Shrnutí cesty Srdcem bez obalu a trocha čísel k tomu

Tenhle článek je tedy shrnutím cesty a volně navazuje na předchozí, který jsem publikoval před cestou Srdcem bez obalu.

Shrnutí Srdcem bez obalu v číslech

Stručné shrnutí cesty v číslech:

• Najel jsem přes 790 km (skutečně ujetá trasa v mapách),
• jel jsem 14 dní,
• poslední den jsem si dal 100 km,
• navštívil jsem 13 míst, ve všech jsem natočil rozhovor,
• nahrál jsem 140 GB video záznamu (vlastní cesta + rozhovory), kterými se v brzké době začnu prostříhávat,
• během cesty jsem dělal 1 článek pro Deník,
• 10 nocí jsem spal v lese (1 v bezobalu, 1 v kempu v chatce a 1 u bráchy na Sedlčansku),
• 1 x jsem píchnul (zadní kolo),
• 1 x jsem ztratil – ručník 🙂,
• 1 x mě do hamaky zrána vlezli lesníci,
• 1 den jsem jel 3/4 dne v dešti.

---

Edit 23. 3. 23: 2. díl seriálu z cesty.

---

Shrnutí navštívených míst během cesty Srdcem bez obalu

Během plánování cesty jsem narazil na různé bezobalové obchody, o jejichž existenci jsem předtím neměl ani potuchy. Narazil jsem tak například na spolkový obchod, bezobalový obchod pro psy, nebo třeba Jednotu bratrskou, která provozuje bezobalový obchod a zisky používá na podporu svých dalších charitativních činností.
I když jsem mnohdy přijížděl do jednotlivých obchodů unavený, během povídání si s lidmi se mi energie velmi rychle vracela. Po rozhovorech jsem zase odjížděl čerstvý jako (ledový) salátek.

Celkem jsem navštívil 13 míst. Konkrétně tato (pořadí jako na cestě):

1. Krámek bez obalu (Brozany, bezobal),
2. Koloniál beZobalka (Pardubice, bezobal),
3. Delikatesy Amélie (Jičín, velká bezobalová sekce),
4. Refill Shop (Mladá Boleslav, bezobal),
5. Přines (Čelákovice, bezobal pro psy + kavárna),
6. Zváženo (Brandýs nad Labem, bezobal),
7. bezobalu (Praha, fotr všech českých bezobalů: tři prodejny + neziskovka),
8. obŽIVA (Praha, spolkový obchod, lokální bio potraviny, velká bezobalová část),
9. Pekárna Křepenice (Křepenice, vše z čeho pečou lze odebírat do vlastního, jinak pekárna, kde se peče jen s využitím těch nejzákladnějších surovin, mouka se mele v lokálním mlýně),
10. Výběr (Tábor, bezobal + kavárna),
11. Zero Way (Brno, bezobal),
12. Šumperská špajzka (Šumperk, bezobal),
13. Zambar a hokynářství (Ústí nad Orlicí, Jednota bratrská, která pro financování svých aktivit provozuje pod hlavičkou Bee Happy s.r.o. kavárnu Zambar a bezobal).

Odpad na cestě

Nemůžu mluvit za restaurace, kam jsem se stavoval běžně jedenkrát denně. Nedělám si iluze, že většina z nich funguje nějak bezodpadově. Čekal bych, že většina z nich ani nekompostuje.
Zbylá jídla jsem řešil nákupem v bezobalech, kde jsem kupoval ořechy, sušené ovoce, sušenky, krekry, snídaňové kaše… více o zero-waste (less-waste) na cestách v tomhle článku.

Dále jsem zastavoval v malých lokálních obchůdcích (někdy i trzích, když byly zrovna po cestě) a kupoval si převážně ovoce a sem tam nějaký ten nanuk nebo čokoládu. Ne na křeč (aby to bylo za každou cenu bez odpadu), vše plynulo tak nějak nenásilně.
Co se týče vody, tak jsem s sebou měl litrovku a pak filtrační sedmičku, kterou jsem používal na filtraci tak z 25 %. V dalších 40 % sloužila na náběr vody ze studánek, u kterých jsem věřil, že filtrace není nutná. Ve zbytku případů jsem vodu doplňoval v restauracích a obchodech.

Díky tomuto způsobu cestování jsem vyprodukoval:

• 3 plechovky nealko piva (nedošlo mi, že bude v plechu, jinak bych volil točenou variantu),
• 1 plastové brčko (nedošlo mi, že lasí dostanu s brčkem),
• 3 x obal od čokolády,
• 5 x obal od nanuku.

To je za 14 dní vše. Velkou výhodou samozřejmě bylo objíždění jednotlivých bezobalů, kde jsem si rovnou po rozhovoru doplňoval zásoby.

Další oblíbené příspěvky

Pocity z cesty, lidské kvality a výzvy.

Jsem moc rád, že jsem se nenechal první den zviklat (více příště) a na cestu vyjel. Poznal jsem tak spoustu velmi zajímavých lidí a zabojoval za (pro mě) správnou věc. Je naprosto přirozené, že pro každého z nás je “ta správná” věc jiná. Každý máme vlastní kvality, které můžeme rozvinout a výzvy, které čekají na své překonání.

Je vlastně jedno, co říkají/dělají druzí. Naše výzvy, náš růst, to je to na čem záleží. Více napojení na srdce, které už nám našeptá, co je správné právě pro nás. Ne Lojza u piva, který z nás vidí jen povrch. Nebo i část vnitřku, ale jen tak, jak mu to my sami dovolíme. A komu dovolíme do nás nahlédnout zcela?

Závěrečná omluva

Omlouvám se všem bezobalům, které jsem nenavštívil. Republika má obvod něco kolem 2300 km, já najel necelých 800 (což je cca 35 % celkového obvodu), takže prostor pro natahování cesty by stále byl. To bych ale zase míjel místa ve středu republiky…
Další omluva směřuje k pražským a brněnským bezobalům, kde jsem sice byl, ale neobjížděl je. To bych si mohl dát speciální “tour” jen po těchhle dvou městech.

P.S. Jelikož je venku celkem parno, mohl by se ti hodit tenhle deáč (pozor, affil, ale zato upřímnej!).