tam se můžete vycachtat.”
A že těch pomočení/koupaček cestou bylo. Nepohrdl jsem přírodními koupališti, řekami, horskými potoky, studenými minerálními prameny a občasnými sprchami, když jsem u někoho spal.
Léto je tady. Takže přeji po Slovensku: “spoustu letních pomočení”!
