Ty máš čas na pomalé cestování? Proč nám rychlé přesuny berou čas

Dobrodrůžo z přesunů jsme si nechali na dovolenou a víkend - jestli vůbec. Zbytek týdne dojíždíme. Rychle, efektivně, sterilně.

Přijde mi, že se nám vytrácí cesta jako vydechnutí (a třeba nahlédnutí Za hranu ticha)

Auto dělá svět dostupný „na pět minut“. Sedneš, otočíš klíčkem (někdy už ani to ne) a fyzicky se přesuneš kamkoli. Je to pohodlný, zároveň tak zvedáme laťku toho, co „se dá stihnout“.

Stojí za úvahu, jestli fyzická dostupnost nezpůsobuje časovou chudobu (o časové chudobě jsme se s Vero bavili v šesté epizodě podcastu).

Datum poslední změny: 27. 2. 2026

Pomalejší dny vs instantní dostupnost

Instantní dostupnost nám dává možnost stihnout hodně. Pak se ale divíme, že nemáme čas. Kdybychom došli do extrému a zbavili se auta, odpadla by nám fůra povinností: Bez auta bychom museli vážit, zda jet musím nebo chci. Takhle jedem, je to jednodušší než nad tím dumat, než říct NE.

Tím, že je autem něco tzv. za rohem, je těch rohů najednou moc: vyzvednu A v X, zajedu za kamarádem do Y a stihnu Z. Doma padnu s vyplazeným jazykem ze všeho toho domlouvání, dopravy a odpoledne v čoudu.

Úmyslná zpomalení

Co si naordinovat zpomalení? Třeba:

• Jednu cestu na kole, druhou MHD. A další den obráceně.
• Obě cesty na kole/koloběžce (třeba to dojde až k Přejezdu republiky na koloběžce).

Plyne z toho:

• Více času venku se sebou (až se z toho někdo začne ptát: Proč jako běháš?)
• S časem venku si více vážíme domova, který nás chrání před nepřízní počasí (jednoho z bodů článku 22 důvodů pro sólo trekování).
• Máme méně času na to nedůležité a víc prostoru na důležité.
• Generujeme si dopamin, zvedneme fyzičku a roztočíme pozitivní spirálu.

Občasné návštěvy

Honem zajet za babičkou, autem je to třetina času! Jenže:

• Cesta bez auta může být zážitkovější (ne vždy pozitivní, ale budeš na to vzpomínat).
• Návštěva může být vzácnější. V češtině máme průpovídku: “No když už jste vážili cestu.” Náhoda? Nemyslím si!

K babičce jsem jel autem mnohokrát. Nepamatuju si pořádně ani jednu cestu, jen záblesky.

Vlakem jsem k ní jel dvakrát. Obě cesty si pamatuju. Ta druhá byla zážitek: poslouchal jsem pětihodinový podcast o kreativitě a popíjel zelený čaj. Připravoval jsem si ho z “přenosný čajový zavařovačky” (5 koupených věcí v roce 2024, na které nedám dopustit) a pozoroval zasněženou Vysočinu. Naprosto boží.

Setkání s babičkou mělo jinou kvalitu. Přijel jsem k ní vyklidněnej a kus toho klidu jsem jí předal. Když jsem se s ní druhý den loučil, nadšeně švitořila, že jsme si dlouho nepopovídali. Cítil jsem to podobně.

Jasně, někdy to nejde snadno: když do Horní/Dolní bus nejezdí a nejbližší vlak je 8 km daleko. Jak z “problému” udělat příležitost? Možná rozšířit cestu o výlet a poznat okolí. Neříkám pokaždý, někdy.

Na té kombinaci těšení se, tupém zírání z okna na míhající se krajinu a klidné přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta něco je. Taková cesta je vakuum, vysátý vzduch všedních problémů (když necháš telefon v kapse, of course).

Dovolené

Z cestování (= turismu) se snadno stane status a zdroj matroše na socky. Já ale směřuju jinam: proč si tak málo dopřáváme čas na cestu samotnou?

Něco o tom vím. Už jsem se takhle nemálo narozjímal cestou na jih Itálie vlakem, do Španělska nebo Švédska. Mám z toho (nejen pozitivní) zážitky na celý život. Z většiny cest letadlem nic. Nula. Nuda. Kontroly a fronty a hádání se o půl litr vody.

Necestuju

Když jsme s Vero začali přes zimu nomádit, začaly se opakovat hlášky: “To je boží, že takhle cestujete.” Slovo “cestujete” mě vždycky bodlo.

Necestujem.

Žijem měsíce na stejným místě. Výletujem, zpravidla jednou týdně. Všední dny chodíme běhat, procházíme se. Ráno, večer, uprostřed dne. Místem se sytíme, necháváme se jím prostoupit.

Nesnažím se říct, že už nikdy nemáme jezdit autem. Že nemáme jezdit na dovolený. Ale určitě stojí za to vyměnit rutinu za dobrodrůžo.

Abychom to (životní) kolo zpomalili, vydechli a taky něco zažili - klidně cestou do práce. Zašpinili tu sterilitu “nutnosti” životem. Možná stačí přidat přesun, který není “nejrychlejší”, ale umožní být chvíli sám se sebou, chvíli mimo “na příjmu”. Slovy Fixy:

Aby všechno zabrzdilo
I to co zabrzdit nesmí
Aby se to zastavilo
A na chvíli zastavil i vesmír
Aby stromy do betonu
Vypustily hodně silný mízy
Aby se zeměkoule z kovu
Naposledy otočila
A lidi byli
Freezing freezing freezing home

Zpátky v sobě
Freezing freezing freezing home
Zpátky v sobě

Podobné rysy má i prehistorický článek Barevný pohled na cestování.