Jak probíhá léčení slovem? Rozhovor s regresní terapeutkou.

Při sezení s klientem tvořím bezpečný prostor, kde je důležitá důvěra ve vnitřní moudrost klienta. To pomáhá vydat se na cestu podle klientova tempa k prožitkům, které posílá jeho nitro k zvědomění.

Moje intuice založená na zkušenostech pracuje na plné obrátky. Jsem průvodcem, který je na leccos připraven, ale počítá i s překvapením. Vše sleduji, důležité zapisuji, a vyhodnocuji, které nástroje k pátrání i léčení použít. Udržuji směr jednoduchými neutrálními povely a dotazy.

Občas mi klid a ticho v hlavě vyruší zaseklý či nečekaný vývoj sezení a myšlenky trvají mikrosekundy: „Co se s ním děje? Ještě počkám, potřebuje to čas. Co teď? Jak dál? Ježíši, co tohle znamená? Jsem zvědavá, kam se to vyvine. Co si myslí? Jak se cítí? Co potřebuje?“

Fandím a doufám, že když klient leží na bitevním poli, napadne ho se uzdravit a zachránit. Povzbuzuji se, abych počkala, až klienta napadne ošetřit rozlámanou nohu, vyčistit ránu, utéct, přivolat si pomoc a podobně. Když péči o sebe prožije mentálně, tělesně a emocionálně, probouzí sebe uzdravující sílu a prožívá život nově, jinak, lépe.

Někdy klienta a sebe jemně odvádím od analytických výkladů a držím palce jeho srdci, které obnovuje lásku a soucit k tělu, ve kterém žil. Vrací lásku k druhým lidem a k sobě, ke svým méně rozvinutým, opomíjeným nebo odmítaným částem.

Regrese a masírování nepropojuji v jedno sezení, ale paralelně je propojuje cíl prožít hluboký stav relaxace a uzdravení.

Masáže pomáhají uvolnění a klidu, a proto je doporučuji lidem, kteří mají problém se uvolnit při regresi, nebo jsou přepracovaní, unavení, ve stresu, smutku, úzkosti, depresi a potřebují přejít z analytické, starostmi přehlcené hlavy do uklidňujícího prožitku těla. Když masáž procítí, napojí se na přírodu, protože tělo je kus přírody, ve kterém prožíváme dar Života.

Prožitkem meditativně-láskyplného odevzdání se vyšší moudrosti při regresi, nebo uvolněním při masáži, se otevírá prostor pro kyslík: otevírá se hluboký poznávací a ozdravný proces.

Mou prací je pomáhat udržet meditativní stav během léčivé části regrese, a u masáže vytvořit klid, do uvolnění svalů a mysli, což probouzí léčivou energii v nás.

Ano, je to pocit, kdy vyjdeš z úzkého koridoru „musu“ ven na čerstvý vzduch, jinak by ses udusil. A je to důležitý pud sebezáchovy dovolit si „zlobit“, jít za hranice zajetých kolejí, vyletět z klece a prožít realitu v jiném časoprostoru. Jdeš v jiném tempu. A vnímáš vše jinak, možná i víc, včetně sebe. Vše ti připadá krásné, protože jsi jen ty a město, jeho zvuky, ulice, parky s lidmi, vůně, barvy, světlo, stíny. Pro mne to je stav blaženosti.

Na ten pocit si vzpomenu při masážích, psaní, malování, milování, regresích, nebo na dovolené v cizích místech, kde se obyčejné dění stává neobyčejným a krása je zintenzivněna. A protože tak prožívám i známá místa v Čechách, vím, že to není cizina, ale vnitřní připravenost.

Naopak, když jsi v robotickém poklusu bez citu k životu a smyslu, uzavře tě to jako koně v cirkusovém kruhu, otupí a oseká. Prožitek krásy cizí země se zázračnými barvami nebe, moře, lesů, nádhernými lidmi a katedrálami tě mine.

Domnívám se, že radost roste z nás. V našem nitru čeká na probuzení jako semínko v zemi. Buď ji probudíme sami pocitem v nitru nebo nám ji pomůže rozeznít svět okolo.

Jsou drobné, každodenní radosti, ale někdy vyčnívají velké radosti - vrcholy našich životů. Jedním z nich byl pro mne letošní březen v Mexiku.

Překonala jsem strach z létání, chaosu na letišti a násilí v Mexiku. Prožitek byl nezapomenutelný. Ještě ho vstřebávám, než se s ním podělím.

Důvodem cesty nebyla záliba v turistice a cestování, nýbrž niterný prožitek, jenž se rodil postupně: nejprve skrze setkání v letech 2002-6, a pak skrze opakující se sny v letech 2022-2023 a pár dalších událostí, což je dlouhý příběh na knížku.

Stabilní radostí posledních dní jsou pro mne děti, které si se mnou povídají, když vidím, jak přemýšlí, radují se, a zvládají překážky.

Nejnověji mi udělal radost syn, který chtěl vyzkoušet státní školu, na kterou se v létě připravoval. I když první dny byly těžké, naučil se fungovat v novém systému zkoušení a našel v tomto způsobu výuky něco dobrého. Objevil nové kamarády. Řekl mi, že každé dítě by mělo zažít aspoň rok domoškoláctví, aby dozrálo. Překvapil mě tou větou.

Radost mi působí každý klient, který najde důležité souvislosti a lepší možnosti pro svůj život. A radost mi způsobila tvá kniha Trivandrum.

To je nebezpečná otázka. Těch alb je totiž hodně. Hudba je moje obří láska a „zdravá droga“ od malinka.

Když vyberu nějaká alba (prosím za odpuštění všechna ostatní) můžu jmenovat například: album „So Tonight That I Might See“ a „Among my Swan“ od Mazzy Star, úžasný hlas Hope Sandoval, texty mě povází už tak 25 let. Podobně dlouho poslouchám album The Rapture od Siouxsie and The Banshees, nebo od The Cure „Disentigration“. Velký a dlouhodobý vliv na mne má poetická hudba Oldřicha Janoty, konkrétně mám oblíbené album „Podzimní král“ a „Mezi vlnami“ .

Přes 35 let se mnou jsou Chopinova klavírní Nocturna a Preludia, Debussyho snová a Mozartova vesele jiskrná hudba. Jsou součástí mé domácí medicíny - na bolest hlavy, bolavé srdce, melancholii, nedostatku klidu. Chopin a Debussy působí jako chladivý vánek nebo osvěžující voda v potoce. Pročišťuje srdce a spojuje rozbité kousky uvnitř mě. A Mozart to jsou rozjásané sluneční paprsky mezi mihotavými listy stromů pod nekonečně modrou oblohou vlévající do žil radost a chuť žít. Podobně hladivá je klavírní hudba od Yann Tiersena k Amélii z Montmartru, zvuky indiánské flétny a indické, orientální melodie.

V poslední době mě ovlivnily tři knihy českých autorů. Spojuje je téma následování srdce, které volá na cestu mimo obvyklý život - s různou šíří a hloubkou osobní proměny.

Listy z Mexika

Listy z Mexika jsou autobiografickou reportáží české autorky Zuzany Erdösové z jejího života v Mexiku s úžasným pozorovacím talentem a smyslem pro humor. Při přípravě na cestu do Mexika mi kniha předala svůj laskavě-humorný přístup k mexickému myšlení a odvahu zažít jiný chaotický svět.

Po hlavě do podivna

Kniha Martiny Heš Hudečkové Po hlavě do Podivna je útlý skok do života dnešních mladých lidí, jejich hledání skrze vztahy, sociální sítě a cesty do zahraničí, mimo obvyklou realitu. Závěr knihy mi zamotal hlavu. Kniha chutnala jako voňavý šálek kávy, vyprávějící o přátelství a „láskách“ dvou mladých žen (jedna je single, druhá s malými dětmi) ze současného světa propleteného sítěmi a čekingliš jazykem, kde hlavní hrdinka nalézá samu sebe mezi spojenými plochami reality, která se děje hmotně a reality, která jako sen mizí. Byla jedním z povzbuzení ke skoku - tedy k letu do Mexika bez očekávání, s vědomím, že sny, před vnitřními zraky jsou ruce Života, který nás chce dostat na místa, kam bychom se jinak nevypravili.

Trivandrum

Třetí, je tvá léčivá kniha Trivandrum, ta mě ovlivňuje nejvíc, a to třikrát:

Prvně mě ovlivňuje, jak sis ji houževnatě vydal sám a nebál ses buclatých rozměrů, které jsou pro současnou zrychlenou dobu náročnější. Tvá odhodlanost a naladění knihy mi dodává chuť splnit si tvůrčí sny.

Za druhé mi přináší nový povzbudivý pohled na moji terapeutickou práci díky tomu, jak jsi do knihy rozesel střípky z Holistické regresní a Spirituální terapie. A to tak šikovně, že může léčivě oslovovat mnoho dalších lidí, kteří si knihu přečtou. Sama jsem si tento léčivý nápoj od tebe vyzkoušela a to se dostávám ke třetímu vlivu Trivandra.

Ve dvou těžkých chvílích, kdy jsem se cítila špatně, zmrzlá v bolesti potrhaného srdce bez síly a radosti, skoro mrtvá, se mi dostalo do ruky tvé Trivandrum. Přineslo mi pocit, že existuje láskyplný svět, a že najít dobré řešení a udržet smysl života je možné. Léčivá putování podobně omlácených postav (ať vlivy zvenku nebo skrze temné postavy našich vnitřních světů) mě připomněla vlastní sebeléčivé prameny.

Tvá kniha je pro mne moudrý přítel, který mi v laskavém porozumění posiluje odvahu odejít z míst a myšlenkových vězení, kde se nedá žít, a udržení důvěry v tvorbu nové cesty a v harmonické vztahy mezi mužem a ženou. A vím, že vstoupí-li někdo do této knihy a dopřeje jí čas, objeví při tom své trivandrum.

První mě napadla tužka a papír. Mívám je skoro všude, na stole, v batohu. Umožňují setkání neviditelného světa s viditelným. Nechám obrazy, myšlenky stékat skrz ruce k hrotu grafitu a tančím s ním na bílém papíru.