Původně jsem měl v hlavě rozpracované náměty tří jiných článků (například Nenápadně plíživý vliv minimalismu na člověka), ale okolnosti tomu chtěly, abych sepsal tento. Co tedy s duší, když jí vyhládne? Možností bude rozhodně spousta. Je však jedna, která funguje nezávisle na kontinentu, na kterém se nacházíme, jazyku, kterým mluvíme, a je dostupná všem: je to hudba, ta tajemná čarodějka brnkající na posluchačovu duši.
V článku se dozvíš něco o vědeckých poznatcích ve vztahu hudba-mozek a motivuji tě k vytvoření seznamu tzn. kalmasů. Oceníš je ve slabších chvílích. A ty samozřejmě přijdou. Ve druhé půlce článku ti představím kalmasy, které fungují spolehlivě pro mě.

Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, či Google Podcasts, nebo třeba YouTube.
O vlivu hudby na člověka není snad nutné pochybovat. Fyzické projevy při poslechu hudby na tělo jsou známé každému z nás. Určitě každý při poslechu hudby někdy zažil mrazení zad nebo vstávání chloupků na rukou.
Pokud se na poslech/tvorbu hudby zaměří věda, osvítí se místa do té doby netušená. Níže jsou tři videa, ve kterých jsou shrnuty vlivy hudby na mozek. Na videa se nemusíš dívat, pokud tě nezajímají. Přikládám je sem pro zvídavější čtenáře jako zdroj informací. Nejvíce informací ti dá to první, které z poměru čas/informace vychází optimálně. Pod videi je vypsáno, co z nich zaujalo mě.
Tady jsou skutečnosti, které ve videích zaujaly mě:
Pro mě hudba tvoří nedílnou součást života. Poslouchám ji prakticky každý den několik hodin a pokud zrovna nějaký den vynechám, není to ono. Každý den poslouchám nějakou hudbu: něco nového, "ověřenou klasiku" nebo vytvořené playlisty pro dosažení chtěné psychické kondice. Playlistů mám spoustu. Bez hudby bych nemohl tvořit, ani pracovat. U mechanických činností mi dodává „morál“ u nich setrvat a co nejdříve je "smést ze stolu", abych se pak mohl věnovat činnostem, kterým skutečně chci. U tvořivých činností mě naopak hudba "žene do otáček".
Pokud posloucháš hudbu často, pak vliv hudby na svou náladu znáš velmi dobře. Máš ale vytvořené playlisty pro různé situace? Pro raní nakopnutí, workout, oživení motivace, podtržení nebo probuzení inspirace, vytažení ze špatné nálady...? Pro dny, kdy duše vyhladoví a je potřeba se odrazit nebo se cítit chápán a ukojit potřebu duchovního spojení?
Pro chvíle, kdy si potřebuji zlepšit špatnou náladu, mám playlist nazvaný „calma tu alma“ (ze španělštiny "uklidni duši").
Pojďme si udělat takové malé lingvistické okénko. Jak v češtině vyjádřit jedním slovem skladbu z „uklidňovacího playlistu“? To je panečku oříšek. „Ploužák?" skladba tohoto typu může pohladit po duši, ale obecně to nemusí být "cajdavá slaďárna". „Uklidňovák?“ to zní fakt divně. Navrhuji češtinu obohatit o nové slovo – kalmas, v množném čísle kalmasy (právě z výše uvedeného calma tu alma → kalmas).
Playlist s kalmasy je dobré mít připraven, protože když udeří špatná nálada, nebo se člověk znenadání dostane do těžkého životního období, není již čas na nějaké vymýšlení. Chce to okamžitě jednat a vědět, co si nacpat do uší, potažmo do hlavy a rozvibrovat tak duši.
Dále s tebou, čtenáři, sdílím dvanáct perel z mého archivu kalmasů. Ten je samozřejmě mnohem obsáhlejší, ale tyto kusy jsou časem vybroušené klenoty. Hudebně je to směs instrumentálna, rocku, punku a metalu. Nicméně bát se netřeba. Tyhle kousky nekopou, ale hladí, ačkoliv při některých pěkně mrazí.
Například při refrénu Innocence, během většiny Vltavy, Pissing in a River... Taková skladba Ghost Love Score je pro mě vyloženě "hudebním orgasmem".
Už od začátku skladby je jasné, že to bude "emoční koktejl". Skladba má obrovskou gradaci a sílu. Když tuto skladbu předhodím své duši, cítí se jako kocour v šantě - totálně v rauši, emocionální nádrž praská. Je v ní všechno, co pro mě hudba představuje. Jemné pasáže střídající se s podkreslenou kytarou, spousta sól, melodií, výpravný orchestr, neskutečný zpěv a silné emoce. Když vydržím bez slz do půlky, tak jsem "držák". Většinou to ale nedám už při druhém refrénu. Jen při čtení textu mi tělem prochází mrazení: od lýtek do stehen, pokračuje přes páteř a nakonec se hromadí v krční páteři.

Chodíš s košem dvakrát týdně a přemýšlíš, zda by to nešlo dělat jinak?
Přesně takhle jsem to měl 7 let nazpět.
Dneska chodím s košem 1x za 2 měsíce a přitom mě to nestojí žádný extra úsilí navíc.
Zapiš se do beletristického e-mailového kurzu Domácnost bez odpadu. Každých 14 dní jeden příběh o Karlově cestě za nulou odpadu.
