Podobnosti mezi tvořením raku misky a životem
První miska je spíš pokus. Raději hlínu zmačkáš do původní koule a začínáš znova. Tentokrát si dáváš záležet. Moc. Až tak, že stěny misky zeslábnou a drží silou vůle. Byl by zázrak, kdyby přežily přenos k peci.
Datum poslední změny: 4. 12. 2025
Polkni hořkost, synku, a začni znova
Když se tě lektorka ptá, zda bys nechtěl po druhém pokusu začít znova, nechce se ti. Dal jsi do té misky tolik!
Polkneš hořkost a za minutu zboucháš misku, která je v tvých očích dokonalá. Ve třetím pokusu zúročuješ předchozí neúspěchy. Nelpěním na dokonalosti druhé misky (ale nepoužitelné) vytváříš misku třetí. Bez předchozích neúspěchů by nevznikla. Není dokonalá, ale má v sobě kus autentické krásy.
Jelikož jsi ji vytvořil rychle, můžeš udělat ještě jednu. Čtvrtá, vytvořená za další minutu, vypadadá podobně jako třetí.
Dotek
Během práce na misce si uvědomuješ, jak je příjemné dotýkat se studené vlhké hlíny. Tvé prsty, zvyklé na bušení do klávesnice, si teď hrají s tlakem, hlazením, mačkáním... Je v tom až jakási intimita. A praktičnost. Pod rukama ti vzniká něco, co (snad) budeš i používat.
K nádobce nepřidáváš žádní ouška, podnožky… Naopak je důležité, aby ve své prostotě plnila svou funkci na maximum: zapadla do tvých dlaní a při položení na stůl (stabilně) stála.
Tavící pec
Výsledná miska je zranitelná, jakýkoliv projev síly ji deformuje. Nedrží tvar. Až průchodem ohněm získá pevnost, současně křehkost.
Ztráta kontroly
Po vypálení se rozpálená nádobka vkládá do mokrého listí a pilin, které s glazurou reagují, obtiskávají do ní strukturu. Pokud jsi měl doteď tvorbu pod kontrolou, přichází část, kdy ji pouštíš. Do hry vstupuje příroda. Výběr barvy glazury má vliv, ale v závislosti na mnoha proměnných se bude výsledná podoba měnit.
První čaj
Miska je těžká, sedí ti hezky v dlani. Po prvním pití čaje ale víš, že ji na čaj používat nebudeš. Při přikládání misky ke rtům ti vadí, že jsou stěny nádoby příliš tlusté (ne že by na to lektorka během workshopu neupozorňovala). Párkrát o stěny dokonce škrtneš zuby. Připomene ti to, jak jsi jako malý stál na verandě, mamka ti dávala napít a ty jsi prokousl skleničku…
Nakonec misku naplníš sodou a používáš ji na kapání éterických olejů (viz článek, kde tohle využití rozebírám). Při psaní tohohle článku ji máš u klávesnice a nasáváš vůni oregana. Druhou nádobku používáš na pálení palo santa nebo šalvěje.
Co to vlastně je ta raku miska?
Co to vlastně ta raku miska je? Nebudu vymýšlet kolo a rovnou sem kopíruju citaci z vábičky na workshop, který pořádala Krajská knihovna v Pardubicích.
“Tvorba čajové raku misky tažené z ruky – dvoufázový workshop vedený autorkou výstavy Paměť hlíny Marcelou Pospíšilovou.
Raku keramika je tradiční japonská technika vypalování keramiky, která vznikla v 16. století a původně byla spojená s čajovým obřadem. Typické je pro ni to, že se keramika po vytažení z pece prudce ochladí – často se vloží do pilin, listí, slámy nebo vody. Tento proces vytváří na povrchu velmi výrazné, často nepravidelné barevné efekty a prasklinky (tzv. krakeláž).”