22 důvodů pro sólo trekování

Co dalo sólo trekování mě a může i tobě

Varoval jsem tě. Teď už není úniku. Co ti dá sólo trekování? Záleží, jak se mu otevřeš. Níže sepisuju, co ti sólo trekování může dát na základě mých zkušeností. Loni jsem byl 3 noci na Šumavě, během kterých jsem nachodil lehce přes 80 km, předloni v Novohradských horách, stejný čas a vzdálenost.

• Vytržení z rutiny. Intenzivní.
• Nepohodlí a strachy. Lépe si pak uvědomíš komfort, který nás obklopuje v životě. Zní to jako klišé, ale po vyzkoušení sólo trekování zjistíš, jaká pravda to je.
• Musíš si vystačit s tím, co s sebou budeš mít.
• Zlepší se ti rozhodování. V okolí nebude nikdo, s kým bys mohl diskutovat nad…
• Je to tvoje chyba, pokud někde něco zapomeneš. Nikoho jiného.
• Je to tvoje chyba, pokud něco pokazíš. Hledáš tedy řešení, namísto svalování viny či ospravedlňování se.
• Můžeš bublat (stěžovat si), jak chceš. Vše ale prožíváš sám a nikdo tě nepolituje. Možná brzy zjistíš, že stěžování k ničemu nevede a dostaneš tak první impulz pro zbavení se tohohle zlozvyku.
• Zlepšíš si plánovací schopnosti: od balení, přes řešení vody, jídla, mytí nebo plánování další trasy.
• Budeš mít kolem 4-6 litrů vody na den na pití, přípravu jídla a hygienu. To je míň než jedno spláchnutí doma.
• Budeš pořád sám se sebou. Zábava zaručena.
• Získáš více víry v sebe.

Další oblíbené příspěvky

• Zažiješ svobodu a přirozenost.
• Přiblížíš se přírodě.
• Zjistíš, že jsme se tak vzdálili přírodě, až si ji idealizujeme.
• Dostaneš pořádnou lekci pokory – budeš na pospas živlům. Doslova.
• Uvědomíš si svou malost – všude kolem je tolik prostoru a ty jsi jen jeden nenápadný človíček. Staneš se tečkou v tom všem kolem.
• Když budeš během odpočívání pozorovat okolí, možná začneš vnímat, jak to do sebe v přírodě vše zapadá. Budou přicházet otázky typu: “Kdo tohle vymyslel?”🙏
• Získáš nezapomenutelné vzpomínky.
• Dáš si do těla – kromě cesty samotné se projeví i váha krosny.
• Potkáš různé lidi, se kterými se budeš dávat do řeči, nehledě na to, zda jsi introvert 😃
• Zažiješ sounáležitost s místními lidmi, kteří se na “poutníka” dívají tak nějak laskavě. Pokud ne, jsi na moc turistickém místě. Čím odlehlejší místo, tím zajímavější lidi potkáš.
• Nepřicházejí podněty k přemýšlení od ostatních. Když si vypneš telefon, podněty ti bude dávat jen cesta samotná. Ze začátku to může vypadat nudně, časem přijde úžas. Uvědomíš si ten obrovský rozdíl mezi běžným dnem a dnem na cestě.

Ach ten můj strach ze spaní v lese

Ačkoliv mi nevadí jít lesem v noci, spaní v lese pro mě představovalo dlouho výzvu. Lépe: spaní v lese v noci a sám. Bez stanu, v hamace. Stan poskytuje jakýsi iluzorní pocit bezpečí, alespoň tak to vnímám já. Racionálně je mi jasný, že mě ten kousek látky před ničím neochrání.

Loni na Šumavě i předloni v Novohradských horách jsem strachu ze spaní v lese sice čelil (pokaždé tři noci), ale nepřekonal ho. Zlomilo se to až letos na cestě Srdcem bez obalu, kde jsem spal v lese desetkrát během čtrnácti dnů.

Milý deníčku…

Sdílím, co jsem si za svitu čelovky napsal loni první večer na Šumavě.

První noc. Jsem v noci sám v lese a bojím se. Vlastně nevím čeho. Když se to snažím konkretizovat, nejsou to snad ani zvířata, ale tma, neznámo, které je najednou všude kolem. Možná všechny ty hovory a vyslechnuté strašidelné příběhy na mě zapůsobily víc, než jsem si do teď myslel.
Jaký to je ale pocit oproti pocitům lidí, kteří se těmito místy snažili uprchnout ze země, kde vládl režim, se kterým nesouhlasili. Každé šustnutí mohlo znamenat blížícího se pohraničního psa, hlídku. Konec nadějí, možná i kulku v zádech.
Můj dnešní strach v tomhle světle bledne. Mě za to, že tu jsem, nikdo nezastřelí. Zůstává jen strach z neznáma, z přírody, od které jsme si již tak odvykli, že nás děsí. Proto jsem tady. Zpět v přirozenosti. Daleko od bezpečí čtyř zdí a blízkosti lidí. Kvůli prožitku strachu. Je to nemilosrdný bojovník.

Z čeho že jsem to měl strach?

Ve výše uvedeném odstavečku z cesty sice píšu, že nemám strach ze zvířat, ale postupně jsem se utvrdil o opaku. Tenhle strach se mi podařilo odbourat až letos, kdy kolem mě pobíhali srnci, až se hamaka otřásala. Paradoxně mě to přišlo zábavný – to je zajímavé, že? Když zvířata kolem nebyla, tak jsem se jich bál, a když kolem běhala, tak vlastně pohoda😀 Lidská psychika je fascinující, nepřijde ti?

Co jsi na trecích objevil ty? Napiš mi do komentáře! Závěrem přikládám test, na základě kterého si můžeš vyhodnotit, zda se na sólo trekování také nevydat!