Vstup do Mexika po zemi aneb pokus číslo 2

Jak se dostat z Corozalu do Mexika? Mexické ADO nám online nijak nepomohlo už dřív, paní z busáku v Corozalu doporučovala do Chetumalu plout na lodi... To přece musí mít nějaké řešení!

Datum poslední změny: 19. 3. 2025

Při hledání autobusů z Corozalu zpět do Mexika (Chetumalu), jsem narazil na místní taxi službu. V Google recenzích psala spousta lidí, jak jim řidič pomohl s byrokracií na hranici. To mě zaujalo.

Přece jen, mohli bychom se maximálně soustředit na imigrační rozprávky a nic jinýho neřešit. Po chvíli přemýšlení a propočítávání (za ušetřený čas jsme mohli být teoreticky dřív v Playa del Carmen a tím pádem chytit trajekt na Cozumel ještě večer → ušetřit za ubytko v Playe), jsme se pro tohle řešení rozhodli - z obou uvedených důvodů.

Ještě v sobotu odpoledne jsme si tedy zamluvili v mini kanceláři taxislužby řidiče, který nás v neděli v 8:29, minutu před domluveným časem, vyzvedl v hotelu.

V devět už řidič parkoval auto před hranicí.

Vstup do Mexika po zemi - aneb pokus číslo 2

Na belizské hranici šlo vše splavně. Imigrační formulář nám dala už paní z taxi služby předešlého dne, takže jsme ho měli vyplněný. Následovalo zaplacení výstupní turistické taxy (v Belize se platí při vstupu), razítko do pasu a snad někdy na viděnou!

Na mexické hranici šlo vše splavně taky. Teda do chvíle, než se mě úředník zeptal, jak dlouho chceme být na Cozumelu.

“Pět měsíců,” odpověděl jsem a všiml si, jak sebou škubnul. Začal se vyptávat proč na tak dlouho. Na to už jsme měli naučenou odpověď. Svou slabší španělštinou jsem mu začal vysvětlovat, že chceme hodně šnorchlovat, jezdit na výlety po Yucatánu… dvakrát se na to netvářil.

Nebo jsem zase udělal nějaký svůj legendární přeřek, jako tenkrát na Noche vieja (silvestr), kdy jsem jako odpověď naší hostitelce na otázku "chceš ty enchiladas s fazolema nebo s kuřením?" odpověděl namísto "frijoles" "frijolero" (pro neznalé: frijolero je americké pejorativní označení mexičanů). Milá abuelita vytřeštila oči a zbytek rodiny u kuchyňského pultíku přestal žvýkat snídani. Situaci pak zachraňovala Veronika.

Zpět na hranici. Už jsem se nadechoval, že začnu mluvit dál, ale v tu chvíli jim Veronika předvedla jakou kadenci má takovej samopal vzor 24. Vypálila na ně, že Česko nemá moře, že si chceme udělat kurz potápění a jelikož je Cozumel jedna z nej mexických destinací na potápění, tak chceme být tam. Taky jsme milovníci tropického ptactva a toho je na Cozumelu celá řada. “To máte…” nadechla se, ale úředník ji mávnutím ruky přerušil.

Zeptal se, raději zase mě, jestli máme letenky. Pokýval jsem hlavou, nadechl se, ale v tu chvíli samopal zaštěkal podruhé: “4. května, chceme si to co nejvíc užít. To víte, v naší zemi je teď sníh a mráz…”

Pán honem popadl kartičku, chvatně na ní načmáral 130 dní a řekl nám, ať si jdeme turistickou kartu vyplnit bokem. A samozřejmě ať nezapomenem zaplatit vstupní turistickou taxu.

S turistickou kartou nám zase pomohl řidič, přece jen pro něj šlo o rutinu. "Tady napiš Chetumal, tady napiš tohle a tohle…" Paráda. Co je hlavní - na kartě bylo napsáno 130 dní!

Jako jo, nedali nám 180 dní, na které máme nárok. 130 dní je vlastně zase taková demonstrace moci úředníka, protože nám na jednu stranu omezuje pobyt, na druhou stranu nám dává, co chceme. Veronika se tvářila naštvaně. Když jsem jí ale vysvětlil, že 130 dní je pobyt až do 8. května (tedy o čtyři dny víc, než vlastně potřebujem), rázem jí zasvítily oči.

Nadšení nám ještě krotila paní za přepážkou pokladny. Podle ní museli psát scénář pro úřednické lenochody ze Zootropolis.

Nicméně tentokrát jsme poplatek platili oficiálně, dali nám i doklad, který zase chtěl pán u imigračního okénka, kde už ale šlo vše ráz na ráz.

Hned vedle razítka omezujícího pobyt na 30 dní a druhého, které oznamovalo opuštění Mexika před dvěma dny, přibylo razítko třetí. Bez omezení, to je napsané jen na turistické kartě. Jestlipak je omezení i v systému? 🤔

Ale což. Co jsme potřebovali, máme!

Chetumal

Za celou cestu od mexické hranice až do Chetumalu nikdo nepromluvil. Pomalu nám docházelo, že ten červík, který se poslední dny rochnil tam někde vzadu hlavy a hlodal a škrabkal, byl najednou pryč!

V Chetumalu jsme koupili jízdenky do Playa del Carmen. Vytištěný příjezd na jízdence oznamoval, že máme tří hodinovou rezervu do posledního trajektu.

Jelikož byl čas obídku, zašli jsme do žrádelny hned vedle busáku na quesadillas a rejžičku s fazolema.

Svět už byl zase úžasným místem pro život.

Cesta z Chetumalu na Cozumel

Cesta do Playa del Carmen na dvojsedačce hned vedle záchodu utekla nečekaně rychle.

S klimatizací se zase nešetřilo, takže jsme na sebe během chvíle navlékli bundy, nasadili kapuci a vychutnávali si cestu pohodlným busem.

Za čtyři a půl hodiny autobus zastavil v Playe. Na náměstíčku zrovna probíhal vánoční trh a co by to bylo za trh, kdyby tam nestálo pár stánečků s jídlem.

Já se nadchl do obří brambůrky posypané spoustou zeleniny, smetanou a samozřejmě chilli. Zvláštní, ale po čtyřech a půl hodinách v busu dobrý.

Důsledek přerostlého brambůrku na sebe nenechal dlouho čekat - akorát mě rozežral. Stavili jsme se tedy do jedné menší restaurace na enchiladas. Já na rojas, Veronika na verdes. K tomu kyblíček orchaty a pak už bylo v bříšku jako v pokojíčku.

Naštěstí trajekt na Cozumel moc nehoupal. Co víc! Konečně nejeli ani mariachis (viz minule) a my si tak mohli užít jednou cestu bez La Bamby a dorazit tak v poklidu na Cozumel a posléze moto rikšou dom.