---

---

Akční tipy ke klíčení semínek

Pro začátek nemusíš hned kupoval klíčící misky nebo sklenice. Vyzkoušej si klíčení s tím, co máš doma. Pokud ti klíčení bude vyhovovat, a já věřím, že bude, můžeš se po nějakých těch kupovaných "fancy" klíčících sklenicích podívat.

Rozlišuji tři druhy semen na klíčení:

1️⃣ Semena, která jdou klíčit ve sklenicích od začátku do konce. Jde o zmíněné mungo, slunečnici, nebo třeba čočku (fazole, kromě munga, se neklíčí, protože obsahují nějaké látky, které jsou pro člověka těžce stravitelné).

2️⃣ Drobnější semínka, která nejprve nechám ve sklenicích vyklíčit a pak je přendávám do klíčících mís. Třeba zmíněná vojtěška nebo brokolice.

3️⃣ Drobnější semínka, která se nemáčí hodiny, ale jen pár minut. Už od začátku jsou semínka v klíčící misce. Takováto semínka mi přijdou zbytečně náročná a většinou mi „zasmrádnou“. Zkusím je čas od času, ale vždy se utvrdím, že nejsou pro mě.
Patří sem chia semínka, nebo třeba rukola. A každé další, které má v návodu na klíčení psáno máčet 15 minut. Kolem semínka se totiž vytvoří gel a při proplachování gel vodu moc nechce pustit, takže voda neodtéká a později to celé zatuchne.

Semínka jsou super od Sonnentoru, protože jsou bio a jsou balené v papírové krabičce. Semínka jsou pak balena v celulózové fólii, kterou můžeš hodit do kompostéru (lepší je ji rozstříhat na malé kousky, které rychleji degradují).

Příběh z e-mailového kurzu domácnost bez odpadu

Pozvání na večeři 🥗

Vzrušením nemohl usnout. Myšlenkami se neustále vracel k uplynulému večeru. Probíhal dobře. Až překvapivě dobře.

S Martou, prodavačkou z papírnictví, se dost nasmáli. Marta se hodně zajímala o Karlovy snahy kolem snižování odpadu, kam se tak nějak přirozeně stočila řeč od výroby domácích parfémů a nakupování v bezobalovém obchodě.

Nakonec ji pozval k sobě domů na večeři, aby jí mohl ukázat svůj domácí kompostér, o který se živě zajímala. Přijala.

Vajíčka nestačí 🥚

Do té doby zbývala drobnost: naučit se vařit. Karlova specializace se mu zdála pro oficiální večeři, nikoliv přízemní zahánění hladu, jako příliš vymezená. Uměl vajíčka. Na desítky způsobů. V nich se cítil silně. Jenže, jak si dobře uvědomoval, sebelepší vajíčka jsou na oslnění opačného pohlaví přece jen trochu málo.

Objevování klíčení 🌱

Ráno po příchodu do práce najel na stránky své oblíbené blogerky a nechal se inspirovat pár recepty. Hotové pokrmy autorka často zdobila svěže zelenými kousky, klíčky, jak se Karel posléze dozvěděl a našel také odkaz na článek, kde blogerka psala o jejich přípravě.

Ukázalo se, že nešlo o žádnou vědu. Stačilo mít chuť začít, což Karel měl. Jak se dočetl, mungo, jakožto nejjednodušší semeno na klíčení, vyklíčilo do chutné podoby již za dva dny.

„To se hodí,“ do setkání s Martou mám dva týdny. To vypadá jako dost času,“ usmál se a udělal si několik poznámek. Rozhodl se, že začne právě s mungem, slunečnicovými semínky a vojtěškou.

Cestou se stavil do bezobalového obchodu, kde sehnal bio mungo a slunečnicová semínka. Šel po bio semínkách, jak se dočetl, bio semínka jsou na klíčení vhodnější, protože se konzumují syrová. Vojtěšku bez obalu ale nesehnal.

„To bych prodávala rok,“ mávla rukou prodavačka, když se jí Karel ptal, zda by o semínka vojtěšky nechtěla rozšířit sortiment.

„Kupte si to od Sonnentoru, ti mají i kompostovatelné obaly,“ doporučila mu.

„Jak jako kompostovatelné?“ nechápal Karel.

„Z celulózy. Na první pohled jsou k nerozeznání od plastu, ale na rozdíl od plastu se celulózová fólie v kompostéru rozloží. A papírovou krabičku hodíte do papíru.“

„To zní dobře!“ loučil se Karel a bez velkého přemýšlení vyrazil do místní zdravé výživy, jak mu obsluha bezobalu také poradila.

Tak vojtěška nebo alfalfa? 🤔 

Vojtešku na první dobrou nenašel, rovnou se tedy zeptal obsluhy.

„Tady,“ podávala mu balíček vzápětí malá jemně působící plavovláska s dlouhými řasami. Když zamrkala, mouchy v náhlém nečekaném poryvu narážely do regálů.

„Tady je ale napsané alfalfa,“ svraštil Karel čelo zmateně.

„Však jo. Alfalfa je vojtěška,“ usmála se na něho a Karlovi na moment přišlo, že se za tím houštím protočily panenky. Ale třeba se mu to jenom zdálo.

Raději se už dál nevyptával, ale cestou domů si obdrženou informaci ještě prověřil. Přeci jen už nebyl pod vlivem řasami zastřeného pohledu prodavačky a potřeba jasnosti se tak dokázala prodrat na povrch a vyprovokovala ho k akci. Po pár ťuknutích na displej telefonu už musel uznale pokývat hlavou. Slečna ze zdravé výživy skutečně zůstala vzdálena nekalých obchodnických praktik.

„Možná že fakt protočil očima?“ bloumal po zbytek cesty domů.

Klíčící nádoby 🫙

Po zabouchnutí vchodových dveří čekala Karla výzva – musel najít způsob, jak bude klíčit bez speciálně pro tyto účely vyrobené misky nebo sklenice.

Nakonec se řešení ukázalo jako celkem přímočaré. Vzal tři zavařovačky od medu, dno první sklenice zasypal mungem, stejně naložil s vojtěškou a semínky slunečnice u zbylých dvou sklenic. Pak sklenice naplnil vodou.

Nechal semínka, aby se nerušeně cachtaly, a jejich kratochvíli ukončil až večer, kdy na sklenice položil bavlněné plátýnko, které upevnil pomocí gumiček. Gumičky si dříve schovával s koupenými svazky ředkviček. Správně tušil, že je jednou jako když najde.

Přes plátýnko zcedil odstátou vodu a semínka, nyní už značně zvětšená, ještě jednou propláchl studenou.

U slunečnicových semínek blogerka nabádala k propláchnutí alespoň třikrát denně, jinak se prý zkazí. U munga a vojtěšky prý stačilo proplachovat ráno a večer.

Slunečnice nad pivo 🍺

„Karle, co dneska pivko?“ ozval se na konci pracovní doby kolega.

„Týjo, Pavle, sorry, dneska nemůžu. Potřebuju po práci hned domů.“

„Proč jako?“

„To je jedno,“ odbyl ho Karel a pobavil se myšlenkou, že by Pavlovi vykládal o klíčení a důležitosti proplachování semínek slunečnice alespoň třikrát denně.

„Tak příště, no,“ loučil se zhrzený spolupracovník.

První "ocásky" 🥳

Karel se ten den těšil na příchod z práce jako malý kluk na nějakou tu neplechu. Ještě ráno, než odešel do zaměstnání, si všiml, že mungu vyrostly jakési bílé ocásky, které mu připadaly jako prořídlé culíky postarších big beaťáků. Slunečnici se jen zvýraznily tvary, jinak si své půvaby úzkostlivě střežila. Vojtěška Karlovi připomínala malé pulce, jak drobné šlahounky odhodlaně opouštěla semínka, aby se vydávaly na průzkum do tajemného neprobádaného neznáma. Ostatně dřímaly v temnotě až příliš dlouho, než aby si takovou šanci nechala vzít.

Nicméně po příchodu domů Karla zklamala právě vojtěška. Neudělala žádný velký pokrok. Zato semínko slunečnice se rozpůlilo a co původně považoval za šlahouny, se nyní vyjevilo jako děložní lístky.

„To chutná jak hrášek!“ shledal překvapeně u ochutnávání munga. Večer už se mungo dalo jíst a šmakovalo mu ještě víc. Slunečnice se dala jíst až druhý den odpoledne.

To vojtěška si dávala na čas. Po dvou dnech, když už se do sebe klíčky zaklesly a vytvořily tak jakousi kompaktní chlupatou kouli, k ní Karel obnovil sympatie. Přendal ji s patřičným respektem do většího cedníku, jehož dno opatřil bavlněným plátýnkem. Plátýnko ještě předtím vystřihl do kruhového tvaru cedníku, takže do něj dobře pasovalo. Tkaninu udržoval vlhkou a s nadšením pozoroval, jak se vojtěška s přibývajícími dny mění na přírodní koberec, natahující se za Sluncem. V tu dobu si pár kousků uždibl a nadskočil překvapením nad šťavnatostí a svěží křupavostí výhonků.

„Tak to bychom měli. Teď už se jen naučit vařit,“ zamnul si rukama spokojeně.