Expoziční terapie lesem a davem. Beladíky!

Nebo si tento a každý nový díl poslechni hned teď!

Expoziční terapie. Belador za kormidlem.

Lehké začátky

Mí nejvěrnější čtenáři vědí, jak blog vznikl (ostatní to mohou dohnat). Původní idea byla prosťoučká: bejk Belador bude v popředí a já budu dělat křoví. Měl jsem pojmout podezření. Já mu místo toho skočil na špek (a to jsem při zakládání blogu už maso nejedl).

Už když po mě chtěl, abych natočil první video o nakupování v bezobalu, už tehdy jsem měl zpozornět. Ale já ne. Zaujalo mě to. Vlastně jsem ve videu neměl bejt ani moc vidět. Prej: “Natočíš obchod, já ti udělám zákazníka…” Když jsem to měl natočený, začal: “Možná bys mohl říct něco na úvod a na závěr…”

Od té doby se jen vezu. Na sítích prej že bych měl bejt vidět víc já, že je to přece jen blog pro lidi a ne pro voly a pro krávy. Zase to znělo celkem logicky.

Tichá revoluce

Pořád mi nedocházelo, že se vlastně jedná o revoluci. Revoluci probíhající tiše. Ani ty klíče nezacinkaly. Belador mě postupně nadchnul myšlenkou jezdit po bezobalech (Srdcem bez obalu) a dělat rozhovory. Mě! Introuše, kterýho by v Pardubicích pohledal. Dobře, vybavím si ještě jednoho kamaráda, kterej ovládá jeden skvělej trik: prostě zmizí, ať je kdekoliv, ať je kolem cokoliv, aniž by ho někdo při mizení viděl. Podezřívám ho, že se umí rozplynout. Za mě je to superschopnost!

Současně mě tak natlačil do prekérní situace (Belador, ne ten kamarád) – spaní v lese. Expoziční terapie. Na deset dní, proložení natáčením se, jak se bavím s lidma, které jsem nikdy neviděl. A víš ty co? Po několika dnech strach ze spaní v lese odezněl. Spaní v lese se mi naopak zalíbilo! Předloni v Novohradkách, ani loni na Šumavě (v obou případech tři noci) se mi taková pecka nepovedla, a teď voila! Přepište učebnice, už se nebojím!

Jenže Belador je k nezastavení. Prej přednáška. Náš dialog byl podobnej scéně z S čerty nejsou žerty: “Jakože pro veřejnost?” ptám se chytře. “No ne asi”.

Kromě “Expoziční terapie…” jsou čtenáři oblíbené:

Každá cesta začíná štěstím začátečníka a končí zkouškou dobyvatele

Těmito slovy promlouvá “král” k pastevci Santiágovi v mém milovaném Alchymistovi od Paula Coelha. Citát v hlavě držím kratší a zaměnil jsem hledání za cestu… doslova zní takhle:

“Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele. Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.”

Tato slova mi projela hlavou, když jsem si omylem začal přemazávat disk pseudo náhodnou sekvencí jedniček a nul a vzápětí zformátoval disk se zálohama. Nebudu detailně popisovat jak se to stalo. Důležité je, že termín přednášky se blížil, sítě byly nakrmeny, očekávání posluchačů nastaveno.

Citát mě ale zachránil od naštvání nebo smutku. Bylo mně jasné, že mi život předhazuje zkoušku, než budu moct postoupit do dalšího levelu.

Bylo nutné obnovit oba disky a data sjednotit, trvalo to 24 hodin, ale nakonec se podařilo a já jsem v novém levelu!

Poznámka: v neděli rozesílám nový mlsný zpravodaj, kde bude uvedena free aplikace, kterou jsem data obnovil (všechna!). Trvalo to teda 24 hodin a musel jsem obnovovat oba disky… ale velké uff!

Rozdílnosti publika

Za čtyři roky na doktorským jsem toho odpřednášel a odučil docela dost. Člověk by si myslel, že po tolika projevech obava z mluvení na veřejnosti padla. Navíc i ve firmě prezentování výsledků probíhalo na pravidelné bázi. Ve firmě se však prezentuje odborněji (z pohledu laika abstraktněji). Čím abstraktnější téma, tím víc se v tom všichni ztrácí, pokud se nepatrně uhne odborností vedle. To vede na dva stavy: na mraky doplňujících otázek, nebo na odkývání všeho, aby ze sebe člověk nedělal zbytečně blbce.

Co mi dělalo radost z pozice řečníka?

Takovej gulášek jsem už dlouho nepapkal

V publiku se sešla velmi zajímavá směska. Několik členů rodiny, přátelé, známí a neznámí. Několikrát se publikum zasmálo nahlas, takže asi dobrý. Mnohdy jsem viděl v obličejích nepochopení vystřídané právě smíchem, mnohdy zvědavost, někdy i napětí. Přednášení mě tak bavilo.

Guláškem samozřejmě myslím pestrost publika. Papkáním pak mé pozorování, jak se mezi sebou baví lidi, kteří se roky neviděli. Ostrůvky hovorů, které se vytvořily, se mi pozorovaly moc hezky. Nebylo potřeba žádného jubilea, svatby nebo pohřbu.

Také jsem měl radost z podpoření kamaráda tím, že jsem povídání uspořádal u něj, čímž jsem mu snad trochu pomohl s rozšířením povědomí o jeho kavárenském provozu právě v prostorech Zámecké kavárny. Já byl vděčný za prostor, on za mou aktivitu. Krásná to prospěšnost, že?

Už se to šíří

Po přednášce projevilo několik posluchačů zájem o trička a tašky, které se již brzy objeví tady na e-shopu, takže můžou šířit slogan “Make BEZOBALY great again” do světa. Za dobu nošení trička se mě už pár lidí ptalo, co ten nápis jako znamená. Právě o to jde!

Kromě myšlenek vyřčených v přednášce, a zmíněných triček, za mnou po přednášce přišli i dva kamarádi a ptali se, jak je to s tím kompostováním v bytě. Jaký kompostér bych doporučil, že by to chtěli také pořešit… to je přesně ono! Možná zůstalo jen u těch dvou kamarádů, možná ne. I tak je to pro mě úspěch. Za trochu (možná trochu víc) nepohodlí jsem dostal spoustu zápalu do dalších činností!

Vliv jednotlivce zakončím dalším citátem od Paula Coelha, tentokráte z knížky Pátá hora. Když slovo “prorok” nahradíme slovem “jednotlivec”, bude to pecka!

“Jaký význam má osamělý prorok?”
”Jaký význam má Slunce, ubírající se po nebi samotné?
Jaký význam má hora čnící uprostřed údolí?
Jaký význam má opuštěná studna?
Právě ony ukazují cestu, jíž se má karavana ubírat.”

Óóóm, šánti, šánti, šánti!🙏

Další přednášky?

Určitě se nejedná o poslední přednášku! Na listopad dvě peču. Předpokládám, že dopadnou. Jednu připravím komplet novou. Druhá bude upravená Srdcem bez obalu, kde bude více koloběžky a méně bezobalu (ještě pro širší veřejnost). Pokud bys chtěl přednášku z cesty Srdcem bez obalu zopakovat ve tvém městě, napiš mi! Určitě se to potká!