Bezobalové obchody ve Španělsku? No jasně! Bezobalové obchody nejsou výsadou jen České republiky.
Spoiler: lokální mňaminy v chlaďáku nemaj. Ale uklízej pláže a jsou docela aktivisti. Většina pak jednorázové obaly neřeší, viz minulé plačkání caballera.
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, či Google Podcasts, nebo třeba YouTube.
Ne každá země, jako my nebo třeba Slovensko, má mapu bezobalových obchodů. To je pak jeden odkázán na vyhledávání. Jenže co hledat? “Zero waste Spain”, “Sin envaces España”? Obojí něco najde, ale není to ono. “Sin residuos” zafunguje lépe, ale to zázračné slovní spojení je “tienda a granel”. A do Google s ním!
Tienda a granel znamená obchod na váhu. Takové označení docela dobře vystihuje fungování některých obchodů: zákazníci si nenosili vlastní nádoby (ani v jednom navštíveném obchodě jsem to neviděl), ale potraviny si odnášeli v papírových pytlících. Jednou jsem viděl i prodavačku dosypávat ořechy z kilového igeliťáku.
Poznámka: Dosypávání z obalů se samozřejmě děje i u nás, ale snaha je o co největší balení, ideálně ta, ve kterých ořechy dorazí do distribučního skladu. U potravin, kde to lze, je snaha o výměnu obalů (typicky plastové kýble, boxy).
Názornou ukázkou nám budiž Pavel z Krámku bez obalu (Brozany u Pardubic), kde v ručně sestrojeném ďáblostroji rozsypává 12kg balení mandlí.
Na druhou stranu, nedělal jsem ve Španělsku žádný výzkum, jak to v obchodech funguje. Nebyl jsem v obchodech celý den a vzorek těch pár zákazníků co jsem viděl, se nedá brát jako dostatečný. Současně jsem byl v dovolenkovém módu a dotazy na obsluhu, co mě napadají teď, mě tam nenapadaly. Na místě jsem spíš lovil něco k jídlu a snažil se nezapomenout, že bych mohl udělat nějakou fotku.
Ne vždycky je nutné hledat bezobalový obchod. Ve Španělsku fungují velmi dobře trhy a tržnice. Samozřejmě je pak na odhadu, zda señor u stánku zrovna neprodává stejné ovoce, jako prodejna ovozel umístěná hned vedle.
Když si přineseš vlastní síťovky a mističky, nikdo s tím nebude mít problém. Je to jako tady. Někdo zírá, někdo se usmívá, pro někoho je to automatické. Většina místních však, stejně jako tady, si ovoce a zeleninu nechává vážit v igeliťácích a ty si pak ještě nechává dávat do igelitky. Špína nemá šanci. A kucí popelářský mají co žrát.
Na tržnicích si můžeš koupit i uvařené luštěninové nebo těstovinové saláty, které si místní nechávají dávat do plastových kelímků. Tady využiješ svoji mističku. 😉
Chutnaj ti servírované mlsíky?
Měsíční newsletter s tím nejzajímavějším, co mě Cestou k nule (odpadu) potkalo.
Překvapilo mě, že ve spoustě bezobalových obchodů nešlo pořídit kosmetiku. Tuhle nabídku “suplují” sousední “eko” obchůdky. Žádný z mnou navštívených obchodů pak neměl chlaďák s místními výrobky. Ty si přece můžu koupit v sýrárně na rohu, nebo menším lokálním obchůdku.
Na okraji historického centra se nachází příjemný bezobalový obchůdek Legumia. O zákazníky prý nemají nouzi. Přes slabší léto k nim zavítá občas nějaký turista, během akademického roku k nim pak chodí nakupovat studenti. Během covidu nezaznamenali úbytek nakupujících.


Přímořské městečko o cca 10 000 obyvatelích má bezobalovou prodejnu O Colmado Da Vila Noia. Prodejna se z ulice nedá přehlédnout. Spousta ukazatelů láká na čokolády a pestrý výběr výběrových káv, čaje a koření. Dále pak místní produkty, zajímavé těstoviny a samozřejmě rozmanitý sortiment dalších potravin.


Ve městě termálních pramenů se mi líbilo moc. Mohly za to především dvě věci: studená průzračně čistá řeka a čajovna s výbornou nabídkou čajů všech barev a samozřejě chutí. Během našeho pobytu v Ourense jsme v jejich čajových šálcích smáčely jazyky i dvakrát denně.
V bezobalové prodejně O Graneiro de Amelia jsem viděl hemžení, jaké jsem v bezobalu ještě nespatřil. Zda to bylo kvůli místním sugar-free kávovým sušenkám, nevím. Och, dejte sem jednu!
Skutečně jsem sušenčičky ochutnával svědomitě a především opakovaně! Dalo by se říci, že jsem chtěl podat erudované svědectví o jejich kvalitách, nicméně skutečnost je méně poetická. Zřejmě jsem narazil na nedokovalosti své Španělštiny: chtěl jsem jen dva kousky na zkoušku, paní mi ale naplnila celej plátěnej pytlík. Až po okraj. Šel sotva zavřít.
Barcelona v srpnu, to je hnus, velebnosti. Ale současně náš "portál" do i ze země. Proč zrovna Barcelona, když jsme jinak byli v Galícii, se dozvíš tady.
V Barceloně je samozřejmě na výběr bezobalů přehršel. Zvolili jsme sympatický obchůdek Ananda Root, kde měli i spoustu kosmetiky a lokálních produktů. Tedy produktů v předchozích bezobalových prodejnách neviděných.
Lokální protukty měli i v obalu, což se nám zrovna docela hodilo - nakoupili jsme tady dárečky pro rodinu a pár kamarádů.
