Šíří se nám tu takový nešvar: ekologická úzkost z uhlíkové stopy
Ty jsi teď letěl letadlem, jo? Shame on you! Podobnou hlášku můžeš zaslechnout ve svém okolí, ale stejně tak ve své hlavě. Doprovázenou svíravým pocitem v břiše. Ekologická úzkost. Už je tady zase.
Podobné pocity jsem měl často. Dnes jedu na vlně tvorby a užívám si lehkosti.
Poznámka: už jednou jsem si CO2 vzal na paškál. Tak teď se do něj navezu pořádně.
Datum poslední změny: 20. 10. 2023
Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle. Je i na Spotify, Apple Podcasts, Deezer, Podchaser, či Google Podcasts, nebo třeba YouTube.
Uhlíková stopa jako dogmativní náboženství
Pojďme si říct pár slov k uhlíkové stopě. Nebudu tě nudit popisem co to je, přejdeme rovnou k jejímu největšímu problému: abstraktnosti.
Každý ví, že nějakou uhlíkovou stopu má, ale jak ji stanovit? Jo, už jsou dokonce osobní kalkulačky, ale ty jsou za mě peklem, nástrojem strachu, hraničící s dogmatickým náboženstvím.
Náboženství vs uhlíková stopa
Organizované náboženství (nemluvím o víře) už má v mnoha zemích světa mnohem nižší roli než dřív. Je potřeba strach z ďábla aktualizovat pro současnost. Z hlediska CO2 je doktrína jasná: od narození jsme hříšníci. Kvůli nám se přece vyrábí, my spotřebováváme. Probouzejí se v nás pocity viny. Přidejme do kotlíku masírku médií a půdička pro růst úzkosti je připravena.
Takže uhlíková stopa je podvod?
To neříkám. Jen se mi nelíbí, že nezůstává jako pojem pro firmy a státy. Tam mi dává smysl: dekarbonizace výroby elektřiny, cementu, železa nebo dopravy má určitě smysl.
Nelíbí se mi ale uhlíková stopa jako pojem pro jednotlivce. Podle mě uhlíková stopa na úrovni jednotlivců podporuje ekologickou úzkost. Proč?
Uhlíková stopa je příliš abstraktní
Když začínáš běhat, taky začínáš postupně. Nezačneš s 20 km. Ne, začneš s prvními kilometry, postupně navyšuješ, časem zrychluješ. Stejně v případě nějakého většího projektu nebo úkolu (má-li teda být dokončen). Ale jak rozporcovat slona jménem uhlíková stopa?
To je nepříliš motivační oříšek. Co se stane, když začneme snižovat uhlíkovou stopu? Nic. Nikde po výsledku ani vidu, ani slechu. Snížili jsem ji hodně nebo málo? Kdo to ví?
A co teprve, pokud se nám uhlíková stopa stane klíčem k rozhodování.
Příklad: celý rok pracuju a chci si urovnat myšlenky procestováním Španělska.
- Nojo, jenže letadlem to nejde, uhlíková stopa vlastně. Takže do Španělska vlakem. Aha, tam je uhlíková stopa menší, ale pořád je. Tak zůstanu v Čechách. Nebo raději doma.
- Jenže ta potvora je i doma. Za každým vytaženým kusem potraviny z ledničky, za každým spotřebičem, který používám, každým jídlem, které sním.
- Člověk by mohl jednoduše nabýt dojmu, že nejekologičtější je sebevražda. Já ale věřím, že tady na tom světě nejsme náhodou. Věřím, že každý jeden z nás si tu má něco odžít a rozvinout své talenty. To se se sebevraždou moc neslučuje. "Nezbývá" než žít v souladu se sebou a tím pádem i okolím.
- Cestování může zprostředkovat velká životní uvědomění. Nebo jen posunout úhel pohledu a třeba tak zažehnout velké změny. Jasně, v resortu na Dominikáně asi ne, ale při objevování své malosti v deštném pralese? Proč by ne?
- Můžu přijít na to, že chci začít pracovat v nějaký eko neziskovce, začít psát knihu a ovlivnit tím spoustu lidí, skládat hudbu, nebo třeba jen organizovat přátelská setkání v místě bydliště nebo třeba vyrábět dřevěné misky, které když vezme člověk do ruky, přenese se do lesa.
- Při vytržení z rutiny, ze země, kde běžně žiju a všech vztahů, které udržuji, přijde prostor pro sebe. Náhle si mohu uvědomit své potřeby. Nebo potřeby ostatních, kterým se snažím svým chováním zavděčit. Co to má společného s individuální ekologií? Jedinec, který si uvědomuje své duševní potřeby, je méně manipulovatelný marketingem.
- Co když je takový výlet do Španělska (nebo třeba do toho deštného pralesa) taková “uhlíková investice”, kterou svou následnou činností splatím i s úroky?
Jak tedy rozporcovat slona jménem uhlíková stopa?
Zkonkretizování uhlíkové stopy jako vedlejší efekt žití bez odpadu
Slona uhlíkové stopy bych pro potřeby individuální ekologie nechal stát opodál a klidně na něj zapomněl. Uhlíková stopa postupem času úplně zastínila jiný přístup eko-bytí: individuální ekologii, žití bez odpadu, nebo jak tady na blogu rád píšu: cestu k nule.
Pokud se cestou k nule kráčí s lehkostí (ta je naprosto zásadní, jinak se stanu jen dalším “náboženským fanatikem”), pak se spojuje snižování odpadu s minimalismem, lokálností, péčí o půdu a komunitou.
To vše vede zcela automaticky ke snížení uhlíkové stopy, takže takový pojem není najednou potřeba.
- Snižováním odpadu je vidět hmatatelný výsledek: s každým ušetřeným obalem, se snižující se frekvencí vynášení koše. S tím přichází dobrý pocit a ekologická úzkost tak dostává ventil, kterým může přetlak začít pomalu unikat.
- Minimalismus: opravdu tu věc potřebuji? Nebo jen chci? Méně výroby, méně odpadu, CO2, méně peněz, které potřebuji.
- Lokálnost: už nikdy nepřijde otázka: “co zas budu vařit” - viz dále.
- Péče o půdu: lokální bio farmáři (nebo farmáři s podobným přístupem, jen bez certifikátu) o půdu pečují. Tím pádem méně CO2, více ekologické diverzity, zdraví a sociální aspekt podpory lidí, kteří žijí v okolí.
- Komunita: sdílení → ať receptů, zkušeností nebo třeba nářadí. Nemusíš tak například kupovat vrtačku, když stačí znát někoho, kdo ji doma má. Hodnota “sociálního fondu” se nedá vyčíslit. Udržuje nás mentálně svěží, činné, motivované, šetří nám peníze, čas, rozšiřuje obzory, předává zkušenosti a taky odpouští ventilu obav.
Změna dodavatelského řetězce
Posunutím se od balených potravin k nebaleným se také (ne samozřejmě vždy) přiblížíš lokálnějším dodavatelům (nebo rovnou "výrobcům"): nákupem na trzích nebo v bezobalových obchodech, kde se snaží hledat cestu jídla bez obalu a současně z blízkých farem. Ne vždy to, samozřejmě, jde.
Česnek pak nemusí jet ze Španělska, do Španělska pak nemusí naše hovězí. Potraviny nejenže cestují, ale před cestou nemusí být ani chemicky ošetřeny a pečlivě zabaleny.
V případě farem se pak můžeš i jet podívat, jak se tam jídlo pěstuje. To má neskutečnou hodnotu - jídlo náhle ztrácí anonymitu. Když se rozhlédneš po farmách, vidíš hned, jestli takového farmáře chceš podporovat. Podporou zdravého farmaření podporuješ i zdraví krajiny.
V roce 2019 bylo zemědělství největším zdrojem uvolňovaného metanu do atmosféry a čtvrtým největším producentem CO2 (btw. emise z celosvětové letecké a lodní dopravy jsou cca 4x nižší).
Ale to je jedno. Jiná studie, jiná čísla. Jestli jdeš s košem dvakrát týdně, nebo šestkrát za rok, žádná studie nezmění.
Světové emise CO2 pro rok 2019
Světové emise metanu pro rok 2019
Řešení věčného “co zas budu vařit?”
Kromě měnícího se dodavatelského řetězce postupem času zřejmě přejdeš k sezónnímu vaření. Alespoň u mě to tak bylo: od nakupování dle receptů, jsem začal prostě nakupovat sezónní zeleninu a vařit podle toho, co je doma.
Co dál můžeš vyvádět na hřišti individuální ekologie?
Akční kroky ke snížení ekologické úzkosti
- Nejjednodušším krokem ke snížení odpadu (a tedy i emisí) je kompostování bioodpadu. Zajímají tě naše zkušenosti s kompostováním v bytě?
- Návštěva bezobalového obchodu. Nemusíš tam kupovat vše, každá trocha se počítá.
- Přihlášení se do (bezplatného) kurzu Karla Udržitelného: Domácnost bez odpadu. V každém mailu přijde další část příběhu Karla. Každý příběh je zakončen akčními tipy. Žádné náhrady plastových brček skleněnými, provedu tě životem bez odpadu více ze široka a dle pravidla 80/20.
- Podpora místních (ideálně bio) farmářů. Pokud máš kde, můžeš začít pěstovat trochu vlastního jídla.
- Zbavení se nepotřebných věcí (prodej nebo rozdej). Jejich absence ti dá prostor a mentální kapacitu, jiným uspokojí poptávku. Ty věc nevyhodíš, oni nekoupí novou.
- Zavedení minimalistického šatníku. Motivací budiž tenhle článek.
- Každodenní půl hodinka venku (doplníš energii, při chůzi/běhu/jízdě na kole, …, tě napadne ledasco inspirujícího).
- Podpora ekologických organizací. Které mám oblíbené já jsem sdílel ve vánočním článku (cca v první třetině pod nadpisem charitativní poukazy).
- Seberealizace v kuchyni: vaření, pečení, zavařování, fermentace. Z nutnosti udělej kreativní činnost. Experimentuj. Můžeš klidně i vyzkoušet:
- jíst méně masa: může se ti hodit průvodce rostlinnou stravou od Pavla Ovesného.
- fermentování: začít můžeš třeba domácím jogurtem (viz mé video níže), nebo si oblíbit blog zkvašeno.
- klíčit (viz mé video níže).
- jíst méně cukru - inspirací nechť je třeba blog cukr free.