Proč jako běháš? Co si tím dokazuješ?!

Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle, nebo na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts.

Je to o vůli

“Je to o vůli,” řekl mi Belador, když jsem se za ním zase jednou zastavil na návštěvu v čase, kdy jsem váhal, zda navázat na předchozí dvě neúspěšné běžecké sezóny. Jako vždy, i tentokrát jsme seděli nad nálevem lahodného zeleného čaje, údajně z divoce rostoucího čajovníku barmských hor. Belador reagoval na moji výmluvu, proč jsem mu nepřinesl novou povídku. Snažil jsem se ospravedlnit tvrzením, že přece pracuju duševně a mám právo být odpoledne unaven.

Vůle je sval

“Vůle je sval,” započal s výkladem. “Jde cvičit stejně jako jakýkoliv kus masa na tvém těle. Možná ji máš zakrnělou, stejně jako nezpevněný střed těla. Vůli můžeš posilovat například i tím svým během. Ve chvílích, kdy se ti nebude chtít jít, ji posílíš nejvíc. Jak na tom vlastně seš? Už jsi s těma nohama někde byl?!”
Pohled na mě mu stačil k tomu, aby mohl pokračovat: “Přestaň se stavět do pozice oběti, která neustále naříká nad bolestí bérců a koukej to nějak vyřešit!”

Proč jako běháš?!

Z předchozího příspěvku už, čtenáři, víš, že běhám několik let vkuse a užívám si to. Poměrně často tak dostávám dotazy, mnohdy doplněné podezřívavými pohledy, které by se daly rozdělit asi takto:

• “Proč jako běháš? Co si tím dokazuješ? Před čím jako utíkáš?”
• “Pět/deset/dvacet kilometrů? To je moc!” Nebo: “Proč radši nechodíš? Chůze je přece přirozenější!”
• Či typické gaučové zvolání: “Nojo, běhání je teďka v módě.”

A tak podobně. Vždy se musím pousmát. Vedle jak ta jedle.

Ach, ta rána!

Postupem času jsem zjistil, že nejraději běhám po ránu, nalačno. O to víc pak snídaně chutná. Odpoledne se mi sice běhá volněji, lehčeji…ale na ranních bězích zkrátka něco je. Je to krása toho okamžiku.
Příroda se probouzí, ptáci štěbetají, srnky se zvolna stahují do polí nebo hlouběji do lesa. Veverky ještě rozpustile řádí, nikdo je neruší. Pozoruji do uschlých větví bušící strakapoudy, černé volavky na řece, sem tam se mi podaří vyrušit dravce se svou kořistí v pařátech. Nepotkávám skoro žádné lidi, takže mám pocit, jak kdyby se to vše kolem dělo jen kvůli mě, pociťuji sounáležitost s přírodou.

Pozorování změn přírody během roku

Běhám často po stejných trasách, a tak mohu pozorovat změny přírody během roku. Tak nějak si tím víc uvědomuji měnící se měsíce a koloběh času.
Na jaře se oči pasou na šťavnaté zeleni, v létě plosky nohou capkají po louce ranní rosou, když si vyzuju boty a běžím jen tak (současně si tím nepromáchám boty 🙂 ). Na podzim šoupu nohama v suchém listí, obarveném rozličnou plejádou barev, nebo se kloužu v bahně. V zimě se bavím běháním ve sněhu nebo jen po zmrzlé zemi.

Oblíbil jsem si každé počasí

Postupem času jsem si oblíbil i sychravé počasí, které jsem dříve moc nemusel. Takový podzimní déšť je teď super. Prověří odhodlání. A když člověk trochu “vykosne”, má větší radost, že se dokopal. Doma stejně čeká teplá sprcha a suché oblečení.
V takovém počasí venku navíc moc lidí nebývá, a když už tak podobní “blázni”. O to víc si pak člověk váží komfortu domova (čaj a knížka a jsem v nebi 🙂 ).
Může to znít jako klišé, ale tohle uvědomění je tak mocné. Vždy mi projede hlavou: “To teplo v bytě není vůbec samozřejmost! Nechtěl bych být odkázán jen na rozmary počasí!”
Zmoknout v létě je pak vyloženě zábava. Kdy se mi stane, abych běhal ve sprše? 🙂 Navíc kaluže jsou fajn. To se pak může projevit dětská radost. Sám si vzpomeň, kolikrát jsi jako malý měl chuť se do nějaké vrhnout, než tě dospělí stáhli? Teď ale není, kdo by tě zadržel! Můžeš skákat v kalužích! Je to jedno. Stejně jsi promoklý na kost 🙂
V zimě běhám s čelovkou. Právě zima je na trénink vůle nejlepší. Je chladno, kolem není tolik vidět…mnohdy mám málem zástavu, když se vzájemně vyplašíme se srnkou, kterou já do poslední chvíle nevidím a ona (což nechápu) nevidí mě.

Věříš na život před prací?

Další zábavný efekt vidím v rozdílech energií mezi mnou a lidmi dojíždějícími do svých zaměstnání autem. Když běžím souběžně se silnicí, bavím se pozorováním znuděných řidičů apaticky svírajících volant. Před firmou potkávám některé své kolegy, kteří se pár metrů z parkoviště “sunou jako mátohy”. Zívají a nemůžou se dočkat prvního kafe. Nebo jsou naštvaní, protože byla zácpa.
Když mě zahlédnou, mnohdy se na mě nechápavě dívají. To si vždy vzpomenu na text bilboardu, který jsem před lety viděl v Singapuru z okna autobusu: “Do you believe in life after work?” Já si to trochu upravil na: “Věříš na život před prací?”

Čas jen sám pro sebe

U delších běhů (v mém případě nad tři čtvrtě hodiny) přechází mozek do zajímavého stavu. Pohyb je zautomatizovaný, všechny myšlenky přemlety a přichází stav podobný meditaci. Pravý rauš.

Přichází múza

V takových chvílích přicházejí nápady. Zajímavé je, že po doběhnutí mizí (to velmi hezky popsal Tomáš Šebek v knize Nebe nad Jemenem) a pokud se tedy během běhu nezaznamenají, většinou zapadnou. Proto s sebou na delší běhy beru telefon a inspirativní myšlenky namlouvám. Tak třeba vznikla kostra tohoto článku.

Kolik minut na kilák? Kolik kiláků týdně?

No…asi jste pochopili, že běhám bez jakéhokoliv měření. Čistě pro radost. Své stálé trasy mám změřené v mapách, abych měl alespoň orientační představu o vzdálenostech. Čas neměřím vůbec. Takhle mi to vyhovuje.
Jasně, odběhl jsem také nějaké závody – asi tři roky jsem chodil pravidelně na Kunětickou devítku (lokální, až komunitní akce), popoběhl jsem si i na SAAR Challenge (stejný pořadatel, zdravice Kubo!). Toť však vše k mému “závodění”. Jde zde spíše o proběhnutí se na hezkých místech, setkání se s kamarády, kolegy a “udělání si žíži”.

Závěrem

Beladorovo shrnutí o vůli: “Vůle se dá cvičit různými způsoby, ale všechny vedou ke stejnému cíli: k disciplinované mysli. Tu můžeš využívat stejně tak v každodenním životě, jako během tvoření, učení se nových návyků nebo zbavování se starých a nepohodlných zlozvyků. Disciplinovaná mysl ti zvýší kvalitu života ve všech oblastech a přinese větší životní spokojenost.
Cvičit se přitom dá různě: zmíněným během, studenými sprchami, stanovením si jedné věci, do které se ti nechce, a tu pak během dne splnit…”
A já se těším na další článek! Za týden ahoooj!