Nebydlíš blízko moře, centra města, ani pláži. Odměnou je ti autentická čtvrť San Gervasio, kde je plno malých sousedských obchůdků. Prodavači jsou na tebe buď milí nebo strašně znudění. Ti znudění jsou zpravidla zaměstnanci bez vazby na majitele. Když v obchůdku pracuje přímo člověk, který ho i vlastní, je to jinde.

Datum poslední změny: 9. 4. 2025
San Gervasio, to jsou roztomile umudlané uličky, které kvetou životem. S naleštěným centrem toho společného až tolik nemají. Nehrajou si tady na koše na třídění odpadu, protože na celém ostrově se netřídí (a situace mi přijde podobná v celém státě Quintana Roo). Přesto v centru koše na tříděný odpad jsou a to hned se čtyřmi přihrádkami: plast, sklo, organický odpad a směs. V tom na organický odpad však není ani nádoba.
Lidi kolem tebe žijou různě. Vídáš obyvatele větších vil, stejně jako početné rodiny žijící v jedné místnosti. Vidíš, že tam vaří, žijou, večer si natáhnou hamaky a spí.
Sousedky se večer scházejí v parku a tančí. Pozoruješ je společně s dalšími sousedy.
Vidíš pobíhat psy po ulici. Připomene ti to Panamu. Podobně jako v Panamě, i na Cozumelu psi na ulici někomu patří. Jen jim dávají svobodu a nechávají je být. Krmí je, ale co kde vyvádějí, o to se moc nikdo nestará.
I když ne každý pes je nutně volný. Některé vidíš štěkat za ploty. Běsní tak, jako by tě chtěli roztrhat.
Psi na ulici ti připadají jako pohodáři. Až na pár výjimek. Občas na tebe pes vyběhne, když projíždíš v protisměru na kole. Vyvodil jsem z toho, že jsou pořádkumilovní a mají rádi, když se dodržuje předepsaný směr jízdy.
Nespolíhej na to, že se sem vrátíš.
Když potřebuješ někde zastavit autem, prostě zastavíš. Ať jedeš v osobáku nebo náklaďáku. Dokonce občas vidíš řidiče náklaďáku, co u tebe před barákem zajede ke kraji, dá výstražný a pak z natočenýho auta přeskočí k někomu do osobáku a nechá se někam odvést. Za deset minut ho vidíš se vrátit.
Co chvíli tu vidíš někoho na scooteru. Podobně jako v Asii se na motorku vejde čtyřčlená rodina. Nebo dvojice, kde řídí chica a chico drží prádelní koš. Jedou prát. Kamarádi převážejí velké LCD, tři bedy lahváčů nebo třeba velké plynové bomby. Co udržíš, to převezeš.
Vidíš nakupovat vecinos v místních obchodech, protože slovy jednoho souseda: „Kde by soused bral peníze, když bysme u něj nenakupovali?” Z toho ti ukápne slza dojetí. U tebe takhle o malých obchodech a jejich majitelích uvažuje málokdo. A neznamená to, že tu místní nenakupují v supermarketech, kde je třeba i zboží vyjde levněji. Samozřejmě nakupují. Soused nemá všechno.
Šedá ekonomika tu jen kvete. Vůbec ti na tom nepřijde nic špatného. Prostě zas podporuješ dalšího souseda, který něco dělá a nikdo mu zbytečně nehází klacky pod nohy. Že mu provoz neschválila hygiena? To ti nevadí. Pokud ti po jeho jídle není opakovaně blbě, chodíš tam. O nic nejde. Až to začne šidit, trh mu ukáže - začneš se sousedy chodit jinam. Buď se nad sebou zamyslí, nebo bude dělat něco jiného. Že prodává sýr, do kterého mu celý den praží slunce? Jednou se po*ereš a pak už víš. Učíš se, stejně jako on. Už si marquesitas con queso de philadelphia nedáš, volíš raději arašídové máslo. Tomu se za celý den na slunci nestane nic.
Usmíváš se na místní a oni na tebe. Gringa aby po 65. avenidě hombre pohledal. Spousta místních si tě tak rychle zapamatuje. Třeba ve "tvé" pekárně, v barber shopu od vedle, v obchůdku, kde kromě vody prodávají už jen desítky druhů brambůrek, v prodejně s kuřaty, kolem které jen chodíš, protože nejíš maso.
Prodavači se tě ptají odkud jsi. Odpovídáš, že z České republiky. Jeden vůbec netuší, kde to je, druhého tvůj dotaz skoro urazí. Když mu vysvětluješ, že spousta lidí ve čtvrti to neví, tak ti na to hrdě odpoví: „Já čtu.“
Což je samo o sobě rysem, že máš přes sebou někoho zajímavého. Protože knihkupectví, to na Cozumelu není jediné.
San Gervasio je teď pro tebe pupek světa a těžko si představit, že to jindy bude jinak. Ale ty víš, že tu nebudeš napořád. Vlastně ani nechceš. Je to jen jedno místa z mnoha, jeden bod na tvé cestě životem. Ale právě teď je pro tebe San Gervasio to pravé.