Plýtvání jídlem je pro kacíře. 7 tipů jak ho omezit.

Doba minimální trvanlivosti a co to vlastně znamená?

Lidé si často pletou pojmy doba minimální trvanlivosti a spotřebujte do. Přitom je v nich zásadní rozdíl: produkt s uvedenou dobou minimální trvanlivosti lze zkonzumovat i po jeho uplynutí. Většinou mu nic není. Sypké potraviny, typu luštěniny nebo rýže, můžou být poživatelné ještě hooodně po tomto datu.
Oproti tomu údaj spotřebujte do se objevuje na produktech, které rychle “podléhají zkáze”. Zde se již jejich konzumace po uvedeném termínu nedoporučuje.

Omezení plýtvání jídlem kritickým myšlením při nakupování

Z výsledků studie vyplývá, že za plýtváním z velké části stojí špatné plánování a přemrštěné odhady (především u vařené rýže), jak při nakupování tak při vaření.
Co tedy s tím? U vaření může být užitečné množství přílohy odvážit na váze a uvařit tedy jen takové množství, které můžeš vůbec sníst.
V případě nakupování poslouží nákupní seznam. Pak můžeš naházet do košíku jen to, pro co jsi skutečně přišel. V obchodě nekoukej, kde je co “v akci”. Zboží “v akci” je často před dobou minimální trvanlivosti a jak vidíme ze studie, právě to je častý důvod, proč je taková potravina vyhozena. Namísto impulzivních nákupů je třeba se zastavit a podívat se na dobu trvanlivosti. Spočítat si, jestli opravdu vypiji 10 litrů mléka za 14 dní, pokud žiji sám. Není to raketová věda.

Kupování bio-potravin

Asi si umíš představit, kolik nás to stojí peněz. Dejme tomu, že bychom pokročili v plánování natolik, že bychom nevyhazovali nic, nebo jen 5 % (ze současných 30 %) toho, co koupíme. Pak bychom ušetřili 25 – 30 % ročně za jídlo. To je docela mazec, ne?
Vlastně bychom namísto spousty konvenčních potravin mohli kupovat potraviny v bio-kvalitě. Koupili bychom méně (ale kvalitnějších) potravin a celkově jich tedy méně vyhodili. Mohl by zafungovat i psychologický efekt: kupuju dražší potravinu, takže si dám větší pozor, abych ji zpracoval a nevyhodil ji.

Oblíbené

Zamrazení, fermentace

Když ti zbude něco na talíři a nedokážeš to už sníst, nemusíš to jídlo hned vyhazovat, ale můžeš si ho dát (po vychladnutí) do mrazáku. Uvidíš, že se ti bude hodit, až nebude nálada nebo suroviny na vaření. Pokud máš doma více zeleniny než můžeš spotřebovat, hoď ji do mrazáku, udělej si smoothie nebo ji zfermentuj. Spoustu návodů na fermentaci najdeš různě po netu, já si kupříkladu oblíbil blog zkvašeno.

Plýtvání jídlem potlačí sezónnost!

Konkrétně tenhle tip převrátil naši domácnost vzhůru nohama. Původně jsme fungovali jako většina českých domácností: vymýšleli jsme, co se který den bude vařit, pak jsme na to nakupovali suroviny. “Snad to ten květák do čtvrtka vydrží”, koukali jsme na něj starostlivě. A ejhle, nevydržel, šup s ním do popelnice (to jsme ještě neměli ani kompostér).
Časem jsme najeli na režim zeleninových bedýnek od místních bio pěstitelů. Rajče nebo papriku tak v zimě máme zpravidla jen na návštěvě, protože hold v zimě v ČR takové věci nerostou. Vaření pak probíhá tak, že se podíváme, co je doma a podle toho se něco spáchá. Vaření podle receptů v tomhle případě nedává smysl a tak nastupuje improvizace a kreativita. Vaří se to, co začíná vypadat “smutně”. Už nevkládáme víru v přežití potřebného kusu zeleniny na vymyšlený recept o dva dny později.

Co si dást půst? Aneb vystoupení ze “závislosti” na jídle

Nemusí jít o nic velkého. Naše těla jsou z neustálého dostatku tak navyklá na jídlo, že někteří z nás nepocítili hlad roky. Můžeš zkusit 12 nebo 16 hodinový půst. Ze začátku to může být náročnější, ale pokud vydržíš, můžeš přijít na to, že máš více energie a cítíš se lehčeji. Také ti to může lépe myslet a může se probudit tvá kreativita. A třeba se ti bude i lépe spát.
Dej tomu šanci a vyzkoušej! Třeba pak zkusíš i jedno jídlo denně. Já osobně si dávám každý den 12-14 hodinový půst. Tak nějak jsem si na to zvyknul, mám to zajeté a nemusím nic plánovat. Pomáhá mi v tom pravidelnost.

Omezení spotřeby masa

Ne, nebudu tě přesvědčovat, že bys měl maso přestat jíst. Můžeš ho zkusit omezit nebo můžeš pokračovat ve svých stravovacích návycích. Máš svobodnou volbu, své tělo a svůj světonázor. Jen si přeju, aby každý z nás činil volby z vlastní vůle, vědomě, a ne jen kvůli marketingu, “tradici”,  “protože je to v ČR běžné”, “protože se maso musí přece jíst”, “protože jsme všežravci”. V rodině mé babičky se prý maso jedlo jednou za týden, v neděli.

Závěr

Plýtvání jídlem je velkým problémem západního světa. Spousta lidí se před ním navíc snaží zavírat oči. Je to odvrácená strana blahobytu, ekonomického růstu, lenosti lidí a také jisté “stádovitosti”.

Na studii The Food We Waste (citace v minulém článku) se nemusíme dívat jako na kritiku současné společnosti, ale jako na příležitost. Ozářila “tmavý kout” a teď už se s tím dá něco dělat. Tento odpad je zcela konkrétní, není produkovaný vládami, nadnárodními společnostmi, ale jednotlivci. A to jsme přece my. Je jen na nás, v jakém světě chceme žít!

Děkuju za přečtení až do konce, a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho!