EDIT 2025: TOP 5 knih, které mě nejvíc ovlivnily.

Jak se dává knížkám priorita?

Třeba omezením socek/youtubka/bloumáním na netu. Doporučuju používat digitální rovnováhu (Android) a režim večerky, kdy se přestanou zobrazovat oznámení a displej přejde do černobíla. O konkrétních krocích jsem už nakonec i psal.

Tím jsem získal kolem 20 minut, které z pravidla “přetečou” dál. Socky si tak stíhám pořešit v ucelených časových rámcích na PC a hlavně mám čas na čtení.

Čím čtivější knížka, tím víc pak samozřejmě čtení dávám. Takže zázračný recept? Prostě si na čtení udělej čas. Stačí začít, ono si tě čtení už bude k sobě tahat.

Tipy na knihy: mých top 9 knih aneb výběr z knižních mlsů

Sice ještě není konec roku, ale je mi jasné, že závazek knížky týdně nedám. Namísto 52 kusů schraňuje čtenářák "jen" 35 položek. I tak jsem za výsledek vděčný. Obohatil jsem si život o spousty zajímavých myšlenek a některé knihy pro mě byly i život měnícími.

Takže jakých 9 nejlepších knih jsem v roce 2023 četl?

Poznámka: knihy jsou řazeny volně a u některých je pták affilák 🐦 na knihkupectví Martinus.

Beletrie (všechno introspektivní)

Tanec reality - Alejandro Jodorowsky

Tanec reality je na pomezí mezi beletrií a autobiografií. Alejandro však svůj život vypráví tak, že má čtenář pocit, jak kdyby četl román. Autor toho za život stihl skutečně spoustu. Občas se čtenář potácí mezi snem a realitou.

Knížka dává spoustu zajímavých náhledů na život, během čtení knihy jsem zažíval dokonce terapeutické okamžiky, dvakrát jsem se dokonce dostal do lucidního snu. A to jsem se o to v současné době nesnažil. Přišlo to úplně samo po čtení knihy před spaním.

Citací bych mohl uvést spousty, uvedu však tuhle:

“Člověk trpí, když je utlačován, fyzicky a duchovně. Jeho utrpení ho nutí jednat proti svému utlačovateli, s cílem ukončit utlačování, místo toho, aby hledal svobodu, o které nic neví. Váš největší utlačovatel, přátelé, je individuální já.”

Adresa naděje - Mélissa da Costa

Tuhle knížku jsem objevil během letní cesty Bez řetězu, bez obalu: Aš na Kremenec, konkrétně v Beskydech bez obalu.

Knížka krásně pomáhá vyvést z období, kdy má člověk stažené hrdlo. Ačkoliv se v podstatě dějově nic neděje, vnitřní popisy utrpení hrdinky, ze kterého se postupně dostává, jsou vtahující, vzbuzují účast a soucit. Ve chvíli, kdy se hrdinka položí do jemného proudu životní řeky, přichází radost a síla spočívající v prostém bytí. Proud ji začne lehoučce vyvádět ze zahnívajícího rybníka znovu do průzračných třpytivých vln života.

Hvězdy na cestě - Karin Krajčo Babinská

Kdopak by se nadál, že román ženy Richarda Krajča bude taková pecka! Nečekal jsem od něj vůbec nic, ale román mi dal facku hned po pár stránkách. Karin Krajčo Babinská si se čtenářem pohrává, nutí ho dělat hodnocení postav (ať kladné nebo záporné), o kterých toho víme jen málo, aby nám za to dala pár stránek dál pořádnou facku.

Nikdy nevidíme příběh celý, nikdy nevidíme, co se odehrává v nitru usmívajícího se, z našeho pohledu třeba úspěšného, člověka. Postavy jsou vykreslovány (ať pozitivně nebo negativně), autorka “trousí” další nové skutečnosti a tím se čtenářem neustále manipuluje.

Možná méně uvěřitelný závěr, ale nakonec proč ne. Užil jsem si to.

Směna - Anna Beata Háblová

Tuhle knížku mi doporučil Martinus v rámci jeho nového pomocníka na knižní tipy. Stačí projít tříkrokovým formulářem🐦 a počkat 48 hodin. E-mailem pak přijde doporučení. Samozřejmě jsem to zkusil. Možná si říkáš, že 48 hodin je, ve světě kde vládnou textový uměláci, trochu dlouhá čekačka. Knižní doporučení od “gumáka” jsou sice luskunutím prstu, jen takové knihy v knihkupectvích a knihovnách nikdo nezná. 😀

Kdykoliv se mi dostane pod ruku knížka současného českého spisovatele, mám radost. O to víc, když je hlavní hrdinka umělkyně, které se nedaří prorazit.

Směna se čte krásně. Je to sice lehká depka, ale současně s nadhledem a jistou dávkou uštěpačnosti. Hlavní hrdinka je umělkyně, která v sobě po jisté tragédii umění zadusí a bojí se jakékoliv jiskřičky, která se jen lehce zaleskne. Zažehnutí zápalu se brání vytrvale a raději pracuje v supermarketu, kde neustále podrobuje svět kolem sebe důkladnému pozorování: dopady a barvy světla, rysy obličeje, výrazy, tvary…

Anna Beata Háblová ve Směně odkrývá toxicitu práce v supermarketu a minimálně mně tak dala další k důvodům, proč je (za normálního stavu věcí) nepodporuju svými nákupy.

Drobná ukázka:

“Lidé v obchodě připomínají psance pobíhající sem a tam, jako by hledali útočiště na noc. Kdyby zůstali příliš dlouho na jednom místě, mohl by jim někdo vykoupit tu nejlepší zeleninu nebo ovoce a jim by zůstala jen jablka se stroupkem, zkrabacená paprika nebo trochu menší kedlubna. Produkty, které už sice prošly pečlivým měřením velikosti, barvy a tvaru, ale i tak na nich příroda zanechala jakousi nedokonalost. Příroda zdrogovaná chemií. Zákazníci i přesto do vyčerpání přebírají ovoce, které je ukázkově lesklé a přehnaně sladké.”

Filosofická/duchovní literatura

Poutník - Jan Konfršt

Prvních 70 stran bylo čisté fyzické utrpení (skutečně, fakt jsem se kroutil na gauči), kdy jsem chtěl knížku několikrát otráveně zahodit. Jenže mi ji půjčil brácha (zdravice, brašule!). Po straně 70 už to byla jízda! Alternativní výklad života Ježíše Krista, mně mnohem bližší alternativa, než křesťanská institucionální doktrína. Aby bylo jasno, nejsem fanoušek alternativní historie a “coby kdyby”/ “lžou nám” přístupu, který mi připadá spíš jako myšlení oběti.

Tenhle výklad Kristova života je ale jiný. Nejde tady o zpochybňování zavedených “pravd”, ale o poselství, které si z Kristova života můžeme odnést. Spousta myšlenek se mnou velmi souzněla. Viděl jsem v ní spoustu paralel se současnou dobou ekologického temna. Za všechny třeba tahle citace:

“Teprve tehdy, až přestaneme hledat pravdu v textech a přestaneme se přít o to, který tomu kterému více zapadá do jeho představy o tom, co onou pravdou je, teprve tehdy, až začneme hledat Boha nikoli v textech, ale v sobě, ve svém srdci, TEPRVE TEHDY začne duše skrze naše ústa o Pravdě zpívat.”

Co v mých knihách není - Viktor E. Frankl

Autobiografie muže, který přežil Osvětim, přišel v koncentračních táborech o rodiče a ženu a přesto se nezbláznil. Muže, který aniž by věděl proč, náhle pocítil nutkání přeskočit z jedné fronty do druhé Mengelemu za zády (a riskoval tak zastřelení na místě) a tím se zachránil. Řada, ve které původně stál, vedla do plynové komory. Podobnými informacemi se, s podnětnými komentáři autora, v knize jen hemží.

V koncentračním táboře položil základy své stěžejní práce, kterou po osvobození ovlivnil psychologii, dodal tam poslední dílek do skládačky - smysl. Aby byl člověk naplněný, potřebuje smysl.

Úryvek z knihy:

“…že se vlastně na smysl života nesmíme ptát, neboť jsme to my sami, kdo je tázán. My jsme ti, kdo mají odpovědět na otázky, které nám klade život. A tyto životní otázky můžeme zodpovědět jen tím, že odpovídáme za své vezdejší bytí.”

Taky máš husinu po celém těle? Já teda jo.

Krása jednoduchosti - Satiš Kumár

Tady si dovolím zkopírovat, co jsem psal v prosincovém e-mailovém zpravodaji.

Knížka Krása jednoduchosti je naleštěným drahokamem všeho, co jsem na téma ekologie, přírody, ale i osobního rozvoje a spirituality vůbec kdy přečetl. Satiš Kumár klade obrovský důraz na tvoření. Tvoření v širším smyslu. Ne každý musí být dle Satiše malíř, ale tvořivost si může najít každý tam, kde je mu vlastní, třeba ve vaření. Dovol mi, milý mlsoune, tři citace:

“Pokud si nechceme komplikovat život, musíme se posunout od ega k eku. Ego rozděluje a eko spojuje. Ego komplikuje, eko zjednodušuje. Eko znamená "domov", kde kvetou vztahy. Když uvázneme v egu, ostatním se odcizíme.”

“Každou činnost, malou i velkou, bychom měli provádět zlehka, nezanechávat hlubokou stopu. Jakmile z věcí začneme dělat vědu, život se zašmodrchá. Žít jednoduše znamená proplouvat životem, jako řeka proplouvá krajinou.”

“Značkovým oblečením oblékáte spíš ego než tělo.”

Edit 31. 1. 2024: v průběhu ledna jsem ke Kráse jednoduchosti napsat samostatný článek.

Populárně naučná - příroda

Když šeptá listí - Hope Jahren

Hope Jahren v knize Když šeptá listí moc poutavě píše o vývojových stádiích stromů a své vědecké kariéře. Jedna kapitola odpovídá vývojové fází stromu, navazující kapitola pak podobným obdobím v životě Hope.

Jak si tak člověk čte o stromech, nepřestává žasnout, jak je to v té přírodě zařízeno. Tahle kniha mě neustále přiváděla v úžas, bavila popisy akademického výzkumu (což mi bylo fajn připomenutím své akademické kariéry) a místy dojímala. Jedna citace:

“Semínko umí čekat. Většina jich vyčkává na tu pravou chvíli k růstu déle než rok. Třešňové semínko dokáže bez problémů čekat i sto let. Na co konkrétně čekají, vědí jen ona sama. Přesvědčit semínko k tomu, aby se vydalo na cestu z temnoty a začalo růst, dokáže jen správná startovací kombinace tepla, vláhy a světla společně s mnoha dalšími faktory. Jen pak se chopí své šance, své jediné a jedinečné šance k životu.”

Síla přírodní fermentace - Sandor Katz

Fermentoval jsem různé mňaminy už dřív, viz třeba následující video s návodem, jak dělám jogurt.

Tuhle knihu se však nebojím označit za “life changer”. Při čtení získáš mnohem víc, než jen návody na octy, alkoholické nápoje, chleba nebo třeba kvašenou zeleninu.

Získáš především zajímavý úhel pohledu na okem neviditelný svět kolem nás a možná se ti navždy změní celkové nazírání na život.

Proč vůbec fermentovat? Zase mi, milý mlsoune, dovol jednu motivační citaci k fermentování:

“Ne každý může být farmářem. To však není jediná cesta, jak můžeme pěstovat naše spojení se Zemí a jak se můžeme postavit trendu globální uniformity a standardizace. Jedním z malých, ale hmatatelných způsobů, jak odolat homogenizaci kultur, je začít využívat přirozeně se vyskytující mikrobiální kultury. Objevte obrovské množství technik fermentace zdokonalených našimi předky. Vybudujte si ve svém těle životní prostředí bohaté na nejrůznější kultury a vzdejte čest silám života, které nás obklopují.”