Co se děje s bioodpadem?
V předchozích dvou článcích jsem psal o tom, jaké potraviny nejčastěji vyhazujeme a jak by se tomuto plýtvání dalo předejít. V tomhle článku se podíváme blíže na to, co se s bioodpadem děje, poté co opustí dveře našich domácností.
Dozvíš se tak, jak se k situaci staví EU, jak je vlastně takový bioodpad definován a především kam směřuje a jaká budoucnost bioodpad čeká.
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle, nebo na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts.
Definice bioodpadu
Jak se vlastně bioodpad definuje? Pravděpodobně si představíš slupky od brambor, ohryzky jablek nebo třeba pomerančovou kůru. Je to tak, ale pro legislativa pojem bioodpad potřebuje ukotvit. Co si přestavíme jako bioodpad my, jakožto Češi, se může lišit od představy Řeka nebo Švéda. Evropská komise pro životní prostředí pracuje s následující definicí [1] (kterou jsem si dovolil přeložit):
Bioodpad je definován jako biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, stravovacích zařízení a maloobchodů a srovnatelný odpad z potravinářských provozů. Nezahrnuje lesní nebo zemědělské zbytky, hnůj, kaly z čistíren odpadních vod nebo jiný biologicky rozložitelný odpad, jako jsou přírodní textilie, papír nebo zpracované dřevo.
Kam pak se starou slámou?
Tato Nerudovská otázka se jeví jako stále aktuální. I v 21. století by měl Jan Neruda stále stejný problém, kterým se zaobíral už v 19. století. Je zarážející, jak se za jedno a půl století v některých oblastech svět zcela proměnil, zatímco v oblasti odpadu na tom vlivem jednorázových obalů dokonce hůř. Kam se slámou ze slamníku? Kam se slupkami od brambor? Ve většině případů do směsného. Ano, odjede od domu, ale tím vlastně hůř. Pro jednotlivce tak problém zdánlivě končí, pro společnost ale začíná.
Bioodpad, který pochází ze směsného nikdo nepřehrabuje a bez jakýchkoliv rozpaků putuje rovnou na skládku nebo do spalovny. Skládkování je nejhorší možnost, v EU ovšem nejrozšířenější [2].
Však se na skládce rozloží. Rozloží se, že jo?
Lidé si často naivně myslí, že bioodpad, který končí na skládce, není problém, protože se přece rozloží. Jenže chyba lávky – bioodpad nemá vhodné podmínky pro degradaci. Představu nám o tom může dát následující text doslovně převzatý z webu Kokozy [3]:
Správně fungující kompost není jen náhodné seskupení organických zbytků, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tato hromada má svoje pevná pravidla, která podporují proces rozkladu a přeměny biomateriálu na kompost. Kdo by chtěl kompostovat jen posečenou trávu ze svého anglického trávníku, kvalitního kompostu se nedočká. Mezi základní aspekty správného kompostování patří vhodná skladba a složení materiálu, který na kompost dáváte, vlhkost, teplota, vzduch (kyslík) a pravidelné promíchávání.
Jak vidíš, založit kompost není jen tak. A to ani v případě kompostování čistě organického materiálu. Jak bychom pak mohli čekat, že na skládce to půjde samo? Nebo že tam někdo bude odpad promíchávat?
Tak ho proženeme komínem!
Zkoušel jsi někdy podpálit slupku od banánu? Ve směsném odpadu je samozřejmě i spousta dobře hořlavých věcí, ale právě zpravidla vlhký bioodpad snižuje účinnost spalovacího procesu a stejně nezmizí, jen změní formu. Tenhle způsob “zbavování se” odpadu aspoň vygeneruje nějakou energii (ať tepelnou, nebo elektrickou), ale k ideálu má stále daleko a kdoví, jaký mix zplodin při tom vzniká. Na již jednou citované stránce [2] se k tomu vyjadřují následovně (opět jsem si dovolil přispět svým překladem):
Většina energie získané spalováním pevného komunálního odpadu pochází ze spalování vysoce hořlavých materiálů, jako je papír, plasty, pneumatiky a syntetické textilie, zatímco „vlhká část“ biologicky rozložitelného odpadu snižuje celkovou energetickou účinnost.
Co separovat bioodpad od směsného odpadu?
To je řešení! A v některých městech v ČR již funguje. Třídit se tak dá do hnědých popelnic, které město pravidelně vyváží. Co se do nich může vkládat, se bude pravděpodobně mírně lišit město od města, proto se zkus podívat na infonálepky na popelnicích kolem tvého bydliště nebo informace dohledej na webu města.
Dále se dočteš, co se s vytříděným bioodpadem dá dělat.
Oblíbené
Co se děje s bioodpadem při anaerobní digesci?
Anaerobní digesce [5] je jednoduše řečeno proces, během kterého se (bez přístupu vzduchu) organické zbytky přeměňují na:
- Bioplyn – tvořen z 50 – 75 % metanem, který se jinak na skládce bez jakéhokoliv využití uvolňuje. Právě metan je po CO2 považován na největšího původce globálního oteplování [4].
- Digestát – pevná složka, používaná například jako hnojivo.
Bioplynová stanice je příkladem “zařízení”, kde se využívá proces anaerobní digesce.
Jak vypadá takové vyvážení digestátu (hnojení), nám může názorně ukázat slečna ze Zemědělského družstva Nechanice. Předpokládám, že to spoustu mužů zaujme, a kdyby tenhle blog četli i štamgasti zaplivaných čtyřek, spousta z nich by jistě prohlásila něco ve stylu: “Od tý bych si digestát teda nechal vyvíst” 😀
Co se děje s bioodpadem v kompostárnách?
EU považuje kompostování domácností a komunit za budoucnost. Připouští, že takové kompostování nemusí být tak efektivní, jako anaerobní digesce ([7], strana 92), ale na druhou stranu si je vědoma, že tak odpadá nutnost bioodpad separovat a svážet (snížení emisí a nákladů na svoz, využití kompostu domácnostmi).
Neblahým efektem nárůstu kompostování by paradoxně mohlo být zvýšení emisí v následujících státech: Malta, Kypr a Polsko [7] (strana 157). Tyto státy jsou totiž hodně závislé na spalování uhlí a olejů. Kompostováním bioodpadu, a tedy snížením jeho množství pro anaerobní digesci, by vlastně poklesl zdroj “čistší” energie. To by pravděpodobně vedlo k vyššímu spalování uhlí a olejů a tím i vyšším emisím. Na druhou stranu se při anaerobní digesci tvoří palivo (bioplyn), který lze dále využívat.
Závěr
Separace bioodpadu od směsného dává smysl v každém případě. Pokud máš v okolí hnědé popelnice, začni!
Jako úplně ideální řešení se mi jeví kompostování v domácnostech a komunitách. Dostaneme se k němu v příštím článku. Na rozdíl od hnědých popelnic do něj můžeš dávat i celulózové obaly. Ty jsou jinak pouhým pohledem nerozlišitelné od plastových obalů, a dostanou-li se na městkou kompostárnu, jsou zaměstnanci vybírány.
Děkuju za přečtení až do konce, a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho!
Reference
[1] – https://ec.europa.eu/environment/topics/waste-and-recycling/biodegradable-waste_en[2] – https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:52008DC0811
[3] – https://kokoza.cz/trideni-a-kompostovani/kompostovaci-prirucka/
[4] – https://ec.europa.eu/info/news/focus-methane-whats-deal-2021-oct-14_en
[5] – https://zahradaweb.cz/digestat-a-legislativa/
[6] – https://www.epa.gov/agstar/how-does-anaerobic-digestion-work
[7] – ASSESSMENT OF THE OPTIONS TO IMPROVE THE MANAGEMENT OF BIO-WASTE IN THE EUROPEAN UNION. Dostupné (únor 2022) na: https://www.waste.ccacoalition.org/document/assessment-options-improve-management-bio-waste-european-union.