Krása jednoduchosti aneb co mě během čtení napadlo

Jedním z objevů roku 2023 se stal i Satiš Kumár a jeho kniha Krása jednoduchosti. Při sepisování nejlepších knih roku 2023, které jsem četl, jsem si uvědomil, že by poznámky a myšlenky, které mě během téhle knížky napadaly, stály za vlastní článek. Tady je.

Datum poslední změny: 21. 2. 2024

Kdo je vlastně Satiš Kumár?

Pár slov k samotnému autorovi. Tahle odbočka rozhodně stojí za to.

Satiš Kumár je vizionář a ekologický aktivista původem z Indie. V devíti letech se stal džinistickým mnichem, v osmnácti si uvědomil, že izolace od světa není jeho cesta a inspiroval se gándhiovským přístupem ke světu. Pár let na to vyrazil na mírový pochod. Z Indie, přes Rusko, Francii, Anglii a Ameriku. Bez peněz. Tahle světová čtyřka ve své době vlastnila jaderné zbraně a právě proto se do nich Satiš vypravil. Dokonce se sešel i s představiteli států - tedy, většinou jejich pohůnky.

Satiš Kumár byl redaktorem britského ekologického časopisu Resurgence a je zakladatelem Schumacher College, kde rozvíjejí lidské talenty. Kromě Krásy jednoduchosti napsal spousty dalších knih. Určitě si na ně brousím zub.

Více se o Satiši Kumárovi můžeš dočíst na blogu vydavatelství Alferia, kde kniha v ČR vyšla, kde je také mnohem víc citátů. Shodou okolností jsem si teď všiml, že jeden jsme si dokonce vybrali stejný. 🙂

Krása jednoduchosti

Knížka je naleštěným drahokamem všeho, co jsem na téma ekologie, přírody, ale i osobního rozvoje a spirituality vůbec přečetl. Knížka samozřejmě klade důraz na jednoduchost a to v širším smyslu.

Jednoduchost by nám v životě měla být jakýmsi kompasem, který by nám měl pomáhat v rozhodování na křižovatkách života.

Jedna citace:

“Když vedu jednoduchý život, vyzdvihuji vnitřní hodnotu tvorby a upouštím od lpění na výsledcích, závěrech, úspěších a výkonech. Prostřednictvím umění a řemesel dokážu naplnit své potřeby, a přitom se nestát obětí vlastní chamtivosti. Když přijmu roli tvůrce, stvořitele a výrobce, otevírám se radosti, uspokojení a požitku.”

Tvoření

Jak je z citace cítit, Satiš klade obrovský důraz na tvoření. Tvoření v širším smyslu, které do svého života může dostat každý: může jít o vaření, kutění v garáží, vybarvování si mandal, nebo třeba háčkování. Jde o to dělat něco, co nás duševně vyživuje, kde máme vášeň, kdy upadáme do stavů přechodné hluchoty a kdy hodiny plynou jako minuty.

Návrat k sobě

S jednoduchostí se tedy začínáme více zabývat tím, co nám jde a co nás baví. Snažíme se takových činností dělat v životě víc, snažíme se tím “vyživovat”. Upřednostňováním činností, které nás vyživují, se znovu napojujeme na sebe. Jsme ve spojení se svým nitrem.

V takových chvílích mohou přiházet zajímavé myšlenky, ale třeba i život měnící uvědomění: chci takových chvil víc! Pravděpodobně přijdou otázky: kde je ale vzít? A jsme u jádra pudla.

Co nám zesložiťuje život? Proč? Můžeme to ovlivnit? Když já ale nemůžu to a to… moment! Ještě jednou, proč nemůžu? Kdo mi to zakazuje? Aha!

Krása jednoduchosti v životě

Jedním z velkých zjednodušení v životě je, ačkoliv se to na začátku třeba vůbec nezdá, ekologie. Nejlepší začátek je v kuchyni, protože tam to kromě vlivů na prostředí začíná mít vliv i na naše zdraví, naši energii a na náš čas.

Například s nákupem v bezobalových obchodech začneme kupovat jen to, pro co jsme si přišli. Třeba začneme nakupovat i sezóně. Tím se přesuneme od vaření podle receptů, kdy musíme pracně shánět ingredience a přemýšlet o tom, co budeme vařit, k vaření dle toho, co doma je.

Vařením ze základních surovin a sezónní zeleniny se nám život zjednoduší a obohatí: sníží se množství možností, rozvine se naše kreativita jak pořízenou sezónní zeleninu zpracovat.

V létě je zeleniny nadbytek, která se dá třeba fermentovat a pak spotřebovávat v zimě, když je jí nedostatek. Divoká fermentace je tu s námi tisíce let, lednička století? A už se to projevuje - dle dílu Declutering the Gut (od The Minimalists) - mají obyvatelé západní civilizace o 70 % méně bakterií ve střevním mikrobiomu než obyvatelé Afriky (samozřejmě za to nemůže jen zapomenutí fermentace, já osobně ji však považuju za jeden z větších střepů do mozaiky).

V zimě jde třeba i klíčit. Kuchyň tak může být i uprostřed zimy nádherně zelená, jako kdyby bylo zrovna jaro. Klíčky jsou v zimě velmi dostupná varianta bio zeleniny.

Přijde zpomalení, přijde radost z přípravy výživného jídla. Přijde radost z vlastních dovedností, z chutí, které si člověk doma dokáže připravit. Vaření najednou není povinnost, je to uspokojující činnost, je to radost, je to tvoření. A tvoření, jak už jsme se dočetli výše, je kořením a motorem života.

Takže vaření (nebo zpracovávání potravin obecně) je jen jeden z příkladů toho, jak si lze život zjednodušit a současně obohatit.

Okouzlení ve zpomalení

Takové zjednoušení vede jednoznačně ke zpomalení a zpomalení vede k úžasu. Začínáme si více všímat věcí kolem sebe: mechů ve spárách chodníků, zvláštní struktury listů, ptačího zpěvu, nebo třeba soch ve vyšších patrech domů, kolem kterých chodíme roky a nenapadlo nás pozvednout pohled.

Především ale začínáme žasnout nad přírodou: jak to, že při zalití semínka vodou začne klíčit? Jak ví, kdy vyrašit, kam napnout list, jak pokračovat vstříc neznámému světu? Vědátoři začnou o šroubovici… dobře, kde vznikla? Kdybychom měli algoritmizovat všechno, co je v semínku "zakleto" do kódu, byla by to pořádná řehole. A stejně by se výsledek genialitě "blbého" semínka nevyrovnal. Násobme to tisíci druhů rostlin...

Úcta k přírodě

Začne přicházet jakási úcta k přírodě a životu kolem nás. To v nás prohlubuje naše ekologické “sklony”, kdy se snažíme o ještě udržitelnější bytí a současně nás přitahuje poznání, jak to v přírodě funguje ještě trochu víc. Úžas se neustále stupňuje, až si člověk začne klást nevyhnutelně otázku: “Tohle přece nemohlo vzniknout náhodou. Kdo tohle sakra vymyslel?”

Přál bych si, aby knihu četlo co nejvíc lidí. Pokud tenhle článek přivede ke knize pár lidí, splnil účel. Děkuju, že čtete blog, já i Belador z toho máme radost. 💚

Článek zakončím jednou delší, o to velkolepější citací Satiše:

“Díky ekogramotnosti pochopíme, že všechno se děje v cyklech, a tudíž je potřeba všechno recyklovat. O žádném odpadu by neměla být řeč! Odpad představuje zločin proti přírodě. Veškerý přírodní materiál, který spadne na zem, se vstřebá do hlíny a promění v zeminu. Na podzim ze stromů opadá listí i plody a opět se stanou půdou, živinami a potravou pro žížaly. Půda zadržuje uhlík. Půda váže, vstřebává a skladuje uhlík, z něhož vyrůstá život. Uhlík zásobuje kořeny, kmen a větve stromu. Pak příroda na jaře chytí novou mízu a znovu vykvete a daruje plody. Díky tomuto koloběhu se listí, které popadá na zem, převtělí do nového listí. Pokud nevěříte v reinkarnaci, nevěříte v přírodní zákony. Listí na stromě každý rok uhyne a na jaře opět vstane z mrtvých. Rok co rok se rodí čerstvé listí. Život je věčný, duše nikdy neumírá. Díky své cykličnosti se příroda neustále obnovuje. Tělo stromu se recykluje, strom se znovuzrodí jako semínko a semínko jako strom. To je zákon přírody. Porozumění tomuto jevu představuje základ ekogramotnosti.”

Satiš Kumár, Krása jednoduchosti