Spalovna odpadu v Rybitví. Jak to, že jsi nedorazil?!
Spalovna odpadu v Rybitví budí u nás v Pardubicích vášně. Máloco zvedne tolik spoluobčanů k akci. To je pozitivní. Má to však stinné stránky.
“Jak to, že jsem tě neviděla na jednání o spalovně?” přišla mi ráno zpráva od kamarádky.
Bez pozdravu. Domnívám se, že jsem ji asi namíchnul. Čím ale? Ekologicky zapálená nikdy nebyla. Zato já jsem. Aha. Čeká, že když jsem ten “ekolog”, tak musím být všude, blokovat dopravu a lepit se někde k podlaze.
Poslední změna: 15. 12. 2022
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts.
Nebo si tento a každý nový díl poslechni hned teď!
Spalovna odpadu ve třech projednáváních
Kdy mě na jednání o spalovně odpadu vlastně neviděla? Před 13 lety (Pardubice, tehdejší ČEZ aréna), kdy se konalo jednání poprvé? Třeba viděla, ale v té době jsme se neznali. V té době jsem měl větší potřebu křičet. Nebo letos v únoru, kdy bylo projednávání (zajímavá náhoda, že?) v lockdownovém období jen online? Pravda, nebyl jsem tam, stejně jako do třetice. Jak to?
Jasně že znáš Rybitví! Jen pozor. Pokud jsi někdy zaslechl, že Kunětická hora je jediný kopec (který jsme si přejmenovali na horu) široko daleko kolem Pardubic, pozor. Kopec v klipu není Kunětická hora! Ta je o dva kameny a kus střechy zachovalejší!
Velké téma láká hodně veřejnosti, která se sejde jednou za 13 let. Co ale v mezičase? Zkrátka si přijdu prospěšnější jinde.
Spalovna odpadu je až na konci řetězce
Jedná se o spalovnu průmyslových odpadů. A mě se odpady nelíbí už dlouho. Průmyslové, nebo ty z domu. Průmyslový odpad je s jistou mírou nadhledu odpad domácí. Jen si množství odpadu, za výrobou nejpestřejší mozaiky domácích spotřebičů, oblečení, drogerie a potravin, neumíme představit.
Jako jednu z výzev současné společnosti vidím odpad jako takový, ne jeho skládkování nebo spalování. To je ten poslední článek řetězce.
Příběh o toxické/ekologické textilce
Nedávno jsem psal na blog článek o textilce, jejíž látky pro gauče byly tak toxické, že je švýcarská vláda nepovolovala v zemi skládkovat či spalovat. Musely se vozit do Španělska, kde měli volnější limity. Po změně výrobních procesů se skutečně podařilo výrobu zlevnit. Současně nezatěžovala životní prostředí. Voda z textilky dokonce odtékala čistší než přitékala (a to do ní přitékala švýcarská pitná voda!).
Není tohle ta cesta? Pro mě ano.
Cesta vědomého spotřebitele
Cesta vědomého spotřebitele -> přizpůsobení poptávky ze strany výrobců. Spotřebitele, který se snaží každodenními volbami a nákupy podporovat obchodníky a výrobce, kterým nejde jen o větší zisk, než rok předchozí. Nemožné? Nemyslím si. V Pce se to děje třeba v Koloniál beZobalka nebo Krámek Bezobalu v Brozanech u Pardubic.
Kromě článku “Spalovna odpadu…” čtenáři také s oblibou čtou:
Můj ekologický aktivismus
Můj ekologický aktivismus spočívá v něčem jiném. V osobním příkladu. Snažím se žít dobře, nikomu do ničeho moc nekecat (samozřejmě jsem si prošel obdobím, kdy jsem okolí peskoval za každý jednorázový obal). A docela to funguje. Někteří přátelé za mnou pak chodí a ptají se. Zajímá je bezobal, kompostování v bytě, ekologická drogerie, bezobal na cestách, fermentování, klíčení, výroba rostlinných mlék, …
Nemoralizuju, sdílím informace, shrnutí studií, píšu návody a sdílím svou životní cestu. Jak říká poustevník Jasmus z mého románu, kterou mají beta čtenáři a zatím jsou na ni nadšené ohlasy.
Krátká promluva poustevníka Jasmuse
Člověk je jako motýl. Jako housenka žere všechno kolem sebe. V téhle fázi má pocit, že musí žrát víc a víc, až časem zapomene, proč. To je stádium kukly. A tam spousta lidí zůstane. Zapomenou, co je dřív hnalo, o čem snili. Zakuklení spí. A nikdy “nesplatí” světu prožrané listy. Až ve stádiu motýla začínáme být prospěšní. Jsou však předchozí dvě fáze špatné? Ne! Bez nich by motýl nemohl být.
Jasmusovi by se nelíbilo, jak jsem jeho myšlenky zkrátil. Navíc jsem je psal po paměti, v románu toho říká víc. Navíc Jasmus mluví víc poeticky a moudře, nepoužívá slova jako fáze, ale období, atd.
Odbočka k pálení textilu
Shodou náhod jsem zrovna týden před projednáváním rozepsal článek na blog o závěrečné cestě textilu (v dnešní době tedy spíš plastu a chemických pomocníčků), která mnohdy končí právě jeho spálením. Bez jakýchkoliv filtrů, natvrdo. Kdo to ví (jasně, to se neděje u nás na dvoře)? Domnívám se, že přednáškou na tohle téma bych nezaplnil ani kavárnu (pokud si myslíš opak, klidně něco takového spáchejme!).
Co když je to jinak?
To nejvtipnější na konec: nevím, jestli je ta kamarádka naštvaná, zmatená… v okolí nemá podporu a hledá ji u mě… vše je jen čistá spekulace, která ale dala vzniknout tomuhle článku. Děkuji!
