Nenápadně plíživý vliv minimalismu na člověka
Vliv minimalismu na člověka. Dej si pozor, čtenáři! Minimalismus sice skutečně začíná „debordelizací“, ale pokud se jí budeš, čtenáři, systematicky několik let věnovat, velmi pravděpodobně se ti začne měnit myšlení, plíživě, nenápadně, jako po budově se rozlézající břečťan.
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle, nebo na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts.
Rizika
Těmi začneme, protože jich není tolik. Může se ti postupem času stát, že se v některých prostorech, bytech, atd., nemusíš cítit dobře. Můžeš mít pocity, jako že se na tebe ze všech stran “valí” věci. Nicméně, pozor! To, že jsi se sám zbavil fůry věcí, ještě neznamená, že na to budeš s významným pomrkáváním poukazovat!
“Slyšeli jste už o minimalismu? Jo? A nechcete ho zavést?” Takovou návštěvu prohodit oknem nebo se na ni připravit zenovým kurzem. Ale tam ten minimalismus chytneš asi taky.
Minimalismus je ovšem zákeřnější, plíživě přitvrzuje, nezastaví se na materiální rovině. Najednou začneš odmítat některé aktivity, které ti nepřinášejí tolik potěšení jako aktivity jiné. Dojde i na redukci přátel, kteří stejně za roky, kdy jsi je neviděl, přecházejí do statusu „známí“. No a? Nač udržovat vztahy, ve kterých se stejně “klouže jen po povrchu”? A ano, počet přátel se ti může začít snižovat i na sociálních sítích (¡qué horror!).
Z minimalismu se ovšem může stát i závislost, posedlost. Takže bacha. Dobře a stručně to vystihuje třeba Patrik ve svém blogovém příspěvku (bod 1, další body jsou ale také zajímavé).
A teď to “lízání smetany”
Ta jednoduchost za to stojí. Ještě mám co dohánět a předpokládám, že to nikdy neskončí. Cesta je cíl a už teď se vezu na vlně benefitů, jako mlsnej kocour, co líže smetánku. Zde je výčet toho, co jsem postupným zjednodušováním životního přístupu získal já. A není důvod, proč by to nemělo platit, čtenáři, i u tebe.
Oblečení
Ráno zašmátrám po tričku, které si ten den vezmu na sebe, a nemusím se do skříně ani dívat. Mám v ní jen trička, která chci nosit. Navíc, několik z nich je identických, takže se pak rozhoduji jen o barvě: šedá/zelená, pokud se tím tedy chci až tak zabývat. Na většině triček motiv nemám, takže rozhodování je opravdu jen o barvě.
Pro někoho možná nevýhoda: vypadám každý den stejně, nebo velmi podobně 🙂 Tak ať! Proč nevytvořit podobnou dvojičku jako tolik opěvovaný Steve Jobs a jeho černý rolák?
Ačkoliv se mi redukce věcí podle Marie Kondo nelíbí, některé její metody jsou fajn. Například přechod od „vertikálního“ (komínkového) systému skládání oblečení na horizontální, je nesmírně praktický: oblečení najednou zabírá třetinu místa, a navíc je to velmi přehledné. Jestli jednou přejde na stejný systém i má žena, pak nebudeme potřebovat tolik skříní 😛
Balení na cesty
Balení na cesty se zavedením minimalismu velmi zjednodušilo. Když se balím na dovolenou, nemusím přemýšlet, jaké tričko si vezmu s sebou. Zkrátka nějaké vezmu, protože všechna trička ve skříni jsou si rovna.
Pro cesty po Evropě balím do „třicítky“. Ta má tu výhodu, že mi značně omezí počet věcí, které bych si jinak na dovolenou zabalil. A na dovolené se pak nemusím rozmýšlet, co na sebe. S větším zavazadlem sice „rostou možnosti“, ale především se tím rozhodování odkládá „na potom“.
Zatímco se tedy s „třicítkou“ rozhodnu jednou během balení, s větším zavazadlem se pak rozhodnutí odkládá na každou vycházku ven. Mé rozhodování se pak redukuje na volbu: sandály/trekové boty, či v případě trička: bavlněné tričko (dvě stejné :D) nebo funkční.
Kromě článku “Vliv minimalismu na člověka…” s oblibou čtou
Nebo také: Zesměšnění prokrastinace: 9 tipů pro efektivní tvorbu na PC.
Harmonie prostoru
Z prostoru kolem sebe mám příjemný pocit, který přišel plíživě po letech. Tento pocit se těžko popisuje: něco jako vzdušný, lehký, radostný, motivující k činnosti. Jakoby mi sama absence věcí dodávala energii. Nebo mi ji naopak v minulosti věci braly a teď neberou?
Tím, že jsou pryč věci, jsou pryč i rušivé elementy, nad kterými bych se zastavoval a musel o nich přemýšlet, přeskládávat je nebo je jinak udržovat.
Když nyní něco hledám, rychle to nacházím, protože věci mají své místo. Nenamáhám tedy hlavu přemýšlením a neplýtvám čas hledáním. Estoy fresco como lechuga, jak říkají po tahu v Mexiku (jsem svěží, jak ledový salátek).
Propojení minimalismu s less-waste
Časem jsem přestal nakupovat věci, které nepotřebuji (s tím se váže i less-waste životní styl) a méně toužím po věcech nových. Tím dochází k finanční úspoře a když něco kupuji, neřeším tak kolik to stojí, ale zaměřuji se na kvalitu. Prioritou je, aby daná věc vydržela. Dále řeším, kde to kupuji, tedy kam putují mé peníze, protože peníze jsou energie a je jen na nás, jak bude využita.
Nakupováním do vlastních sklenic (nastřádaných za léta od okurek, medu, atd.) se změnila „špajz“ z jedné velké reklamy na přehlídku barev. Krása pohledět. Najednou na člověka neútočí umělé křiklavé barvy, nápisy s přidanými vitamíny, “eko” loga, vegan, gluten free, gmo free apod. certifikáty. A mysl to tak nerozptyluje. Naopak: je vidět “vnitřek obalu”, tedy samotná potravina. Vzniká tak přirozená barevná mozaika, která je moc příjemná na pohled.
Více času
Začal jsem více říkat “ne” aktivitám, které nechci dělat, nebo mě nikam neposouvají. Takhle jsem třeba prodal elektrickou kytaru s kombem a tunou příslušenství. Je to škoda? Ne. Až na pár riffů jsem se stejně nikdy nic víc nenaučil a hlavně mi hraní nešlo snadně a lehce. Někdy dokonce přicházela frustrace, energii to ze mě spíš vysávalo, v extrému jsem se dostával až do melancholie. Tím, že jsem se kytary zbavil, jsem přivřel nůžky svých volnočasových aktivit a zároveň vyprázdnil jedno křídlo skříně.
Dáš tomu šanci? Tak pozvolně…
Pokud po přečtení článku cítíš motivaci do nějakého toho třídění, začni pozvolně. Třeba s jedním šuplíkem, ať to nepřepálíš. Nevyužívané věci prodej nebo rozdej. Příští článek bude pokračovat v kolejích minimalismu, tentokrát digitálního 😉
