Huarache po 5 letech a jejich opětovná výroba

Bosoboty pod čtyři stovky? To jsou huarache, botky který si dokážeš udělat sám.

Mám je přes pět let. Teď dosloužily. Takže si chci udělat nový, to je jasný!

A chci s (to) tebou sdílet.

Datum poslední změny: 15. 7. 2025

Huarache - jak na výrobu?

Být u toho, když bota vzniká, je fascinující. Navíc bota s velikostí na míru!

Když jsem před pěti lety dělal první huarache, postupoval jsem dle tří návodů na internetu. Z každého jsem pochopil něco a dohromady se vše spojilo. Před výrobou nového páru jsem našel tenhle placený video návod, který si dovolím sdílet. Za 89 Kč je úplně luxusní! Bože, takových ušetřených nervů (i času).

Proč je ten návod tak super? Na první dobrou se mi podle něj povedl úvaz (a já jsem docela provázky challenged - bez úchyláren, jo?), který se dobře dotahuje, když je třeba. V době přednávodové mě každé převazování děsilo. Jako že fakt.

Materiál na výrobu

Návod je z webu Moniky, na který se také budu odkazovat na nákup materiálu. Odkazuju na mnou pořízený matroš:

• Plotnu,
• 4 metry paracordu.

Poznámka: nepotřebuju žádné ozdobné korálky, jdu po základní minimalistické verzi. Kompletní výčet doplňků tady.

Nástroje na výrobu houraches

Hlavně ruce. Kromě nich:

• ✂️ Nůžky,
• 🕯️ zapalovač (na opálení paracordu),
• 🪛 děrovací kleště či výsečník nebo prostě vrtačku.

Poznámka k vrtačce: předvrtával jsem s 2 mm vrtákem do dřeva, následně jsem zkoušel 4 mm, ale paracord skrz díru neprotáhl → po použití 5mm vrtáku se již podařilo, stále to nešlo úplně lehce. Což by ani nemělo. Takže cajk.

No a teď už pokračuj dle video návodu od Moniky. Nemá smysl se pokoušet o popis dokonalého. Hele, já s ní nemám žádnou spolupráci. Fakt mě tak nadchl! 😅

Náklady: 179 Kč plotny + 64 Kč za paracord + 89 Kč za návod = 332 Kč bez poštovného. Pro další páry už nebudeš kupovat návod -> 243 Kč. Za takový numero koupíš možná tak kroxy. Btw, nikdy jsem nepochopil, proč někdo chodí (a ještě rád!) v tak hnusnejch plastovejch botech. To je jak chodit po pneumatice. No fuj, velebnosti!

Sdílení z 5 let ťapkání

První pár mi dosloužil letos v Mexiku. Po pěti letech. Pravdou je, že jsem už loni měnil paracordy, páč jsem je za ty roky přehobloval. Jaja, můj palec je silák! Nicméně, teď jsem prošoupal podrážky, jak můžeš vidět na následujících fotkách. Chvíli jsem to fixoval tejpou, ale to bylo dočasný.

Chodím v nich fakt dost. Od května do konce září moc jiné boty nepoužívám. Poslední dva roky i přes zimu - Las Palmas a Mexiku (už jsi četla sérii článků z Mexika? Lidi mi říkaj, že se u toho bavěj).

Chodím v nich i na tůry, kde tuším, že nebude hardcore terén. O víkendu jsem s novým párem byl na 22 km treku po švédských lesích. Tím nemazlím ego, ale snažím se dokázat, že se v nich dá kvalitně pocapkat!

Poznámka: pokud jsi v barefootech ale nikdy nechodil/a (ani naboso), pak bys měl/a s chůzí v bosobotech (obecně) začít zvolna. Přece jen, v klasických botách noha prakticky nic nedělá. Chodidlo a všechny ty šlachy a svaly jsou zkrátka zlenivělý. To je jako po gaučákovi chtít uběhnout maraton.

Přechod ze starého párů do nového

Po pěti letech jsem měl botu hezky prošláplou, chodidlo mi krásně drželo na plotně. Pata a prsty si časem vytvarují v plotně důlek, ve kterém krásně drží.

To ale pár dní trvá.

Právě tvarování plotny s nohou je důvodem, proč je potřeba si plotnu nedělat přesně podle chodidla, ale trochu větší.

Nový pár huaraches jsem prošlapával cestou na vlak, pak celý den v Hamburku a následně po švédském Falunu, kde jsem teď na psacím sabbaticalu. Až včera, při cestě lesem do Sundbornu, místa, kde žil malíř Carl Larssen, jsem začal vnímat, že noha začíná držet. Po cca 80 našlapkaných kilometrech.

Čekám, že mi botky vydrží dalších pět let. Tyjo. Pět let. Za tu dobu se toho fakt hodně. První pár vznikl dřív, než tenhle blog. A to mi přijde, že bloguju už roky. Woow.

Hodně radosti s výrobou a používáním! 🥿