Známe se? Poznáme se. První příspěvek na blogu.

První příspěvek na blogu si také můžeš poslechnout přímo z přehrávače vedle, nebo na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts.

Nápad na psaní blogu

Nápad psát blog jsem měl několikrát. Většinou to ale skončilo jen u plánů. Měl jsem totiž jasnou vizi, že chci mít blog na své doméně. A takový začátek je samozřejmě krapet těžší…nadšení většinou opadlo při zcela logických otázkách: Jak budu stránky vytvářet? Kde a jak se vlastně kupují domény? Nebude to drahý? Bude to vůbec někdo číst? Vždy to tedy na něčem ztroskotalo.

No, na nečem… 😀 Dneska by mne někdo mohl napadnout, že šlo o prokrastinaci. Ale nenechte se mýlit! V té době to slovo ještě neexistovalo, takže se to ani nemohlo dít! Dovolte mi tedy vyjádřit můj střízlivý náhled na věc, co se tenkrát dělo:

• Hledal jsem videa na blogová témata na youtube. Youtube má tu výhodu, že nabízí spousty dalších videí, které s tím prvním úplně nemusí souviset. Takže pokud první video neobsahuje očekávané informace, další je určitě mít bude!
• Skočím na jedno, pak se bude psát samo.
• Mnohdy jsem měl důležitější věci na práci. Třeba aktualizovat antivir, podívat se, zda nevyšlo nové album oblíbené kapely, nebo co se událo ve světě (😀 ty wle)…
• Svět ještě není připraven na mé příspěvky.
• Zítra budu mít víc zkušeností, lepší styl, vytříbenější světa názory.
• Chci mít co nejodpočatější hlavu, aby to stálo za to! Počkám na víkend.
• Nebo ještě lépe na prázdniny.
• A vůbec! Jestli někdo chce znát můj názor, ať se zeptá!

První příspěvek na blogu není mezi čtenáři nejoblíbenější. Tyhle ano:

Motivace k tvoření

Ehm. Už se v tom nebudeme rejpat. První příspěvek je zveřejněn a blog jede. A teď k té motivaci. Zjistil jsem, že mě baví tvoření. Proces, kdy z ničeho vzniká něco. Na začátku je myšlenka, prázdný papír, nebo stránka, která se s postupujícím časem mění. Zaplňuje se písmeny a ty po přečtení něco tvoří. Ať je to příběh, nálada, stav mysli…najednou se kus papíru stává nosičem, sloužícím pro přenos myšlenek, nálad, radosti…to vše nezávisle na čase a prostoru. Jediné, co je k tomu třeba je, aby se myšlenky zhmotnily na papíru nebo v textovém editoru. Poté jsou dostupné kdykoliv, kdekoliv a komukoliv, kdo mluví stejným jazykem. Není to úžasné? Zkuste na moment zastavit a zapřemýšlet se nad tím. Až půjdete příště kolem knihovny, třeba si na to vzpomenete a budete se dívat na knihy v policích jinak. Tolik autorů, času, myšlenek!

Pocity během tvorby

Proces tvoření jsem výše zúžil na tvoření textu. Ale platí to samozřejmě obecně, ať je výsledným dílem báseň, kniha, hudební album nebo třeba obraz. Ale nedržme se jen umění. Stejné svrbění v hlavě, jemné mravenčení, elektrizování v zátylku, může prožívat stejně tak do své práce zapálený truhlář, zemědělec, … stačí si za tři tečky dosadit kohokoliv, kdo při dané tvorbě cítí ty pocity vzrušení a nadšení a na konci jeho práce je zhmotněná myšlenka.

Já mnohdy velkou část dne trávím nad tvorbou algoritmů, nebo jen potřebných kusů kódu. A zažívám při tom podobné pocity, jako když sestavuji beletristické příběhy. Výsledek se liší, proces a pocity zůstávají. Na začátku je vždy myšlenka a na konci kusy slov, ať v jazyce programovacím, nebo českém.

Co si od blogu slibuji

V psaní blogu tedy vidím více času, kdy můžu tvořit, zažívat libé šimrání v mozku, poslouchat při tom hudbu, která to jen podpoří a vše ovoním mističkou čaje. Snadno a lehce tak vzniká text, jehož prostřednictvím mám příležitost podělit se s Tebou o své myšlenky, postřehy, ale třeba i životní výzvy, kterými jsem prošel, procházím a projdu a poskytnout tak někomu třeba ujištění, že to tak má více lidí a je to tak v pořádku. Stejně tak skrz tyto řádku mohu přenášet inspiraci, radost, nebo třeba i laskavost.

Zkrátka blog jede! V příštích příspěvcích si zahraju na cibuli, abys, čtenáři, měl povědomí, co za bytost (a magora :D) píše tyhle řádky. Jasně, fotka tady je. Ale sociální sítě nás už naučily, jak je to s těma fotkama, ne? Budu hodná cibule, sama se oloupu a nebudu dráždit oči, slibuju!