Kontejnery na textil: za závojem dobrých úmyslů

Proč se starat o to, kde textil končí?

Tak jsem se zaměřil. Černobílý závěr: textil končí v zemích třetího světa ze všech. Více barev v článku. …

10 kg textilu ročně

Kontejnery na textil: co a v jakém stavu?

Darované oblečení by mělo být dále nositelné, pokud má jít na charitu. Například Potex bere i spacáky, hračky, batohy nebo třeba boty. Velmi vítají pánské oblečení, protože “klientelu” tvoří například bezdomovci, což jsou prý z 80 % muži.

Naopak roztrhané věci je dobré maximálně využít doma a pak hodit do směsného. Je třeba si uvědomit, že vše se třídí ručně, každý nevyužitelný kus, který je v kontejneru navíc, musí někdo vzít do ruky. Přehrabování se v darovaném oblečení znamená čas a tudíž peníze.

Kontejnery na textil: 4 velcí hráči

Potex

V době psaní tohohle článku firma Potex existuje již 13 let a má přes 600 kontejnerů rozmístěných po Praze a středočeském kraji [1], [2]. Motivací pro fungování Potexu je ekologie a charita.

Potex má moc hezké infografiky. Najdeš v nich nejen, co do kontejnerů patří, ale co se také s textilem děje. Plus spousty dalších edukativních informací a statistik. Zajímavost: kontejnery se Potextu naplní průměrně za týden.

Další zajímavé myšlenky z rozhovoru:

• Tričko stojí mnohdy méně než meníčko v restauraci.
• V Potexu jsou pro zavedení recyklačních poplatků za textil, jako tomu je u elektra, ale zdá se jim to v současnosti jako utopie.
• Chtěli by, aby veškerý kupovaný textil v ČR u nás také končil →sběr, neziskovky, recyklace, spalování.
• Připomínají, že od roku 2025 přichází povinná separace textilu.
• Když dávám něco do kontejneru, nepomáhám – jen odvracím tok odpadu.
• Nekvalitní trička a topy na ulici nezahřejí. Stejně tak těžké kožichy z minulého století nejsou na ulici dvakrát praktické.

A jak je to s vyvážením do zemí třetího světa? Děje se i v případě Potexu. Děje se tak kvůli enormnímu množství textilu, které se v ČR nedá zpracovat. Vyvážení textilu do zemí třetího světa není špatné samo o sobě, problém je ve množství.

Trefná poznámka, která také padla v rozhovoru: Teplé oblečení globálního severu je v Africe k ničemu. Stejně tak topy a jiné “odhalující” oblečení v muslimských částech Afriky.

Kromě článku “Kontejnery na textil…” čtenáři s oblibou mlsají:

Dimatex

Kontejnery na textil od firmy Dimatex vnímám rozporuplně. Jsou čistě bílé, svítí na nich červeným nápisem logo “charita”. Přijde mi to klamavé. Ne že by to nebyla z části pravda, na charitu nějaká část skutečně jde. Ale sama firma má na webovkách [4]:

“Naší snahou je dosáhnout co nejvyšší míry recyklace textilu, který sesbíráme.”

Co se tedy s textilem děje?

• Textil se recykluje na čistící hadry. Používají se v průmyslu, autodílnách, …
• Textil se taví (zřejmě tedy jen polyester? nenašel jsem více informací o výrobě) společně s LDPE (Low Density Polyethylene) a vzniká z něho recyklát Retextil [5]. Z Retextilu vznikají lavičky, podpěry stromků, plotovky kolem košů nebo se také používá jako “zdivo” autobusových zastávek. Také se z něho vyrábí stojany na kola, květináče…
• Neziskové organizace podporují materiálně i finančně. Samozřejmě množství převyšuje místní poptávku a tak je zbytek exportován do rozvojových zemí [6].

Takže ano, charita tam je, ale z designu kontejneru mám pocit, že vybraný textil jde všechen do azyláků. Chápu, že pro azylák by textilu mohlo být příliš, ale proč nepřiznat další využití a schovávat se za charitu? Přijde mi to zbytečné a nemohu se zbavit pocitu, že tím ve výsledku škodí dalším společnostem, které sbírají textil.

Textil-Eco

Textil-Eco na mě nepůsobí moc důvěryhodně. Informací na stránkách spíše šetří. Nicméně textil má následující využití [7]:

• Second handy.
• Průmysl a recyklace.
• Ekologické a energetické využití pro znečištěné a nerecyklovatelné oděvy, boty.

Otázkou tedy zůstává, co je myšleno pojmem “second handy” – já se domnívám, že právě druhotný prodej textilu v rozvojových zemích, ale víš jak je to s domníváním se. Na druhou stranu všechny mnou jmenované firmy provozující kontejnery na textil alespoň malou část textilu do rozvojových exportují.

Diakonie Broumov

Sociální družstvo Diakonie Broumov je průkopníkem sběru textilu v ČR. Funguje už od roku 1993 [8].

Co se děje s textilem (citace textu z webu):

“Na lince se použité oděvy třídí na použitelné – nositelné, které putují k potřebným rodinám a jednotlivcům jako materiální pomoc, dále do obchůdků, kde si tak mohou sociálně slabší lidé koupit kvalitní oblečení velmi levně. Dále se textil třídí na nositelný, ale již nemódní, který je posílán do zemí třetího světa, kde jde hlavně o to, aby oděvy nebyly poškozené a nekončily jako odpad na skládkách. Další část textilu, který již nelze použít jako oděvy, se dá uplatnit ve zpracovatelském průmyslu.”

---

Shrňme si tedy využití odloženého textilu:

Potex	Dimatex	Textil-Eco	Diakonie Broumov
charita, recyklace, země třetího světa	charita, hadry, Retextil (plotovky, …), země třetího světa	second hand (země třetího světa??), recyklace, energetické využití	charita, recyklace, země třetího světa

Nahlédnutí do recyklačního podniku Arca Chrast

Hezké shrnutí problematiky nabízí Miroslav Válka v podcastu Budoucnost R [9]. Miroslav Válka je ředitelem podniku, kde recyklují textil (převážně rifle a svetry) a mění je především na výplně pro automobilový průmysl, ale také pro využití ve stavebnictví a zemědělství. Každý měsíc natrhají 220 tun textilu.

Firmy chtějí recyklát, protože zlevňuje výrobu. Zakázky přicházejí od firem, ne od státu. Firmám jde tedy o finanční hledisko. Miroslav Válka vidí jako východisko tři cesty, které dle něho musejí jít ruku v ruce:

• Nastavit ve společnosti systém, aby recyklace byla na prvním místě, dále energetické využití a skládkování. Ideál by dle něj byl 90 % recyklace, 6-7 % energetické využití, zbytek skládkování. Recyklaci by údajně pomohlo zpoplatnění odkládaného materiálu na skládky a spalování.
• Aby se dodavatelům vyplatilo se textilním “odpadem” zabývat.
• Podpora těch, kteří recyklaci provádí. Zisk mají úplně minimální a například Arca Chrast je (dle slov Miroslava Války) v zisku jen kvůli tomu, že už “jedou v rozjetém vlaku”.

V ČR prý chybí legislativní rámec a více se podporují odpadové firmy.

Miroslav Válka dále apeluje na:

• Větší vzdělávání dospělých i dětí, aby si uvědomovali, co konzumní chování způsobuje.
• Maximální využití textilu doma. Až pak recyklace typu jeho podniku.
• Snažit se využít výrobek do maximální hodnoty, když to nejde dál, recyklace.

Snížení nakupovaného oblečení

Firmy, které provozují kontejnery na textil, se snaží s textilem “něco” dělat, ale množství je zkrátka příliš velké. Jak je vidět, všechny firmy (Textil-Eco sice neuvádí vysloveně, ale předpokládám, že také) části textilu dále postupují do rozvojových zemí. Tam je stejný problém: enormní množství, které se nestačí rozprodávat. Textil, který by se klidně mohl i nosit, nemá dále zkrátka využití a končí pak na skládkách typu Atacama.

Co se dá dělat?

Pojďme začít u sebe! Jak?

• Přehodnocením svých nákupních návyků.
  • Méně je více. Ne peněz. Méně oblečení. Méně, ale kvalitního (ano, pak si ho budeš moci i dovolit).
• Kupovat, když je to potřeba, ne z rozmaru (může pomoci pravidlo odložení nákupu o 30 dní).
• Ujasnit si priority. Chci si navlékat na kůži toxické oblečení?
  • Poslední dobou se snažím kupovat oblečení z takového materiálu, abych ho po dosloužení (využívám do roztrhání) mohl hodit do kompostéru (trička, ponožky). Ne všechno jde, mnohdy mě až bolí hlava z hledání, ale většinou se zadaří.
• Upcyklováním (stačí zadat “upcyklace trička” do google a nabereš spoustu inspirace) nebo swapováním (ve FB skupinách, nebo na živých akcích)!
• Děláním vědomých voleb. Do jaké míry je má “touha” po novém kusu skutečně moje? (viz pravidlo 30 dní výše). Není “náhlá touha koupit” spíš marketingová past? Touha po “zalepení se”?
• Posláním dál. Než něco vyhodíš (i do kontejnerů na charitu), můžeš se zamyslet, zda by se věc nedala prodat, předat známým, kamarádům, v lokálních swapech, nebo charitách. Máš tak kontrolu, kam tvoje oblečení putuje. Za svůj odpad jsme zodpovědní – viz předminulý článek.
  • V Praze je v tomto ohledu například velmi aktivní Terka z bezobalového obchodu Bout. Nedávno na svém instagramu postovala “reelsko”, kde ukazuje k prasknutí zaplněného Fiata Pandu sesbíraným textilem.
• “Cílenou kontrolou vlastního života”, jak řekla návrhářka Hana Zárubová pro ČT (mimochodem vnímá zájem o kvalitnější zboží od návrhářů/švadlen, které si lidé více považují).
• Že máme vlivem provázanosti světa mnohem větší dosah, než si dokážeme představit.

Závěr

Závěr závěrů: Nikdy nevíš, kde tvé oblečení skončí. Chce to prostě dělat filtr už na začátku – u nákupu. Když budeš mít bavlněné tričko, nos ho do roztrhání, pak s ním ještě setři podlahu a zkompostuj (pokud používáš eko prostředky na podlahu). Nebo vyčisti zašmírovaný řětěz jízdního kola a hoď pak hadr do směsného.

Když budeš kupovat syntetická trička, nos je také co nejdéle – abys co nejvíce snížil cenu za nošení a zvýšil tak využitelnost na maximum (a odložil nákup nového na co nejdelší dobu).

Měj se kráásně! A když budeš mít potřebu, napiš mi do komentáře (tady nebo do zprávy na sítích). Udělá mi to radost!

Zdroje ke článku “kontejnery na textil”

[1] https://www.youtube.com/watch?v=QAkZ5SypKMw&t=13s&ab_channel=Žijememinimalismem

[2] https://www.recyklujemetextil.cz/proc-recyklovat#prettyPhoto

[3] https://www.youtube.com/watch?v=x_4wGVqjO5o&ab_channel=Žijememinimalismem

[4] https://www.dimatex.cz/recyklace-textilu

[5] https://www.retextil.cz/mobiliar

[6] https://www.retextil.cz/_files/ugd/ae4206_20b0c8f767bd4b07bbcba480f1f18d88.pdf

[7] https://textil-eco.cz/

[8] https://diakoniebroumov.org/o-nas/

[9] https://radiozurnal.rozhlas.cz/kam-putuje-nepotrebny-textil-vyuzitelny-je-v-aute-i-na-zahrade-presto-v-cesku-8280927