5 koupených věcí v roce 2024, na které nedám dopustit

Zjednodušování

Už pár let soustavně minimalizuju množství věcí, kterým chci dávat čas a pozornost. Zjednodušuju si život.

Cesta k jednoduchému životu, byť je sebevíc naplňující, není jednoduchá. Loni jsem si naivně myslel, že už mám hotovo, ale kdepak. Po návratu z Las Palmas jsem zjistil, že těch věcí potřebuju ještě míň.

Přesto pořád řeším, jestli nenakupuju impulzivně.

Jak na impulzivní nakupování

Nepopírám, že se pořád dokážu slušně nadchnout pro zbytečnosti. I přesto, že mě baví minimalismus, i přes to, že se snažím obklopovat věcmi co nejmíň, abych ty, které používat chci používal s radostí.

Ale o svém nakupovací impulzivnosti vím. Proto vždy aplikuji pravidlo 30 dní a když mám věc stále v hlavě, začnu si klást otázky:

1. Potřebuju tu věc?
2. Ulehčí mi nějak výrazně život?
3. Přinese mi ta věc víc, než strávím její údržbou?

Impulzivní nakupování tak odpadá.

5 + 1 věcí, které jsem v roce 2024 pořídil

Čajová cestovní zavařovačka

Když jsem jedno odpoledne v čajovně dělal poslední úpravy na románu Trivandrum, všiml jsem si při placení čajové cestovní zavařovačky. Hned jsem si tenhle skleněný skvost nechal ukázat a šíleně jsem se do něho nadchl.

Aplikoval jsem pravidlo 30 dní, tentokrát mě svrběl mozek na nejvyšší možnou míru. Zavařovačka mě vábila i po měsíci.

Jenže jsem si nebyl jist, zda ji fakt potřebuju, doma mám gaiwan. Navíc pro čajové náčiní mám slabost a je to moje minimalistická slabina. Společně se sešity.

Ulehčí mi život? Doma ne. Na cestách ano. Kor těch nomádských. Budu se o zavařovačku starat? Minimálně.

Verdikt: je boží! Do spodní nádoby se nasype čaj, do vrchní části naleje voda. Pak se zavařovačka sešroubuje, otočí a horká voda se dostane do kontaktu s lístky. Po uplynutí času se nádobka znova otočí, voda proteče skrz nerezové sítko. Styčná plocha nerezu s vodou tam sice je, ale minimální, takže chuťově to je mnohem uspokojivější, než nerezová sítka do hrníčků. Zavařovačka má dvojitou stěnu, takže při držení nepálí. Během nomádských výprav ji používám denně. V běžném provozu v ČR pak při každé cestě vlakem, zevlení v parku, nebo výletu na více nocí do přírody.

Onyx Ebook Page

Elektronická čtečka s Androidem - tak tady jsem měl obrovský dilema. Do té doby jsem používal Kindle Paper White 3. Sloužil dobře. Jenže během 4 měsíčního žití v Las Palmas mě ty elektro knihy začaly lízt do peněz. Jelikož Kindle čtečky nespolupracujou s českejma knihovnama, měl jsem sakra dilema, zda měnit čtečku “jen” kvůli možnosti půjčovat si knížky.

Potřebuju tu novou čtečku? To je otázka. Nejvíc čtu elektro knížky v zahraničí, kde poslední dva roky trávím 4 - 7 měsíců ročně, měsíčně v zahraničí zhltnu 4-6 knížek.

Androidí čtečka je dvousečná věc: proti hovořila obava z výdrže, údržby a rušení notifikacemi. Pro pak možnost kupovat si jen ty knížky, které chci podpořit. Dále možnost efektivnějšího psaní poznámek. A taky zobrazování poznámek - třeba akordy pro písničky na ukulele.

Verdikt: Opravdu si teď kupuju jen knížky, kde chci podpořit české autory. A za 4 měsíce, co čtečku mám, se mi na vypůjčených titulech zatím vrátila čtvrtina její ceny.

Výdrž baterky je stejná jako u Kindle Paperwhite 3 i když čtečku nevypínám. Poznámky z knih si můžu kopírovat přímo do Notion. S Kindlem jsem stránku fotil s appkou Google Lens, nechal rozpoznat text, vybral text ke zkopírování a až ten zkopíroval do Notion. Navíc poznákování takhle funguje i offline, na rozdíl od výběru textu v případě Google Lens.

Čtečka se také velmi dobře osvědčila u dvou beta čtení, kdy jsem četl přímo v Google Doc a poznámky vepisoval rovnou do sdíleného dokumentu. Paráda.

Web kamera Logitech C922 PRO

Potřebuju kameru? Kamera v notebooku není nejlepší, ale konzultace to stačí, ne? Není to zase jen rozmar? Na lepší návodový videa jsem používal nahrávání na foťáku, zvuk jsem nahrával na PC na externí mikrofon a pak vše v PC lepil dohromady.

Nakonec jsem z druhé ruky (na marketplace) koupil za 700 Kč Logitecha C922 Pro. Web kameru už jsem znal od Veroniky, funguje i za nižšího osvětlení.

Proč jsem to neudělal dřív?! Návodový videa teď točím jedno za druhým, natočil jsem kurz e-mailingu… v kombinaci s Loomem žádný stříhání a editace, protože zvuk a obraz jsou nahrávány současně přímo do PC a nic tak není třeba spojovat.

Neplastová sportovní trička od Iron Roots / Bold Will

Konečně se mi podařilo koupit sportovnější trička, která v sobě nemají plast. To je skoro nadlidský úkol v dnešní době. Jsou od firmy holanské firmy Iron Roots, která se ovšem loni přejmenovala na Bold Will.

Trička jsou dost drahý ale sakra pohodlný. Mám dvě, která točím pořád dokola. Nosím je i na běžný nošení, mám je na sobě 80 % času. Nemusím plýtvat mentální kapacitou na to, co si brát na sebe.

Trička jsou z Tencelu. Tencel je obchodní označení lyocellu, jež pochází od rakouské společnosti Lenzing. Jedná se o viskózu z eucalyptů. Aby se ze dřeva stala tkanina, je nutné použít chemická rozpouštědla, která se ale v případě Tencelu točí, takže se 99 % vrací zpět do výroby. Teoreticky by se takové tričko dalo hodit i do domácího kompostu, kde by se mělo plně rozložit.

Maketa knihy

NordVPN

Nechápu, jak jsem mohl fungovat bez VPN. 5 důvodů, proč VPN žeru:

• Za pár vteřin si změním geolokaci IP adresy a tvářím se tak, že jsem na zvoleném místě.
• Připojím se bez obav na jakékoliv Wi-Fi.
• Připlatil jsem si za dedikovanou IP adresu. Odpadá mi tak věčné měnění IP adres různých síťových služeb, které jsou omezené na konkrétní IP adresu. Ať jsem v Pardubicích, Bari nebo na Cozumelu, funguju bez jakéhokoliv přenastavování pořád stejně.
• Když si bloknu přístup na nějaký mnou spravovaný web, tak jednoduše změním IP adresu a pokračuju dál.
• NordVPN funguje i na mobilu!

100 věcí, za které jsem roku 2024 vděčný

Roku 2024 jsem vděčný za to, že jsem:

1. Sestříhal videa z koloběžkovo-bezobalové jízdy z nejzápadnějšího bodu ČR na nejvýchodnější bod Slovenska.
2. Spal v jeskyni na Gran Canarii. Ten víkend se naše přátelství s Enriquem velmi prohloubilo.
3. Řekl Veronice, že buď na Camino de Gran Canaria půjde se mnou, nebo půjdu sám (to nebylo vydírání 😀 - fakt jsem chtěl jít). Šla se mnou a moc jsme si cestu užili.
4. Viděl bobra (na Chrudimce, ty úchyle/úchylačko!).
5. Viděl ledňáčka na Chrudimce.
6. Jel na sraz Spisovatelského cappuchina, kde jsem potkal spoustu zajímavých duší a poznal osobně (aniž by to v tu chvíli jeden z nás věděl) korektorku románu Trivandrum.
7. Jel na psací na Šálek na živo do Dendrologický zahrady.
8. V očích Natali zahlédl, že Trivandrum bude i jako fyzická kniha.
9. V roce 2023 dal hlas audio knize Běsi z temného hvozdu a tak mohla v létě 2024 vyjít.
10. Namluvil knihu Bezmocní tohoto světa. Kniha už také vyšla.
11. Si zaplatil ChatGPT, který mi dělá trochu sekretářku. Ale psát za mě nikdy nebude. Na to mám psaní moc rád.
12. Chodil ob týden do čajovny psát nebo jen tak zevlit u čaje.
13. Si v čajovně všimnul cestovní zavařovačky na čaj a že jsem si ji koupil. Čekal jsem 30 dní, abych se ujistil, že to není jen rozmar. Mám ji pořád u sebe a je to jedna z mých nejoblíbenějších a nejpoužívanějších věcí.
14. Poctivě psal Mlsnej zpravodaj.
15. Se bez většího cíle toulal čtyři dny v Bílých Karpatech a dumal nad pojetím crowdfundingu.
16. Na několika místech ČR mluvil o cestách na koloběžce po bezobalových obchodech nebo cestování vlakem po Evropě.
17. Dodělal bezplatný e-mailový kurz Karel Udržitelný aneb domácnost bez odpadu.
18. Si koupil NordVPN. Zjednodušuje mě to práci. Nejen na cestách. A samozřejmě zvyšuje bezpečnost na WiFi, které nemám v moci.
19. Konečně začal používat pořádný správce hesel - Bitwarden. Konečně jsem se zbavil chaosu, šetří mi fůru času a mentální energie.
20. Sestavil Site Control - virtuální pracoviště, ze kterého spravuju WordPress weby. Za mírný poplatek k němu připojím i ten tvůj. Napiš! 😉
21. Konečně předělal web Bejkův mls z builderu WP Backery do Oxygen a neskutečně tím tak web zrychlil. WP Backery jsem držel ze svých webových začátků a neměl nikdy dost morálu na rozkopání celého webu.
22. Přesunul web na hosting na exon.io - web teď sviští po kluzišti.
23. Jel na jógu smíchu do Galdaru. Přišel jsem sám, takže jsme si s instruktorkou jenom povídali.
24. Díky povídání si s instruktorkou objevil YouTubeový kanál Breathe with Sandy. Naprostý life changer. Sandy cestuje po světě a objevuje různé dechové techniky, které pak v úžasných návodových videích předává dál.
25. Už předtím chodil k Leovi na středeční “dýchací večery”.
26. Mohl chodit k Jonatanovi na páteční eco/žrádlo dýchánky.
27. Spadl do bitcoinové králičí nory. Pro neznalé: jedná se o termínus technikus, který značí, co se stane, když se lidé začnou více zajímat o Bitcoin. Brzy totiž zjistí, jak fascinující a v podstatě nekonečná cesta (napříč obory) vzdělávání to je: od (samozřejmě) technologií a matematiky, přes ekonomii, společnost, historii, přírodu, libertariánství až samozřejmě po reálné aplikace, které na/kolem Bitcoinu vznikají. Nikdy bych nevěřil, že mě může bavit ekonomie. EDIT 1. 12. 25: v roce 25 jsem sepsal článek Rozjímání nad bitcoinem, hodnotami a ekologií.
28. I v roce 2024 dal prioritu čtení → 44 přečtených knih (z toho 32 beletrie).
29. Si po dlouhém váhání koupil Onyxe - čtečku s Androidem, na které si lze z knihoven půjčovat elektro knížky. To se při půlročních cestách mimo ČR fakt hodí. Edit 1. 12. 25: víc v článku 5 koupených věcí v roce 2024, na které nedám dopustit.
30. Četl dvě knihy jako betačtenář: Popelářskou odyseu od Hanky Nedvědové a Palec v rohlíku od Markéty Kráčmarové.
31. Se naučil zase pár dalších akordů na ukulele. I když to je pořád bída, je to mnohem víc, než loni. 🙂
32. Dle vzoru Jodorovského vykonal magický akt, kde jsem pohřbil své podvědomé přesvědčení, že si nezasloužím vydat román. Edit: 1. 12. 25: je venku.
33. Si přes další odmítnutí nakladatelství (spíš teda mlčení nebo univerzální odpověď o edičním plánu, dle kterého soudím, že rukopis ani nikdo nečetl) našel cestu k vydání románu Trivandrum a zahájil crowdfundingovou sbírku.
34. Se vyhecoval k živému autorskému online čtení a povídání o knize.
35. Byl společně s dalšími tvůrci na jarním tvůrčím setkání s Martinem Kavkou.
36. Zkusil udělat veganskou pizzu. 5/6 lidí chutnala, potížistkou se ukázala klasicky… nebudu explicitně zmiňovat 😀
37. Navštívil WordPress konferenci.
38. Jel do Bari z Pardubic vlakem.
39. Spal tak poprvé v životě přes noc v kapslovém kupé.
40. Nezpanikařil, když Veronika během zvracení (nějaká střevní viróza) ztrácela vědomí a zapadal jí jazyk. Jestli jsem se v životě někdy tak moc bál, fakt nevím.
41. Poznal Alessandra, Nely, Matthewa a Gulii během středečních Blabla exchange. Mnohdy mi narušili “zažité pravdy” a otevřeli mi náhled na svět z jiné perspektivy.
42. Navštívil Materu.
43. Se v Bari naučil používat bidet. 😀 Dřív mě přišlo dost divný něco takovýho používat. Teď mi přijde používání toaletního papíru jako středověká praktika. Jak trefně poznamenal brácha po roce a půl v Jihovýchodní Asii: “My jsme v Evropě fakt strašný křupani, jak si mudláme hovna tím papírem po prdeli.” 😀 Fakt nevím, jak tohle budu po návratu do ČR řešit. Mudlání mě fakt neláká. 😀
44. Dál upevňoval svou volnou nohu a že pokračuju v zimním sezónním nomádství (to je dost klíčové pro tu volnou nohu). Většina z nás může, málo kdo na to má odvahu. Stejně jako jsem ji neměl já před lety. Nejvíc jsem si to asi uvědomoval právě na setkáních v Bari.
45. Si uvědomil, že je jedno, jak je “něco” v životě těžký, lidi nechtějí vidět tu “těžkost” celé pyramidy, ale rádi se dívají jen na její “zdánlivý sluníčkový” vrchol a opakují, že když jsme na vrcholu, máme to jednoduchý. H*vno ty wle! 😀 Za tím jsou roky práce, pochyb, slz a bolesti. A ani to “sluníčkový” není. Ta pyramida pořád roste a aby rostla, tak to zase mnohdy bolí. A bez základů není vrchol.
46. Jel do Mexika. Sluníčko přes zimu mi dává spoustu energie.
47. Neplánovaně jel do Belize - kvůli prodloužení pobytu v Mexiku - a mohl se tak alespoň z rychlíku juknout na tuhle zajímavou světem zapomenutou zemi. Při příletu do Mexika nám totiž migrační úřednice bezdůvodně omezila vstup na 30 dní (namísto 180, které bychom měli dostat automaticky, nebo alespoň do data zpáteční letenky - cca 150 dní).
48. Přestěhoval s Veronikou a Radkem mamimku.
49. Si po dlouhé době mohl zase zazedničit v mamimky novém bytě.
50. Mohl se nechat vyzpovídat v rozhovoru s Marcelou Jánskou z Žijeme minimalismem.
51. Mohl se nechat vyzpovídat v rozhovoru s Irenou Pajerovou z DobroAkademie.
52. Měl možnost mluvit v Fico coworku v Las Palmas na konferenci o tom, jak používám AI.
53. Pustil pozici 1. koordinátora pro Sázíme Česko a ujasnil si tak, kde je mé místo.
54. Odešel z Buymeacoffee a místo toho rozjel Gurmánský zpravodaj (prémiový zpravodaj, když si čtenáři natolik oblíbí Mlsný zpravodaj, že chtějí mlsat častěji).
55. Jel na 30. výročí Vypsané Fixy na Střeleckej ostrov.
56. Se rozhodl, že nebudu budovat volnonožecké profily na sockách a smazal je.
57. Začal dávat svým klientům návodová videa k webu neveřejně přímo k nim na web.
58. Byl na bezobalím setkání v Praze a přednesl v rámci něho 10 postřehů z návštěvy 30+ bezobalových obchodů. Pak jsem o tom sepsal i článek.
59. Vytvořil Triva Shop (e-shop pro román Trivandrum).
60. Viděl v přírodě leguána zeleného.
61. Viděl v přírodě Amazoňana yukatánského.
62. Zbavil se zase spousty dalších věcí. A to jsem si myslel, že už jich moc nemám. Viz článek Nejsem takovej minimalista, jak jsem si myslel.
63. Se rozhodl zbavit 2 hadů - heterodonů, korálovky zůstaly.
64. Zase o kus přestal lpět.
65. Zase o kus začal víc věřit v proud života.
66. Přestal lpět na bytě. Časem i Veronika, čímž jsme ho mohli pronajmout. Včetně vybavení a dvou zbývajících hadů. 😀
67. Vymyslel téma povídkové knížky, která mi dala velkou tvůrčí jiskru.
68. Konečně vyřešil nákup neplastových sportovních triček. Jsou boží! Neskutečně pohodlný.
69. Si opravil samodělané houraches a můžou mi tak sloužit zase další roky.
70. Začal fermentovat tibi krystaly. Oproti kombuche jsem si tak sakra zjednodušil život.
71. Stejně jako loni překonal FOMO a odhlásil se ze spousty newsletterů.
72. Se do spousty jiných se přihlásil. Můj aktuálně nejoblíbenější je Dense Discovery.
73. Si dal v červenci a srpnu pauzu od psaní nových článků na blog.
74. Zrušil podcast Plnotučné zero. Podrobněji o jeho ukončení v článku (ke konci).
75. Si uvědomil, že mám rovnou odmítat klienty, kteří se chtějí kvůli webu sejít osobně. Ze všech letošních osobních schůzek nevyšla jediná zakázka.
76. Mohl realizovat web Divadla Radost. Byla to krásná zakázka v kulturním odvětví (stále spolupracujeme). Navíc mi teď web posloužil jako reference pro získání mnohonásobně větší dream zakázky v knižním odvětví.
77. Vyhrál ve výběrku na zhotovení webu pro Frankfurtský knižní festival 2025.
78. Objevil službu FakturaOnline.cz. Za 60 Kč měsíčně mam luxusně a jednoduše vyřešený fakturace.
79. Uspořádal živý kurz e-mailingu. Za sobotu jsme nastavili MailerLite, vyřešili doručitelnost, nastavili první šablony a automatizace. Bylo to dost intenzivní, ale současně uspokojivé. 🙂
80. Mohl napsat pro bezobaly.cz tři články o nakupování bez obalu. Psaní za peníze se bráním, ale tady jsem teda neodolal.
81. Objevil album Grow Do It od Formidable Vegetable.
82. Dostal od Enriqua doporučení na album Ghosteen od Nicka Cava & The Bad Seeds.
83. Objevil pianistu Ludovica Einaudiho a album Una Mattina.
84. Objevil kapely Empiric a jejich album The Seven Laws, kterým zhudebnili stejnojmenou knížku od Deepaka Chopry, pop-punkáče Social Distortion a jejich Sex, Love and Rock ‘N’ Roll a taky Beartooth a jejich novinku album The Surface.
85. Byl na křestu knihy Cínový vojáček od Pepy Šorma. Obklopení dalšími psavci není nikdy dost a je vždy supa! A oslava další nové knihy taky!
86. Četl román Osamělost prvočísel. To byla krása!
87. Četl román Hora v Moři. Fascinující mix sci-fi, umělé inteligence, vnímání, filozofie a ekologie.
88. Díky blogu mohl spolupracovat s dalšími tvůrci na propagaci románu Trivandrum. Během crowdfundingu se tak dostalo mezi jejich čtenáře - ať už na sockách tak v newsletterech. Nemít blog a kontakty získané za tu dobu jeho vedením, tahle možnost by nebyla.
89. Objevil “konkurenci” státnímu portálu na podávání daní z příjmů fyzických osob. Kromě samotného přiznání webová appka vygeneruje i přehledy pro sociální správu a zdravotní pojišťovnu. Služba stála luxusních 250 Kč.
90. Zažil zimu v Itálii. Italové jsou praví klimatický aktivisti! Doma v bundách, na ulicích v bundách, v restauracích v bundách. Oni si však ten aktivismus vykompenzujou v létě klimou.
91. Mohl pozorovat další kultury a nechal se inspirovat “klidem” Italů. Sice jsou to skrytí čertíci, ale jak spoustu věcí neřeší, to je silně inspirativní. Inspirující byla také nápomocnost Belizanů a inspirující je milost Mexičanů.
92. Mohl zažít návštěvu maminek v Bari.
93. Mohl každý pátek vychutnávat skleničku italskýho červenýho s pizzou k tomu.
94. Se ani v roce 2024 nerozpil a zůstal u jedné skleničky. Dobře, s maminkami byly jeden den snad tři. 😀
95. Dostal space shorts od mamky (pro pochopení nutné zkouknout video).
96. Se zabydlel v Mexiku v autentické čtvrti, s balkonama a terasou s výhledem na prales.
97. Mohl už několik rán pozorovat kolibříky na terase.
98. Objevil SafetyWing - super zdravotní pojištění pro nomády. Všechny pojištění ke kartě či jiný levný pojištění jsou totiž limitovaný na 3 měsíce a uzavírat je musíš z ČR. Když chceš pojištění nad 3 měsíce, začínají být ceny za pojištění sakra hustý.
99. Si nechal od bráchy poradit, že se při odjezdu do zahraničí na delší dobu než šest měsíců můžu odhlásit zdravotní pojištění - což dělá tři litráky měsíčně. Polovina z nich zmizí na pojištění.
100. Objevil NomadList. Největší výhodou je skupina na Telegramu, kde jsou kanály pro jednotlivý země. Tyhle místní kontakty jsou k nezaplacení.

A teď vzhůru do roku 2025!

Co mě naučila čtvrť Libertà (Bari) o odpadu

Bari není (jen) krásný

Libertà

Správně, už jsi pochopil/a, že bydlíme ve čtvrti Libertà. Čtvrť vznikla počátkem 20. století v reakci na růst města. Název "Libertà" odkazuje na secesní styl prvních budov, charakteristický kovaným železným zábradlím s květinovými motivy.

Tahle část města se od ostatních v mnohém liší. Je to typická bloková zástavba, která musela vzniknout jako plán šíleného milovníka kolmic.

Co sto metrů křižovatka. Jedna jako druhá. Domy přes ulici jsou si relativně blízko a většina si je podobná jako vejce vejci. Jasně, jednou za čas bělejší skořápka, jednou víc do sněda, ale to je tak všechno, čeho se může zoufalý Čecháček chytit.

Jako v Neapoli

Tahle čtvrť je údajně “správně jižanská”. Místní tvrdí, že takhle vypadá Neapol. Nevím, tam jsem nebyl.

Pokud v Neapoli ale troubí klakson za klaksonem, motorky nečekají, než se auta rozjedou a zkracují si cestu přes chodník, kde do jednoho ho*na za druhým otiskují vzorek pneumatik a vyhejbají se sušákům s kalhotkami paní domu, lehce zaměnitelnými za smuteční plachtu, pak je to jako v Libertà.

Pokud v Neapoli chlapi s třetinkami Peroniho postávají ve dveřích vlastních kluboven (kde můžou kouřit a koukat na tývku), pokřikují v místním dialektu na podélně parkujícího maníky do škvír mezi zubama a vášnivě u toho gestikulují, pak je to v Neapoli jako v Libertà.

Pokud v Neapoli týpkovi, který tlačí na paleťáku horu palet, nevadí, že za ním jede autobus plný lidí a nevzrušeně pokračuje dál ulicí, pak je to jako v Libertà.

Libertà. Svačina spouštěná z čtvrtého patra na laně, parkování na chodníku, klouzající se ulice po dešti, co chvíli hořící kontejnery... kontejnery a vedle nich mrazák, skříň, gauč, ale taky cédéčko Pavarotiho nebo povalující se esence Itálie - samotný balíček těstovin. To je Liberà a mnoho z Bari.

Pár momentek z Taranta

Libertà v Bari v tom není sama. V Tarantu jsou na ostrově (kde je historický jádro) uličky velmi podobný. Jen tam neřádil ten úchylák s pravítkem a obscesí na pravý úhly v zástavbě. Bludiště Tarantských ulic je o level zajímavější, i tím, že má i nějaké to převýšení. “Ta esence” je však stejná jako v Libertà.

Jenže ono to je u nás dost podobný

Libertà nebo historické Taranto jsou fakt ukrutně špinavý a zabordelený. Jenže u nás je to (spíš teda s odpadem) dost podobný.

Cože? Slyším jak si broukáš. Pamatuješ na můj článek Anonymní odpad. Jen ten koš cestou nerozsypat? V případě Libertà vs ČR to vidím podobně - je vlastně pokrytecký říkat, že je tu na ulicích bordel. Protože on jednou za týden zmizí. Stačí, když projede popelářská četa s doúklidem, rázem je relativně čisto.

Běž se podívat, jak to vypadá kolem konťáků u nás na sídlišti města nad 20 tisíc obyvatel. Dost často se tam taky povalujou ledničky, skříně nebo matrace. Rozdíl je teda v tom, že jsou většinou v prostoru konťáků. Nejsou tak na očích přímo na ulici.

Edit 2. 1. 2025: V tomhle článku z října 2024 jsou fotky kontejnerů v Praze docela podobný jako ty v Bari.

Knižní crowdfunding - zajímavá zjištění a co příště udělám jinak

Poznámka: Pokud o crowdfundingu ale nevíš vůbec nic, bude lepší, když si nejprve projdeš zdroje v předchozím článku nebo přípravu a průběh crowdfundingu na knihu a až pak se pustíš do toho dnešního. Odneseš si tak mnohem víc.

Crowdfunding na knihu a zajímavá zjištění

Následuje naprosto náhodné pořadí poznámek, na které jsem si přišel crowdfundingovou kampaní.

⛰️ Nikoho asi nepřekvapí, že je to obří zkušenost.

✍️ Naučil jsem se psát kratší úderné texty (prosímtě, tenhle článek takovej neni :D).

♻️ A sakra recyklovat. Člověk má dojem, že už to přece psal… což je pravda. Jenže se sdělení dostává pořád k dalším a dalším lidem, kteří sdělení čtou poprvé…

😔 Ačkoliv jsem si myslel, že mám spousty vnitřních strašáků a bubáků zpracovaných, vyloupli se další. Pochyby se mnou často sakra cloumaly. Jeden den pak přišla i fakt krize, která se neomezovala jen na crowdfunding samotnej. Přesahovala do všech aspektů mého bytí. Fuj.

🪫 Kampaň je neskutečně časově a energeticky náročná. Nastavil jsem ji na 30 dní a víc bych fakt nechtěl. Leda že bych si dal doprostřed pět dní na voraz. I když těžko říct, zda bych vydržel nic nedělat. 😀 Pravdou ale zůstává, že uprostřed kampaně se toho až tolik neděje, jak bude vidno i na grafech dále. Ano, budu grafy! 😀

🎥 Velkou zkušeností bylo vyzkoušet si živé vysílání. Do teď jsem nic takového nedělal. Níže záznam živého vysílání z YT. Video má i kapitoly, takže si můžeš proklikat jen to, co tě zajímá. 😉

😯 Marketingová poučka říká, že 5 % lidí z e-mailový databáze/sledovatelů na sockách, udělá požadovanou akci - v případě crowdfundingu tedy podpoří knihu. Překvapilo mě ale, že jen cca každý desátý kamarád/známý mi odpověděl. I kdyby jen: “Hele, tohle je žánrově mimo mně”. Podobně to měla Veronika, která psala svým kamarádům a známým - a to ještě jen těm, kterým by se kniha mohla líbit.

💸 Peníze přišly do sedmi dní.

💸 Vybraná částka se daní (až s daňovým přiznáním za celý rok). Na to samostatná podkapitolka dále.

Daně

Co vybereš, to musíš zahrnout do daňovýho přiznání a pak se na to vztahuje daň 15 %. Mysli na to, pokud jsi zaměstnaný/zaměstnaná.

Trochu podrobněji o daních

Zaměstnanci - určitě máš podepsané “růžové prohlášení”. A to může být blbý. Protože na tebe každý měsíc zaměstnavatel uplatňuje slevu na poplatníka a nemůžeš si ji tak uplatnit sám/sama v daňovém přiznání. Jelikož ti vzniká příjem mimo hlavní pracovní poměr, stejně musíš daňáka podávat.

Nic naplat, že to ve skutečnosti žádnej příjem není, žj. Ty prachy vrazíš do vydání knihy. Ale stát se na to dívá jinak.

Co s tím? Když víš, že budeš mít příjem z crowdfundingu, spočítej si, jestli se ti spíš nevyplatí si slevu na poplatníka uplatnit až v daňovým přiznání na celkovou daň a prostě pro ten rok žádný růžový prohlášení nepodepisuj.

Jako OSVČ to máš v tomhle jednodušší. Daňový si rok co rok děláš sám/sama. Prostě jednou za rok uvedeš všechny svý příjmy a na daň, která vyjde, uplatníš slevu na poplatníka, která je pro rok 2024 celkem 30 840 Kč. Měla by s přehledem přežehlit i daň z crowdfundingu.

Průběh kampaně

Seznam přispěvatelů lze na Donio exportovat do Excelu. Kromě e-mailových adres jsou v něm i částky a časy. Čímž se otvírá možnost hrátek s daty.

Na grafu níže je závislost počtu příspěvků na dni kampaně. Graf potvrzuje teoretický předpoklad “u” křivky, tedy: největší počet příspěvků se koncentruje na začátku a na konci kampaně.

V grafu je také hezky vidět mrtvější doba mezi 10. a 26. dnem kampaně. Nedá se úplně říct, že by se úplně nic nedělo, ale to hlavní se prostě děje na začátku a na konci.

Další graf ukazuje nárůst vybrané částky s postupujícím časem od spuštění.

Odměny

Odměn jsem měl připravených dost. Překvapilo mě ale, že přispěvatelé šli spíš po těch materiálních. Těch zážitkových se zase tolik neudalo. Ty jsou přitom pro mě vždycky nejzajímavější.

Zajímavý paradox se také objevil u knihy s 10% slevou. Ačkoliv kniha s 20% se vyprodala relativně hned, ta s 10% slevou strašila na prodejce dlouho. Důvod? 10% sleva byla jen na knihu jako takovou, ne na poštovné. Kniha bez slevy a poštovného tak vycházela trochu levněji. Což mohlo být i matoucí.

Z koláče níže je vidět, že nejvíce peněz vybrala kniha samotná. To není samozřejmé - kdyby si někdo koupil “Vezmu tě do Mexika”, koláč by vypadal úplně jinak. Nebo kdyby se více prodávaly zážitkové odměny.

Druhá nejvíce zisková odměna byla “Fakt velkej příspěvek”.

Zdroj příspěvků

A teď přichází pro mě to nejzajímavější z celé kampaně: 1) z jakého zdroje šly příspěvky na knihu a 2) z jakého zdroje se vybralo nejvíce peněz?

Vlastně se to úplně nedá říct. Žádný zdroj úplně nevyčnívá. Výsledný počet příspěvků a výsledná částka jsou skutečně mixem všech možných činností. Co z toho plyne?

Zdroje příspěvků a co z toho plyne

Nemít blog (v grafu Bejkův mls) a e-mailing, pak bych v crowdfundingové kampani vybral o pětinu míň.

Kdybych spoléhal jen na Meta reklamu, e-mailing a sledovatele kolem Bejkova mlsu, měl bych vybránu maximálně třetinu částky.

Zhruba stejný přínos jako Bejkův mls měla má aktivní účast v již zmíněné skupině Spisovatelské cappuccino s Martinou Heš. Z cappu skupiny mě chodila snad polovina všech podporujících zpráv vůbec. Samozřejmě se tahle podpora ale neobjevila jen tak samovolně. Aktivně jsem se účastnit debat, zapojoval do pořádaných akcí, četl před ostatními, psal o svém postupu v kampani, sdílel, otevíral se, ukazoval svou zranitelnost. Prostě klasický proudění energie.

Nicméně je to dobrý tip - nedělat si jen bábovičky na svém písečku, ale hrát přizvat ostatní, chodit i na jiná pískoviště, propojovat se.

Důsledky crowdfundingové kampaně a co udělám příště jinak

Komunita kolem Bejkova mlsu

Jak jsem psal výše, není nic, čeho bych litoval nebo udělal jinak. Právě až crowdfundingová kampaň mi mnohé ukázala a naučila mě. Kdybych do ní nešel, nenaučil bych se spoustu věcí a nemohl vyvodit tyhle závěry.

Jeden z větší závěrů - nedaří se mi komunikovat propojení individuální ekologie a práce s vlastními emocemi, nitrem (když máme rádi sebe, méně kopeme do okolí a do přírody). V důsledku nepochopení tak evidentně mnoho sledujících a odběratelů Mlsného zpravodaje “spí” (víc než udávaných 95 %, které udávají marketéři - respektive obráceně - že 5 % uživatelů udělá nějakou akci).

Výsledek? 🤔

Žádnej novej román psát nebudu.

Moment, ještě nahoře...

... jojo. Jasně. Je to složitý, já vím. 😀 Budu, ale ještě předtím napíšu povídkovou sbírku, která bude pro odběratele Mlsného zpravodaje zadarmo. Smyslem je vytvořit most k hlubšímu porozumění mezi individuální ekologií, reflektováním svých pocitů a potřeb a tím teda i mou literární tvorbou. Bude to takových 9 záblesků ze světa za kouřovou clonou. Inspirace, zamyšlení, spojení s duchovním světem, které by mělo dláždit cestu k románu Trivandrum a následně i dalším románům.

Psát začnu 9. prosince. A ne kvůli tomu, že 9 povídek. I když - náhoda? 🤔 Nemyslím si! 😀 9. začíná zimní psaní návyk z Marťou Heš! Kam už se teda nepřihlásíš, ale třeba v létě nebo prostě někdy.

Objevování “cizích” komunit a pečování o stávající

Budu více aktivní v různých komunitách a chystám se navázat spolupráci s dalšími tvůrci v rámci blogu, ale klidně i jiných kreativních činností. Mám zatím nápady hlavně na ty články.

Konec Plnotučného zera

Tady už nějakou dobu rajtuju na mrtvym koni. Od doby, kdy jsem začal namlouvat knihy, se stala jeho tvorba spíš povinností. Podcast i stagnoval, co se poslechů týče, a nepřinášel ani žádné nové příležitosti.

Jaké že audio knihy jsem to namlouval? Můžeš se zaposlouchat do knih Petra Jaroňka a Borise Strugackijeho, kterým jsem propůjčil svůj hlas. 😉

Odměny, které už dělat nebudu

Příště vymyslím i nějaké materiální odměny. Současně zúžím počet různých variant jako Elektro kniha + členství v Gurmánském zpravodaji, Elektro + Kompletní příručka domácího mlékaře atp.

Nebudu dělat 10% slevu na knihu. 🙂

A to je konec crowdfundingové mini-série. 🙂 Kdybys potřeboval/a pomoc s e-mailingem nebo vytvořením webu, ozvi se. 😉

EDIT červen 2025: A takhle vypadal křest.

Crowdfunding na knihu - příprava a průběh

Poznámka: Pokud o crowdfundingu ale nevíš vůbec nic, bude lepší, když si nejprve projdeš zdroje v předchozím článku a až pak se pustíš do toho dnešního. Odneseš si tak mnohem víc. Zkušenosti z crowdfundingu pak sdílím v dalším článku.

Příprava na knížní crowdfunding

Shane Parrish z Sunday Brain Food, který také často cituji ve svém Mlsném zpravodaji, v jednom ze svých nedělních vydání napsal: „Když se do něčeho pustíte naplno na měsíc, dosáhnete lepších výsledků, než když to zkoušíte po troškách celý desetiletí“.

Copak jde s odběrem takovejch newsletterů nepřejít do akce? 🤔

Příprava na knižní crowdfunding týden za týdnem

Tady jsou domrtva rozpitvaný jednotlivý činnosti před spuštěním crowdfundingu, jak jsem je vždycky shrnoval do FB skupiny Spisovatelské cappuccino s Martinou Heš. K té se ještě vrátím v příštím článku (myslím skupinu, ne Marťu :D).

Souhrny jsem nepsal od samého začátku, ale i tak se mi podařilo zachytit kampaň skoro od začátku až do konce. Tady jsou poslední čtyři týdny před spuštěním crowdfundingové kampaně.

Týden 39

Zajímají vás moje přípravy na crowdfunding? Mám pokračovat v následujícím výčtu každé pondělí?

Týden 3️⃣9️⃣ se nesl v duchu předprodejových příprav. Kdo neví čeho, pak tady: https://trivandrum.cz. Čím jsem se tedy bavil:

✍️ Psal jsem text pro prodejní stránku na Donio, pošoupnul tam projekt a zjistil, že tam existují u odměn varianty (to je super!). Domluvil si s paní z Donio video call.

🖼️ Rozpracoval jsem obálku na maketu knihy, abych se měl s čím fotit v Bari a měl nějaké fotky na prodejku.

🌐 Udělal časový plán na příspěvky na socky. Některé rozepsal, jiné delegoval, další mě čekají. Plán je hotový asi do poloviny kampaně.

🤑 Změnil už pomalu se vyčerpávající reklamu na FB (změnil vizuál a další reklamu zkusil pustit na jinou cílovku). Při stovce denně si v průměru stáhne ukázku 5 lidi denně. Reklama běží od 21. srpna.

🤑 Rozmyslel jsem a přednastavil novou reklamu - remarketing (lidí, kteří navštívili squeeze page, nebo viděli video reklamu). Chybí mi text a grafika.

🎁 Dostal zpětnou vazbu na odměny pro crowdfundingovou kampaň.

💌 Vyměnil si několik e-mailů s ilustrátorkou, redaktorem, korektorkou 😜 a nakladatelstvím (pro lidi samonáklady).

Týden 40 + 41

Vlivem stěhování shrnuju týden 3️⃣9️⃣ a 4️⃣0️⃣ dohromady, páč to byly takový půl týdny. A ještě ke všemu mám den skluz. Uvidíme, co na to Marťa. Však ji znáte, jakej je to při moderování skupiny nekompromisní sekáč.

📕 Maketa knihy. Koupil jsem v levných knihách nejpodobnější knížku s pevnou vazbou (Pepa by měl radost, nějaký krimi, ale proti Vojáčkovi to bude krvavej nemocniční odpad).

O maketě se rozepíšu. Jsem totiž docela PC gramotnej, ale v jak mam udělat něco na přesnost v realitě, je to slabší. Chybí mi spousta zkratek, nejvíc asi ctrl+z. Takže:

Následně jsem tisknul na domácí laserovce, co tiskne na A4, 4 kusy A4 tak, abych si mohl slepit obálku. Ačkoliv je totiž přebal knihy na A5, tak s přesahy se nevejde na A4 a je nutné pracovat s obálkou na velikosti papíru A3.

Po slepení jsem našel hned několik nedostatků - špatně spočítaný prostor pro hřbet, příliš nízko umístěný text na přední straně desek, málo prostoru pro ohyb obálky a ještě nějaké drobnosti.

Vše jsem opravil, nechal vytisknout na barevné A3 ve městě a nalepil na knížku. Pro příště Tome: je fakt blbost řešit rozměry obálky pro tvoji knihu, když si pak koupíš knížku velmi podobnou, ale pořád lehce jinou. Příště vyjdi z rozměrů koupené obálky a sedne to jak pr*el na hrnec. Takhle je se to ideálu jen blíží. Ale lepší než jen virtuální mockup.

Náklady na vznik makety cca 120 Kč. Cena makety pro mně? V tisících. 🙂 Mam s čím se fotit.

📞 Call s paní z Donio. Dostal jsem pár tipů, které postupně zapracovávám.

🌐 Začal jsem ládovat na Donio odměny. Živelný proces.

🖼️ Začal jsem fotit maketu a sebe s maketou. Nedostatky makety pak na nejlepších fotkách retušuju. 🙂

🗓️ Připravil jsem si několik socka postů na kamaň a rozstrkal je to časového plánu.

💸 Nastavil jsem na FB remarketing: vytvořil grafiku a text a donastavil to, aby to běželo.

Týden 42

Týden 4️⃣2️⃣ (ano, 42! 😀 - pardon, Stopař…) aneb buď finišuješ s přípravou na crowdfunding nebo jezdíš na hřbetech Tvůrců s dalšími Fremeny na Arrakis (ano, ve svých 36 letech jsem četl poprvé Dunu) a stejně jako Fremeni se schováváš přes sluncem.

(🤫 Psst. Magický kód je 2410151818 . Vysvětlení na konci. 😈)

🧦 Sock(y) Pofackoval jsem spousty přspěvků pro svou fan page (bejkův mls) - rozuměj - připravil si grafiku a u mnohých i texty. “A bude to stačit myslíš?” Noo, spíš ne. Proč? 🤔

Jeden post jsem dal i na svůj soukromý profil, kam v podstatě nic nedávám. Překvapil mě větší počet lajků. Mnohem větší než na fan page, kde mám skoro třikrát víc sledovatelů, navíc blízkých cílovce knihy. Díval jsem se na dosahy organických postů a to bych blil - 10 - 30. DOSAH (do dosahu se ale počítá i to, že někdo přes příspěvek přejel a ani ho neviděl)! FB mi tedy organicky zobrazuje příspěvky 2 - 6 % fan page. Reelska jsou na tom lehce lépe, asi 10 %.

Co z toho plyne? Nemá pro mě vůbec cenu trávit čas nad vymýšlením a tvořením příspěvků. Jako volnonožec si za stejný čas vydělám mnohem víc prací pro klienty a za vydělané peníze si můžu dovolit reklamu, která mi dá mnohem větší dosah.

🌐💰 Prodejní stránka Donio. Tu jsem si mazlil a hýčkal. Jsou tam všechny odměny a jejich varianty. Prošel jsem papírování na Donio, sepsal milníky projektu, upravil video pro maketu, přidal fotky s maketou, udělal grafiku s recenzemi, aby byl text pořádně proloženej grafikou, fotkama, odstavcema a nadpisama.

🫙 Domluvil si “vlastní distribuční síť” po ČR, abych pro přispěvatele snížil náklady na poštovné na symbolickou dvacku. Jelikož roky propaguju bezobalové obchody, objíždím je na koloběžce 🛴 a točím z toho videa, se spoustou majitelů se znám osobně, tak neměli vůbec potíž se takhle nechat “zneužít”. Tomíkova síť výdejních míst tak má 14 bodů různě po republice. Samozřejmě má své limity. Je lehce děravá, ale i tak mám radost!

🎙️ Domluvili jsme si s Vítkem ze Čti mi finální podmínky pro vydání audio knihy Trivandrum. Ostatně minulý týden jsem mu odevzdal druhou knížku, kterou jsem pro ně namlouval: Bezmocní tohoto světa. Což se mi ulevilo, 80 dopolední v řadě (80 hodin po hodně ve všední dny) jsem buď namlouval, stříhal nebo zvučil.

A ta šifra mistra Tomanarda (nebo TomeNERDA 🤔)? 2410151818 = léta páně 2024, 10. to měsíc a 15. (tedy říjnový) to den zmáčknu červené tlačtko "spustit" 🖱️ V 18:18. ⏰

Nejlepší odměny jsou omezeny. Do krosny se mi vejde jen jeden/jedna.

Zdroje

Když jsem během kampaně nepracoval pro klienty nebo nedělal na crowdfundingu, nasával jsem informace zkušenějších, kteří už crowdfundingem prošli. Ty nejlepší zdroje teď uvádím v sólo článku.

Volba crowdfundingové platformy

Výběr platformy pro crowdfunding je naprosto zásadní. České platformy pro crowdfunding jsou:

• Pointa
• Donio
• Hit Hit
• Startovač.

Pro knížky se nejčastěji volí Pointa, nad kterou jsem také uvažoval. Nakonec jsem se ale rozhodl pro Donio.

Vydání knihy přes Donio - proč Donio?

Donio pro mě vyhrálo. Výhody, které v něm vidím:

💯 Není třeba vybrat 100 % částky! Projekt se považuje za úspěšný po vybrání 25 %. Pak se člověk může rozhodnout, zda vezme peníze, přihodí svoje a projekt zrealizuje, nebo peníze nechá vrátit přispěvatelům.

🤑 Donio si nebere žádné poplatky, ani za platby kartou. Žijou z dobrovolných příspěvků přispěvatelů. Částka, která se vybere, je stejná jako ta, co přijde na účet. Do halíře. Tuhle transparentnost žeru.

📜 Po zdolání 1. milníku je dostupný seznam e-mailových adres přispěvatelů - což se hodí pro oslovení těch, kteří si vybrali nějakou odměnu, ale nezaplatili. A taky aby člověk nepsal lidem, kteří už knihu/jinou odměnu mají dávno koupenou.

✴️ Donio umožňuje dát na prodejní stránku FB Pixel - můžeš pak označovat konverze (kupování odměn) a návštěvy stránky (můžeš remarketingovat!).

📈 Napojení na Google Analytics pro měření návštěvnosti. Nějak jsem se ale nedostal ke zdrojům návštěvnosti, což je škoda. Konverzí je také oproti skutečnosti polovina - což je ale asi dáno neodsouhlasením cookies na Donio (tedy přirozená věc).

💚 Terka ze sekce komerčních projektů - několikrát jsme si telefonovali a poslali si pár e-mailů a vždy pro mě dělala maximum. Týden před spuštěním kampaně jsme měli i online call, kde jsme procházeli prodejní stránku a jednotlivé odměny.

🖨️⚡💰 Roztrhnutím crowdfundingu a vydání se snížily (plánované!) náklady o +- 70 tisíc.

💎 Prodejní stránka na Donio může oproti Pointě nebo HitHitu vypadat hezky a originálně, zatímco projekty na posledních dvou zmíněných platformách mají prodejky jak přes kopírák. Odměny mají na Donio i obrázky, čímž lze prodejku zase oživit.

📝 Jsou k dispozici varianty odměny. To mi přišlo super na sbalení různých doplňkových prodejů.

Průběh crowdfundingové kampaně podrobně

Kdo se chce pořádně porochnit činnostmi kolem crowdfundingu hezky týden po týdnu - nech sa páči!

Týden 42

Mám trochu bordel v číslování týdnů - píšu přece, co jsem dělal v týdnu předchozím, tedy (zase:D ) v týdnu 4️⃣2️⃣.

📣 Spustil jsem crowdfunding: https://donio.cz/roman-trivandrum 🎉

Předcházelo mu došperkování prodejky, ✍️ sehnání pár pokusných králíků, 🐰 kteří vychytali překlepy a nejasnosti (díky, Petra!). 🙌

Sepsal jsem kampaňové e-maily 📧, dále pak re-sent e-maily s jiným předmětem. 📩 Přijde mi, že se to zatím minulo účinkem (statistiky zatím nemám, tak pocitově). 😕

Napojil jsem na Donio stránku Meta Pixel 🔗, vytvořil konverze a publika 🎯. To samé s Google Analytics 📊.

Dělám jedno storýčko za druhým, jak de*il 😀. Pak posty spíš na FB/IG reklamy, ale i pár organických. Nechci tím zase přehlcovat.

Obepsal jsem lidi na svém soukromém FB a WhatsAppu. 📱 Pořád mi zbývá Linkáč 💼 a pak FB a IG od Bejkova mlsu. 🐂

Soustředím se teď spíš na plošnější akce 🎯 - příprava příspěvků na sdílení pro bezobalové obchody, 🌍 e-maily pro potenciální sponzory, sdílecí bartery se spřátelenými tvůrci v jejich newsletterech, sockách… 💼

Vytvořil jsem první reklamy na studené kontakty. ❄️ Do té doby jsem sbíral jen e-mailové adresy. ✉️ Nutno dodat, že se s reklamou na knížku dost učím, pořád testuju proti sobě různé vizuály a cílovky. 🧠 Aktuálně mám jednu slibnou verzi vizuálu, která v přepočtu na konverzi funguje mnohem levněji na IG (asi 2.5x) 💸.

Obecně má ale crowdfunding své rezervy. 😬 Kdyby to byla lineární přímka, 📈 tak bych měl mít dneska 48 000 Kč. 💰 Což samozřejmě není. Dle toho jen vím, kde zhruba jsem. No a jsem bezmála dvakrát pod. ↕️

Je mi záhadou, že se prodávají všechny možný varianty knížek, ale nikdo se mnou nechce na čaj, ani na procházku. Přitom tam mam příspěvky v ceně těch čajů. Navíc, když by se mnou chtěl někdo normálně konzultaci, tak to bude mít násobně dražší. A nikdo nechce knižní tuplák. Možná po prvním milníku ty odměny trochu přeházím. Uvidíme.

Pocity celkově: chvíli mi to dávalo dost emočně zabrat. Ale už jsem zase v módu, že jsou to jen čísílka ve hře. 🕹️

Týden 43

Trivandrum - týden 4️⃣3️⃣

Díky, že to s vámi můžu sdílet, 🙏 vždycky zaženu pocit, že jsem toho moc minulý týden neudělal. 💪

FB reklama mi zatím přinesla 1️⃣/4️⃣ všech příspěvků. Upřímně, myslel jsem, že to s ní vytáhnu víc. 📉 No, stále testuju. 🔍

Jsem zvědavý na Donio statistiky, 📊 které se mi otevřou po prvním milníku, a úplně detailní porochnění nastane na konci kampaně, kdy dostanu úplně všechny detaily. 📋✨

Konečně jsem se dokopal k naplánování online autorského čtení. 📚💻 - odkaz 📎 Udělal jsem tomu FB událost a oslovil pár lidí. 👥

Po týdnu si nikdo nekoupil knižní tuplák se slevou. 💸 Tak jsem ho smazal. 🗑️ Oproti tomu se našlo pár lidí, kteří chtěli přispět bez nároku na odměnu. 🙏 Nejen pro ně jsem přidal další odměnu: 3 pohlednice “3 pohlednice z mé cesty.” 🖼️📮 Odkud? To je překvapení! 🎉 I když možná tušíš. 😉

Taky jsem konečně vymyslel podmínky IG soutěže. 📱 (ŠANCE JSOU, jsou tam teď 3 soutěžící a soutěží se o 4 ceny. 😆) Soutěž dělám společně s Terkou z pražského bezobalu Bout. ♻️ Vyhrát můžeš trička “Make bezobaly great again” (moje výroba 👕) a Terka přihodí pár kousků nugátu. 🍫 A co je smyslem? Zbavit se těch triček a současně dostat lidi na Donio stránku. 🙌🙂

Napsal jsem textovou šablonu pro bezobalové obchody, které jsou do kampaně zapojené jako výdejny románu 🏪📘 (při vyzvednutí v bezobalu vychází poštovné na symbolickou dvacku), 💰 abych jim ulehčil sdílení příspěvků. 📲

Obepsal jsem potenciální sponzory, 💼 které by mi nevadilo mít v knize uvedené 📖 (natož jim děkovat v poděkování). 🙏

Sepsal jsem 4️⃣ různé verze e-mailů, 📧 které jsem posílal týden po spuštění kampaně. Dle segmentů - na své fanouškovské jádro víc podrobně, na ty, co si stáhli ukázku románu stručněji s novými testimoniály, další segment zahrnoval lidi, co dříve nakoupili v mém mini e-shopu, 🛒 a poslední zahrnoval lidičky, kteří prošli mým e-mailovým vyprávěcím kurzem “Karel Udržitelný aneb domácnost bez odpadu.” 🌍💡

Obepsal jsem vybrané známé (dobře, někdy i trochu neznámé 😅); lidi na LinkedIn; a sledující @bejkuvmls na Instáči. 📸

Týden 44

Týden 4️⃣4️⃣.

1️⃣0️⃣ dní do konce, 8️⃣8️⃣ přispěvatelů, cca 9️⃣ tisíc do padnutí prvního milníku. 88, to je hustý. Je to pořád “jen” první milník - což jsem si stanovil jako naprostý minimum pro vydání románu.

Odšpuntováním 1. milníku dostanu čísla a e-maily přispěvatelů. Včetně těch, kteří něco hodili do košíku, ale nezaplatili. Takže jim budu moct napsat něco jako “Hele, ty wle, nebuď blbej! Trivandrum chceš!” To je zaručeně přesvědčí. 😂 No a rochnění se v datech? To ještě uvidíme, co přinese, ale určitě se do nich zabořím jako krtek do kypré vlhké hlíny a přežvýkám sem nějaké zajímavosti.

💸 Reklamy na FB/IG přestaly fungovat. Ty wle! Spolíhal jsem na ně víc. Všechny jsem vypnul a nechal jen remarketing, kterej ale naopak fungovat začal! Což by teda mohlo otevřít dveře k dalším reklamním strategiím… jenže zbývá 10 dnů do konce crowdfundingu. Hmm, už se mi nechce, ale asi by se dalo ještě něco zrealizovat…

🛋️ Online autorské čtení - reklama na něj nemá smysl, za 4 dny nic extra nepřinesla → vypnutá. Napsal jsem na FB cca 40 lidem, které by čtení mohlo zajímat. Odezva také dost vlažná. Naštěstí to šlo udělat hromadně. 👉 Čtení probíhá tady: https://fb.me/e/8fX6tfWEh

🎲 Proběhla soutěž s živou losovačkou o trička “Make BEZOBALY greait again” ve spolupráci s pražským bezobalem Bout. Terka z boutu přihodila nugát. Živé vysílání probíhalo na IG a byla to pro mě vůbec premiéra. První vysílání se nespustilo, takže jsem si to střihnul (to se asi nehodí u živého vysílání, ne? 😀) dvakrát. 😀 Výherce to ale nemohlo ovlivnit - přihlásilo se jich tolik, kolik bylo cen. Ale psst. 😀

📝 Sepsal jsem článek o pocitech z crowdfundingu, úspěchu, spojení románu s mými aktivitami na blogu Bejkův mls a taky o kotvení se zpátky na zem, když přijde přemítání. A to přichází, samozřejmě. 😀 Napsal bych, že jestli tohle není emoční koktejl šestinedělí, tak pak nevím co. Ale psát to raději nebudu, mohlo by se to zvrhnout. 😀

📹 Natočil jsem skoro 11 minutový video, kde jsem se roznežnil nad románem: 👉 https://youtu.be/-vfTmEEKAPY

📹✍️No a samozřejmě jsme společně s Marti šli s pravdou ven: 👉https://www.facebook.com/reel/547543557870153. Marťa bude dělat románu korekturu!

🫂 Stříbrnej kámoš! V Las Palmas jsem se dost “sblížil” (Petro, nerozvíjej fantazii!) s jedním týpkem, kterej mi zničehonic píše: “Tome, trochu ti to tam poskočilo.” A fakt. Pořídil si Fakt velkej příspěvěk - Stříbro - což jsou 3 podepsaný výtisky. 😀 Podotýkám, že je to Španěl a nemluví česky. 😀

💚 A tý podpory co se mi dostává z různých směrů. Včetně týhle skupiny! To je hezký. Dobíjí mi to energii. Společně s italským sluncem. Bez tohohle komba bych to nedal. Děkuju!

Dohodl jsem si další výměnná sdílení se spřátelenými tvůrci.

Týden 45

Týden 4️⃣5️⃣ aneb dle citošky od Paula Coelha: „Každé hledání začíná štěstím začátečníka a končí zkouškou dobyvatele. Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.“

📉 Taková chvíle byla včera. 48 hodin nebyl jediný příspěvek, 1900 Kč před prvním milníkem. O víkendu, kdy do teď bylo příspěvků vždy nejvíc. Vlastně ani taková časová díra v příspěvcích ještě nebyla. Do toho se v Bari ochladilo (už máme uvnitř pod 20 °C) a tohle kombo mi dalo sakra zabrat. Odpoledne jsem měl fakt chmury. Naštěstí jsme to s Veronikou rozkoučovali. A pak mě pobavilo, když mi řekla, že si dyžtak koupí se mnou povídání v čajovně, že jí aspoň nikam neuteču a budu se jí muset věnovat. 😀 Večer se příspěvky už zase začaly objevovat. A do rána už je zdolán první milník! Ondra (redaktor) bude mít… co dělat. 😀

💸 Nastavil jsem další reklamy na FB - různé varianty remarketingových vizuálů - kdo navštívil prodejku a nepřídil si odměnu, tomu se objevují proměňující se recenze beťáků.

✍️ Předminulý týden jsem sepsal článek o cestě vlakem z Pardubic do Bari. Článek se objevil na homepage seznamu, takže jsem měl desetitisícovou návštěvnost na blogu. Minulý týden mě napadlo, že zacílím remarketingem i na tenhle rybníček - vyšel jsem z titulky článku, přihodil obal knížky a připsal něco ve smyslu: “tahle cesta jde mnohem hloub než jen po kolejích”. Nějaký zásahy to mělo. 🙂

🖼️ Vytvořil jsem a rozplánoval organický socka posty od minulého pátku do tohohle čtvrtku. 1 - 2 denně.

🗣️ Měl jsem online autorský čtení. Dle ohlasů se povedlo. Dal jsem ho i na YouTube, kde je s kapitolama, takže si může každej pustit co ho zajímá a nemusí koukat na celý: https://youtu.be/DzWFQtD67dg

✂️ Z videa jsem střihnul pár kratších videí a umístil je převážně na IG a jako YT Shorts - pár mě jich ještě zbývá.

💬 Oslovil jsem fanoušky FB stránky Bejkův mls v soukromých zprávách.

💻 Taky jsem povídal s Veronikou o digitálním nomádství lektorkám češtiny. Samozřejmě došlo na promo část o románu. 😜

Pro stále váhající: ráno jsem přidal nové odměny. Kromě své ženy prodávám nově i švagrovou a taky sebe! 😀

👉 https://donio.cz/roman-trivandrum

Týden 46 a 47

Minulý týden jsem to s dvěma maminkami za zády nedal. Tak asi teda poslední sdílení kolem crowdfundingu.

Trivandrum a týden 4️⃣6️⃣ a 4️⃣7️⃣ je tady.

Poslední příspěvky na socky, poslední spouštění reklam, remarketing, kde se apeluje na časovou urgenci.

Jelikož jsem od neděle (konec kampaně byl ve čtvrtek) viděl seznam přispěvatelů, upozorňoval jsem už cíleně lidi, kteří nepřispěli. Tyhle rybičky na poslední chvíli zabíraly jak divý. 🙂

Příprava Triva shopu: tvorba Triva kategorie, 6 produktů (varianty knihy + 3 balíčky), nacenění, přidání možností dopravy (osobní odběr, bezobaly), odladění. Přidání křížových prodejů.

Zadání požadavku na výběr peněz z Donia (přišly přesně do týdně).

Den, kdy končil crowdfunding (a kdy bylo jasný, že se nevybere 100 % částky) jsem vypracoval svou exit strategie pro bitcoin, který byl na tenhle rok už na několikátém All time high + jsem rovnou realizoval první třetinu plánu. Další dvě už nemusím, páč hned v pátek, první den po konci kampaně, přišla nečekaná injekce od babičky, které jsem v létě pomáhal s prodejen zahrady. Tím (aniž by to věděla, dokryla skoro úplně přesně náklady). V součtu crowdfunding + odprodej BTC + babičky nečekaný dárek = chybí jen asi pět litrů na vydání knihy. Jakže zní ten jeden z nejslavnějších citátů Paula Coelha? “Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.” Sice mě nechává cukat do poslední chvíle, možná spíš za čáru 😀, ale jedem! 😀

Ve středu (dva dny před koncem crowdfundingu) se mi ozvala Hanka, že v pátek do 15:00 je možný podat žádost na ministerstvo kultury o dotaci na román. Proletěl jsem žádost s tím, abych to mohl v klidu hodit za hlavu. Jenže jsem splňoval všechno. Kua. 😀 Takže jsem v pátek ráno zpracoval přihlášku, sepsal průvodní dopis, sehnal potřebný dokumenty a odeslal. To jsem ještě nevěděl, že později přijde ta injekce od babičky. U dotace jsem se nedržel zkrátka. 😀 Jakože vůbec. 😀 Tak uvidíme. Při psaní se zúročila moje dřívější akademická dráha, kdy jsem občas nějaké přihlášky na granty psal. Aneb pusťte grafomana k dokumentu ve Wordu, žejo. Tak uvidíme. Když to vyjde, tak si babičky injekci nechám na křest. 😀😀

Několik pasáží v románu se mi pořád vracelo a nebyl jsem si jistej, co s nima. Takže jsem si je otevřel, lehoučce uprvil, abych s tím byl spokojenej a odeslal redaktorovi. Další kolo prací se roztáčí!

Brzo sepíšu na blog článek o crowdfundingu, kde to celý nějak shrnu. Těšte se! 🙂

A od zítřka začnu vyřizovat první odměny, který už vyřídit můžu. 💪

A jsme u konce! Příště si chceš přečíst Zajímavá zjištění sesbíraná během crowdfundingové kampaně.

Vydání knihy přes crowdfunding? Tady máš střípky do mozaiky!

Crowdfundingové základy

Moc hezký rychlo průvodce crowdfundingem mají na Donio. Dozvíš se co tě čeká a taky ti článek představí možnosti platformy.

Pointa je pak specializovaná na knižní crowdfunding. Mají tunu zdrojů na kampaň samotnou, ale taky jak hledat knižní kolegy, jak psát anotaci, jak na sítě a spousty dalšího.

Za poslech taky stojí tyhle dva rozhovory:

Aleš Burget - Marketing s pomocí crowdfundingu - HitHit, podcast Jak na sítě.

Kafe a merketing s Cristinou Baron o crowdfundingu - Donio, podcast Včeliště.

Líbil se mi rozhovor s Petrem Fialou z Mňágy v podcastu On Air. Není jen o crowdfundingu, ale určitě stojí za poslech.

Zkušenosti s knižním crowdfundingem

Karolína Kvaš má svůj podcast a právě v něm sdílela i své zkušenosti s crowdfundingem. Těch informací je tam tuna. Pokud by sis měl/a poslechnout jen jediný podcast, pak tenhle!

6 tipů, jak si užít crowdfunding bez stresu sdílí u sebe na blogu Marťa Heš. Je to milé čtení, které tě nakopne.

A ještě jedou Marťa. Tentokrát v rozhovoru pro Kreativní inkoust.

Crowdfunding Nerds

A teď pro marketing gurus. Podcast Crowdfunding Nerds vydávají týpci, kteří se vyloženě specializují na crowdfunding deskovek na Kick Starteru. Jasně, nejsou to knížky, ale ten základ je tam pořád stejný.

V každém díle rozebírají jednu část téhle skládačky. V jednom dílu dokonce nastavují Meta reklamu.

Jelikož jsem fanoušek obsahových newsletterů, a jeden takový poctivě kurátoruju - viz můj Mlsný zpravodaj, tak mě samozřejmě nadchl díl o e-mailingu.

Měj se božsky! Tom 🐂

A tady jsou další díly, kde už jdu více do hloubky knižního crowdfundingu:

Díl 2️⃣: příprava a průběh
Díl 3️⃣: zkušenosti, čísla a grafy

Zažij Bari! Jako místní, při úklidu!

Už cestou na místo úklidu jsem si pokládal otázku, zda má takový úklid smysl. 🤔

Co takhle vlakem z České republiky do Bari? Letadlem lítá každej.

Bari a odpad

V Bari se odpad nesváží tak často jak by měl. Jen pár dní po průjezdu popelářů lidi ulice doslova zaplaví dalším odpadem. Kontejnery přetékají a kolem nich se objevují ostrůvky, ostrovy a nakonec hory odpadků.

Proto mi úklidová akce ve městě nedávala až takový smysl. Navíc když se konala v jedné z čistších čtvrtí (v jednom z mála parků) Bari. Jedná se však o jednu z mála místních eko aktivit, žít bez odpadu je tu jak u nás před patnácti lety (takže nemám o čem psát :D) a tak mě zajímalo jak vše bude probíhat.

Bla bla a setkání s Nelly

Po celém světě funguje skupina dobrovolníků, kteří pořádají pravidelná setkání místních s cizinci - Blabla exchange. Cílem je setkávání a takový to běžný tlacháníčko. V Bari setkání pořádá sympatickej týpek Alessandro.

Jakožto pravidelní účastníci jsme se s Veronikou na středečním setkání seznámili s Nelly a jejím manželem. Nelly je místní koordinátorka neziskovky Plastic Free. Právě od Nelly jsme se dozvěděli o plánované úklidové akci.

Bouřka a týpek s kleštěma

V den konání akce mě probudila bouřka. Vůbec první za tu dobu, co jsme v Bari (od konce září). Chvíli jsem uvažoval, jestli na sobotní úklidovou akci vůbec chodit. Nakonec jsme vyrazili.

Cestou ještě trochu pršelo, pak vysvitlo slunce a svítit vydrželo až skoro do konce úklidu. Ale to předbíhám.

Jak jsme se pomalu blížili na místo srazu, předešel nás Ital, kterej si nesl úklidové kleště. Hned nám bylo s Veronikou jasné, že pán je profesionál. A nemůže mít namířeno jinam než my! Takových týpků člověk běžně moc nepotká.

Pověsili jsme se tedy za něj. Ukázalo se to jako supa strategie - skutečně nás dovedl až na místo. Aniž bychom museli koumat mapu. A riskovat přitom, že krátkou nepozorností otiskneme vzor podrážek do některých z četných výtvorů městských psů a fen.

Začínáme

Na místě jsme se nahlásili do prezenčky, každý dostali pár rukavic, děti dostaly i kleště (můj dětský zápal a jiskra v oku nestačily, bohužel) a po vyslechnutí úvodní rozpravy jsme už šli na věc. Asi padesátku dobrovolníků si koordinátoři rozdělili na:

• Děti a jejich doprovod - ti uklízeli jen uvnitř parku,
• anglicky mluvící dospěláky - ti uklízeli kolem parku (já se hlásím!),
• zbylé bídáky nezapadající do předchozích dvou skupin - uklízeli naproti parku na parkovišti autobusů.

Každá skupina dostala tři typy pytlů: na směs, plast a sklo.

Má to celé smysl?

Během úklidu jsem si zase pokládal otázku: „Jaký smysl to celý má?“ Park vypadal na první pohled docela čistě. Oproti čtvrti, kde bydlím, úplně sterilně. A pak mi to začalo docházet.

Na prvním místě nejde o ten úklid samotný!

Jde o tu činnost jako takovou. Jde o edukaci dětí, který mezitím pobíhaly po parku s kleštěma v ruce a nadšeně sbíraly, co se jim pod kleště dostalo.

Smysl je ve spojení lidí, setkání, společné práci cizích lidí.

O ukazování kolemjdoucím, že se dá něco dělat. A především - nastavit zrcadlo konzumní společnosti, kolik odpadu se i na zdánlivě čistém prostoru skrývá. Kolik odpadu produkujeme. Jsme za něj zodpovědní všichni.

Během úklidu

Co jsme nacházeli nejčastěji

Itálie zatím v zálohování PET nejede (listopad 2024), ale není to poznat - PETku jsem nenašel ani jednu, stejně jako ti, kteří v předklonu osvobozovali trsy trávy od na slunci se blyštivých fólií. V pytlech parťáků jsem následně pár PETek zahlédl, ale jejich množství stojí sotva za zmínku.

Nejčastěji jsem naopak nacházel fólie. Od papírových kapesníčků, bonbónů, sušenek a dalších. Účtenky se samozřejmě hřály na výsluní také hojně. A vajgly. Tihle bídáci se povalovali všude.

Ostatně házení vajglů po zemi je v Itálii stále ještě národní sport. Často i neuhašených - viz takhle série, kterou jsem zaznamenal během jedné z procházek naší čtvrtí.

Nalezené raritky

Samozřejmě nechyběly raritky. Smeták (jak sarkastické, neznámý pohoditeli!), plato z auta od kufru s reprákama (a jak si teď zahraješ, co?!) nebo třeba kufry na kolečkách - ty byly 3x. Náhoda? Nemyslím si! 😀

Nakonec toho nebylo málo

Když jsem se vrátil na stanoviště, ze kterého jsme vycházeli, zamrazilo mě. Ačkoliv původně park vypadal čistě, stál jsem před úctyhodnou hromadou pytlů s bordelem. 👀

Odměna

Za necelé dvě hodiny uklízení jsme se pak s Veronikou odměnili celozrnou foccaciou z místními oblíbené pekárny Digesù di Bartolomeo. 💪 Zabalené do papíru, potaženého plastovou fólií - to abychom se vrátili zase na zem a celý to neznělo jako úplný happyend. 😐

O vydání románu Trivandrum aneb průběh crowdfundingu a pocity

Pár slov k románu Trivandrum

Trivandrum aneb záblesky ze světa za kouřovou clonou je román spadající do žánru duchovní literatury. Je to příběh zasazený v pohádkové realitě, s mystickou atmosférou, meditativním klidem a přitom pádícím dějem.

Červenou nití táhnoucí se románem je zaujetí vlastního místa v životě. Petr, hlavní hrdina, řeší především projevení smyslu, který bychom měli životu dát. Tereza, ženská hlavní hrdinka, mu naslouchá, ale ona má jiné starosti. Trápí ji tři postavičky, které se jí zjevují a zasahují do života.

Na webu Donia, kde teď běží crowdfunding visí dvě ukázky (jedna Petr, jedna Tereza - ta je i v audio podobě).

Román Trivandrum vs moje psaní na blogu

Na první pohled se může zdát, že hlavní myšlenka románu je na hony vzdálená středobodu témat tady na blogu. Kdož však čte mé články pravidelně, ví, že dávám důraz na individuální akci jednotlivců, na životní hodnoty a lehkost bytí.

Věřím, že jak se chováme k sobě, ostatním a přírodě, pramení z toho, že neděláme co nás baví, co nás sytí, co je smysluplné. Jak říká Tomáš Hajzler: „Pokud pracuješ v marketingovém oddělení společnosti, která vyrábí cigára, může tě bavit marketing, ale smysl v tom najdeš těžko.“

Proto je tu Trivandrum. Jedny popostrčí k větším změnám, jiné upevní na jejich Cestě. Jemný nenásilný příběh ve snových kulisách, který ti skrz hlavní hrdiny dává možnost nakouknout na svůj život.

A nakonec i ta ekologie je v románu taky, spíš jako kulisy.

👉 Chci Trivandrum 🚀

Démoni a sabotéři aneb první dny po spuštění crowdfundingu

Překvapilo mě, kolik vnitřních démonů a sabotérů v sobě pořád mám. Každou chvíli se vynořuje nějaká myšlenka, která říká: „To nevybereš“. Abych to tady uvedl na pravou míru: román vydám i když padne jen první milník. Zbytek doplatím ze svýho a čekám, že se mi to vrátí časem na ziscích z prodeje knih. Nebo nevrátí. Jsem s tím cajk. Jenže sabotér do mě pi*uje, že nevyberu ani to. Že selžu před očima všech.

Proč bych vlastně neměl potřebnou částku (nebo její čtvrtinu) vybrat? Na kolik vlastně vyjde vydání románu?

Nejprve se hodíme do pohody a pak mrknem na čísla.

Dechová cvičení

Víc než kdy jindy dýchám. 🙂 Nemám na mysli Wim Hofa, ale všechny možný jógový techniky. Wim je super, ale na denní cvičení je přeci jen trochu „drsnej“. Naopak ho doporučuju ve chvílích, kdy nevíš co se sebou, kam dál v životě směrovat.

Já jsem v bodě, kdy chci každý den něco jinýho. Někdy jemnějšího, jindy se chci vystřelit a ponořit dlouhými zádržemi do sebe, nebo si vytvořit za zavřenýma očima dechem ohně ohňostroj. Jindy třeba „čtvercovým“ dýcháním potlačit úzkost a stres. Všechny tyhle techniky ale vedou k návratu do teď. A v teď nepřemítám, prociťuju radost, že mám tělo a můžu cítit. Cítím a ptám se, proč ctím, co cítím. Zvědomuji. Uvědomuju si, že pokud s tím nemáš žádné zkušenosti, že tyhle věty zní možná trochu zvláštně.

Pokud tě ale dechové techniky zaujaly, doporučuju YouTube kanál Sandyho, kde si můžeš všechny popsaný (a mnoho dalších) techniky vyzkoušet a najít si ty své. Změní ti to život.

Kolik vlastně vydání románu Trivandrum stojí?

Trivandrum a úspěch v crowdfundingu

Jednoduchou matematikou dojdeme k tomu, že pro vybrání téhle sumičky potřebuju 480 přispěvatelů. Při průměrné výši příspěvku 500 Kč. To není málo.

Úspěch z hlediska platformy

Kdybych dělal sbírku na knížku na Pointě, musel bych vybrat 100 % cílové částky. Tam je úspěch definován jasně. Vybereš - úspěch, nevybereš - game over, mate!

Jenže já celých 240 k vybrat nemusím! Na Donio se projekt považuje za úspěšný, když se (u projektů s cílovou částkou nad 75 000 Kč) vybere 25 %. Což je v mém případě 60 500 Kč.

Když skončíme někde za 60 tisíci, můžu dát Donio vědět, pokud se nakonec projekt rozhodnu nerealizovat a všem přispěvatelům se vrátí jejich příspěvky v plné výši. Na zmáčknutí tlačítka.

To je tedy definice minimálně akceptovatelného (můj termínus technikus :D) úspěchu u Donio. S tím jsem cajk. Pojďme to ještě rozpitvat.

Jak se na úspěch dívám já

Jak už jsem psal, šel jsem do crowdfundingu s tím, se když se vybere cokoliv nad první milník, chybějící částku do těch 240 litráků doplatím. Je to pro mě spodní hranice, takový social proof, jestli je o knihu zájem. Jasně, těch 60 tisíc je pořád jen čtvrtina, ale v přepočtu na průměrného přispěvatele je to 120 knížek prodaných před vydáním románu. To mi teda nepřijde vůbec málo. A zaplatím tím aspoň redaktora s ilustrátorkou.

Navíc, už nějakou dobu sypu peníze do dlouhodobých investic. Ze kterých třeba nic neuvidím (takové holdl investice jsou, bez rizika a času není zisk). Proč bych teda nenasypal peníze do sebe? Do projektu, při jehož tvorbě se cítím nejcelistvěji ze všech jiných činností? Doplacení chybějící částky je investice. Do mého psaní. Do toho, co mě baví, sytí, naplňuje, bez čeho nedovedu být delší dobu.

Co nejhoršího se může stát? Vyberu nezbytné minimum (60,5 k), zbylých 182,5 k si cálnu ze svýho a budu mít pod postelí stovky knížek. Nic horšího se stát nemůže. Navíc tenhle scénář je sakra nepravděpodobnej, to bych musel úplně zaříznout všechny tvůrčí projekty (blog, kurátorský Mlsný zpravodaj, přednášení, práci pro klienty, propojování se s dalšími psavci, kreativci, bezobaly, ...) a další marketingové aktivity.

Btw, lidi vyhazujou z okna mnohem vyšší částky za "upevnění statusu", drahé resorty, auta (kterým už jen tou kopí klesne okamžitě hodnota) a jiná marnotratná potěšení. Pilně se snaží zaplácnout tu hrozivou prázdnotu v sobě - absenci smyslu.

Jak mi před časem napsal Tomáš Gavlas o vydání knihy: „Je to samozřejmě pěkná fuška, ale pokud v sobě máte knihu, nedá se nic dělat, musíte ji dát lidem 🙂“ To vystihl přesně. Nedá. Sežralo by mě to.

Můžu dát světu své vnitřní bohatství, které vzniklo za hlubokých vnitřních pochodů. Výsledek (román) má potenciál měnit/pomáhat životům druhých (to není jen stihomam autora, beta čtenáři knihu přijali velmi kladně - včetně dvou terapeutek). Existuje snad důvod proč těch pár desítek tisíc nepustit? Když je navíc mám?

Crowdfunding na román Trivandrum je mezník (i pro Bejkův mls)

Crowdfunding je mezník. Pro mě osobně, ale i pro Bejkův mls, který jede už tři a půl roku. Je to současně zkouška toho, jak silná a podporující komunita kolem blogu vznikla.

Pravděpodobně po crowdfundingu přijde omezení aktivit tam, kde to moc nedává smysl. Povede to k přesunu mé energie do dalších tvůrčích počinů kolem knihy, blogu, Mlsného zpravodaje a klientské práce (weby, e-mailing).

Za 14 dní končí crowdfuding. Někdy začátkem prosince zde vyjde článek, kde shrnu celý průběh crowdfundingu, včetně z toho plynoucích závěrů pro budoucí směřování.

Děkuju za podporující zprávy, které mě posíláte. Samozřejmě taky za příspěvky, kterými pomáháte románu Trivandrum v přerodu z jedniček a nul do fyzického světa! 🙏

👉 Román si můžeš pořídit na Triva Shopu.

Minulý článek na toto téma shrnul teoretické možnosti, jak se dostat do Itálie vlakem (klidně až na Sicílii). Článek má jednu chybu: spoje jsem plánoval s odjezdem v pátek. Pokud však vyjedeme ve čtvrtek, otvírají se nám úplně jiné možnosti: NightJet NJ 233.

Poznámka: i do Španělska jde dojet vlakem (z Pardubic). EDIT srpen 25: A po letošku vím, že se dá vlakem dojet i do Švédska.

NightJet NJ 233 aneb vlakem do Bologni, Florencie a Říma

Do Vídně se z ČR dá dostat pohodlně vlaky Českých drah. Jízdenky jsem kupoval 2 měsíce předem za 280 Kč/kus (z Pardubic).

NightJet NJ 233 vyjíždí každý všední den v 19:18 z Vídně. Vlak jede do Bologni, Florencie a Říma. Z Florencie do Říma se ale táhne, lepší cestu ukončit ve Florencii a přestoupit na rychlovlak (Freccia rossa). Rychlovlak proletí vzdálenost Florencie-Řím za 2,5 hodiny, zatímco NightJetu to zabere hodiny čtyři.

Největší výhodou vlaku jsou ale vagóny s tzn. mini cabins (mini kabinek). O těch později, až se přesuneme na nástupiště vídeňského nádraží.

Kde koupit jízdenku?

Rovnou na stránkách OBB. Jde koupit na klasická sedadla, do lehátkových vozů, ale především do mini kabinek pro jednoho. Z jedné strany mají kabinky "posuvné "šoupačky", které jdou srolovat a vytvoří se tak asi půl metrové okénko do druhé kabiny - takže se z toho stane kabinka pro pár. Ve výchozím stavu jsou ale "šoupačky" zavřené a kabina je pro jednoho.

Dva měsíce předem nás stála (kupována na konci červenci na konec září) jízdenka Vídeň - Florencie v mini kabince 1650 Kč/kus.

Itálie vlakem aneb jedeme vlakem do Florencie

Dost teorie, pojďme na koleje! Po třech hodinách ve vlaku jsme vystoupili ve Vídni, kde máme 2 hodiny čas na přestup. Jdeme do parku, dáváme pivko v restauraci a pak už míříme na již několikrát zmiňovaný NightJet 233.

Odjezd z Vídně

Chvíli poté, co jsme se dostali k našim kabinkám, se vlak dal do pohybu.

Zabydlování se

Po našem příchodu čekaly v kabince deka s polštářem, prostěradlo a plastová půllitrovka s vodou.

Zásuvky, WiFi, světla a vzduchotechnika

Průběh noci

Po desáté jsme zalezli do kabinky, zavřeli ji za sebou a vyzkoušeli, jestli skutečně nejde otevřít zvenku. No, nejde.

Pak už jsem se jen díval z okénka, až jsem usnul. Na každém nádraží jsem se vždy probudil, přeci jen reflex z mnohaletého každodenního dojíždění (v těch letech navíc po častých návštěvách hospody 😀, kdy jsem se bál, abych nepřejel) zanechá své. I tak mě z pohodlí postele bavilo sledovat nastupující a další cestující, kteří postávali na dalších nástupištích.

---

---

A pak se to po*ralo aneb hledání vlaku Florencie - Bari

Stejně jako když jsme jeli vlakem do Španělska, i cesta do Itálie se neobešla bez nečekaných komplikací. Ve Villachu měl vlak stát hodinu. Jenže stál mnohem déle. Na přestup ve Florencii na rychlovlak do Bari jsme měli 80 minut. Přišel mi e-mail s tím, že vlak bude mít 70 minut zpoždění, údajně nějaká závada na vlaku. Hmm.

“Dobrá, to by se mělo dát,” kalkuloval jsem a chlácholil se, že cestou zpoždění ještě stáhneme. Přeci jen, dalších zastávek, kde měl vlak desítky minut čekat, nás čekalo ještě dost.

Nikdo nic neví

Probuzení bylo vtipné. Zatímco já jsem si dle GPS spočítal, že musíme mít zpoždění alespoň 2 hodiny, sousedé z okolních kabinek (Rakušané) mě přesvědčovali, že máme 70 minut, psali to přece v e-mailu. A když by byla změna, přišlo by to dalším e-mailem. Tak OBB funguje, víte? Nuže dobrá. Místní jsou v pohodě, ve Florencii mají na přestup na rychlovlak do Říma podobně času jako my. Cajk.

Vlak se blíží k Boloně

A tady jsem udělal chybu. Dle mých propočtů už nebyla šance, že vlak ve Florencii stihneme, ačkoliv mě sousedé ujišťovali, že by nám z OBB napsali (spoiler: mlčeli až do konce, k údivu rakouských spolucestujících).

Ozvalo se hlášení, že přijíždíme do Florencie. Sousedé na mě významně pomrkávali a za jejich úsměvy se dalo číst: "No neříkali jsme to?" A já zase pomrkával na ně s mapou a tečkou z GPS, která měla k Florencii daleko. Koukali na to a rozporovali, ty wle. 😀

Vznikla panika, lidi začali balit… a pak se ozvalo, že přijíždíme do Bologně - tedy správné destinace. Stihnout vlak ve Florencii by šlo jedině, kdyby se z našeho vlaku stal rychlovlak, ten by trasu dal za 37 minut.

A ta chyba?

Spaní ve Florencii? Celodenní kodrcání regionálními vlaky? Nebo?

Začal jsem hledat. Všechny rychlovlaky Florencie - Bari vyprodané. Bylo 7 ráno a přicházel v úvahu jen jeden jediný spoj: Florencie - Řím, Řím - Pescara, Pescara - Bari. Dva přestupy, pár minut na přestup. A příjezd do Bari v 9. Případně Pescara - Bari jel ještě jeden pozdější spoj, takže příjezd půl jedenáctá. Za předpokladu, že stihneme vlak Řím - Pescara.

Hmm. Hezké. Co ale zbývá? Přebookovat rychlovlak. TrenItalia to omožňuje, super! Jenže pátek jsou už všechny obsazené, to samé v sobotu. První volný je až v neděli. Hledám ubytko ve Florencii, nedává to smysl, jsou to rakety. No tak jsme přišli o 1400 Kč/osoba, no. Teď je důležitý z toho vybruslit a dostat se do Bari ještě dnes, kde na nás čeká byt na 2,5 měsíce.

Jenže v kolik přijedem do Florencie? Dle mých propočtů asi o dvě hodiny dýl. Ale dá se tomu věřit?

Mezitím jsme se rozloučili s cestujícími z Bologně a pokračovali dál na Florencii.

Hledám ještě na internetu, zda v Itálii funguje něco jako u nás - tedy informace o zpožděních pro danou vlakovou stanici. A funguje! Dozvídám se tam, že náš rychlovlak sice zpoždění má, ale jen 10 minut. To nedáváme.

Nakonec se rozhodujeme, že zůstaneme ve vlaku a dojedeme až do Říma, abychom neriskovali další přestup. Je jasné, že do kabiny na spaní nikdo nenastoupí. Ani mi to nepřijde jako podvod, za to zpoždění, neinformovanost a propadlou jízdenku Florencie - Bari.

Bologna - Florencie

Začínají k nám prosakovat informace, že není vůbec jisté, že ten vlak do Florencie dojede. Natož do Říma - kam chce jet podobně jako my (tedy na černo) i několik Rakušanů. Taky jim ujely spoje a taky se cítí v právu. Tak v tom nejsme sami.

A opravdu, něco se děje. Vlak staví čím dál častěji, zpoždění se natahuje. A já hledám dál. A pak bych si nejraději nafackoval (konečně přichází ta chyba).

Našel jsem spoj, který mě nenapadl vůbec hledat - Bologna - Bari. TA Bologna, kde jsme před chvílí stáli. Jenže teď už míříme do Florencie a vlak mele z posledního.

Long story short: vlak do Florencie nedojel. Respektive jo, ale ne až na hlavní nádraží. Zastavili jsme před ve stanici Firenze - Campo Marte. Na hlavní nádraží Firenze - Santa Maria Novella jsme museli dojet kodrcákem, do kterého nás dovedl informovaný personál této stanice.

Celá situace byla dost chaotická. Nikdo nic nevěděl, prostě běž tam a tam pojede vlak. Průvodčí z OBB se tvářili překvapeně, že chtějí cestující vůbec dál, přece jsme ve Florencii. I když na nějakém pidi nádraží, to je jedno.

My končili dle plánu s NightJetem ve Florencii, ale jak to pak řešili lidi, co pokračovali do Říma, fakt nevím.

Florencie - Bari

Příměstský vlak nás přesunul do Florencie. Tam jsme koupili rychlovlak zpět do Bologně, kam jsme se dostali o půl dvanácté.

Z tohohle vlaku jsem koupil na dvanáctou regionální vlak Florencie - Bari. Stál mnohem míň než rychlovlak a nemuseli jsme čekat další dvě hodiny, než rychlovlak pojede. Náš regionální vláček měl díky tomu příjezd dokonce dřív, než později vyjíždějící rychlovlak. Přejíždět celou Itálii regionálním vlakem fakt v plánu nebylo. Ale příjezd do Bari v 7 zní nadějně. A hlavně byl bez přestupu! Bylo tedy jasné, že do Bari už dojedem. Bude to sice dlouhá cesta, ale dojedem.

A to se skutečně v 19:30 stalo. Těch 30 minut zpoždění čert vem.

Dohra

V OBB nám rakouští spolucestující radili, že když má vlak víc jak dvě hodiny zpoždění (nakonec 3 nebo 3,5 hodiny zpoždění) máme vyplnit formulář z jejich webovek a že nám budou kompenzovat jízdenky za prošvihlý spoj ve Florencii. Jízdenky Bologna - Bari byly sice dražší, ale budiž.

Realita?

Je to už bezmála tři týdny, poslali jsme jeden další e-mail s dotazem, jak to tedy vypadá, ale OBB zarputile drží strategii mrtvého brouka. Tak uvidíme.

Edit 8. 11. 2024 - už se konečně ozvali z OBB. Vrací nějakou část jízdného z NightJetu. Takže neproplácí dražší propadlou jízdenku Florencie - Bari.

Závěr

Namísto druhé odpolední jsme dojeli do Bari v půl osmé, ale dojeli jsme.

Přes naše blbé zkušenosti bych jel s NightJetem znova. Spaní je až na několik popsaných mušek pohodlné a mně se teda moc líbilo.

Ale cestu bych naplánoval jinak. Vystupoval bych v Bologně, kde je na Bari více přímých rychlovlakových spojů a nechal bych si tam větší časovou rezervu. Namísto hodiny dvacet teda aspoň dvě a půl, nebo tři.

A ceny?

Plánované jízdenky Pardubice - Bari vyšly 3400 Kč na jednoho. Z toho Pardubice - Vídeň 380 Kč, Vídeň - Florencie 1650 Kč, Florencie - Bari 1400 Kč.

Neplánovaně jsme ještě platili za: rychlovlak Florencie - Bologna 835 Kč a intercity Bologna - Bari 1500 Kč.

Namísto plánovaných 3400 Kč tedy 5700 Kč osoba.

Edit 8. 11. 2024 - Z OBB nám vrátili 55 EUR (1390 Kč). Takže cesta vyšla na 5000 Kč/osoba, namísto plánovaných 3400 Kč.

Kam dál? Co třeba vlakem do Španělska? Nebo vlakem do Švédska?

Recepty a návody

🧀 Dal/a by sis na ty těstoviny parmazán, ale zrovna ho nemáš doma? Jestli máš mandle, oliváč a dobré mixér, situace zachráněna. Stačí v mixéru rozsekat mandle a smíchat je s oliváčem. Nakonec zasypej špetkou soli. Můžeš přidat i lahůdkové droždí.

👃 Léto a uzavřené boty? No worries. Stačí rozprostřít polévkovou lžičku jedlé sody do každé boty před nazutím. Další tipy na voňavější domov jsem sepsal ve článku na blogu: Jedlá soda v domácnosti a esenciální oleje = voňavější domov.

📜 I v bezodpadové domácnosti bez dětí asi lepidlo na papír běžně není. Pro to jedno lepení za uherák není potřeba. Proto jsem testoval domácí lepidlo na papír ze surovin, které mám doma a má asi každý. Je to easy a funguje skvěle! Když jsem se slepené papíry snažil odtrhnout, přerval jsem papír, ale lepená plocha nepovolila. Postup: smíchej 3 lžíce mouky se 4 lžícemi vody, rozmíchej do hladka. V hrnci ohřej šálek vody, přidej směs a míchej, dokud to nezhoustne (3-5 minut). Po vychladnutí je lepidlo ready na lepení. V lednici vydrží údajně týden. Já ho nechal na lince a čtvrtý den už slušně fermentuje (aby ne, je to v podstatě neudržovaný řídký kvásek). 🙂

🥛 Rostlinné mléko je drahé, že? A těch obalů! Taky mě to štvalo. Proto jsem sepsal dva eBooky o výrobě rostlinného mléka doma: Základní příručku rostlinného mlékaře (zdarma) a Kompletní příručku rostlinného mlékaře (placená). Základní příručku si za necelý rok stáhlo přes 1200 (budoucích?) rostlinných mlékařů. Nižší desítky placených se prodaly a já už si pohrávám s myšlenkami, jak tu energii zase nacpat zpět do mých tvůrčích/volnonožeckých projektů.

Zajímavost

💪 Jak to vypadá, když do bezobalu přijde zboží? Takovou fotku sdílela Terka z pražského Boutu. Připsala k tomu: “Zboží nám většinou chodí v papírovém 25kg pytli. Umí i 50kg pytle, ale co vám budu povídat, jednou mě ten pytel přepral. A většinou to chodí ráno před otvíračkou (7:15h). Na fotce vidíte půl tuny "zrní". Papírové pytle pak darujeme na úklidy, do @reformat_ nebo z nich sami vyrábíme."

Minimalismus

⛩️ Marcela Janská sepsala fakt hutný souhrn 14 konceptů jak pečovat o domov. S přimhouřením oka se dá říct, že společným jmenovatelem všech konceptů je jednoduchost. Mě článek inspiroval k připsání následujících dvou knih do mého To-Read listu: Zbavte se nepořádku s Feng - Šuej od Karen Kingstonové a Wabi sabi od Betha Kemptona (toho teda Marcela přímo neuvádí, našel jsem si ho až po přečtení článku).

Edit: wabi sabi jsem četl a je to rozhodně zajímavé čtení.

💨 Kam s knihami, jídlem, alkoholem, oblečením a dalšími věcmi? Sepsal jsem ultimátní návod do článku.

🐂 Potřebuješ se zbavit nějakých věcí? Zkus je prodat na aukru. Dělám to tak už roky a teď jsem o tom sepsal článek, kde sdílím svou strategii a tipy.

Odpadová fakta

Co by to bylo za výběr zpráviček z bezodpadové domácnosti, kdyby chyběly nějaké ty statistiky o odpadu?

🗑️ Dle evropské statistiky plýtvání potravinami jsme každý z nás v roce 2020 vyhodili 91 kg jídla. 76 % přitom připadalo na domácnosti, na ostatní zpracování a výrobu pak 10 %, na maloobchod a distribuci 7 %, na restaurace 4 % a na primární produkci 3 %.

🍚 Tříletý průzkum Mendelovy univerzity v Brně (Kolik potravin vyplýtvají české domácnosti?) došel k závěru, že průměrný Čech vyhodí 33 kg potravin ročně.

Co se kolem odpadu děje

♻️ Jen 7 % lidí navštívilo reuse centra, aspoň dle Ministerstva životního prostředí ČR. Většina lidí buď neví, k čemu slouží, nebo je nepovažuje za užitečná (no ty wle!). Dle reportu mají Češi tendenci více utrácet za nové oblečení a jiné produkty, místo aby hledali způsoby, jak obnovit nebo znovu použít staré věci (pak neplačkejme, že je všechno drahý a že nemáme peníze na bio potraviny). Článek Reuse centrum Olda žere mám na blogu už nějakou dobu. Proč zrovna Olda? Protože je to vetešník! 😀

🥫 Sdružení místních samospráv publikovalo 7 důvodů, proč u nás nedává smysl zavádět povinné zálohování PET lahví a plechovek: 1) třídíme dobře; 2) budou vedle sebe dva systémy na třídění; 3) oddělený sběr PETek bude dle propočtů 7krát dražší; 4) vznikne kupa dalšího plastového odpadu - domácnosti budou nosit PETky v igeliťácích; 5) venkovské prodejny, které budou prodávat se zálohou, zálohované obaly nebudou vybírat (no, kolik z vás si toho všimlo během letních dovolených na Slovači?) → další úbytek zákazníků pro malé prodejny; 6) nepohodlí pro lidi - žlutých konťasů je 180 000, zálohový systém počítá s 11 000; 7) maření investic obcí, které do teď zlepšovaly své odpadové hospodářství. Čteš-li mě pravidelně, víš, že jsem taky proti: bude to generovat dobrý pocit z “ekologického” chování, přitom je to pořád jen třídění.

👚👖 Od roku 2025 budou obce povinně zřizovat místa pro sběr nepotřebného textilu a obuvi. Cílem je snížit množství textilu ve směsném. Výrobci budou přispívat na náklady spojené s jeho sběrem. V současnosti je dobrovolný sběr textilu provozován neziskovými organizacemi a soukromými firmami a už tak ho je hodně. Na téma jsem v minulosti napsal dva články, pro správnou "atmošku" vytáhnu tenhle: Textilní odpad v Chile z ČR? Na jaké známé značky můžeš v poušti natrefit?

Inspirace

🐂 Pod článek o ekologické úzkosti z CO2 mi paní Majka napsala, že si na ni někdy dá slivovici. Ale také jí prý (mimo jiné) hřeje zapojení se do komunitního chovu slepic. O něčem takovém jsem ještě neslyšel, takže jsem se nechal dovzdělat. Eko aktivistka Anna Hudská v podcastu Potraviny vysvětluje jak funguje: 7 rodin se stará o 35-50 slepic, každá rodina se slepicím věnuje jen jednou v týdnu a má pak nárok na všechna vejce ten den posbíraná. Anna pomáhá zájemcům o komunitní chov se zakládáním nových chovů.

Motivace k vedení bezodpadové domácnosti

♻️ V úvodní sekvenci newsletteru The Loop jsem si vyzobl: “Pokud potřebujeme 30 párů udržitelných bot, stále nikam nejdeme. Pokud nezpochybňujeme konzumerismus, nebude záležet na tom, zda budeme cirkulární. Vždy se budeme snažit chytit vlak, který: a) jede rychleji a b) jede špatným směrem.”

🍻 Střízlivost jako sebezkušenost, to je jeden z dílů podcastu Tomáše Gavlaze. Jde (nejen) v něm dost do hloubky sebe sama a to mě baví. Došel k podobným závěrům, k jakým jsem během svého desetiměsíčnío experimentu s abstinováním došel i já. Například: po pár týdnech člověk žasne, kolik má stálé energie, jak dobře se mu spí. Pocitům, které předtím “přepil”, musí najednou čelit, zpracovávat je. Jedním z největších překvapení však bylo vyšumění některých vztahů - a to je děsivé - jejichž pojivem byl vlastně jen alkohol.

💪 Z newsletteru Farman Street: "Bojujte za věci, na kterých vám záleží. Ale dělejte to způsobem, který povede ostatní, aby se k vám přidali.” Ruth Bader Ginsburg

K zamyšlení

🌀 Článek z webu Bluezones zdůrazňuje význam "třetích prostor" - míst mimo domov a práci, které podporují sociální interakce a pomáhají bojovat proti sociální izolaci. Tyto prostory, jako jsou knihovny, komunitní centra nebo kavárny, hrají klíčovou roli v budování pocitu společenství a podporují duševní zdraví. V "modrých zónách" světa, kde lidé žijí déle, mají tyto prostory zásadní význam pro dlouhověkost a kvalitu života. Máš nějakou svoji?

18 zpráviček ze světa bezodpadové domácnosti jsem vyzobal z Mlsného zpravodaje z období září 2023 - září 2024.

Neudávám přesné poměry, není to životně důležité. Aspoň si trochu zaexperimentuješ. Závěrem odkryju tajnou ingredienci, která rozkokoší nejednoho jedlíka živočišné tkáně.

Poznámka: vysokootáčkový mixér se hodí, ale jde potrápit i tyčák.

Jako vždy: když mluví Belador, je to kurzívou. To už přece věděj, Tome. Pravidelní čtenáři asi jo, ale ne všichni jsou tady, Beladore, poprvé, že?

Poznámka: červenec - srpen si dávám publikační prázdniny. Poprvé po čtyřech létech. Od září to ale zase rozjedeme!

Humus: nejslavnější luštěninová pomazánka ever

Hummus je asi jedna z nejprofláklejších rostlinných pomazánek. Základem je cizrna. Ideálně uvařená doma, páč předvařená obsahuje spousty pomocníčků. A ty nechceme. Viz výcuc ze studie, který jsem sdílel v březnovém Mlsném zpravodaji Čas ekologických letenek za hubičku:

🦠 V minulém zpravodaji Trocha majolky a bude to žůžo jsem psal o zapomnění západní civilizace na divokou fermentaci (a přechod k chlazení/mražení potravin) a důsledcích pro lidský mikrobiom. Tak navážeme. Další vědátorský tým přišel s výsledky výzkumu kolem konzervantů v potravinách. Studie zjistila, že “moderní” konzervanty mají silný účinek jak na patogeny, tak na bakterie ve střevech, čímž ovlivňují balanc střevní mikroflóry a v důsledku tedy i naše zdraví. “Moderní” aditiva, hojně používané potravinářským průmyslem, zahrnují benzoát sodný, propionát vápenatý a sorbát draselný. Mezi tradiční konzervanty patří cukr, sůl, ocet a alkohol. Jojo, junk fooodu zdar.

Zaujalo? Přihlásit k odběru Mlsného zpravodaje můžeš tady.

Cizrna stačí namočit přes noc a pak udělat v tlakáči, kde jí stačí cca 20 minut.

Cizrnový vývar nevylívej, použij ho na “úpravu” konzistence humusu. Vývar můžeš dát také do mrazáku a použít ho při dalším vaření, nebo ho můžeš vyšlehat podobně jako bílek. A stejně tak i použít.

Postup

Do mixéru dáš (vychladlou) cizrnu, tahini (sezamovou pastou), oliváč, česnek (ideál bez té středové části), přidáš římský kmín, sůl, papriku nebo trochu chilli a zakápneš trochou citronové šťávy nebo nějakým tvým oblíbeným octem (klidně jablečným).

Umixuješ do hladka.

Přendáš do zavařovačky, utemuješ, zlehka zaliješ oliváčem, abys zamezil(a) přístupu vzduchu a osychání vrchu pomazánky. Hotovo.

Luštěninová pomazánka z červené čočky na "X" způsobů

Červená čočka je nejvděčnější základ luštěninových pomazánek a to především kvůli rychlosti uvaření. Dá se uvařit (a to bez máčení) i do pěti minut.

Pokud však nechceš, aby měkla tak rychle, můžeš k čočce přisypat trochu soli a přílejt trochu octa.

Já teda jablečňák liju do vody během přípravy příloh pravidelně. Údajně pak snižuje glikemický index, což mi přijde super. Tato skutečnost o octu zazněla v mém oblíbeném podcastu Podhoubí. A nebyla zdaleka jediná.

Postup

Uvařenou a trochu vychladlou červenou čočku dáš do mixéru a přidáš zhruba stejné množství dalších ingrediencí (zmíním je dále). Na ochucení je super ocet (jablečný nebo i nějaké speciálnější, rozhodně ale ne lihovej), ochutíš kořením a rozmixuješ dohladka.

Pokud je směs moc hutná, přilej oliváč.

Jako v případě humusu, zase přendáš do zavařovačky, zakápneš oliváčem a je to.

Teď k těm variacím. Neboj, tajná ingredience přijde taky.

Semínková variace

Slunečnicová, dýňová, konopná či lněná semínka. Házím je do mixéru klidně všechny a to v poměru s čočkou 1:1 (stejné množství čočky jako součet množství semínek). V případě vysokootáčkového mixéru je lepší semínka vhodit dospod a až na ně čočku. Semínka se tak lépe rozmixují. U tyčáku to je jedno… jak zpívají Mandrage: “tady je každá rada drahá”. 😀

Variace s kozím tvarohem

Kozina je boží! 😀 No nevim, já jsem odkojenej na kravským. Ale chápu. Tohle nekomentuju.

Necháš-li pomazánku rozležet do druhého dne, je ještě lepší! Zase to není žádná raketová věda: prostě přidej tvaroh k čočce.

Znamenitého “chuťového oblouku” lze dosáhnout přidáním natě z jarní cibulky.

Zatím jasný? "Chápu, kočku do kotle."

Máte dneska pěknou kořenovou zeleninu!

Pro Fanoušky Krausberry nemůžu vynechat kořenovou zeleninu: mrkve a celer (uvařené) rozdráždí nejednu chuťovou buňku.

Červ.(ova) řepa

Vařená červená řepa je také famózní. Na podtržení chuti se hodí více octa/citronové šťávy. Přidávej, ochutnávej. Nebo se špetkou křenu. Wow!

Tip: uvaříš ji rychleji, nakrájíš-li ji na kousky (všechno bude ale rudé :D). Nebo ji klidně hoď celou na hoďku do tlakáče a pak rovnou nakrájej na čtvrtky do mixéru.

Rajčata s chilli

Čerstvá rajčata, nebo rajčatový protlak, trocha chilli a jsme rázem v Mexiku. Pokud chceš být správný frijolero/frijolera, pak si dej fazolový základ.

Tome, opatrně s tím výrazem. Pravda Beladore, ne každý čtenář musí vědět, že "frijolero" je hanlivější označení mexičanů američany, před kamarády z Mexika tak tedy nemluv. 😀

Luštěninové pomazánky z dalších typů luštěnin

Co by to bylo za recepty na lušteninové pomazánky, kdybychom skončili jen u cizrny a červené čočky! Kromě již zmíněné červené čočky jde použít snad všech luštěnin.

Jiné druhy čočky

Kromě červené čočky jdou použít samozřejmě i další druhy. Vděčná je třeba beluga. Použití je ale víceméně stejné.

Luštěninová pomazánka z adzuki

Použít jdou stejně jako červená čočka, jen se teda vaří delší dobu (a to i vůči cizrně). Bez tlakáče to bude zkouška vytrvalosti. V tlakáči se adzuki dělají aspoň 40 minut, lepší hodinku.

A teď už konečně k té tajné ingredienci.

Tajná speciální ingredience, která rozkokoší i masožravce

Tou speciální ingrediencí je lahůdkové droždí. Nemusíš se bát ho použít víc.

Pamatuju si, že jsem jednou udělal na výlet s babičkou pomazánku z červené čočky s mrkví a semínky, vychutil ji kořením a přidal lahůdkové droždí. Babička se zajímala, co v pomazánce je. Když zjistila, že je bez masa, moc jí nechtěla ani chutnat. A když ochutnala, řekla: “Ty, hele, v týhle pomazánce ale JE maso!” Říkám jí: “není, to bych přece nejedl s tebou.” “To přece není možný udělat tak dobrou pomazánku bez masa,” reagovala.

Lahůdkové droždí přidá pomazánce opravdu jakousi lehce “živočišnou” chuť. Však se kvůli tomu také přidává do veganských sýrů.

Ale dost o luštěninových pomazánkách. Pojďme si bonusově zfermentovat nějaká ta semena.

Bonus: fermentovaná slunečnicová pomazánka

Slunečnice není úplně luštěnina. Ani neúplně. To je jasný. 😀 Ale jako bonus mi tady přijde jako velmi příhodná.

Postup

Namoč přes noc slunečnicová semínka. Hodně semínek. Pomazánka totiž kromě slunečnicových semínek neobsahuje a trochy sušených rajčat neobsahuje nic dalšího.

Ráno slej vodu a nech do večera ještě klíčit. Když se ti povede semínka ještě 1-2x propláchnout tím lépe. Slunečnicová semínka totiž ráda zatuchají.

Večer dej semínka (jsou nacucaná vodou, nepotřebuješ tedy žádnou další přidávat) do mixéru, přidej rajčata a začni mixovat. Lepší mixovat menší množství na etapy, mixér při sekání slunečnicových semínek dostává slušně zabrat (pardon tyčáci, tohle nedáte).

Nasekanou pomazánku přendej do zavařovačky, zavři a nech v pokojové teplotě fermentovat. Jako ideální doba se mi jeví 24 hodin, kdy pomazánka jen tak zlehka perlí na jazyku. 36 už může být ukrutně dost.

Měj se božsky, užívej léto a v září na napsanou (nebo dříve v Mlsném zpravodaji - či dokonce prémiovém Gurmánském).

Co jsem tedy u některých obchodů vypozoroval?

1. Obchod není vidět.
2. Chybí obchodnické myšlení.
3. Jiskra majitele se blbě přenáší.
4. Spojování provozů má potenciál.
5. Dárkový sortiment (nebo něco rychlého do ruky) pro nákupy na oslavy poslední chvíli.
6. Bezobal jako místo nejen pro nákupy.
7. Gamifikace nákupu.
8. Polovina obchodů neumí komunikovat cenu.
9. Různé principy fungování.
10. Propagace obchodu je důležitá.

Skvělý, Tome, ale co s tím jako? (jako vždy, když mluví Belador, je to kurzívou).

Teď si to jdeme rozebrat, Beladore!

Poznámka: červenec - srpen si dávám publikační prázdniny. Poprvé po třech letech od založení blogu. Od září to ale zase rozjedeme!

Obchod není vidět

Inspirací nám mohou být indické restaurace. Většinou obývají zapadlé prostory ve městě, ale šipky a ukazatele nás bezpečně navedou. A že se mnohdy jedná o slušnou stopovanou.

Další inspirací můžou být kebaby. Jasně, tady už je to trochu extrém, ale asi se shodneme, že je málokdy přehlédneme (a pokud ano, pak ho musí vlastnit Čech :D).

Pokud není obchod vidět fyzicky

Pokud bezobalový obchod není vidět fyzicky, pak musí být vidět online, nebo se o něm v daném místě musí šuškat. K tomu se ještě dostaneme.

Tak tohle byl extrém

V extrému se mi stalo, že jsem dle tečky v Google mapě stál přímo před obchodem a obchod jsem neviděl.

Třeba byl jen v mapě blbě zanesenej. To jsem si také myslel, proto jsem projel ulici tam a zpátky, ale nic. Vrátil jsem se zpět a rozhodl se prostě se jít zeptat na to místo, kde byla tečka na mapě. Až metr před dveřma jsem si všiml, že jsem na správném místě (a to znám různé bezobalí skrýše).

Když zábor, cedule... je to drahé

Zkoušel jsi jim to říct, Tome? Někde jsem se taktně snažil upozornit, že najít je nebylo nejsnazší. Odpověď? My už jsme přemýšleli o nějaké ceduli, když ono to stojí peníze… Jasně, ale taky to má potenciál strhnout pozornost a přivést zákazníky a tedy peníze.

Neříkali něco o záboru teď na srazu bezobalových obchodů? Máš pravdu, Beladore, někdo tam zmiňoval, že v menších městech v ČR stojí zábor na takové to klasické "áčko" cca 2500 Kč/rok a dle zkušeností to přivádí lidi. To je prakticky zadarmo a dost pravděpodobně to bude mít větší efekt než všechny organické příspěvky na FB/IG (tedy zákazník skutečně fyzicky navštíví prodejnu, ne že dá like/srdíčko a zběsile se oddává skrolování níž a níž, až do samotných hlubin Meta světa).

Obchodnické myšlení

Nevím, jak se ta knížka už jmenovala, ale její hlavní sdělení bylo, že když se chceme srovnávat, ať se srovnáváme pořádně. Hraješ na ukulele? Pak se nesrovnávej se svým učitelem, ale s Mozartem. Píšeš? Pak by nebylo od věci, aby tvůj rival byl Hemingway.

Stejné je to s ideály bezobalu. Když by to chtěl majitel dělat pořádně, měl by vzít v potaz bezobal, bio, fair-trade, lokálnost, zdravotní nezávadnost… nejen, že časově a energeticky půjde o slušnou řeholi, ale také nalezený produkt bude asi drahý.

Takovou cílovku najdeš jen v Praze. A to ještě "rozprsklou" po celém městě. Souhlas, Beladore.

Základní potraviny nesmí chybět

Přijít na to, co se prodává hodně, není tak těžké. Přece to jde vytáhnout z kasy. Když jeden dva týdny nebudou kešu, tak nebudou. Ale když dva týdny nebude bulgur, rýže, ovesný vločky… tak je to blbý. To by mělo být na skladě vždycky.

→ Vede to k snazšímu rozhodování, kam směřovat u objednávek/rozšiřování sortimentu energii.

Utáhnout je na žrádlo

Lokální mňaminy, dortíky, koláče, něco, co v okolí obchodu není a je tu toho potenciál, že si to lidé zamilují a budou do bezobalového obchodu chodit třeba i jen kvůli tomu.

Testuj! Co v jednom městě funguje, v druhém nemusí. Každé město v ČR má jiný historický kontext a je to znát.

Jiskra majitele

Majitel v bezobalovém obchodě, podobně jako v jiných provozech, hraje svou nezastupitelnou roli. On ví, proč obchod založil, jaké má hodnoty, zná sortiment a má zápal do bezobalu/ekologie/ochrany přírody. To se blbě přenáší na někoho jiného. Současně lidé jsou na něj zvyklí a mnohdy jdou víc za majitelem, než za obchodem jako takovým.

Spojování provozů

Co spojování provozů? Mezitím, co bych srknul kafe, by mi mohli i připravit nákup. Jasně! Někde to tak i funguje.

Nejčastější je spojení bezobalového obchodu s kavárnou.

Není-li provoz zkolaudován na kavárnu, je k vidění alespoň kávovar, kde si člověk “srkne” na stojáka (nebo sedne na nějaké improvizované posezení), zatímco si popovídá s majitelem nebo nechá navážit nákup a pokochá se paletou barev ve sklenicích všude kolem.

V ojedinělých případech jsem viděl i spojení obchodu s bistrem, což mně přijde parádní: zákazník se může najíst, mezitím co mu obsluha obchodu připraví nákup.

Někde funguje dobře zásilkovna. Jasně, je to zátěž navíc, ale ze srazu bezobalových obchodů vyplynulo, že se vyplácí (cca 75 % reakcí kladných) - vracející se lidé se časem začínají rozhlížet kolem sebe a časem i nakupují. Zaznělo, že je fajn jim “předstrčit” něco ke kase. Ideálně už před váženě nebo klidně i v obalu.

Hlasy proti zásilkovně pak namítaly, že za ten čas, co vydávají zásilky, by třeba mohly uklidit, přesypávat, objednávat. Tam ale nefungoval ten přidaný benefit, že si lidé ještě koupí něco s sebou. Testuj.

Dárkový sortiment

Idea je taková, že člověk potřebuje koupit něco rychle (většinou na poslední chvíli). Nebo ani nemusí platit omezení v čase: mám kolem sebe lidi, kterým když přinesu něco naváženého v bezobalu, tak se tak divně nervózně ošívají.

Právě pro tyto případy je fajn, aby obchod měl i něco baleného nebo snadno přenositelného. Můžou to být balíčky kafe, čajů, cidery, zápisníky, vykuřovadla, esenciální oleje (zajímavá využití esenciálních olejů), knihy, motivační kartičky, mýdla,…

Bezobalové obchody - místa nejen pro nákupy

Často probíhají v bezobalových obchodech SWAPy oblečení nebo kytek. Názory se různí, někde to funguje dobře, jinde to sice funguje, ale už se to nepromítá do tržeb.

Workshopy - tady dost záleží na městě a komunitě kolem bezobalového obchodu. Taky na tom, jak obchod dokáže oslovit lidi (osobně na prodejně, místní zpravodaje, FB reklama, e-mailing).

Bezobalové snídaně - komunitní setkání, kde se potkávají nakupující v bezobalovém obchodě s provozovatelem obchodu. Mnohdy tam vznikají zajímavé nápady.

Mini knihkupectví a mini knihovna/půjčovna knih. Inspirací může být Bez obalu Vlašim, kde nabízejí na výpůjčku a prodej knížky, které prošly předchozí selekcí majitelky. Najít se tedy dají kusy z oblasti ekologie, přírody, osobního rozvoje, společnosti… Knížky jdou nakoupit i z druhé ruky, například z trhu knih nebo knihobota.

Gamifikace

Tenhle tip dle srazu bezobalových obchodů i několik bezobalů využívá - jedná se o věrnostní kartičky, kde se do políček sbírají podpisy/razítka. Po nasbírání deseti políček pak obchody dávají:

• Procentuální slevu na nákup,
• pevnou slevu na nákup,
• čaj,
• nebo něco, čeho se chtějí “zbavit” (ale současně to má hodnotu!).

Cena

Proč je cena taková? To by měl umět majitel obchodu odrecitovat jak básničku. Nesmíš dát pochybnost, že by cena nemusela být v pohodě. Protože tuhle pochybnost prvo-zákazník často má. Žádné obhajování, že je to děláno více šetrně, dá to více práce…

Tvrzení:

• bezobal je dražší není pravda;
• bezobal je levnější není pravda.

Aha, tak jak to teda je, když jsi vyloučil obě možnosti, Tome?

Množství

Lidé neumějí srovnávat množství. Jsou zvyklí, že kešu (jakékoliv ořechy - vyjma arašídů, což je stejně luštěnina), kupují v obchodě za 40 Kč 60 g a když si pak nechají kešu nasypat do sklenice od medu, protočí se jim panenky.

Bio

Zákazníci velmi často nerozlišují mezi konvencí a biem. Bio je pro ně zbytečně drahé a nevidí v něm žádnou výhodu. Ostatně podobná hláška zazněla i z průzkumu, kterou dělal Bezobalu (a který byl na srazu bezobalových obchodů prezentován). Dle zmíněného průzkumu zákazníci oceňují spíš: čerstvost, lokálnost, řemeslnost.

To je ovšem poučení pro bezobalové obchody - vždy by měly mít sortiment v obou variantách, aby uspokojili obě skupiny nakupujících.

Úspora proti supermarketu

Supermarket hraje nekalou hru na více frontách, jedna z nich je podvědomé oblbování nakupujících. Je to známá věc, srozumitelně o tom mluví například v tomhle videu z dTestu.

Namátkou:

• U vchodu je často pekárna (vůně, evokuje čerstvost) a zelenina s ovocem (barvy, chutě).
• Nejčastěji kupované zboží co nejdál (dokud nenajdeme pro co jsme přišli, neuzavře se naše nákupní nastavení).
• Zboží s největší marží je ve výši očí (ne tedy nejlevnější).
• Zboží, které cílí na děti je ve výšce očí dětí.

V akcích pak lidé nakupují s “velkýma očima” a pak potraviny vyhazují. Dle britského WRAP 40 % koupených potravin končí v koši. Česká statistika říká 30 kg/hlava/rok. OSN zase přišlo s číslem 50 % (celosvětově).

Při nákupu v bezobalovém obchodě si tak můžeš odečíst X % z ceny, kterou bys dal(a) za zboží koupené v supermarketu a nikdy nespotřebované. Nebo nakoupené díky jejich marketingovým trikům (víc jídla doma velmi často neznamená, že vydrží déle - buď se přecpeme, nebo ho vyhodíme, protože se zkazí).

Srovnání cen bezobalových obchodů oproti supermarketům

Velmi stručně, mám na srovnání celý článek a taky “malou bakalářku” (30 stránkový report, kde to rozebírám). Ano, report je z roku 2022 a ceny jsou už jinde. Ale tak nějak tuším, že by výsledky vyšly stejně. Možná se odhodlám k zopakování průzkumu, abychom na téma vrhli trochu světla.

Pro srovnání jsem vybral 74 potravin a to z následujících kategorií: mouky; obiloviny a těstoviny; rýže a luštěniny; semínka; ořechy; sušené ovoce; koření; a další (kompletní seznam potravin ve výše zmiňovaném reportu). Výsledek cenového srovnání cen bezobalových obchodů vůči Rohlíku, Tescu a zdravé výživě na obrázcích níže (jejich koment následuje).

Kdyby potraviny stály v běžném obchodě a bezobalu stejně, pak by průměr rozdílů cen vycházel nulový. Histogram by tedy zobrazoval jeden sloupec na ose x a to na pozici 0. Četnost takového sloupce by tedy odpovídala 100 %. Tak to samozřejmě ve skutečnosti není, protože jsou některé potraviny dražší a některé levnější. Jelikož jsou rozdíly cen počítány jako rozdíl mezi běžnými obchody a bezobaly, četnosti napravo od nuly osy x ukazují levnější bezobal. Naopak vlevo od 0 (záporné rozdíly), značí dražší ceny bezobalu.

Z histogramů je možné vyčíst následující:

• Rohlík: bezobaly jsou oproti Rohlíku nepatrně levnější
  • histogram je více soustředěn na pravé straně od 0 na ose x
  • histogram má občasné extrémy (mnohem většími rozdíly s ohledem na většinu rozdílů soustředěnou kolem 0) ve prospěch bezobalu.
• Tesco: bezobal je oproti nejlevnějším produktům v Tescu dražší. Pokud tedy někdo kupuje nejlevnější produkty „Tesco value“, (či jak se to dnes jmenuje), pro něj bude bezobal dražší.
• Naturálek: zástupce zdravých výživ je na tom cenově s bezobalem skoro vyrovnaně, ale přeci jen je o v průměru o cca 1 Kč na 100 g dražší bezobal.

V případě bio potravin jsou bezobaly levnější než obalové alternativy.

Různé principy fungování

Cyklorozvoz se moc nechytl, dle zkušeností, co se tak sdílelo na srazu.

V některých bezobalových obchodech jsem také občas potkával různé principy spolkového obchodu - kdy za pár odpracovaných hodin dostal dobrovolník slevu na nákup.

Někde také pomáhá se zaměstnanci úřad práce, kdy bezobal zaměstnává sociálně znevýhodněné pracovníky.

Propagace obchodu

Některé obchody aktivně budují vztahy s radnicí/městským obvodem.

Organizují se akce, díky kterým se mohou bezobaly zviditelnit.

V digitálním světě pak může pomoci:

• Placená FB reklama (na tu ostatně byly i dvě diskuzní přednášky na srazu bezobalových obchodů).
• Obsahová reklama (Google, Seznam).
• PPC (vyhledávací) reklama (Google, Seznam).
• Newsletter (vždycky více letter než news - viz můj Mlsný zpravodaj). Ty abys ho vždycky nezmínil! Sorry, Bejku, je to moje srdcovka.

Vnitřní uspořádání

Inspirací může být Košická Špajz, která se s malými prostory obchodu vypořádala originálně. Celé to vypadá moc hezky.

Pár slov ke srazu bezobalových obchodů

Účast byla víc než hojná. V podstatě na hraně kapacity prostor. Tématicky se probírala již zmíněná strategie placené reklamy na FB, Google a dále potenciál e-mailingu. Zmiňován byl zákaznický průzkum Bezobalu, ze kterého vyplynulo spoustu zajímavých výsledků.

A moje přednáška, jejíž první půlku jsem přepsal do tohoto článku.

To nejlepší na konec: z každého vystoupení byl pořízen záznam. Jsi-li majitel/majitelka bezobalového obchodu, kontaktuj jednoho z pořadatelského dua: Vojtu (bezobaly.cz) nebo Terku (bout.cz) a oni tě už nasměrují.

Jedlá soda v domácnosti a esenciální oleje = voňavější domov

Jedlá soda v domácnosti jako bojovník proti zápachu

Soda na sebe skvěle váže pachy. To je supá vlastnost, které dnes s výhodou využijeme.

Boty

Jako prevence při neutralizaci zápachu z bot.

Boty nepotřebuju, já mám kopyta.

Netuším, Beladore, jestli se ti v létě kopýtka potěj, ale pokud jo, tak tenhle tip taky využiješ.

A jak píše teoretik vztahů se ženami Charles Bukowski: "Pokud má žena špínu za nehty, jak asi vypadá dole?”

Hele, Beladore, kroť se, jo?

Jo, gender, žejo? Tak já to vyrovnám. Neřekl snad nějakej váš klasik, že “správnej chlap by měl smrdět i z fotky"?

Díky, Beladore, za genderovou vyváženost. Milé čtenářky, milí čtenáři, na Beladore jde evidentně květen.

Co ale s tou sodou a botama? Stačí rozprostřít polévkovou lžičku jedlé sody do každé boty před nazutím. Množství je tak akorát, aby se vstřebalo a nebylo třeba na černých ponožkách vidět. Větší množství sody není na škodu, jen na černých ponožkách bude zůstávat.

Když je třeba pořádná akce: tedy ve chvílích, kdy už to začíná bejt blbý. Stačí do bot nasypat tý jedlý sody trochu víc. Můžeš přidat i esenciální olej, ideál máta nebo tea tree.

Lednička

Jedlá soda v domácnosti najde využití i v lednici, kde také spolehlivě pohltí nepříjemné pachy. Stačí rozprostřít třeba na víčko od zavařovačky, nebo na širší dno menší skleničky. Čím větší plocha, tím lepší.

Opět, pár kapek esenciálního oleje udělá velkou službu. Třeba tea tree. Lednice tak bude svěží do hodiny.

Co se sodou z lednice

Po pár týdnech bude chtít vyměnit. Z vysloužilé sody můžeš vytvořit naředěním vodou kašičku, kterou efektivně umyješ granitový džez, sporák, umyvadlo nebo vanu.

Soda má výborné adhezivní účinky, funguje jako velmi jemná brusná pasta. A funguje výborně. Někdy je třeba nechat ji působit delší dobu, stačí ji ve formě kašičky nanést na “postižené” místo. Soda dává co nevyčistí ani kdejakej chemickej sajrajt.

Esenciální oleje: provonění interiéru

Aroma lampu necháme zhasnutou. Mrkneme se na jiná využití.

Poznámka: píšu tady o čistě přírodních esenciálních olejích. Ideálně bio. Můžeš si je dovolit, jelikož ušetříš na pořizovací ceně za dnes klasické chemické sra*ky.

Vonná miska

Vyber si nádobku (třeba hrníček s uraženým uchem, nebo jiný starý hrníček, starou misku, …), nasyp do ní sodu a zakápni několika kapkami esenciálního oleje (do deseti kapek). Soda ho nasaje a bude ho uvolňovat velmi postupně.

Případně se dá soda použít jako substrát pro pálení vykuřovadel namísto písku nebo kamínků.

Po dosloužení lze zase využít, viz podkapitolka Co se sodou z lednice.

---

Vlastně není tak úplně pravda, že bych o využití esenciálních olejů nepsal. Jen ne teda na blogu, ale ve 14. díle (z celkových 26) beletristického e-mailového kurzu (zdarma) Domácnost bez odpadu. Rozprašovač a níže "domácí “parfém” jsou vykopírované právě z něj.

K nahlédnutí: díl o esenciálních olejích.

---

Rozprašovač z esenciálních olejů

Převařenou vychladlou vodu smíchej 1:1 s alkoholem (aspoň 40 %). Přidej 30 kapek oblíbeného oleje na 100 ml (50 ml vody + 50 ml alkoholu) a nech pár dní odležet.

Použití je všestranné: jako vůně na záchod, jako osvěžovač vzduchu pro provonění místnosti, „instantní osvěžovač“ bot, ... Dle plánovaného využití můžeš přizpůsobit esenciální olej.

Domácí “parfém” z esenciálních olejů

Jako základ je třeba „nosný“ olej: meruňkový, trnkový nebo třeba kokosový (ten je nutné dostat na teplotu lehce nad 25 ˚C, aby byl tekutý). Hlavní hrdina e-mailového kurzu dělá jeho oblíbený parfém „Grepy na cukru“ takhle:

🐂 Nosný olej naplň skoro až po hrdlo 10ml lahvičky. Připrav si esenciální oleje cedr, grep a levanduli, kde do lahvičky nakapej (ve stejném pořadí): 30, 20 a 10 kapek.

🐂 Možná je to trochu moc „punkově“ zjednodušené. Ale já jednoduchost rád. Víc si můžeš nastudovat třeba tady: https://www.laventia.cz/jak-vyrobit-domaci-parfem/.

🐂 Parfém aplikuju tak, že si ho kapátkem nakapu do dlaně a rozetřu do vousů. Nemáš-li vous, pak na krk. 🙂

Provonění interiéru během vysávání

Konec luxování vonících kuličkek s agresivně chemickými vůněmi. Navíc zabalené v tunách jednorázových plastů, které skončí řízeně ve spalovně (asi lepší případ), na skládce, nebo je neřízeně (a nezřízeně) z přeplněného kontejneru unese vítr. A skončí kdoví kde.

Neodvažoval bych se něco kapat na vstupní filtry u vysavače. Ale výstupní jsou přesně to místo, kde se můžeme realizovat. Pár dobře mířených (ale klidně i nedobře) kapek citrusového esenciálního oleje do záhybů filtru (je to většinou skládaný papír, který drží v plastovém šasí) byt provoní než řekneš "jednorázový plast je past!

Přihlas se do Karlova kurzu Domácnost bez odpadu pro podobné další tipy!

Poznámka 1: Článek není pro rychlo hledače nejlevnějších letenek, ale pro milce pomalého cestování, ideálně na kolejích. Co člověka motivuje k cestování vlakem jsem už psal v článku Vlakem do Španělska.

Poznámka 2: Podobně pokud preferuješ autobusovou přepravu, zvaž autobusy od Žlutého a nic víc nečti. Do Itálie jezdí:

• z Prahy (v 23:00) do: Como a Milána (od 1999 Kč).
• z Brna (v 21:30) do měst: Udine, Benátky, Padova, Boloňa, Florencie a Řím (od 1999 Kč).

Do Itálie vlakem

Pro plánování je vhodné nepoužívat idos (sem tam překvapí špatným datem příjezdu vlaku, což následně umožňuje vytvářet ve skutečnosti nenavazující spojení), ale vyhledávač německých železnic, případně rakouských. Rakouské spoje jdou pak kupovat (jak jízdenky, tak místenky) na e-shopu.

Interrail

Global Pass platný po Evropě

Informace jsem vytáhl z oficiálních stránek kolem Global Passu. Tady jsou některé varianty Interrailu:

• 283 EUR (cca 7000 Kč) umožňující 4 denní cestování v libovolné dny v rámci jednoho měsíce.
• 318 EUR (cca 7900 Kč) umožňující 5 denní cestování v libovolné dny v rámci jednoho měsíce.
• 381 EUR (9500 Kč) umožňující 7 denní cestování v libovolné dny v rámci jednoho měsíce.

Country Pass platný jen v Itálii

Informace jsem opět vytáhl ze stránek Interrailu. Tady jsou některé varianty omezené pouze na území Itálie:

• 165 EUR (cca 4000 Kč) umožňující 3 denní cestování v libovolné dny v rámci jednoho měsíce.
• 223 EUR (5500 Kč) umožňující 5 denní cestování v libovolné dny v rámci jednoho měsíce.
• 292 EUR (cca 7200 Kč) umožňující 8 denní cestování v libovolné dny v rámci jednoho měsíce.

Vyplatí se Interrail při cestě vlakem do Itálie? Mrkneme na to.

Jak vlakem do Itálie?

Benátky vlakem z Pardubic

Dá se najít spoj do Benátek (spoj Vídeň Benátky jezdí jen v červenci), ale z nějakého důvodu nejde (zatím?) koupit.

Poznámka: Jako namlsání se na Benátky může posloužit Honzův článek z birdies (primárně zaměřený na cestování s dětmi, ale spousta tipů je samozřejmě obecného charakteru).

z	čas odjezdu	do	čas příjezdu	cena [Kč]
Pardubice	17:41	Vídeň Hbf	20:49	329
Vídeň Hbf	21:39	Venezia Santa Lucia	11:03	spoj se nedal v době psaní článku rezervovat

Cena za spoj Pardubice - Vídeň je nižší než obvykle (tuším kolem 700 Kč). Pravděpodobně dáno včasným nákupem.

Vlakem do Milána z Pardubic

Pojďme tedy na jistotu. Trasa Pardubice Vídeň je stejná, ale pak se vydáme na západ do Curychu. Tímhle spojem jsem už jel, ale v opačném směru, když jsme se vraceli ze Španělska vlakem do Pardubic. Ve Švýcarsku si vypni data (není tam zrušený roaming).

Švýcarskem při pozorování malebných scenérií jen proletíme a na oběd se už v Miláně můžeš zakousnout do cotoletta alla milanese (italskej řízek, pokud jím nebudeš přejedenej z vlaku 😀).

z	čas odjezdu	do	čas příjezdu	cena [Kč]	místenka (pro Interrail) [EUR]
Pardubice	17:41	Vídeň Hbf	20:49	329	při koupi před appku CD v cenně
Vídeň Hbf	23:28	Zürich HB	8:20	49 EUR (cca 1200 Kč)	16 EUR (cca 400 Kč)
Zürich HB	8:33 nebo 9:33	Milano (Milán)	11:50 || 12:50	83 EUR	13 EUR (320 Kč)

Cena za cestu je přibližně 140 EUR (3500 Kč). Když by stála cesta zpět stejné peníze, tak jsme “v tom” za 7000 Kč, což vyjde levněji, než 4 denní Interrail (7000 Kč + místenky: 2*720 = 8440 Kč).

Je tedy varianta, kdy se Interrail koupený bez slevy pro cestování vlakem do Itálie vyplatí?

Hej, to jsou zvídavé otázky. Abych odpověděl, mrkneme na spoje a ceny přesunů vlakem po Itálii. Mimo to se aspoň dozvíš, jak se přemisťovat vlakem po Itálii.

Vlakem po Itálii

Příjezdem do Milána se nám otevírá celá italská železniční síť. Včetně rychlovlaků, které můžeš směle využít. Přece jen, z Milána do Reggio Calabria (úplně dole naproti Sicílii) je to kolem 1300 km autem.

Modré čáry jsou rychlovlaky, které se v Itálii řítí rychlostí až 250 km/h. Tmavě zelené jsou běžné meziměstské vlaky a světle zelené jsou vlaky regionální.

Pro získání přehledu o italské železniční síti můžeš prostudovat následující obrázek, který je ze stránek italiarail.com. Na plánování spojení využij přímo web trenitalia, kde se také jízdenky dají koupit.

Kratší a středně dlouhé přesuny vlakem po Itálii

Uvádím jen 2-3 spoje, ale vždy jich jede víc. Jen pro představu časů a cen.

Vlak Miláno - Florencie

z	čas odjezdu	do	čas příjezdu	cena [EUR]	místenka (pro Interrail) [EUR]
Milano (Milán)	14:10	Firenze (Florencie)	16:04	43,9	15
Milano (Milán)	17:10	Firenze (Florencie)	19:04	36,9	15
Milano (Milán)	20:10	Firenze (Florencie)	22:04	39,9	15

Vlak Miláno - Řím

z	čas odjezdu	do	čas příjezdu	cena [EUR]	místenka (pro Interrail) [EUR]
Milano (Milán)	14:30	Roma Termini (Řím)	17:40	67,9	15
Milano (Milán)	15:00	Roma Termini (Řím)	18:10	44,9	15
Milano (Milán)	20:10	Roma Termini (Řím)	23:49	57,9	15

Jestli sis šetřil(a), aby ses podíval(a) vlakem do Pompejí, dřív než piloti z pitomých rozkazů (část textu songu Obelisk od Myšíka), pak tě bude zajímat tahle tabulka:

z	čas odjezdu	do	čas příjezdu	cena [EUR]	místenka (pro Interrail) [EUR]
Milano (Milán)	14:10	Napoli (Neapol)	17:49	71,9	15
Milano (Milán)	17:10	Napoli (Neapol)	20:50	62,9	15
Milano (Milán)	20:10	Napoli (Neapol)	23:49	57,9	10

Dlouhé přesuny vlakem po Itálii

Vlak Miláno - Bari

Kdo četl Příběh spořádané rodiny, ten chce do Bari, to je jasný. Tak schválně jestli najdeš v přístavu kotvící Podvraťačku.

Na téhle cestě se dá poprvé (ze spojů uvedených pro přesuny vlakem po Itálii) využít nočních vlaků. Ušetříš za ubytko a ráno budeš v destinaci.

z	čas odjezdu	do	čas příjezdu	cena [EUR]	místenka (pro Interrail) [EUR]
Milano (Milán)	14:35	Bari	21:30	85,9	15
Milano (Milán)	21:15	Bari	7:00	69	15

Do mafiánova - Regio Calabria & trajekt do Mesiny

Když budeš spěchat, můžeš jet zase po té druhé hodině a najít si ubytko (nebo stihnout poslení trajekt v Mesině). Levnějším, a asi smysluplnějším, řešením je si dát zavazadla v Miláně na nádraží do úschovny a do Regio Calabria se vypravit až nočním rychlovlakem.

z	čas odjezdu	do	čas příjezdu	cena [EUR]	místenka (pro Interrail) [EUR]
Milano (Milán)	14:30	Regio Calabria	23:09	62,9	15
Milano (Milán)	16:10	Regio Calabria	21:13	73,9	v appce se mi nezobarazuje, možná vyprodaný
Milano (Milán)	21:20	Regio Calabria	8:11	108,9	15

Po příjezdu do Regio Calabria skoč na trajekt a za 30 minut budeš v Mesině na Sicílii (cena do 4 EUR).

Vyplatí se ten Interrail na cestě vlakem do Itálie?

Když nechytíš žádnou slevu, spíš ne.

Záleží ale, jak cestu pojmeš. Pokud se chceš z Milána ještě ten den přesunout třeba do Florencie/Říma, pak jsme na jízdenkách na 7000 Kč + 2*900 = 8800 Kč. Nejlevnější evropský Interrail je za 7000 Kč + místenky. Tady to bude šul nul.

Když pojedeš úplně na jih, zase to nestihneš za 4 dny a budeš muset volit 5 denní Interrail.

Na druhou stranu. dovolím si hádat, že ceny jízdenek budou s blížícím se létem spíš růst. Interrailem si ceny fixneš. Zase se ale může stát, že vlaky budou vybookované a nepodaří se ti koupit si místenku.

S Interrailem získáš také více klidu - když ti nějaké spoj pláchne, přicházíš u těch dalších jen o ceny místenek, ne celých jízdenek.

Každý máme jinak namíchané potřeby. Někdo chce jistotu, jiného naopak příliš jistoty dusí. Plánuj tedy v souladu se sebou.

Tak jo. Teď už “jen” plán převést do praxe. 🤪 Ciao!

EDIT září 24: Článek se zkušenostmi z cesty tady!

Někdy to ve mě pěkně “škvrčelo” (Belador mlčí), ale to mi přišlo normální. Nechtěl jsem řešit, co jiného bych měl snídat. Přece jen, cokoliv jiného než zalít musli mlékem, by bylo časově náročnější.

Pak jsem si ale začal míchat musli sám. A od toho to byl už jen krůček k domácím jogurtům a později i kaším. Ať vařeným, nebo, a ty se pro vyznavače jednoduchosti hodí víc, kaším máčeným a fermentovaným.

Tipy na snídaně z tohohle článku by mě na začátku procesu změny nadchly. Především jednoduchostí, ale i chutí a možností jejich kombinování.

Proces změny stravovacích návyků začal nenápadně.

Od “míchačky” k bezobalu

Není žádným tajemstvím, že většina kupovaného musli obsahuje spoustu pomocníčků a přidaného cukru. Logickým krokem je míchání si vlastního musli a slazení například medem, sirupem nebo přidáním sušeného ovoce, v létě ovoce čerstvého (the best choice, mate!).

Ale co ten odpad? Jsou dvě cesty: navštívit bezodpadové prodejny, kde prodávají i musli hotové, ale tady narazíš na cenu - lepší si je suroviny nakoupit zvlášť a umíchat si musli na každý týden. Každý týden tak můžeš mít trochu jinou variantu.

Co si ale do těch raňajek vehnat trochu pestrosti za minimálního úsilí? Nebo si je dokonce nechat předtrávit? Na začátek se nebudeme pouštět do velkých akcí a budeme pokračovat po ovsem vydlážděné cestě.

Poznámka: zkoušel(a) sis někdy vločky namlet? Já se k mlýnku na vločky dostal až v bezobalu (mlýnek mají asi v každém druhém) a je to pořádná fuška. Ale člověk má hned větší spojení se vznikem potraviny, vidí zrno a už přemýšlí, jak se do toho pytle v bezobalu dostalo a jak bylo asi vypěstováno. Co vše se musí stát, aby se ta obyčejná ovesná vločka dostala do snídaňové misky. To je cesta.

Méně známé veganské snídaně

Na začátek si ušetřím práci a přiložím svá už vytvořená videa z YT. 😛

Tsampa

Tsampa je rozemletý pražený ječmen, který údajne používají šerpové v himalájích. Také se jí říká první outdoorová potravina. Zvětší totiž asi třikrát svůj objem, zasytí a dodá energii.

Ve videu do tsampy dávám máslo, které můžeš nahradit kokosáčem nebo jiným rostlinným olejem dle chuti.

Tsampu si můžeš udělat i doma. To je jasný. Já jsem se k tomu ale ještě třeba neodhodlal. Koupit se pak dá přes net třeba tady, čímž podpoříš Tibet. Na homepage mají i seznam obchodů kam dodávají.

Kaštanová kaše

Kaše je kolem 70 % z kaštanů a dále obsahu 30 % rýže. Je tedy přirozeně dost sladká sama o sobě. Dá se kupoval v bezobalech. Jestli ji prodávají i jinde, netuším.

Ovesná kaše čtyřikrát jinak

Každý má raději jiné chutě a konzistence. Následující “recepty” jsou spíše návody pro rozproudění inspirace kolem veganských snídaní. 🙂 Vyzkoušej a uprav si je podle sebe.

Ovesná kaše zalitá horkou vodou

Žádné zdlouhavé vaření v rendlíku. Žádné složité ingredience. Kdepak, na to nás s Beladorem neužije. Ráno rozhazujeme vášnivě rukama jako před časem náš spolubydlící ze Sicílie s všeříkajícím: “Mangiare, presto, presto!” Nebo bušíme do stolu jako Asterix s Obelixem.

Postup

• Jemné ovesné vločky smícháme s kakaem (někdy i kokosem), skořicí (někdy perníkovým kořením) a zalijeme horkou vodou.
• Přidáme další věci, jak máme zrovna chuť. Třeba:
  • chia, dýňová, slunečnicová, sušené ovoce (kustovnice, rozinky, meruňky, …) a ořechy;
  • lněné semínko, dýňová, slunečnicová, konopná, ořechy, sušené ovoce;
  • mák, kokos, ořechy, sušené ovoce;
  • někdy přidám i trochu lámané pohanky nebo jiných vloček (hrubě mleté ovesné, špaldové atd.)
• Nakonec přidáme trochu kokosového oleje, nebo jiného, který máme rádi. Já to střídám s máslem (ale článek se jmenuje veganské snídaně, že? 😀).
• Nakonec nakrájíme jablko, jiné sezónní ovoce, nebo banán.

Máčená ovesná kaše / chia pudink

Máčet jde jen do vody (ideál filtrovaná nebo převařená, ať se nemnoží brebery z vody), ale zajímavější varianta je s kokosovým mlékem nebo jinými ořechovými mléky. Rostlinná mléka si můžeš vyrobit i doma. Jak na to se dozvíš v mém free eBooku - ušetříš peněženku, odpad i tělo.

Dle poměru oves/chia bude z výsedku spíš máčená ovesná kaše nebo chia pudink. Jasně, máčená vločková kaše nezní tak světově. Milovníci českýho bazénu (espreso připravené s troj- až čtyřnásobným množstvím vody, než je správné, často také z nevhodné kávy, jak říká slovník Čeština 2.0) nebo vyznavači pumpkin latte budou mít jasno. Nevyhranění mohou mít každý ráno jiný jídlo, ačkoliv reálně bude pořád stejný.

Postup

• Připravíme si zavařovačku,
• pozdě odpoledne/večer namočíme do 250 ml vody nebo rostlinného mléka:
  • 3 polévkové lžíce chia semínek, ořechů a rozinek (tedy tři polévkové lžíce od každého),
  • 8 polévkových lžic ovesných vloček (jaké jsou doma, tady budou fungovat dobře i hrubé).
• Necháme máčet 12 hodin.
• Můžeme rovnou jíst, nebo přikrájet oblíbené ovoce.

Fermentovaná ovesná kaše

Běžně používám pojem ovesňáček, ale nevím kolik lidí ho ještě takhle používá.

Brebery (ze vzduchu a z povrchu vloček) přemění část složitějších sacharidů na jednoduší a tím budou vločky trochu sladší - není tedy třeba sladit tolik, když budeš vločky fermentovat kratší dobu (po delší době budou naopak výrazně kyselé a po ještě delší době začnou hořknout).

Postup

• Připravíme si zavařovačku,
• nasypeme do ní ovesné vločky a přilijeme vlažnou vody (ideál filtrovaná nebo převařená) v poměru cca 1:3 (příklad: 100 g vloček, 300 ml vody). Ta vlažná je proto, aby se bakterie rychleji množily a látková přeměna tak svištěla.
• Volitelně: můžeme přidat mléčné brebery, které fermentaci posunou trochu jiným směrem. Mléčné brebery mohou být z jakéhokoliv živého mléčného výrobku (jogurt, kefír, syrovátka, …).
• Zavařovačku přikryjeme plátýnkem a stáhneme gumičkou. Tím mají přístup brebery ze vzduchu, ale ne hmyzáci. Divoká fermentace může započít.
• Fermentujeme alespoň 24 hodin, ale víc jak 36 mi už přijde moc. Čím déle vločky necháme, tím více kyselosti. Po nějaké době i hořkosti.
• Vločky zamícháme, nadbytečnou vodu slijeme pryč.
• Přikrájíme oblíbené ovoce, třeba oříšky a je to.

Pečená ovesná kaše

Ingredience

• 250 ml ovesných vloček

• 1 zralý banán,
• 1 jablko,
• 250 ml nemléka (za mě je kaše nejlepší s makovým),
• 1 polévková lžíce chia,
• 50 g rozinek/brusinek/datlí (prostě nějaké sušené ovoce na doslazení),
• špetka skořice.

Postup

• Všechno sesypeme dohromady a rozmícháme.
• Těsto přelejeme do menší formy a pečeme 25 – 30 minut při 180 °C.

Kam dál?

V článku jídlo na cestách sdílím další tipy co si zabalit s sebou na výlety, přechody na několik nocí s/bez vařiče či týdenní dovolenou.

Edit 1. 12. 25: Kousek tohohle příspěvku posloužilo jako podklad pro náš podcast Za hranou ticha.

Rozčarování

Po cca šesti letech v podstatě neustálého prodávání a darování věcí, knih, oblečení a jiného haraburdí jsem si myslel, že jsem se dostal do udržovacího stavu, kdy už si svůj prostor “jen” budu “střežit”, udržovat. To bych ovšem nesměl absolvovat smrt nanečisto.

Život se musí vejít do 20 kg a jednoho batohu

Jasně v Las Palmas (jak tam šlo vedení bezodpadové domácnosti?) jsem, žil jsem ve vybaveném bytě, takže kuchyňské náčiní jsem vůbec nemusel řešit.

Ono těch 20 kg fakt není moc, vezmeme-li, že samotný kufr vážil kila čtyři. Navíc mé priority byly jasné: jóga matka, ukulele, běžecké boty, 5 knih a sadička šroubováčků na případné opravy elektroniky. To prostě jet muselo. Zbytek kufru tvořilo převážně oblečení. V batohu pak cestovalo pracovní vybavení (notebooky, sluchátka, stojánky a stativy).

Před čtyřmi měsíci bych napsal “jen to nejnutnější”. Po čtyřech měsících to vidím jinak: 1/6 věcí se mnou příště nepojede. Ale o tom to dneska není. Dneska je to o přerodech a lpění.

Život mezi přerody

Zajímavá uvědomění však nepřicházela jen na “hranách”, ale i v průběhu žití mimo domov v ČR. Od začátku bylo jasné, že do kufru si na cestu zpět nemůžu dát nic navíc. Nebo můžu, ale něco musím nechat jít.

Je to obchod: chceš si přivést čaj? Musíš vypít ten, co sis přivezl (jasně, tady je to zrovna dost pohoda). Chceš si přivést knížku? Pak tu musíš jednu nechat. Chceš přivést kamarádovi kafe (ty wle, Máro, snad se uvidíme dřív, než si tohle přečteš!)? Pak musíš vymyslet, kde z kufru ubereš dvě stě gramů.

Když máš ale více méně všeho účelně, musíš přestat lpět a něco nechat jít. V případě dárků pro někoho, na kom nám záleží, je to o to silnější: nejen, že nepřivezu nic sobě (¡que horor!), ale ještě musím zase něco nechat jít (nebo se na tahání čekoholiv vykašlat - možná příště).

Obrovská mentální škola.

Čas jen pro sebe

Zajímavé také je, jak se změní mindset. Člověk má pocit, co všechno nebude potřebovat, pak se ale tak nějak vyklidní, “jen” si tak plyne a nic nepotřebuje. Ochutnává, poznává se s dalšími lidmi, navštěvuje zajímavé eventy a poznává přírodní krásy. Časem přestane nad věcmi přemýšlet a velmi se mu to začne zamlouvat.

Absence rodiny a přátel má své výhody i nevýhody. Jasnou výhodou je, že veškerý čas má člověk jen pro sebe (a partnera, děti - záleží kdo všechno jel s ním) a může si tak veškerý ten čas věnovat.

První dva měsíce člověk nezná moc lidí (nebo lépe: přerod v kamarády teprve započíná, není to tak silné), v tomto "vákuovém" období je toho času nejvíc. Nepřicházejí žádná (ať sebelepší) pozvání na večeři, pivo, rodinou oslavu. Nic. Nemusí se nad ničím takovým přemýšlet. Vše je daleko. Někde za mořem, existuje vůbec jiný svět mimo tenhle ostrov?

Časový limit

Čas. Vymezený čas. Dohromady se zesílenou touhou objevovat, prožívat a zkoušet nové věci, kterých je všude kolem spousta, jeden hned cítí, že zkoušet CHCE hned, má “jen” čtyři měsíce. CO SE NEZAŽIJE, NEOCHUTNÁ, NEPOZNÁ, TO UŽ NEBUDE.

Časový limit je nekompromisní “sekáč:” buď to stihnu za čtyři měsíce, nebo už ne. VŠECHNO KOLEM ZMIZÍ.

Iluze, že je času dost

To doma chybí. Doma je na všechno dost času. Přece můžu někam příští týden, měsíc, rok. Nebo to ještě zašmodrchám podmiňováním: až budu mít víc, až budu mít míň, až budu v důchodu. Že to trochu smrdí zatuchlým rybníčkem, je jasný.

Chci si tohle vědomí konečnosti uchovat. Protože takhle živý jsem se dlouho necítil. Chci si teď užít léto v ČR, než zase na podzim někam ujedu. Tím mám nastaven limit pro domov v ČR.

A příjezd domů byl teda šok.

Zlatá koule na noze

Po příjezdu do našeho bytu mě čekalo nepříjemné překvapení - nemyslím tím teď naše hadí kvarteto, ačkoliv že měli pré (nebo ty nesežrané myši?) je jasný - po tolika letech minimalizování, kdy jsem si myslel, že už to mám v malíku, že mi stačí jen “udržovat”, mi hned po vkročení do bytu obtloustlej žalářník přidělal k noze zlatou kouli: “Jeď si kam chceš, ale tuhle kouli budeš tahat za sebou.” A když ji nebudu tahat přímo, tak vím, že jsem ji někde nechal za sebou a občas na ni musím myslet.

Nemyslím tím teď, že bych hned prodával byt, přece jen to je základna, žejo. Spíš těch věcí! Jasně, nezbavím se hned všeho zimního oblečení. Mluvím o celkovém pocitu z těch všech věcí.

I v mém domově, který jsem už považoval za minimalistický. Je jich moc. Spousta mě naplňuje radostí nebo mi zjednodušují život, ale spousta z nich nemá žádný praktický význam nebo je používám ojediněle. Navíc mi většina z nich celé čtyři měsíce nepřišla na mysl.

Pocit z prostoru je jiný a nesouzní se mnou. Nejen se mnou, Veronika to cítí stejně.

Čím delší dobu jsem však těmi věcmi obklopen, tím víc si na jejich přítomnost zvykám. Je třeba jednat, abych té zlaté kouli pořádně ubral na váze. Přece ten tlustej žalářník nebude mít navrch. Nebo aspoň ne tak moc.