První únorovou sobotu proběhla na Václavském náměstí velmi netradiční demonstrace Jdeme Společně, kterou spolupořádala studentská iniciativa Změna Matrixu. Demonstrace za hodnoty lásky, radosti, vzájemnosti, pochopení a spojení. Že jsi ji ani v médiích nepostřehl?
Popravdě, nedivím se. Proč? To se dočteš dále v článku. Než začneme, ještě tě uklidním, že články k mini-seriálu o less-waste chystám. Opět se mi téma rozkošatělo (ale jako vždy ku prospěchu věci). Aktuální článek je navíc potřeba vyndat z trouby hned, dokud je ještě teplej :).
Při zpracování článku se mi asociovala má báseň Není čas, abys déle tápal. Nejenom podobnou fotografií, ale i motivačním obsahem 🙂
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, či Google Podcasts, nebo třeba YouTube.
Chápu, že demonstrovat za něco není v novinách tak líbivé, jako demonstrace proti něčemu. Demonstrace proti něčemu budí vášně. Ale demonstrace za souznění? Vzájemnost?
Otrlý divák televizních zpráv se jen shovívavě usměje, označí pořadatele i účastníky akce nálepkou "sluníčkář" nebo "pravdo-láskař" a je s tím hotov. Hlavně se nezamýšlet, hlavně nenamáhat hlavu o co těm lidem jde. Raději dráždit amygdalu negativy.
Amygdala je část mozku, která je zodpovědná za vyhodnocování potenciálního nebezpečí [1]. Vývojově je starší, než "intelektuální" část mozku, proto je rychlejší, ale za cenu větší chybovosti (raději tě zvedne ze židle, i když se třeba nic extra neděje, než aby to jednou zanedbala). V době vývinu amygdaly byla ovšem právě rychlost úniku do bezpečí klíčovou rolí pro přežití. Ta samá část mozku ale reaguje i na novinové titulky - tím, že upřednostňuje ty negativní. To je nebezpečné především v tom, že člověk může časem začít přehlížet pozitivní zprávy a věnovat pozornost jen těm negativním. Asi se shodneme, že takové chování ke štěstí nepovede.
Mimochodem, přemýšlel jsi někdy nad tím, na jakém principu jsou založené televizní zprávy? To vezmeš celý svět, seškrábneš z něj tu největší žumpu dne a tu pak pereš hlava nehlava do vysílání. Na závěr, aby moderátor dal divákovi alespoň špetku naděje, oznámí radostnou novinu o čerstvě narozené žirafce v pražské ZOO.
Divákovy pochybnosti, zda zítra vůbec ty zprávy zapínat, jsou rozpuštěny. Přece jen se děje něco hřejivého na tom světě širém.
A teď přijde to nejlepší. Povšimněte si papírů, které má moderátor celou tu dobu před sebou, navzdory tomu, že jsou mu všechny texty zobrazovány na monitoru za kamerou.
Při loučení tomu všemu nasadí korunu: podívá se zpříma do kamery a aby z něj měl divák pocit dobře odvedené práce, klepne o stůl stohem papírů, do kterých se za celou dobu relace ani nepodíval. Pak kývne hlavou a se šarmantním úsměvem se s divákem rozloučí. Geniální do posledního detailu.
Co tedy s tím? Buď si zprávy vybírat (což uznávám, není snadné) nebo přestat zprávy číst (můj přístup - ty důležité věci se ke mě dostanou na FB a o závoj balastu je má hlava ušetřena). Pokud patříš do skupiny lidí, kteří zprávy potřebují, pak jsem nedávno objevil portál pozitivní zprávy, což by pro tebe mohlo být řešením. Sami sebe na webu představují takto:
Nejsme sluníčkáři, kteří se snaží tvářit, že špatné zprávy neexistují. Raději se však soustředíme na ty pozitivní a ke všem ostatním přistupujeme s racionálním optimismem...
Na akci se (až na pár opilých jedinců) nekřičelo, ale zpívalo a tancovalo. Lidi si to užívali. Kdo chtěl, mohl zajít za organizátory a ti ho pustili na pódium, kde čekala kytara, bongo a několik mikrofonů. Když zrovna nikdo nechtěl řádit na pódiu, hrála reprodukovaná hudba ty největší vypalovačky.
FB post k 17. listopadu 21.
Některá vystoupení byla slabší, jiná měla šťávu (že Petu a Dejve? 😛 ). Občas účinkující nepochopili, že záměrem akce je hledání "toho" společného a ve svých písních dávali jasně najevo svůj světonázor. Naštěstí jich nebylo tolik.
Tichý průvod se svíčkami večerní Prahou, od Václavského náměstí kolem Úřadu Vlády k památníku československých letců RAF, měl velmi přátelskou atmosféru. Akce byla ukončena motivujícím proslovem a ťapkalo se zase domů.
Kromě CNN Prima (a i ti ve večerních zprávách smysl akce pokroutili) jsem na místě žádné novináře neviděl. Mé pozorování potvrdil (6:30:50) na konci akce jeden z pořadatelů. Prý sezvali 400 novinářů, 399 jich nedorazilo. Akce se tedy zúčastnilo celých 0,25 % z pozvaných novinářů.
Proč demonstrace za?
Pokud demonstrujeme například za hodnoty, vyjadřujeme zcela konkrétně, co chceme. Buďme k sobě tolerantní, pěstujme zdravé vztahy. Rčení: "zasel vítr, sklidil bouři" funguje i v pozitivním smyslu. Hodnoty jako je láska, radost, vzájemnost, pochopení a spojení, jsou dobrým životním majákem, za kterým se na té naší životní cestě vyplatí jít.
Pořadatelům děkuji za krásnou smysluplnou akci. Tobě čtenáři děkuji za přečtení článku až do konce a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho! 🙂
[1] - LUDWIG, Petr. Konec prokrastinace: [jak přestat odkládat a začít žít naplno]. V Brně: Jan Melvil, 2013. Briquet. ISBN 978-80-87270-51-6; strana 175.
Poznámka: koupením knihy přes link výše mi zanedbatelně přispěješ na provoz webu a tebe to nic nestojí (jediný affiliate link v tomhle příspěvku). Pokud bys knihu nechtěl kupovat novou, pak zkus trh knih, se kterým mám super zkušenosti.