Jane Goodall: inspirativní myšlenky z knihy ‘Kniha o naději’
Kniha o naději je balzámem na duši každého, kdo má rád přírodu a něco pro ni dělá. Zároveň je lékem na ekologickou úzkost. Ochrana životního prostředí je v knize ústředním tématem, ale v knize se také objevuje jakýsi návod na dobrý život, spousta inspirace, filosofických myšlenek a duchovnost.
Duchovností mě kniha ani tak nepřekvapila. Podle mě každý, kdo stráví pár dní o samotě v přírodě, si začne pokládat otázky typu: “Kdo tohle vymyslel?” A Jane Goodall strávila v pralese v Gombe (Tanzánie), místě svého prvního výzkumu chování šimpanzů, půl roku.
Co je to naděje? A máme ji ještě?
Poslední změna: 15. 2. 2023
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, Podcast Addict, či Google Podcasts.
Nebo si tento a každý nový díl poslechni hned teď!
Jane Goodall a kniha o naději
Jane Goodall zná asi každý. Možná ne podle jména, ale když se řekne, že stála za výzkumem opic, konkrétně šimpanzů, většině už svitne. Jane Goodall byla právě tou osobou, která obohatila vědeckou komunitu o skutečnost, že šimpanzi používají nástroje. Do té doby panoval mezi přírodovědci názor, že používání nástrojů je schopen pouze člověk.
Jane Goodall v knize Kniha o naději vede dialog s Douglasem Carlton Abrahamsem, který na mě působil velmi připraveně. Nejen, že znal život a činnost Jane Goodall, ale současně i spousty výsledků světových výzkumů. Knihu neobohacuje jen tím, ale i svými vhledy (například infografika s rabim).
Douglas během jednoho z těchto dialogů označil Jane za vědkyni. Razantně se ohradila a označila se jako přírodovědec. Když se jí Douglas zeptal, proč je to pro ni tak důležité rozlišovat, odpověděla (mými slovy): “Vědec se dívá na strohá data a něco z nich vyvozuje. Přírodovědec oproti tomu pozoruje, využívá empatii, vnímá pocitově.”
Jane je teď 89 let. To je číslo úctyhodné, ale pro mě jaksi abstraktní. Až když jsem četl její vzpomínky na bombardování Londýna nacisty, došlo mi plně, co to číslo znamená.
Kromě inspirativních myšlenek z knihy “Kniha o naději” čtenáři také s oblibou čtou:
Myšlenky na budoucnost a naděje
Když se (dle Jane) zaměříme na budoucnost, děláme jednu ze tří věcí:
- Fantazírujeme, čili vytváříme velké sny. Nejspíš pro pobavení.
- Přemítáme nad tím, co špatného by se mohlo stát.
- Oddáváme se naději a představujeme si budoucnost, přičemž zároveň uznáváme nevyhnutelnost výzev. Není bez zajímavosti, že ti, kteří pociťují naději silněji, obvykle předvídají překážky na cestě a pracují na jejich odstraňování.
To mi připomíná pasáž z knihy “Muž, který chtěl být šťastný”, kde starý léčitel, diskutuje s mladým mužem, který ho vyhledal “jen tak”, aniž by ho něco (fyzicky) bolelo. Léčitel mu řekl:
“Když okolí řekneme o nějakém svém projektu, dostane se nám tří druhů reakcí: neutrální, negativní nebo podpůrné.” Vidíš tu podobnost?
- Neutrální – ”Nechte ho, snílka. Ať si fantazíruje.”
- Negativní – přemítáme a přichází strach. “Co kdyby toho skutečně dosáhl? Já bych pak buď “musel” taky, nebo bych si musel přiznat, že…”
- Podpůrné – dává naději.
Dále o naději nechám mluvit přímo Jane:
„Naděje,” zamyslela se Jane, je něco, co nám umožňuje vytrvat na cestě i přes nepřízeň osudu. Je to něco, po čem toužíme, aby se stalo. Musíme být ale připraveni tvrdě pracovat, aby se to uskutečnilo,” pousmála se. Stejně jako když teď doufám, že tohle bude dobrá kniha. Ale nestane se to, pokud si pořádně nemákneme.”
Douglas: „Znamená to tedy, že nějaká akce může posílit naději?“
,,Platí to obousměrně, víš. K ničemu se neodhodláš, pokud neuvěříš, že tvůj čin něčemu pomůže. Takže potřebuješ naději, abys něco vůbec začal, ale pak se musíš přinutit k činu. Tvoje naděje bude silnější. Je to zkrátka uzavřený kruh.”
Další inspirativní věty z knihy Kniha o naději
Další citace Jane: „Ano, věřím tomu, ale znovu chci zopakovat, že bez rozumu a srdce, které budou spolupracovat, bez moudrosti a soucitu je budoucnost velmi pochmurná. Ale nejdůležitější ze všeho je naděje, neboť bez ní budeme apatičtí a budeme nadále ničit budoucnost našich dětí.”
Zpomalení oteplování planety a mizení živočišných i rostlinných druhů vidí Jane ve spojení hlavy a srdce. Konkrétně je dle ní třeba vyřešit následující výzvy:
- Zmírnit chudobu (komu je zima, porazí i poslední strom na Zemi).
- Zredukovat náš životní styl (omezení konzumnosti).
- Eliminovat korupci (na sociálních a enviromentální výzvách je třeba pracovat společně).
V důsledku rostoucí populace roste množství zvířat v domácím chovu (což vyžaduje prostor pro chov a pěstování plodin pro zvířata).
Další citace: “Jestliže každý z nás začne přemýšlet o následcích svých činů, například při nakupování – a sem bych zařadila i požadavky dětí vůči rodičům, když se všichni začneme ptát, jestli naše spotřeba poškozuje životní prostředí nebo zraňuje zvířata či zdali je zboží levné jen kvůli otrocké práci dětí nebo práci za neférovou mzdu, a následně si takové výrobky odmítneme koupit, biliony těchto etických rozhodnutí nás posunou k podobě světa, který potřebujeme.”
Kdeže se to dá podepsat?
Shrnutí
Kniha je velmi inspirující. Apeluje na zapojení jednotlivců, které dále nabádá zapojit se buď do ochrany přírody přímo, nebo “jen” svými nákupními zvyky.
Kniha o naději je balzám pro každého, komu není lhostejná ochrana přírody, je zde spousta různých úhlů pohledu na společnost i život. Na smysl života, sílu jednotlivce. Kniha je prošpikovaná spoustou inspirativních příběhů a ukazuje také, jak důležité je se sdružovat do stejně smýšlejících skupin.
Naopak není vhodná pro čtenáře, kteří by si chtěli přečíst životopis Jane Goodall. Sice se zde objevuje spousta střípků z jejího dlouhého života, ale nikterak uceleně.
Dnes se s tebou nerozloučím svými slovy, ale oblíbeným citátem babičky Jane Goodall:
“Tvá síla ať provází všechny tvé dny.”
P.S.: Pokud si knihu Kniha o naději chcete také přečíst, můžete si ji pořídit z druhé ruky na trhuknih, nebo třeba v mém oblíbeném Kosmasovi (čímž také podpoříte mé psaní).
