Buchta s harpunářem

Viděl jsi lidi v restauracích dělat různý věci. Ale týpka, co přijde s harpunou a objedná si pizzu, tak toho jsi ještě neviděl.

Přitom ze Střední Ameriky seš zvyklej, že si lidi osvojili mačetu jako pracovní nástroj, který používaj pro různorodou škálu činností. Od sekání plevele, trávy, větví, až po otvírání kokosových ořechů.

Ale harpuna, ty vole?

Datum poslední změny: 16. 4. 2025

Sedíš u Florentina. Nejseš tu poprvý. Když jsi projížděl jednou okolo, pan majitel zrovna něco ládoval do auta na ulici. Dal ti vizitku ve formě magnetky. Od té doby ti visela na ledničce.

Jeden den ses rozhodl a vyrazil na večerní živé hraní, o kterém ti pan majitel básnil. Nelitoval jsi. Hrálo trio, kde elektrickou kytaru trápil Pan kytarista. Nemohl ses těch jeho sól nabažit. Získal si tě zahráním historicky největší mexické odrhovačky (La Bamba) tak, že se ti líbila. To se do teď nikomu nepovedlo.

Objednáváš si pizzu. Vzpomínáš, že když jsi přijel z Bari, tak ses tomu, co u Florentina nazývají pizzou, smál. Označil jsi to za buchtu. A na buchtu to bylo vlastně docela dobrý.

Od tý doby seš u Florentina skoro každej pátek. Jelikož večeříš dřív než zbytek obyvatel San Gervasia, stolů je kolem tebe volných vždycky dost.

Až tě náhle upoutá pohyb. Přichází blonďatý týpek s vlasy pod ramena. Takovej hippík.

Z toho, co si nese, zapomeneš žvejkat i tu slanou buchtu. Týpek, namísto trávení pátečního večera se svou milou, jde romanticky povečeřet s harpunou.

„Jako proč?” ptáš se sám sebe. Rázem k němu jde obsluha. Škodolibě očekáváš, že mu řekne něco jako: „Pane, my jsme nóbl podnik, sem s harpunou nesmíte.” Lovec se na ni usměje a řekne: „Tak to jste hovno nóbl podnik,” a probodne jí břicho tenkým kovem s ostrou špičkou. Při vystříknutí prvního pramenu krve se začne smát jako blázen a opakovaným bodáním z ní udělá jehelníček. Pak dojde k tobě a zopakuje si to s tebou. Konec. Už žádnej Mlsnej zpravodaj. Žádný México mágico, vole. Jen štěrk pod stolem u Florentina a nakonec ani ten. ¡Adiós!

Jenže servírka odběhne, přinese mu džus a jako pozornost podniku popcorn. No aby ne, taky by sis týpka s harpunou předcházel. To dělá dobře, myslíš si.

Rozhlížíš se po osazenstvu. Vedle tebe jsou obsazený dva k sobě sražený stoly. „To je to nepohoršuje?” ptáš se sám sebe.

„Ne,” odpovídáš si vzápětí. Je jim to úplně šumák. Dochází ti, že kdyby ses jich zeptal: „Holky, přijde vám v pohodě, že tady pán večeří s harpunou?” řeknou ti „Claro que sí.” No jen počkejte, až si pán spálí patro a chytne ho amok.

Zatím se drží.

Něco dělá na mobilu a tak divně se usmívá. Doufáš, že se nerajcuje nějakýma záběrama z těch několika hororů, co jsi viděl, než jsi na ně přestal koukat. Už na ně nekoukáš, že ne?

„Jak sem vůbec došel?” přemýšlíš. Nejde ti to do hlavy. Představuješ si, jak jde s tou harpunou, kterou nemá mimochodem ani v žádným obalu, prostě si ji nese jen tak.

Rozvíjíš tu myšlenku: najednou ho přehlídne řidič na scooteru. Žádný div, je tma. Lampy jsou a nejsou, záleží na ulici. V San Gervásiu se daj pozorovat i hvězdy. Stát se může ledacos. Takže i to, že si podivína řidič scooteru všimne na poslední chvíli a už nedobrzdí. Lovec umírá pod šestnácti palcovými pneumatikami (jak ostudné, kdyby aspoň nějaký chopper, to je aspoň smrt pod koly motorky), řidič scooteru s probodnutou plící, protože se na harpunu napíchl, jak hrozen na špejli při Noche vieja (silvestr).

Pozoruješ lovce, jak pije tu svou oranžádu a doufáš, že si do ní nedal cvrknout tequilu. I když, možná doufáš, že jo, třeba ho to uklidní. Sakra, co je dobře? Nevíš.

Taky doufáš, že neměl v práci špatnej den. Věříš, že snad něco ulovil. Protože jestli ne… Napadne tě zásadní otázka: „Na jakou vzdálenost se s tím dá vlastně házet? Máš vteřinu k dobru, nebo je zbytečný cokoliv podnikat?”

Nepomáhá ti ani myšlenka, že jen co si sednul, tak si ještě hrál se šňůrou kolem ostří…

No, seš po jídle a uznáváš, že nějaký ty záhady můžou zůstat neobjasněný. Zaplatíš a co nejnenápadněji zmizíš. Celou dobu máš napnutý všechny svaly na zádech. Až když opustíš pizzerii a nic se nestane, připustíš, že to třeba fakt byl jen hladovej harpunář, co ten den nic neulovil. Nebo zašel na pizzu, páč už mu všechny ty ryby lezou krkem.