Cesta do Belize aneb cesta za razítkem

Jak to vlastně dopadlo s prodloužením pobytu? V prvním příspěvku jsem psal, že se paní imigrační trochu cukakala a omezila nám přece pobyt na třicet dní. Potom, co jsme si našli byt, jsme začali řešit i tuhle nepříjemnost.

Datum poslední změny: 12. 3. 2025

Z české ambasády pro Mexiko nám odpověděli, že by nám měli prodloužit pobyt na jakékoliv pobočce imigračního v Mexiku. Bál jsem se, že bude až v Cancúnu, ale jedna imigrační kancelář je i na Cozumelu. Vypravili jsme se tam hned v druhém týdnu našeho pobytu na ostrově.

Pustila nás dovnitř abuelita, která dělala něco mezi sekuriťačkou a vrátnou. Pobavila mě nášivka, co měla na čisté bílé košili: „Armored King” (ozbrojený král). 

Úředníci na imigračním se těm z letiště vůbec nepodobali. Jednali s námi mile, potvrdili nám, že i v systému máme omezení na 30 dní a moc nechápali proč.

Nicméně více nám pomoct nedokázali. Tyhle imigrační kanceláře fungujou jako u nás cizinecká policie. Řeší tedy trvalé pobyty atp. Ne turistický záležitosti.

Řešení? „Jeďte po zemi do Belize a zase se vraťte se.” Když se Veronika ujišťovala, že to je v pohodě, jak úředník, tak úřednice u přepážky pokývali hlavou. Spousta lidí na Cozumelu, a naproti v Playa del Carmen, to tak prej běžně dělaj.

Zdviháme tedy hozenou rukavici.

Cesta z Cozumelu do Belize

Před barákem jsme si mávli na moto taxi (že to připomíná římský pozdrav se tu neřeší), kam jsme se naskládali se svýma dvěma batohy. Zbytek věcí zůstal v bytě. Věřili jsme, že se s nima ještě uvidíme.

Trajektem jsme přepluli dvacet kilometrů moře mezi Cozumelem a Playa del Carmen, přežili další mariachis s největší mexickou odrhovačkou La Bambou (je to hnusný vydírání, když před nima z lodě není kam utýct!), na busáku se znovu ujistili, že i když nám na Cozumelu u přepážky ADO (autobusový dopravce) prodali jízdenku do Corozalu (Belize), neprodají nám jízdenku zpět.

Tu si prý musíme koupit v Belize. Přece je to spoj ze zahraničí. Stejně jako si teď prý kupujeme jízdenku z Mexika do Belize.

No, logiku v tom nehledej. Navíc s tím, jak kolem toho mlžili, jsem pojal podezření, že to nebude jen tak. Což se v Corozalu potvrdí. Ale nepředbíhejme.

Po přespání v Playa del Carmen jsme druhý den v 7:40 vyrazili směr Belize. Konkrétně do města Corozal, nejbližšího města za hranicemi.

Klasický scam na mexických hranicích

Cestou jsme stavěli v Tulum, Bacalaru a Chetumalu. A pak přišla mexická hranice, kde proběhl běžnej scam, kterýmu se nedá moc dobře bránit.

Při vstupu do Mexika se totiž platí turistická taxa, která byla v roce 2024 magických 707 pesos. Když turista přiletí letadlem, má taxu zaplacenou v rámci letenky. Při opouštění Mexika se tahle taxa platí jen v případě, že turista není schopen doložit, že už vstupní poplatek platil. A to musí doložit rozpisem ceny letenky.

Což na naší letence samozřejmě aerolinka neuvedla. Takže jsme neměli na úřednici žádnou páku. A to je blbý, páč pak má páku ona.

Navíc systém v tom mají fakt dobrej - do mini budky, kde jsou dvě úřednice, vpouští sekuriťák a hned za turistou zavírá dveře. Vše se děje rychle, lehce pod tlakem. Než se člověk vzpamatuje, je o 1 400 pesos lehčí (za dva).

Drobný mi paní blahoskloně odpustila. Aby ne, když jí to šlo do kapsy. Nebo takhle, čekám, že ti tři šli na třetiny. Kdoví od kolika lidí z našeho autobusu. Zpětně mi přijde, že týpek i vytipovával správný kusy na podojení.

Vtipný je, že po opuštění imigrační budky nás poslali do autobusu, kterej se za celou dobu nepohnul z místa.

Když úředníci vyřídili zástup z našeho busu, ještě na nás řidič křiknul, zda fakt jako máme všichni výstupní razítko. Jinak že se budeme muset vracet od vstupní hranice do Belize. Nikdo neprotestoval a tak jsme vyjeli.

Hranice při vstupu do Belize

Ještě než jsme vyjeli, řidič nám rozdal kartičky, který jsme měli pro radost belizských úředníků vyplnit. A co bychom pro radost bližního neudělali!

Imigrační úředník se skutečně tvářil nadmíru spokojen. Jen se mu nepozdávalo, že jsme uvedli do políčka zaměstnání „turismus”. Opravu učinil škrtnutím, napsáním „teacher” u Veroniky a u mě „web design”. Svůj souhlas nad jinak vzorným vyplněním kolonek posvětil trojúhelníkovým razítkem a přivítal nás v Belize.

Příjezd do Corozalu

Že nebude Corozal žádný velkoměsto jsme tušili. Je to sice hlavní město regionu, ale celá Belize má kolem 420 tisíc obyvatel.

Přesto nás hned po příjezdu, ve tři hodiny mexického, a tudíž dvě hodiny belizského času, překvapil busák, kde jsme si dle prodavačů z ADO měli koupit zpáteční jízdenku do Playa del Carmen.

Před tím busákem bylo štěrkové parkoviště pro tak dva busy. Vnitřek busáku se nezdál lepší: čtvercová místnost s pěti sedadly na každý straně.

Uprostřed stál dřevěný omlácený stůl a za ním si hověla černoška. Na stole čekala na další zápis černá účetní kniha. Paní si cosi ťukala do mobilu a neměla teda radost, že ji dva čecháčci ruší. Na otázku, zda si u ní můžeme koupit jízdenky do Mexika, na neděli, odpověděla, že to fakt jako ne. Jen do Belize.

„Ani do Chetumalu?” „Nie.”

Hm, paní prodělala partizánskej výcvik. Přitom do Chetumalu měly jezdit tzn. Chicken Busy (kuřecí busy), který jezdí po celý Střední Americe, jen se jim všude říká jinak. V Panamě třeba Diablos Rojos (rudí ďáblové).

"Hm, je pátek, jedem v neděli, to nějak vyřešíme,” uzavřel jsem a opustili jsme budovu busáku.

Tak milí lidé!

Od té chvíle nás, až na jednu výjimku, obklopovali už jen ti nejmilejší lidé, jaké si jen člověk dokáže představit: "Račte pane, pomohu vám najít hotel, nedal byste si moučník? Poctil byste mou dceru svou přízní?"

Zpátky na zem. Přitom teda na první pohled vypadali místní odtažitě. Taky jsou oproti Mexičanům krapet tmavší.

A mluví anglicky! Kromě angličtiny taky belizskou kreolštinou a na hranicích s Mexikem a s Guatemalou dokonce španělsky. Běžný Belizan od hranic tak ovládá dva světově nejběžnější jazyky a plynule přepíná mezi třemi. Úžasný! A u nás, když přijede na benzinku cizinec, mu paní pomalu česky říká: “Vždyť ti to říkám, je to 1200 Kč, čemu nerozumíš?”

Corozal

Večer jsme prolezli městečko. Oba jsme strávili pár měsíců v Anglii, takže ta angličtina, lepkavé horké klima a teplé moře, to nám nějak přišlo jako takový zvláštní paradox. Nicméně jsou to rebelové! Jezdí vpravo!

Náš jediný celý den v Belize jsme se rozhodli strávit poklidně. Zůstali jsme v Corozalu, procházeli se po městě a kolem poledne přešli napříč městem k mayské pyramidě. Už se dělalo pekelné vedro. Na Cozumelu jsou nižší teploty, navíc dobře snesitelné díky větru.

Jako všude po pobřeží Riviera Maya, i v Corozalu jsou nějaké ruiny starých mayských staveb. Manažer hotelu nám vykládal, že ty v Corozalu jsou sice malé, ale můžeme tam vidět spoustu stromových leguánů.

A měl pravdu! V obojím. Pyramida samotná nestála za řeč. Na druhou stranu, tři hodiny ji kromě nás nikdo jiný nenavštívil a my se tak mohli kochat do sytosti. Stromy všude kolem nás poskytovaly v odpoledním horku krásný stín. A především výhledy na leguány zelené, kteří se údajně dokáží přiblížit barevně prostředí ve kterém žijí (v dlouhodobém měřítku, ne lusknutím prstu jako chameleoni) .

Na stromech všude kolem se tyhle potvůrky spokojeně živily. Žvýkaly listy na stromech nebo se vyhřívaly na sluníčku. Ukázali se nám jak leguáni černí (milovníci horkých kamenů), tak leguáni zelení (stromoví). A to v množství větším než velkém! 🙂

Jak ale do toho Mexika? Mexické ADO nám online nijak nepomohlo už dřív, paní z busáku v Corozalu doporučovala do Chetumalu plout na lodi... o tom se rozepíšu příště, abych tě, čtenáři/ko dneska nezahltil. ¡Hasta pronto!