Článek je prvním z mini-série s tipy, jak na snížení odpadu sám u sebe, a to konkrétně s lahví na vodu (článek o filtraci vody doma tady). Dále rozebírám výběr znovupoužitelné lahve ze všech možných stran, a nakonec uvádím i své zkušenosti s doplňováním vody v tropických zemích, kde se Evropanům obecně nedoporučuje pít vodu z kohoutku.
Jak na ZW jídlo na cestách? Mrkni na tenhle článek.
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, či Google Podcasts, nebo třeba YouTube.
Vlastní lahev na vodu lze naplnit prakticky v každé restauraci, v uvědomělejších městech jsou dostupná i veřejná „pítka“. Existuje i mapa s místy, kde je možné si lahev doplnit (projekt dolejsi), aniž by sis cokoliv kupoval (třeba i v různých obchůdcích). Nicméně míst na mapě moc není. V případě Pardubic, kde žiju, to jsou tři místa. A to je ještě minimálně jedno, koukám, zavřené.
Na následující fotce sdílím mé řešení na podomácku vyráběné kvašené nápoje. Jedná se o řešení za padesát korun a to počítám i kefír, kterým jsem vyplnil bříško. Voděodolné nálepky oživují jinak strohou lahev a vytváří se tak zcela originální kus. Na fléru jich je spousta.

Na trhu samozřejmě existuje celá řada lahví, stejně jako množství materiálů použitých na jejich výrobu. Za některé skleněné lahve je možné utratit i kolem pěti stovek. Ano, marketing má lidskou psychiku zmáknutou a nebojí se postavit ani zero-waste, či dokonce minimalismu. Barvičky a designy táhnou a nutno dodat, že jsou některé opravdu krásné.
Pokud chceš používat skleněné lahve a současně neriskovat hromadu střepů a promáchaný batoh, může být výhodné ji nějak chránit. Například ji omotat provázkem. Pokud máš maminku/babičku, která ráda plete, pak ti může něco podobného i uplést. Případně si můžeš vytvořit jiný protinárazový obal, například z ponožky, jejíž dvojička měla díru na patě. Našel jsem pro tebe ukázku takových řešení z pinterestu.
Jako ve spoustě činností, i zde je fajn aplikovat minimalismus. Pokud si pořídíš jednu lahev, nemusíš pak trpět rozhodovací paralýzou, zda s sebou brát lahev s takovým nebo onakým designem, barvou, materiálem nebo velikostí. Jedna univerzální lahev může zastoupit všechny. Třeba já takhle přes šest let používám litrovou plastovou lahev (čistě ta moje černá už není, nejbližší tahle) pyšnící se BPA, BPS Free certifikáty. Vypadá stejně jak levné plastové lahve na kolo, ale nesmrdí plastem a to ani po zmíněných šesti letech používání. A že už toho zažila! A viděla pořádný kousek světa. Fotka níže mě zachycuje se zmíněnou lahví v pravé ruce, a to (pro někoho možná nudně) na tuzemské straně Šumavy (více v článku o sólo přechodech).
EDIT 9/7/24: z dnešního pohledu bych volil jakýkoliv jiný materiál, než plast. Lahev sice stále používám, ale mnohem míň. Z většiny jsem ji nahradil obyčejnou skleněnou lahví od pasírovaných rajčat.

Když už jsme u toho cestování. Ve Střední Americe a Asii se Evropanům nedoporučuje pít vodu z kohoutku. Zpočátku jsme se její konzumaci skutečně vyhýbali a za třítýdenní dovolenou jsme ve dvou vyprodukovali lehce přes osmdesát pet lahví o velikosti jeden a půl litru. To už je slušná hromada, panečku! Co naplat, v tropech se pít musí.
Nedá se to vyřešit ale nějak jinak? Jasně že dá! Po této hrozivé bilanci, kdy slabší ekologické povahy honem shánějí, co by si dali pod nohy, aby rozdýchali náhlé hvězdičky, jsem hledal řešení ve formě filtrace vody. Na trhu existuje nepřeberné množství filtrů. Hned na začátek je dobré si ujasnit prioritu: chci kompaktní řešení, rychlou filtraci, řeším pořizovací cenu, … ?
Já první roky zakotvil u postupu založeném na použití dvou tablet. První tableta vodu chlorizuje, po šedesáti minutách se použije druhá tableta na dechlorizaci. Jasně, není to ideál. Možná ve vodě zbývá nějaký chlór... ale na tři týdny mi to přijde jako fajn řešení.
Navíc, pokud budeš pít jen balenou vodu z petek a ve slabší chvilce si nevšimneš, že je uzávěr povolený, můžeš mít větší problém, než jen zbytky chloru ve vodě. Tvé nevšímavosti mohou využít právě podnikaví "šizuňkové", kteří jednou použité petky znovu naplní neošetřenou vodou z vodovodu. A nedělají to ze šlechetných důvodů redukce plastu. Proto se také v těchto zemích doporučuje nevyhazovat petky s přišroubovaným víčkem, aby se jim tato činnost alespoň trochu zkomplikovala („hledej, šmudlo, hledej!“ 😀 ). Například v Indii pověstné „Dilhi belly“ tak můžeš zažít v plném rozpuku, v Mexiku zase Montezumovu pomstu. Jiný kraj, jiný název, stejné žaludeční problémy 😀
V současné době používám filtrační lahev. No, ale tady se o zkušenost mimo Evropu zatím nepodělím. Zkušenosti mám prozatím pouze z českých potoků, řek, rybníků, několika španělských řek a plážových sprch 🙂 Všude prozatím obstála. A již zmíněný článek o filtraci domácí pitné vody zde.
Chodíš s košem dvakrát týdně a přemýšlíš, zda by to nešlo dělat jinak?
Přesně takhle jsem to měl 7 let nazpět.
Dneska chodím s košem 1x za 2 měsíce a přitom mě to nestojí žádný extra úsilí navíc.
Zapiš se do beletristického e-mailového kurzu Domácnost bez odpadu. Každých 14 dní jeden příběh o Karlově cestě za nulou odpadu.
