Lidské potřeby a důvody k (nejen) hromadění věcí

Jaký je vztah mezi kupováním si věcí, které nepotřebujeme, a alkoholismem, přehnanými zápřahy v posilovně, nebo třeba hatěním?

Odpověď není tak složitá. Pro mě však byla pár let nazad život měnící.

Datum poslední změny: 14. 2 2024

Šest lidských potřeb, které můžou za “všechno”

Lidské potřeby, to je něco, čím lze zdůvodnit hodně lidského chování. Jaké ty potřeby ale jsou? Je to potřeba:

1. Jistoty: vyhýbání se bolesti, hledání komfortu.
2. Nejistoty/rozmanitosti: potřeba neznámého, změny, nových podnětů, překvapení.
3. Významu: pocit jedinečnosti, důležitosti, výjimečnosti, potřebnosti.
4. Spojení/lásky: silný pocit blízkosti nebo spojení s někým nebo něčím.
5. Růstu: rozšíření schopností, možností nebo porozumění.
6. Přispívání: smysl pro službu, zaměření na pomoc, dávání a podpora druhým.

Tyhle potřeby jsem si nevycucal jen tak z prstu. Kdepak, přišel s nimi Tony Robbins, kouč. Krásně o nich mluví ve třicetiminutovém videu. Pro zájemce. V kostce popíšu.

Případně v textové formě má tento článek Tony Robbins (anglicky - níže s obrázkem), nebo třeba Věra Nekvindová, terapeutka, která mi, franklovskou hantýrkou, ve své době pomohla odpovědět životu.

Na smysl života se nesmíme ptát, neboť jsme to my sami, kdo je tázán. My jsme ti, kdo mají odpovědět na otázky, které nám klade život. A tyto životní otázky můžeme zodpovědět jen tím, že odpovídáme za své vezdejší bytí.

Emil Frankl, z knihy "Co v mých knihách není". O knize jsem nedávno psal ve článku Tipy na knihy: top 9 knih “přelouskaných” za rok 2023.

A jak na životní otázky odpovídáme? Náplňováním našich dominantních potřeb a rozvíjením našich vrozených talentů. Věřím, že vše už máme. 🙂 A co že jsou to ty dominantní potřeby?

Mix lidských potřeb

Lidské potřeby v sobě máme všichni “tak nějak” namíchané. Dvě z nich jsou ale dominantní a právě ty bychom si měli v každodenním životě naplňovat.

Aby lidská rozmanitost dosáhla ještě větší šíře, pro každého z nás každá potřeba znamená něco jiného. Jak říká ve videu Tony Robbins: “Pro někoho je jistota mít milióny na účtě, pro jiného víra v Boha” (přitom ty miliony na účte nejsou myšleny negativně).

Jak se projevuje neznalost našich potřeb?

Jednoduše se tak nějak v životě plácáme. Jeden den se máme super (protože jsme si uspokojovali naše potřeby), druhý a třetí den je nám na nic (tady jsme se zanedbávali). Zanedbáváme-li naše potřeby dlouhodobě, přichází jakýsi chronický stav, kdy člověk cítí jakousi prázdnotu, nenaplnění, absenci smyslu.

Jde to cítit přímo fyzicky. Nejčastěji se toho pocitu zbavujeme tak, že si dáme skleničku. Nebo se zrušíme dlouhým během, v posilovně, nebo si koupíme další kus něčeho nezbytného do domácnosti nebo na sebe. Roztáčíme spirálu pořizování, ať věcí ( kolem kterých vzniká kupa odpadu a spotřebovávají se přírodní zdroje, které jsou nakonec samy bez užitku přeměněny v odpad), nebo zážitků, kterých chceme stále víc, stále méně všedních.

Lidské potřeby a jejich nenaplnění: příklady

Jak už víme, za “zalepováním se” stojí jedna (nebo obě) z neuspokojených primárních potřeb.

Jistota a nejistota

Pokud je naší hlavní potřebou jistota, asi nebudeme dobří investoři, pravděpodobně ani cestovatelé.

Pokud máme dominantní potřebu nejistoty, nebude nám dobře v rutinním zaměstnání (účtárna, pásová výroba, ...).

Jedinci s dominantní jistotou například nemění zaměstnání a to přesto, že je ubíjí (ale v jejich očích je jisté). Proto také spousta kamarádů, známých, kolegů nebo dokonce rodinných příslušníků, naše plány na změnu tak úplně nepodpoří (i když tady se mi to teď míchá ještě se strachem z odlišnosti a tedy "zapuzení od smečky", což dříve znamenalo přinejmenším ohrožení na životě). Zůstali by ve své nespokojenosti najednou sami, otřásli bychom jejich jistotou, že "tak to má přece každý". V životě je však jen jedna jistota: smrt.

Co by se stalo, kdybychom vymýtili nejistotu? Tony Robbins udává krásný příklad (volná citoška): “Chcete překvapení, ale ve skutečnosti chcete jen ta pozitivní. Negativním říkáte problém. Představte si život bez překvapení (ať pozitivního nebo negativního). Prostě byste měli každé ráno na stole papír, kde by bylo napsaný, co se vám ten den stane. Jaké by to pro vás bylo? Co byste cítili?”

Význam

Pokud máme třeba nenaplněnou potřebu významu, máme dvě možnosti:

• Můžeme makat na projektu, jít s kůží na trh a pak se těšit ze sklizně sladkého ovoce.
• Můžeme shazovat snahy lidí (kopat kolem sebe), kteří něco dělají. To je mnohem snažší a rychlejší. Proto tu máme hatery nebo dokonce násilí: když někoho sejmu, mám slušnou pravděpodobnost, že se objevím večer ve zprávách. A to už je významný. Nebo ne?

Spojení a přispívání

Pokud máme dominantní potřeby spojení a přispívání, můžeme být skvělými zdravotními sestrami/bratry, nebo jinými pečujícími profesemi. Není těžké hádat, že jako účetní s těmito potřebami kvést nebudeme.

Růst

Já mám třeba dominantní potřebu růstu. Často je mi výzvou, že bych chtěl mít všechno hned, jsem schopný se kousnout a makat aby se tak stalo. Zapomínám pak na to, že moc tlačím a cestu si náhle neužívám. Tím se ale připravuju o to hlavní - radost z cesty, radost z růstu. Je to jako chtít mít napsanou knihu, bez vlastního psaní.

Za vším hledej lidské potřeby

Pojďme si to shrnout. Lidské potřeby jsou hnacím motorem našeho chování. Pochopíme-li svoje potřeby, pochopíme mnohé. Budeme mnohem méně manipulovatelní marketingem, protože dokážeme odlišit naše potřeby od tužeb.

Lidské potřeby nejsou cíle nebo touhy. Cíle nebo touhy má každý člověk jiné. Ale lidské potřeby, ty jsou stejné napříč kulturami.

Přerámujme tedy hlášku: Nejdřív práce a pak zábava na: Nejdřív uspokojování svých dominantních potřeb, pak to ostatní. Dlouhodobě, ideálně každý den. A s prací se to přece nevylučuje. Proč dávat čas něčemu, co nás dusí? Práce by nám měla pomáhat kvést (uspokojovat naše primární potřeby). Ať už je pro nás práce zaměstnání, podnikání nebo, volná noha.

Poznámka: kromě těchto 6 dominantních lidských potřeb je asi stovka dalších, které tvoří menší každodenní střípky do mozaiky života. Jejich seznam je tady. Dá se s výhodou použít pro chvíle, kdy nemůžeme přijít na potřebu, která je nenaplněna. Tady je seznam příjemných a nepříjemných pocitů. Těmi doporučuji začít. Když umíme pojmenovat, co cítíme, lépe se nám hledá nenaplněná potřeba.

S naplňováním svých potřeb budeme prospívat, což je klíčem k lepším vztahům (k sobě i ostatním). Včetně vztahu k přírodě. K úctě k něčemu, co nás mnohonásobně převyšuje, co stěží sotva známe a sotva kdy poznáme v plné šíři. Kráčejme s pokorou.

To pokorné kráčení mě připomnělo mou oblíbenou báseň již od dob střední. Přijde mi, že se sem tak nějak hodí. 🙂

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy.
za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Jarda Vrchlický