---

---

Protože jsem chlapec zvídavý. A taky proto, že jsem přes zimu v Las Palmas (článek o životě bez odpadu v Las Palmas, kde jsem psal i o vodě), kde je 85 % [1] vody získáváno odsolováním. Jelikož je tu teplo, tak je voda i silně chlorovaná a místní tvrdí, že není vhodná k pití. Na druhou stranu na internetu najdeme články, že její kvalita je 3. nejlepší v celém Španělsku [1].

Výsledky měření jsou v tabulce.

způsob filtrace vody	množství rozpuštěných látek ve vodě [ppm]
žádná - voda z kohoutku	377
konvice na filtraci vody	358
binchotanová tyčinka	374
Aquavia - (8l barel)	110
reverzní osmóza	20

Jsi z výsledků moudrý? Ne? Nedivím se. Čti dál a budeš mít jasno.

Kvalita vody a záhadné ppm 🤔

Elektronickým testerem vody zjistíme součet rozpuštěných látek ve vodě, mezi které nejčastěji patří [2]:

• Tvrdost vody (množství rozpuštěných minerálů),
• chlór,
• dusitany a dusičnany,
• železo a mangan,
• bakterie.

Testerem tak nezjistíme koncentrace jednotlivých látek, ale “jen” součet všech látek ve vodě. To je už ale samo o sobě dobrá základní informace, se kterou si můžeme i vystačit, je-li číslo nízké a nejsme-li v “extrémních” oblastech, co se výskytu bakterií týče.

Jednotka ppm

Koncentraci rozpuštěných látek ve vodě měří elektronické testery v jednotkách ppm, tedy parts per million. Ppm je bezrozměrná jednotka vyjadřující poměr, stejně jako třeba procenta. Změřené výsledky z tabulky tak můžeme interpretovat třeba následovně: na 337 g rozpuštěných částic ve vodě připadá 337 000 litrů vody (337 000 000 mg ~ml vody).

Stupnice kvality vody

• 0 - 50 ppm - nejvyšší kvalita vody (přírodní čistá voda)
• 51 - 100 ppm - vysoká kvalita vody (tzv. kojenecká voda)
• 101 - 300 ppm - standardní kvalita vody
• 301 - 600 ppm - zhoršená kvalita vody (zpravidla také zvýšený obsah vodního kamene)
• 601 - 1000 ppm - nekvalitní voda (vhodná pouze pro krátkodobou konzumaci v převařeném stavu)
• 1001 - a více ppm - zdravotně závadná voda

Domácí filtrace pitné vody: srovnání

Vraťme se k tabulce uvedené nahoře (abychom nemuseli skrolovat, její kopie je tady):

způsob filtrace vody	množství rozpuštěných látek ve vodě [ppm]
žádná - voda z kohoutku	377
konvice na filtraci vody	358
binchotanová tyčinka	374
Aquavia - (8l barel)	110
reverzní osmóza	20

Porovnávány byly: konvice na filtraci vody, v současné době celkem až podezřele protěžovaná binchotanová tyčinka, reverzní osmóza a do srovnání jsem zahrnul i (spolubydlícího) vodu v plastu.

Kohoutková voda na vstupu

Kohoutková voda spadá k nižšímu limitu rozmezí 301 - 600 ppm a jedná se tedy o zhoršenou kvalitu vody. Navzdory chvástání se vodáren, jak je tu voda skvělá. Na druhou stranu: třeba skvělá je, když opouští vodárnu. Kvalita vody může utrpět cestou distribuční soustavou. Nebo až potrubním v bytovém domě. Who knows. Na výsledku to nic nemění: voda má zhoršenou kvalitu.

Konvice na filtraci vody

Binchotanová tyčinka

Můžeme se domnívat, zda do sebe něco binchotanová tyčinka nevtáhne a zase vodu neobohatí o minerály atd. Pro konečný závěr bychom museli nechat udělat rozbor.

Nicméně výsledky měření a chuť mi nedávají smysl v pořizování si něčeho takového dále.

Připočtu-li k tomu ty desítky nekritických recenzí econea… dospěl jsem k závěru (tyčinka je jednou z pomyslných posledních kapek), že tohoto nechci být součástí a opouštím její affiliate síť. Stejně tak jako affiliate celkově. Příště víc.

Reverzní osmóza

Král domácí filtrace pitné vody. Hodnota rozpuštěných látek ve vodě klesla na 20 ppm. Zde jsem neměřil doma, ale u Jonatana z Eco Isleta. Ověřil jsem si, že kohoutková voda má stejné hodnoty jako u nás v bytě a následně jsme změřili vodu z reverzní osmózy. Kvalita je srovnatelná s čistou přírodní vodou.

Pro zvídané: jak funguje osmóza / reverzní osmóza?

Abychom pochopili, jak funguje reverzní osmóza, musíme nejprve pochopit princip samotné osmózy.

Osmóza je přírodní proces, během kterého se uplatňuje difuze a vyrovnávání koncentrace kapalin.

Rozvedu na obrázku z wikipedie, kde je kapalina v nádobě tvaru “u”.

Dole je přerušovanou čarou umístěna membrána a ve vodě jsou molekuly (třeba) soli (červené tečky).

Pojďme ale ještě kousek před tento stav: představme si, že koncentrace soli v kapalině je stejná a v “u” není žádná membrána. Hladiny jsou vyrovnané, stejně tak koncentrace rozpuštěných látek.

Nyní vložíme polopropustnou membránu. Nic se neděje, protože koncentrace soli je pořád stejná.

Ovšem ve chvíli, kdy do levé části nádoby nasypeme lžičku soli, odstartujeme fascinující proces: voda začne procházet přes membránu do levé části (tam, kam jsme nasypali sůl) a začne tak naše úsilí mařit - tedy začne vyrovnávat koncentraci soli v obou částech. Začne ředit roztok tam, kam jsme nasypali sůl.

Příklady z přírody nebo fungování lidského těla? Těch je v následujícím videu spousta. Já se díky videu konečně dovzdělal, proč že nemohou mořské ryby žít ve sladkovodních vodách a obráceně.

Dle Jonatana trvalo nainstalovat reverzní osmózu 2 hodiny a stálo ho to cca 150 EUR. Krátký článek na tohle téma má u sebe na blogu.

Zajímavost: filtrace dešťové vody za Guančů

V minulosti se na Kanárských ostrovech používala na filtraci vody tzn. Pila, lávový kámen, který je hodně porézní. Doprostřed kamene se vyhloubila díra, do které se nalila dešťová voda a ta pak skrz kámen prosakovala. Prosáklá voda se následně zachytávala do nádoby umístěné pod kamenem. Jednoduché a účinné.

Tohle zařízení lze stále spatřit v některých domácnostech a mají ho například i v hippie komunitě Camino Art, kde ho používají. Dá se tam také spát v jeskyni, kde dříve žili Guančové, původní obyvatelé Kanárských ostrovů.

Závěr

Než začneš nakupovat filtrační konvice a podobné "vychytávky", můžeš zvážit, zda si nepořídit (nebo půjčit - stačí se zeptat tvé sítě na FB) elektronický tester kvality vody.

Filtrační konvice a binchotanová tyčinka nemají z hlediska filtrace vody prakticky význam. Filtrační konvice sice nepatrně zlepší chuť, ale to zvládne i pár kapek octa, přidané bylinky (třeba máta) nebo citrusy.

Králem filtrace je reverzní osmóza.

Děkuji Jonatanovi za zapůjčení testeru a možnost změřit si kvalitu vody v jím provozovaném Colivingu!

Reference

[1] - web iagua

[2] - web automatizace

Samozřejmě jsem si s sebou přivezl své eko návyky. Dál ťapkám po cestě k nule i když místy se tady teda slušně motám.

Napadlo mě, že by tohle čtení pro tebe mohlo být, mlsoune/mlsounko, přínosné, obzvláště, budeš-li tu trávit více měsíců. Čeká nás (odkaz tě dostane přímo na nadpis dané kapitoly) bazarové nakupování, bioodpad, voda, bezobalové nakupování, tržnice, doprava, eko komunita a samozřejmě spousta “trápení” do života bez odpadu zapálené jedince.

Z druhé ruky

Po příjezdu do Las Palmas můžeš začít zjišťovat, co vše ti chybí (třeba lampička na čtení, že? Nebo brýle na plavání?). Tady tvé zero waste snahy mohou začít: po městě je spousta bazarů. Pokud se však nechceš chodit prohrabávat, existují i internetové bazary. Samozřejmě FB Marketplace, ale místní používají hodně wallapop (funguje i v kontinentálním Španělsku).

Dobře také funguje Slack skupina Live It Up pro digitální nomády, kde je jeden kanál věnován právě nabídce/poptávce věcí.

Knihy

Ve vesničkách jsem viděl i knihobudky, jak je známe od nás - ty samozřejmě schraňovaly jen knihy ve španělštině.

V Las Palmas jsem je neviděl, nicméně je zde jedno takové honosné místo (pravděpodobně víc) v obchoďáku El Muelle, kousek od Santa Catalina, kde se dají knihy odkládat a zase brát. Když se vejde vchodem od hlavní silnice, pak je to asi po 50 m chůze po pravé straně. Naproti je chodba k záchodům, ve které je dokonce Bitcoinmat.

Asi 3/4 regálů tvoří knihhy ve španělštině, zbylé další jazyky. Nejvíce angličtina, francouzština, němčina. Dá se ovšem najít i pár knížek v češtině.

Další možností je Re-Read. Knížky se zde prodávají za fixní cenu 4 EUR (při nákupu jedné), 6 EUR (za dvě) a 12 EUR (za čtyři). To je spíš španělština.

Ve všech případech však bacha na plísně. O knižních plísních už jsem jednou psal - je tam i obrázek. Tady je to vyloženě plísňová přehlídka.

Bioodpad v Las Palmas

V únorovém kurátorském newsletteru (“trocha majolky a bude to žůžo”) jsem svízelnou situaci s tříděním bioodpadu už popisoval. Přihlas se k mlsnému zpravodaji, takový souhrn (nejen) eko novinek na jednom místě jen tak nenajdeš. Odhlásit se můžeš kdykoliv.

Ze života v Las Palmas: třídění bioodpadu tady nefunguje (ve městě velikosti Brna nejsou prakticky kontejnery na bio odpad). Našel jsem si však cestičku: bioodpadem láduju mrazák a pak buď jednou za týden jedu do místního komunitního místa nebo tu zmraženou kostku vyhazujeme u pláže do jediných kontejnerů na bio široko daleko. Pokud jedu do komunitního centra, půjčuju si sdílené kolo (fungují skvěle - za tři éčka na měsíc můžu drandit půl hoďku zdarma, což bohatě stačí) a pak spěchám s mrazivou tající kostkou v batohu městem. Naštěstí se tu červené moc z pozice chodců a cyklistů neřeší. To je ale velmi praktické: lidi přejdou, když je volno, a auta nemusí stavět na semaforech.

Jediné kontejnery na bioodpad, co jsem v Las Palmas našel

Co znamená, že kontejnery na bioodpad po městě “prakticky nejsou”? Jediné, které jsem našel jsou na promenádě u pláže. Většinou jsou mezi kontejnery na papír a plast. Ne však na všech stanovištích. Ale jsou třeba na úrovni Auditoria a pak jich je hodně od Reina Isabel dál k Isletě.

Jediné(?) místo, kde se v Las Palmas dají koupit kompostovatelné sáčky

Pokud bys hledal(a) kompostovatelné pytle na bio odpad, dal jsem si tu práci a hledal celé jedno odpoledne. Vymetl jsem eko prodejny, menší obchůdky, markety, nic. Nakonec jsem je našel až v Mercadoně - nevím, zda je mají ve všech, ale v téhle ano.

Voda a zero waste v Las Palmas - těžší písemka

To je na samostatný článek. Ve stručnosti: v Las Palmas je kolem 80 % vody z odsolovacích zařízení. Voda není nijak závadná, jen je silně chlorovaná. Kombinace filtrační konvice a binchotanové tyčinky funguje na chuť a možná nějaké ty minerály, ale ideál to není. No, ještě tohle téma řeším.

edit 3. dubna 2024: Na téma kvality vody a její filtrace jsem sepsal článek, ze kterého vyplývá, že filtrační konvice jsou spíš placebo.

Samozřejmě jdou kupovat osmi litrové barely vody v supermarketu, ale to pro mě není ta správná cesta. Také existuje dovážková služba, kdy řidič ráno rozváží basičky se skleněnými lahvemi a vybírá zpět ty prázdné. Tenhle servis dělá například Aqua Firgas a Aqua Teror.

Zero waste nakupování v Las Palmas

Bezobalové nakupování není na Gran Canarii tak rozšířené jako v kontinentálním Španělsku. Více než bezobalové obchody zde fungují obchody na váhu, které mají většinou bio či lokální sortiment (nebo i obojí).

I tak mi dává smysl tyhle malé podniky podporovat. Dneska to možná nedělají ideálně, ale pokud nebudou v zisku, těžko to někdy budou dělat lépe. A bio (organico) se samozřejmě cení.

Eko obchody, kam chodím pravidelně

La Trastienda Biomarket

Hned naproti je skvělé coworking café. Dají se tedy spojit cesty. Sortiment je základní, ale mají i dost drogerie.

Tienda Ecoisleta

Malý milý obchod, můj nejoblíbenější. Ani tady není sortiment až tak široký. Nakoupíš zde ale vločky, oříšky, semínka, zeleninu, tofu, sýry a dále již balené věci (ale bio). Uslyšíš zde autentickou kanárskou Španělštinu. Majitelka Rita se s tím fakt nemazlí. 😀 Její manžel Johnatan je hybatelem místních eko aktivit a komunitních akcí. O Ecoisletě bude ještě řeč.

Další eko obchůdky

Ecogranel

Je přímo na tržnici ve starém městě (Mercado de Vegueta). Sortiment ale není moc veliký a je to tam z Las Canteras docela štreka.

Las Ovejas Verdes

To je takové mé černé svědomí. Zatím jsem se nevyhecoval se tam zajít podívat a nakoupit. Dle fotek přitom vypadá sortimentem nejnadupaněji. Zelený ovce (jak zní překlad) jsou totiž už dost z ruky (čtvrť Siete Palmas) a navíc v kopci, takže už tam nejsou stanice mechanických sdílených kol (o těch pozdějí). Pěšky hodina, městkou asi půl, na kole podobně, ale nevede tam žádná příjemná cesta.

Tržnice v Las Palmas

Španělé si tržnice nenechali vzít a to samé platí pro Kanářany. V Las Palmas je samozřejmě více tržnic, prakticky každá větší čtvrť má svoji. Navštívil jsem tři: Mercado Central (největší), Mercado de Vegueta a Mercado del Puerto. Mercado Vegueta je dost přizpůsoben pro turisty. Mercado del Puerto mi přijde docela malý. Nejraději mám Mercado Central a ten mám také nejblíž.

Největší tržnice - Mercado Central - je úchvatné místo plné života. Dají se zde kupovat kilové jogurty z kozího mléka ve vratném skle (záloha 0,3 EUR), luštěniny u pána, který je nabírá rovnou z pytle, kvasové “chleby”, vejce z volného chovu, VÝBORNÉ sýry, bylinky, zelenina a ovoce, a masožravci tady nakoupí i maso a čerstvé ryby.

Ještě pozor u těch vajec: označení granja znamená sice “farma”, ale naše představa se od té kanárské liší. Jsou to vejce kategorie 3 . Tedy klecovka. 1 - tedy slepice chované na vzduchu - se však dají také pořídit. Paní stačí říct huevos cameros. S paní je možné pořád dokola točit proložky. Každé vejce vezme do ruky, zkoukne, zda nemá někde trhlinky a naplní ti proložku. 🙂

Tipy na místní mňaminy

Na kanárech není moc typické kravské mléko, takže většina mléčných výrobků je z mléka ovčího a kozího. Pro mě pecka.

Kanárské banány: jsou menší, ale chuťově super. Pokud je kupuješ po jednom, jsou cca o euro na kilo levnější - většina lidí raději čapne celý trs a jde s ním na váhu.

Samozřejmě tady jsou kupovat typické kanárské produkty jako gofio (pražená kukuřice, která se pak mele), mojo (zeleninová omáčka, mnoho variant, podávaná často s papas arrugadas), nebo třeba almogrote (vyzrálý namletý sýr s kořením a ještě něčím).

Tady je (úplně komplexní :D) plánek tržnice s označením mých oblíbených prodejců a produktů, které jsem zmiňoval.

Pozor: Tržnice Mercado Central je otevřena od 8:00 do 14:00 od pondělí do soboty.

Kuriozitka

V největší tržnici v Las Palmas - Mercado Central - také můžeš viděl pro mně bizarní úkaz: hned za tržnicí je Mercadona (supermarket). Pokud do něj někdo chce, musí projít nejprve tržnicí. Hold místní trhy nepoloží ani supermarket za zády.

Tržnice je místními tak oblíbená, že v době kolem 12. hodny uličkami mezi prodejci nedá ani moc procházet.

Doprava

Guagua - Global

Autobus se ve španělštině normálně řekne bus. Ne však v té kanárské. Tady je to guagua, stejně jako třeba na Kubě. Ostatně místní španělština mi té kubánské v lecčems přijde podobná. Guaguas jezdí velmi četně a prakticky všude - i do nejvyšších míst v horách.

Pro hledání spojení se tady nevyplatí sázet na Google Mapy - kecají a to dost. Na plánování výletů je super aplikace místního dopravce Global. Appka má své mušky (někdy se rozhodne, že se bude neustále sama vracet na úvodní obrazovku), ale na plánování spojů je docela fajn.

V guagua se dá platit hotovostí (bude nějaké omezení na vracení), kartou, nebo si můžeš zařídit místní kartičku, kdy při dobíjení kreditu dostáváš kredity navíc. Při dobití za 50 EUR tak dostaneš 20 % dobíjené částky navíc, při dobíjení nad 100 EUR dostaneš navíc 40 % dobíjené částky.

Sitycleta

Na tu nedám dopustit. Nainstaluj si aplikaci MOXSI, vyplň pár údajů, zadej údaje o kartě a můžeš jezdit. Navíc si můžeš předplatit měsíční půjčování za 3,3 EUR, což tě opravňuje k drandění po městě do půl hodiny zdarma. Za tu dobu se dá (a to ještě s rezervou) přejet z centra do starého města nebo na stanici guaguas do San Telma.

Zase: nefunguje na 100 %, občas se zasekne zámek a musí se volat na podporu (jestli umí anglicky netuším), která umí problémy s půjčením/vrácením na dálku vyřešit. Stává se to tak při každé 10. jízdě. 😀

Síť míst na půjčení je v centru dobrá, ale jakmile začnou kopce, prudce mizí. 😀

Ve stejné aplikaci jsou půjčovat i elektrokola a elektro koloběžky.

A pozor: aplikace ti nepovolí si půjčit kolo mezi 23. - 6. hodinou!

Eko komunita Ecoisleta

Komunita kolem Ecoislety je boží. Ecoisleta je eko coliwing, blog nadupaný informacemi, místo setkávání a také již zmíněný obchod. Srdcem komunity jsou Jonatan a Rita, rodilí “Isleťané” (obyvatelé poloostrova La Isleta, nejsevernější část Las Palmas a celého ostrova). Jejich rodiny na Isletě prý žijí už 200 let.

Konají se zde pravidelná setkání u jídla a pití a diskutuje se o všem možném. Chodí sem velmi pestrá směska zajímavých lidí.

Chybí mi v článku něco? Chceš se na něco zeptat? Napiš mi.

---

---

Akční tipy ke klíčení semínek

Pro začátek nemusíš hned kupoval klíčící misky nebo sklenice. Vyzkoušej si klíčení s tím, co máš doma. Pokud ti klíčení bude vyhovovat, a já věřím, že bude, můžeš se po nějakých těch kupovaných "fancy" klíčících sklenicích podívat.

Rozlišuji tři druhy semen na klíčení:

1️⃣ Semena, která jdou klíčit ve sklenicích od začátku do konce. Jde o zmíněné mungo, slunečnici, nebo třeba čočku (fazole, kromě munga, se neklíčí, protože obsahují nějaké látky, které jsou pro člověka těžce stravitelné).

2️⃣ Drobnější semínka, která nejprve nechám ve sklenicích vyklíčit a pak je přendávám do klíčících mís. Třeba zmíněná vojtěška nebo brokolice.

3️⃣ Drobnější semínka, která se nemáčí hodiny, ale jen pár minut. Už od začátku jsou semínka v klíčící misce. Takováto semínka mi přijdou zbytečně náročná a většinou mi „zasmrádnou“. Zkusím je čas od času, ale vždy se utvrdím, že nejsou pro mě.
Patří sem chia semínka, nebo třeba rukola. A každé další, které má v návodu na klíčení psáno máčet 15 minut. Kolem semínka se totiž vytvoří gel a při proplachování gel vodu moc nechce pustit, takže voda neodtéká a později to celé zatuchne.

Semínka jsou super od Sonnentoru, protože jsou bio a jsou balené v papírové krabičce. Semínka jsou pak balena v celulózové fólii, kterou můžeš hodit do kompostéru (lepší je ji rozstříhat na malé kousky, které rychleji degradují).

Příběh z e-mailového kurzu domácnost bez odpadu

Pozvání na večeři 🥗

Vzrušením nemohl usnout. Myšlenkami se neustále vracel k uplynulému večeru. Probíhal dobře. Až překvapivě dobře.

S Martou, prodavačkou z papírnictví, se dost nasmáli. Marta se hodně zajímala o Karlovy snahy kolem snižování odpadu, kam se tak nějak přirozeně stočila řeč od výroby domácích parfémů a nakupování v bezobalovém obchodě.

Nakonec ji pozval k sobě domů na večeři, aby jí mohl ukázat svůj domácí kompostér, o který se živě zajímala. Přijala.

Vajíčka nestačí 🥚

Do té doby zbývala drobnost: naučit se vařit. Karlova specializace se mu zdála pro oficiální večeři, nikoliv přízemní zahánění hladu, jako příliš vymezená. Uměl vajíčka. Na desítky způsobů. V nich se cítil silně. Jenže, jak si dobře uvědomoval, sebelepší vajíčka jsou na oslnění opačného pohlaví přece jen trochu málo.

Objevování klíčení 🌱

Ráno po příchodu do práce najel na stránky své oblíbené blogerky a nechal se inspirovat pár recepty. Hotové pokrmy autorka často zdobila svěže zelenými kousky, klíčky, jak se Karel posléze dozvěděl a našel také odkaz na článek, kde blogerka psala o jejich přípravě.

Ukázalo se, že nešlo o žádnou vědu. Stačilo mít chuť začít, což Karel měl. Jak se dočetl, mungo, jakožto nejjednodušší semeno na klíčení, vyklíčilo do chutné podoby již za dva dny.

„To se hodí,“ do setkání s Martou mám dva týdny. To vypadá jako dost času,“ usmál se a udělal si několik poznámek. Rozhodl se, že začne právě s mungem, slunečnicovými semínky a vojtěškou.

Cestou se stavil do bezobalového obchodu, kde sehnal bio mungo a slunečnicová semínka. Šel po bio semínkách, jak se dočetl, bio semínka jsou na klíčení vhodnější, protože se konzumují syrová. Vojtěšku bez obalu ale nesehnal.

„To bych prodávala rok,“ mávla rukou prodavačka, když se jí Karel ptal, zda by o semínka vojtěšky nechtěla rozšířit sortiment.

„Kupte si to od Sonnentoru, ti mají i kompostovatelné obaly,“ doporučila mu.

„Jak jako kompostovatelné?“ nechápal Karel.

„Z celulózy. Na první pohled jsou k nerozeznání od plastu, ale na rozdíl od plastu se celulózová fólie v kompostéru rozloží. A papírovou krabičku hodíte do papíru.“

„To zní dobře!“ loučil se Karel a bez velkého přemýšlení vyrazil do místní zdravé výživy, jak mu obsluha bezobalu také poradila.

Tak vojtěška nebo alfalfa? 🤔 

Vojtešku na první dobrou nenašel, rovnou se tedy zeptal obsluhy.

„Tady,“ podávala mu balíček vzápětí malá jemně působící plavovláska s dlouhými řasami. Když zamrkala, mouchy v náhlém nečekaném poryvu narážely do regálů.

„Tady je ale napsané alfalfa,“ svraštil Karel čelo zmateně.

„Však jo. Alfalfa je vojtěška,“ usmála se na něho a Karlovi na moment přišlo, že se za tím houštím protočily panenky. Ale třeba se mu to jenom zdálo.

Raději se už dál nevyptával, ale cestou domů si obdrženou informaci ještě prověřil. Přeci jen už nebyl pod vlivem řasami zastřeného pohledu prodavačky a potřeba jasnosti se tak dokázala prodrat na povrch a vyprovokovala ho k akci. Po pár ťuknutích na displej telefonu už musel uznale pokývat hlavou. Slečna ze zdravé výživy skutečně zůstala vzdálena nekalých obchodnických praktik.

„Možná že fakt protočil očima?“ bloumal po zbytek cesty domů.

Klíčící nádoby 🫙

Po zabouchnutí vchodových dveří čekala Karla výzva – musel najít způsob, jak bude klíčit bez speciálně pro tyto účely vyrobené misky nebo sklenice.

Nakonec se řešení ukázalo jako celkem přímočaré. Vzal tři zavařovačky od medu, dno první sklenice zasypal mungem, stejně naložil s vojtěškou a semínky slunečnice u zbylých dvou sklenic. Pak sklenice naplnil vodou.

Nechal semínka, aby se nerušeně cachtaly, a jejich kratochvíli ukončil až večer, kdy na sklenice položil bavlněné plátýnko, které upevnil pomocí gumiček. Gumičky si dříve schovával s koupenými svazky ředkviček. Správně tušil, že je jednou jako když najde.

Přes plátýnko zcedil odstátou vodu a semínka, nyní už značně zvětšená, ještě jednou propláchl studenou.

U slunečnicových semínek blogerka nabádala k propláchnutí alespoň třikrát denně, jinak se prý zkazí. U munga a vojtěšky prý stačilo proplachovat ráno a večer.

Slunečnice nad pivo 🍺

„Karle, co dneska pivko?“ ozval se na konci pracovní doby kolega.

„Týjo, Pavle, sorry, dneska nemůžu. Potřebuju po práci hned domů.“

„Proč jako?“

„To je jedno,“ odbyl ho Karel a pobavil se myšlenkou, že by Pavlovi vykládal o klíčení a důležitosti proplachování semínek slunečnice alespoň třikrát denně.

„Tak příště, no,“ loučil se zhrzený spolupracovník.

První "ocásky" 🥳

Karel se ten den těšil na příchod z práce jako malý kluk na nějakou tu neplechu. Ještě ráno, než odešel do zaměstnání, si všiml, že mungu vyrostly jakési bílé ocásky, které mu připadaly jako prořídlé culíky postarších big beaťáků. Slunečnici se jen zvýraznily tvary, jinak si své půvaby úzkostlivě střežila. Vojtěška Karlovi připomínala malé pulce, jak drobné šlahounky odhodlaně opouštěla semínka, aby se vydávaly na průzkum do tajemného neprobádaného neznáma. Ostatně dřímaly v temnotě až příliš dlouho, než aby si takovou šanci nechala vzít.

Nicméně po příchodu domů Karla zklamala právě vojtěška. Neudělala žádný velký pokrok. Zato semínko slunečnice se rozpůlilo a co původně považoval za šlahouny, se nyní vyjevilo jako děložní lístky.

„To chutná jak hrášek!“ shledal překvapeně u ochutnávání munga. Večer už se mungo dalo jíst a šmakovalo mu ještě víc. Slunečnice se dala jíst až druhý den odpoledne.

To vojtěška si dávala na čas. Po dvou dnech, když už se do sebe klíčky zaklesly a vytvořily tak jakousi kompaktní chlupatou kouli, k ní Karel obnovil sympatie. Přendal ji s patřičným respektem do většího cedníku, jehož dno opatřil bavlněným plátýnkem. Plátýnko ještě předtím vystřihl do kruhového tvaru cedníku, takže do něj dobře pasovalo. Tkaninu udržoval vlhkou a s nadšením pozoroval, jak se vojtěška s přibývajícími dny mění na přírodní koberec, natahující se za Sluncem. V tu dobu si pár kousků uždibl a nadskočil překvapením nad šťavnatostí a svěží křupavostí výhonků.

„Tak to bychom měli. Teď už se jen naučit vařit,“ zamnul si rukama spokojeně.

---

---

Šest lidských potřeb, které můžou za “všechno”

Lidské potřeby, to je něco, čím lze zdůvodnit hodně lidského chování. Jaké ty potřeby ale jsou? Je to potřeba:

1. Jistoty: vyhýbání se bolesti, hledání komfortu.
2. Nejistoty/rozmanitosti: potřeba neznámého, změny, nových podnětů, překvapení.
3. Významu: pocit jedinečnosti, důležitosti, výjimečnosti, potřebnosti.
4. Spojení/lásky: silný pocit blízkosti nebo spojení s někým nebo něčím.
5. Růstu: rozšíření schopností, možností nebo porozumění.
6. Přispívání: smysl pro službu, zaměření na pomoc, dávání a podpora druhým.

Tyhle potřeby jsem si nevycucal jen tak z prstu. Kdepak, přišel s nimi Tony Robbins, kouč. Krásně o nich mluví ve třicetiminutovém videu. Pro zájemce. V kostce popíšu.

Případně v textové formě má tento článek Tony Robbins (anglicky - níže s obrázkem), nebo třeba Věra Nekvindová, terapeutka, která mi, franklovskou hantýrkou, ve své době pomohla odpovědět životu.

Na smysl života se nesmíme ptát, neboť jsme to my sami, kdo je tázán. My jsme ti, kdo mají odpovědět na otázky, které nám klade život. A tyto životní otázky můžeme zodpovědět jen tím, že odpovídáme za své vezdejší bytí.

Emil Frankl, z knihy "Co v mých knihách není". O knize jsem nedávno psal ve článku Tipy na knihy: top 9 knih “přelouskaných” za rok 2023.

A jak na životní otázky odpovídáme? Náplňováním našich dominantních potřeb a rozvíjením našich vrozených talentů. Věřím, že vše už máme. 🙂 A co že jsou to ty dominantní potřeby?

Mix lidských potřeb

Lidské potřeby v sobě máme všichni “tak nějak” namíchané. Dvě z nich jsou ale dominantní a právě ty bychom si měli v každodenním životě naplňovat.

Aby lidská rozmanitost dosáhla ještě větší šíře, pro každého z nás každá potřeba znamená něco jiného. Jak říká ve videu Tony Robbins: “Pro někoho je jistota mít milióny na účtě, pro jiného víra v Boha” (přitom ty miliony na účte nejsou myšleny negativně).

Jak se projevuje neznalost našich potřeb?

Jednoduše se tak nějak v životě plácáme. Jeden den se máme super (protože jsme si uspokojovali naše potřeby), druhý a třetí den je nám na nic (tady jsme se zanedbávali). Zanedbáváme-li naše potřeby dlouhodobě, přichází jakýsi chronický stav, kdy člověk cítí jakousi prázdnotu, nenaplnění, absenci smyslu.

Jde to cítit přímo fyzicky. Nejčastěji se toho pocitu zbavujeme tak, že si dáme skleničku. Nebo se zrušíme dlouhým během, v posilovně, nebo si koupíme další kus něčeho nezbytného do domácnosti nebo na sebe. Roztáčíme spirálu pořizování, ať věcí ( kolem kterých vzniká kupa odpadu a spotřebovávají se přírodní zdroje, které jsou nakonec samy bez užitku přeměněny v odpad), nebo zážitků, kterých chceme stále víc, stále méně všedních.

Lidské potřeby a jejich nenaplnění: příklady

Jak už víme, za “zalepováním se” stojí jedna (nebo obě) z neuspokojených primárních potřeb.

Jistota a nejistota

Pokud je naší hlavní potřebou jistota, asi nebudeme dobří investoři, pravděpodobně ani cestovatelé.

Pokud máme dominantní potřebu nejistoty, nebude nám dobře v rutinním zaměstnání (účtárna, pásová výroba, ...).

Jedinci s dominantní jistotou například nemění zaměstnání a to přesto, že je ubíjí (ale v jejich očích je jisté). Proto také spousta kamarádů, známých, kolegů nebo dokonce rodinných příslušníků, naše plány na změnu tak úplně nepodpoří (i když tady se mi to teď míchá ještě se strachem z odlišnosti a tedy "zapuzení od smečky", což dříve znamenalo přinejmenším ohrožení na životě). Zůstali by ve své nespokojenosti najednou sami, otřásli bychom jejich jistotou, že "tak to má přece každý". V životě je však jen jedna jistota: smrt.

Co by se stalo, kdybychom vymýtili nejistotu? Tony Robbins udává krásný příklad (volná citoška): “Chcete překvapení, ale ve skutečnosti chcete jen ta pozitivní. Negativním říkáte problém. Představte si život bez překvapení (ať pozitivního nebo negativního). Prostě byste měli každé ráno na stole papír, kde by bylo napsaný, co se vám ten den stane. Jaké by to pro vás bylo? Co byste cítili?”

Význam

Pokud máme třeba nenaplněnou potřebu významu, máme dvě možnosti:

• Můžeme makat na projektu, jít s kůží na trh a pak se těšit ze sklizně sladkého ovoce.
• Můžeme shazovat snahy lidí (kopat kolem sebe), kteří něco dělají. To je mnohem snažší a rychlejší. Proto tu máme hatery nebo dokonce násilí: když někoho sejmu, mám slušnou pravděpodobnost, že se objevím večer ve zprávách. A to už je významný. Nebo ne?

Spojení a přispívání

Pokud máme dominantní potřeby spojení a přispívání, můžeme být skvělými zdravotními sestrami/bratry, nebo jinými pečujícími profesemi. Není těžké hádat, že jako účetní s těmito potřebami kvést nebudeme.

Růst

Já mám třeba dominantní potřebu růstu. Často je mi výzvou, že bych chtěl mít všechno hned, jsem schopný se kousnout a makat aby se tak stalo. Zapomínám pak na to, že moc tlačím a cestu si náhle neužívám. Tím se ale připravuju o to hlavní - radost z cesty, radost z růstu. Je to jako chtít mít napsanou knihu, bez vlastního psaní.

Za vším hledej lidské potřeby

Pojďme si to shrnout. Lidské potřeby jsou hnacím motorem našeho chování. Pochopíme-li svoje potřeby, pochopíme mnohé. Budeme mnohem méně manipulovatelní marketingem, protože dokážeme odlišit naše potřeby od tužeb.

Lidské potřeby nejsou cíle nebo touhy. Cíle nebo touhy má každý člověk jiné. Ale lidské potřeby, ty jsou stejné napříč kulturami.

Přerámujme tedy hlášku: Nejdřív práce a pak zábava na: Nejdřív uspokojování svých dominantních potřeb, pak to ostatní. Dlouhodobě, ideálně každý den. A s prací se to přece nevylučuje. Proč dávat čas něčemu, co nás dusí? Práce by nám měla pomáhat kvést (uspokojovat naše primární potřeby). Ať už je pro nás práce zaměstnání, podnikání nebo, volná noha.

Poznámka: kromě těchto 6 dominantních lidských potřeb je asi stovka dalších, které tvoří menší každodenní střípky do mozaiky života. Jejich seznam je tady. Dá se s výhodou použít pro chvíle, kdy nemůžeme přijít na potřebu, která je nenaplněna. Tady je seznam příjemných a nepříjemných pocitů. Těmi doporučuji začít. Když umíme pojmenovat, co cítíme, lépe se nám hledá nenaplněná potřeba.

S naplňováním svých potřeb budeme prospívat, což je klíčem k lepším vztahům (k sobě i ostatním). Včetně vztahu k přírodě. K úctě k něčemu, co nás mnohonásobně převyšuje, co stěží sotva známe a sotva kdy poznáme v plné šíři. Kráčejme s pokorou.

To pokorné kráčení mě připomnělo mou oblíbenou báseň již od dob střední. Přijde mi, že se sem tak nějak hodí. 🙂

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy.
za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Jarda Vrchlický

---

---

Kdo je vlastně Satiš Kumár?

Pár slov k samotnému autorovi. Tahle odbočka rozhodně stojí za to.

Satiš Kumár je vizionář a ekologický aktivista původem z Indie. V devíti letech se stal džinistickým mnichem, v osmnácti si uvědomil, že izolace od světa není jeho cesta a inspiroval se gándhiovským přístupem ke světu. Pár let na to vyrazil na mírový pochod. Z Indie, přes Rusko, Francii, Anglii a Ameriku. Bez peněz. Tahle světová čtyřka ve své době vlastnila jaderné zbraně a právě proto se do nich Satiš vypravil. Dokonce se sešel i s představiteli států - tedy, většinou jejich pohůnky.

Satiš Kumár byl redaktorem britského ekologického časopisu Resurgence a je zakladatelem Schumacher College, kde rozvíjejí lidské talenty. Kromě Krásy jednoduchosti napsal spousty dalších knih. Určitě si na ně brousím zub.

Více se o Satiši Kumárovi můžeš dočíst na blogu vydavatelství Alferia, kde kniha v ČR vyšla, kde je také mnohem víc citátů. Shodou okolností jsem si teď všiml, že jeden jsme si dokonce vybrali stejný. 🙂

Krása jednoduchosti

Knížka je naleštěným drahokamem všeho, co jsem na téma ekologie, přírody, ale i osobního rozvoje a spirituality vůbec přečetl. Knížka samozřejmě klade důraz na jednoduchost a to v širším smyslu.

Jednoduchost by nám v životě měla být jakýmsi kompasem, který by nám měl pomáhat v rozhodování na křižovatkách života.

Jedna citace:

“Když vedu jednoduchý život, vyzdvihuji vnitřní hodnotu tvorby a upouštím od lpění na výsledcích, závěrech, úspěších a výkonech. Prostřednictvím umění a řemesel dokážu naplnit své potřeby, a přitom se nestát obětí vlastní chamtivosti. Když přijmu roli tvůrce, stvořitele a výrobce, otevírám se radosti, uspokojení a požitku.”

Tvoření

Jak je z citace cítit, Satiš klade obrovský důraz na tvoření. Tvoření v širším smyslu, které do svého života může dostat každý: může jít o vaření, kutění v garáží, vybarvování si mandal, nebo třeba háčkování. Jde o to dělat něco, co nás duševně vyživuje, kde máme vášeň, kdy upadáme do stavů přechodné hluchoty a kdy hodiny plynou jako minuty.

Návrat k sobě

S jednoduchostí se tedy začínáme více zabývat tím, co nám jde a co nás baví. Snažíme se takových činností dělat v životě víc, snažíme se tím “vyživovat”. Upřednostňováním činností, které nás vyživují, se znovu napojujeme na sebe. Jsme ve spojení se svým nitrem.

V takových chvílích mohou přiházet zajímavé myšlenky, ale třeba i život měnící uvědomění: chci takových chvil víc! Pravděpodobně přijdou otázky: kde je ale vzít? A jsme u jádra pudla.

Co nám zesložiťuje život? Proč? Můžeme to ovlivnit? Když já ale nemůžu to a to… moment! Ještě jednou, proč nemůžu? Kdo mi to zakazuje? Aha!

Krása jednoduchosti v životě

Jedním z velkých zjednodušení v životě je, ačkoliv se to na začátku třeba vůbec nezdá, ekologie. Nejlepší začátek je v kuchyni, protože tam to kromě vlivů na prostředí začíná mít vliv i na naše zdraví, naši energii a na náš čas.

Například s nákupem v bezobalových obchodech začneme kupovat jen to, pro co jsme si přišli. Třeba začneme nakupovat i sezóně. Tím se přesuneme od vaření podle receptů, kdy musíme pracně shánět ingredience a přemýšlet o tom, co budeme vařit, k vaření dle toho, co doma je.

Vařením ze základních surovin a sezónní zeleniny se nám život zjednoduší a obohatí: sníží se množství možností, rozvine se naše kreativita jak pořízenou sezónní zeleninu zpracovat.

V létě je zeleniny nadbytek, která se dá třeba fermentovat a pak spotřebovávat v zimě, když je jí nedostatek. Divoká fermentace je tu s námi tisíce let, lednička století? A už se to projevuje - dle dílu Declutering the Gut (od The Minimalists) - mají obyvatelé západní civilizace o 70 % méně bakterií ve střevním mikrobiomu než obyvatelé Afriky (samozřejmě za to nemůže jen zapomenutí fermentace, já osobně ji však považuju za jeden z větších střepů do mozaiky).

V zimě jde třeba i klíčit. Kuchyň tak může být i uprostřed zimy nádherně zelená, jako kdyby bylo zrovna jaro. Klíčky jsou v zimě velmi dostupná varianta bio zeleniny.

Přijde zpomalení, přijde radost z přípravy výživného jídla. Přijde radost z vlastních dovedností, z chutí, které si člověk doma dokáže připravit. Vaření najednou není povinnost, je to uspokojující činnost, je to radost, je to tvoření. A tvoření, jak už jsme se dočetli výše, je kořením a motorem života.

Takže vaření (nebo zpracovávání potravin obecně) je jen jeden z příkladů toho, jak si lze život zjednodušit a současně obohatit.

Okouzlení ve zpomalení

Takové zjednoušení vede jednoznačně ke zpomalení a zpomalení vede k úžasu. Začínáme si více všímat věcí kolem sebe: mechů ve spárách chodníků, zvláštní struktury listů, ptačího zpěvu, nebo třeba soch ve vyšších patrech domů, kolem kterých chodíme roky a nenapadlo nás pozvednout pohled.

Především ale začínáme žasnout nad přírodou: jak to, že při zalití semínka vodou začne klíčit? Jak ví, kdy vyrašit, kam napnout list, jak pokračovat vstříc neznámému světu? Vědátoři začnou o šroubovici… dobře, kde vznikla? Kdybychom měli algoritmizovat všechno, co je v semínku "zakleto" do kódu, byla by to pořádná řehole. A stejně by se výsledek genialitě "blbého" semínka nevyrovnal. Násobme to tisíci druhů rostlin...

Úcta k přírodě

Začne přicházet jakási úcta k přírodě a životu kolem nás. To v nás prohlubuje naše ekologické “sklony”, kdy se snažíme o ještě udržitelnější bytí a současně nás přitahuje poznání, jak to v přírodě funguje ještě trochu víc. Úžas se neustále stupňuje, až si člověk začne klást nevyhnutelně otázku: “Tohle přece nemohlo vzniknout náhodou. Kdo tohle sakra vymyslel?”

Přál bych si, aby knihu četlo co nejvíc lidí. Pokud tenhle článek přivede ke knize pár lidí, splnil účel. Děkuju, že čtete blog, já i Belador z toho máme radost. 💚

Článek zakončím jednou delší, o to velkolepější citací Satiše:

“Díky ekogramotnosti pochopíme, že všechno se děje v cyklech, a tudíž je potřeba všechno recyklovat. O žádném odpadu by neměla být řeč! Odpad představuje zločin proti přírodě. Veškerý přírodní materiál, který spadne na zem, se vstřebá do hlíny a promění v zeminu. Na podzim ze stromů opadá listí i plody a opět se stanou půdou, živinami a potravou pro žížaly. Půda zadržuje uhlík. Půda váže, vstřebává a skladuje uhlík, z něhož vyrůstá život. Uhlík zásobuje kořeny, kmen a větve stromu. Pak příroda na jaře chytí novou mízu a znovu vykvete a daruje plody. Díky tomuto koloběhu se listí, které popadá na zem, převtělí do nového listí. Pokud nevěříte v reinkarnaci, nevěříte v přírodní zákony. Listí na stromě každý rok uhyne a na jaře opět vstane z mrtvých. Rok co rok se rodí čerstvé listí. Život je věčný, duše nikdy neumírá. Díky své cykličnosti se příroda neustále obnovuje. Tělo stromu se recykluje, strom se znovuzrodí jako semínko a semínko jako strom. To je zákon přírody. Porozumění tomuto jevu představuje základ ekogramotnosti.”

Satiš Kumár, Krása jednoduchosti

---

---

Nevhodný dárek obtěžkaný sentimentem

Pokud nás chce obdarovaný potěšit, asi nechce, aby nám byl darovaný předmět na obtíž (což při odložení do skříně jistě časem bude). Pokud nás dárce potěšit nechce a chce jen rychle splnit “povinnost”, pak už vůbec není důvod takový dárek uchovávat.

Stejně tak předměty, které držíme kvůli nějakým sentimentálním pocitům. Pryč s tím. Někdo je ještě velmi rád použije.

Kam s knihami?

Motivací pro zbavování se knih může být tenhle úryvek z e-mailového kurzu (ZDARMA) Domácnost bez odpadu, který ti bude po přihlášení chodit každých 14 dní:

Pohledem přeletěl nyní krásně přehlednou knihovnu a vzpomněl si přitom, kolika maminkám s dětmi udělal radost, ve dveřích předávanými pohádkami, s kolika knihami se balil a usmíval se na obsluhu místního papírnictví, kde se nacházela i pobočka zásilkovny. Taky si vzpomněl na radost, jakou měl, když mu přišel e-mail z knihobota, že jeho knihy berou. Knihy zabalil do krabice od kuchyňského mixéru, kolem nich rozmístil zmačkané papíry, krabici uzavřel, zalepil izolepou (papírovou si ještě neobjednal a navíc si nebyl jist, zda by na tak těžkou zásilku stačila) a odnesl té usměvavé prodavačce, která se při předání balíku tehdy teda usmívat přestala a málem při přebírání krabice přepadla na pult.

Kde prodat knihy?

Kde prodat knihy poradí následující vývojový diagram.

Kde se zbavit věcí?

Chceš-li věci prodat:

Chceš-li věci darovat, pak se nabízí nevyhazujto nebo reuse centrum:

Zase drobný úryvek z e-mailového kurzu (ZDARMA) Domácnost bez odpadu.

Karel došel ke krabici a přenesl ji k oknu. Věci rozrovnal a až na sběratelské figurky (které hodlal prodávat zvlášť) z nich dělal „tématické balíčky“. Z plyšáků vytvořil gang, před které umístil pravítko a udělal jim fotku. Podobně vytvořil stánek suvenýrů z letních letovisek, sraz „angličáků“ a spousty dalších lapačů sentimentu a prachu.

Kam s oblečením?

Nemusíš nosit nic, co ti kdo dá. Už žádná trička s límečkem, která se líbila kupujícímu! 🙂 Prodej oblečení není nijak výnosná záležitost (teda toho z druhého ruky 😀), hadrů je všude tolik... Ale cílem by mělo být předat dál.

Takže, kam s oblečením?

• Nabídni známým, nebo přijď na lokální SWAP. Jo, musíš trochu hledat a zajít osobně. Zkust na Google nebo FB hledat “swap oblečení město”.
• FB SWAPové skupiny. Ty docela frčí. Řekneš si, co za věc chceš, ale peníze to nebudou. Tyhle skupiny nejsou prodejní.
• Vintage. Ne že budeš tenhle server používat jako “pračku” na nákupy! Smyslem je zbavovat se věcí, ale ne tak, že si koupíš nový kus a za měsíc se ho “smysluplně” zbavíš. Na odplevelení šatníku, nebo nevhodné ošacení, však proč ne?

A jak řeší oblečení Carlíto z e-mailového kurzu?

Teď byla na řadě vytříděná kupa oblečení. Už dříve si přečetl, že by co nejméně mělo jít do kontejnerů na textil, protože díky tak ohromnému množství textilu není v silách nikoho textil recyklovat. Situaci navíc nepomáhají ani různé materiály tkanin. Aby se tedy nemísily jednotlivé materiály, musel by člověk na lince brát jeden kus po druhém do ruky a hledat informace o složení oblečení na cedulkách. Z toho důvodu se Karel rozhodl co nejvíce ještě slušného oblečení prodat, i kdyby jen za pár korun, něco dát do místního azylového domu a ty nejhorší kousky použít jako hadry pro domácnost.

Kam s jídlem a alkoholem?

Kde se zbavit jídla?

Jednou možností je nabídnout ho kamarádům, nebo ve FB swapových skupinách (příkladem budiž swap pardubice) nebo skupiny typu téhle pražské: Sdílení jídla Praha / Food sharing Prague.

Kde se zbavit alkoholu?

Moc nechápu, proč se tak hojně daruje alkohol…trefit se někomu do v kusu je možný asi jen alkoholikovi. Dobře, v Čechách je pravděpodobnost úspěšného podarování vyšší, ale i tak…

Kdo pije whiskey asi nebude pít vodku a pokud, asi ne Stalinovy slzy, žejo. Stejně tak s rumy: kdo pije karibáky, asi nebude nadšenej z bramborovýho rumu, ať bude mít sebehezčí etiketu. 😀

A podobně s vínem: můžeš dostat sebelepší suchý víno odležený roky v dubovym sudě, ale pokud suchý víno nepiješ… takhle bych mohl pokračovat donekonečna.

Třeba já tvrdej až na výjimky nepiju vůbec. Můžeš mě tak podarovat drahým rumem nebo whiskey, ale stejně to pít nebudu.

Mně se na alkohol osvědčily FB swapové skupiny ("swap pardubice"). Úspěšně jsem tam vyměnil lahve becherovky za víno, ze kterého jsme posléze na večírku s přáteli udělali svařák. 😀

Toť vše. Máš-li nějaký další tip, budu rád za komentář!

---

---

Výčet ze sebe sypu bez nějakého velkého řazení a důležitosti. Něco píšu, jak šlo v čase, něco se mi asociuje do témat.

Odkládám tedy oblečení a tady jsem. Ve své přirozenosti. Jsem vděčný za to, že jsem:

1. vydal video ze spanilé koloběžkovo 🛴 bezobalové jízdy Srdcem bez obalu (a udělal dvě veřejná promítání),
2. přednášel o žití bez odpadu na základní škole, kde jsem měl i 4 workshopy,
3. sepsal eBook o domácí přípravě rostlinného mléka 🥛 a zapracoval všechny připomínky beta čtenářů,
4. eBook umístil na web a udělal všechny ty automatizace kolem prodeje,
5. napsal polovinu dílů e-mailového kurzu (zdarma) Domácnost bez odpadu: cesta Karla Udržitelného,
6. propojil FB s webovkami a začal si hrát se spoustou druhů kampaní na FB (a fakt to funguje! 🤪),
7. konečně přemigroval web z nevyhovujícího hostingu,
8. celý rok první neděli v měsíci posílal, co mě cestou k nule cvrnklo do nosu,
9. založil si živnosťák,
10. nešel na pohřeb dědy a rozloučil se s ním po svém,
11. udělal pro klienty několik webů a spousty jich upravil/odviroval,
12. nejel do Galicie vlakem (zatímco loni do Katalánksa/Baskicka jo), 😀
13. projel kus Galicie vlakem,
14. vyměnil koloběžky, 🛴
15. dojel na koloběžce z Aše na Křemenec (a navštívil cestou 17 bezobalů),
16. vyřešil brašny na koloběžce, takže jsem nemusel jet zase (jako v případě Srdcem bez obalu) s krosnou na zádech,
17. viděl poprvé v životě mloka,
18. konečně sestavil technicky (i akusticky) uspokojivé domácí “nahrávací studio” na načítání knih/nahrávání podcastu,
19. načetl knihu Běsi z temného hvozdu od Petra Jaroňka pro nakladatelství Čti mi! a zapracoval připomínky beta-posluchače,
20. zapracoval poznámky od betačtenářů do svého románu a začal oslovovat nakladatele,
21. nepodělal se z prvních odmítnutí,
22. začal hledat další nakladatelství a další možnosti,
23. účastnil se workshopu na oxidace čajů (vedeného Láska bez obalu, pořádal pražský bezobal Bout) a znalosti začal přetavovat do praxe,
24. účastnil se kurzu podnikání z pláže a znalosti začal přetavovat do praxe,
25. účastnil se kurzu čárkologie (je to poznat? 🤔),
26. překopal totálně svůj web (už samozřejmě uvažuju o další kopanici 😀),
27. přidal možnost konzultací (Zoom call i WhatsApp chat) a tvorby webu na web,
28. stal se strejdou,
29. poznal přítelkyni 💃 bráchy Veroniky (snažím se nepoužt slovo švagr, které se mi prostě nelíbí), v jejíž přítomnosti se cítím dobře ,
30. si splnil sen žít v cizí zemi i po dostudování,
31. uniknul před zimou do jara,
32. šel po deseti letech "samo" bydlení s Veronikou do společného spolubydlení s Francouzem a Italem (neskutečně inspirující 😀),
33. objevil AlicebanD,
34. mohl čerpat energii z nového alba KK Downinga: Sons of the Sentinel, 🤟
35. objevil album Hearts Songs and Mantra od Alexe Atlantise (aspoň vidíš, že stránka o mně nelže - tedy alespoň v bodě, že mě najdeš někde mezi metalem 🎸 a mantrami 🕉️),
36. si koupil ukulele,
37. se naučil pár akordů,
38. se spousty akordů nenaučil (žeru ten pocit, že tenhle akord už je moc a za pár týdnů je z toho rutina),
39. si koupil krásné nové bosoboty (staré už měly díry), 🥾
40. si našel čas na opravu mixéru, depilátoru nebo třeba LED žárovky, 🛠️
41. uznal argumenty Veroniky, že už mě můj 11 let starý notebook limituje,
42. si pořídil repas noťas (starý je teď zabudovaný v “nahrávacím studiu” nebo slouží jako záloha - oba potřebujeme být online),
43. dal prioritu čtení a přečetl tak spousty knížek (včetně beletrie, kterou jsem poslední roky nevnímal jako užitečnou - pěkná ko*otina), 📚
44. přečetl Sílu přírodní fermentace od Sandora Katze,
45. pořádně to doma rozfermentoval (až měla Veronika starost, aby nás to všechno nesežralo),
46. založil kvásek a vzorně se o něj staral,
47. dal kvásek babičce, protože má ráda kyselo a sama si kvásek z nějakého důvodu nezakládá,
48. začal péct žitný chleba z kvásku,
49. přečetl Tanec reality od Alejandra Jodorovského a zažil své první lucidní sny,
50. přečetl Poutníka od Jana Konfršta a měl tak husinu po celém těle,
51. zavedl pravidelná setkávání s přáteli ze střední a že se většina nerušila kvůli mně (sorry guys 😀),
52. se nechal přesvědčit od Veroniky, že mechanický polohovatelný stůl je blbost a koupil elektrický,
53. zasadil několik ovocných stromů s fajn partou lidí,
54. přestal za úplatu spravovat cizí sociální sítě a zase si našel cestu k těm vlastním,
55. v podstatě přestal lézt na soukromé sociální sítě (nahradiy je knížky, newslettery, Discord a Slack),
56. zkoušel 30 dní publikovat každý den jeden YouTube Short - jako pokus dobrý, video mě baví, ale jsem víc psací a pravidelným videím prostě nechci dávat čas,
57. začal používat bezdrátová sluchátka u vaření (jinak jsem stále zastánce drátových) a začal tak poslouchat spousty podcastů,
58. snížil tlak na sebe a na výkon,
59. si vyzvedl klíče od hnědých kontejnerů, které město konečně zpřístupnilo všem,
60. dokázal projít 2300 e-mailů do až 15 let vzdálené minulosti a implementoval metodu inbox zero (taková úleva! 🕺),
61. se do spousty zajímavých newsletterů 📧 přihlásil (nejvíc mě teď baví Rádce pro správce WordPressu),
62. překonal FOMO a ze spousty se odhlásil,
63. si nastavil filtry na newslettery, aby přeskakovaly doručenou poštu → na telefonu mám najednou velmi málo upozornění, takže mi příchozí e-maily neberou pozornost během dne a newslettery čtu, když chci),
64. odpověděl několika svým oblíbeným tvůrcům newsletterů,
65. se donutil konečně přejít od Chromu k Vivaldi,
66. se snad po 20 letech vrátil k látkovým kapesníkům,
67. si zavedl takový malý rituál kreativity: pálení palo santa nebo používání éterických olejů během psaní/vymýšlení designu webovek,
68. vstal z vyhřátého spacáku do velmi chladné noci a díky tomu poprvé v životě viděl Mléčnou dráhu,
69. poprvé v životě jel a spal v lůžkovém vlaku (navíc s kupé pro sebe),
70. navštívil Czech Online Expo, kde jsem nasál spoustu podnětů a hlavně většinu následně aplikoval,
71. si uvědomil, že ačkoliv svět kolem zrychluje, já nemusím, 🧘
72. si v sobě uspořádal, čím jsem si podvědomě bránil v prodeji pozemku, který nám už nesloužil,
73. udělal co bylo třeba, abych pozemek prodal,
74. si dovolil přijmout fakt, že se nemusí finanční polštář jen nafukovat, ale také zplaskávat (jaký význam by jinak ten polštář vlastně taky měl?),
75. začal více přemýšlet nad utrácením a investicemi ve významu běžných denních výdajů (jak finančních, tak časových a energetických),
76. si dovolil v prosinci nepublikovat nové články na blog,
77. jel vlakem za sněhové kalamity navštívit babičku, poslouchal během cesty podcasty (třeba povídání Roberta Vlacha s Michelle Losekoot), popíjel čaj z termosky a zpoždění mi byla šumák,
78. naslouchal hodiny kamarádce, když to potřebovala 🫂 a cítil se tak nějak krásně lidsky,
79. úspěšně dotáhl protikvasinkovou dietu (10 měsíců) a zbavil se tak kožních problémů, které jsem měl 17 let a na které západní medicína měla jen mastičku,
80. 10 měsíců nepil alkohol, 🍷
81. nechal plynout silvestrovský večer a ačkoliv jsem ho neměl v plánu slavit, nakonec jsem se po roce a půl opil a dostal do chumlu lidí, 🥳
82. zjistil, že jsem omezením alkoholu o nic nepřišel (právě naopak),
83. si celý rok platil Spotify a mohl tak poslouchat 51 000 minut hudbu (rozloženou do 786 interpretů),
84. si začal platit členství na Discord komunitě kolem Tvůrcastu,
85. nakupoval v bezobalech,
86. si byl dvakrát zkusit s neznámými lidmi zahrát frisbee ultimate a zjistil, že se u toho dá slušně zadýchat,
87. si mohl několikrát hluboce popovídat o svých pochybách s bráchou (supa grafik se zálibou tvoření log) a jeho přítelkyní Petu (boží fyzio/terapeutka čínské medicíny a lektorka qigongu),
88. pokračoval ve psaní blogu,
89. potkal na živo s Tomášem Hajzlerem a že jsme se mohli seznámit i osobně (když už jsme nějakou tu dobu kámoši na sockách),
90. potkal na živo s Vojtou z bezobaly.cz a prokecal s ním celý večer,
91. naučil dělat banánovou zmrzlinu,
92. vymazlil postup na výrobu domácího tempehu,
93. vypěstoval několik chilli papriček a uvařil z nich pár “Indií”,
94. inicioval vznik komiksu, který kreslil syn kamarádky (FB fan page) a se kterým několik měsíců poté vyhrál na soutěži (o které jsem mu navíc řekl), 🙏
95. poprvé ochutnal cascaru,
96. objevil místo, kde dělají cascaru v Pardubicích,
97. zavedl “randíčka” sám se sebou,
98. stal se tak trochu mimozemšťanem na koncertu, který byl součástí dvoudenního summitu o UFO 🛸 (což jsme zjistil na místě, netušil jsem, že má někdo potřebu to tak řešit 😀),
99. začal spřádat plány na setkávání lidí, kteří mají zájem sdílet své pochyby, radosti a strasti,
100. sepsal tenhle seznam a uvědomil si, kolik se toho stalo. 🙏

A za co cítíš vděčnost za rok 2023 ty?

EDIT 2025: TOP 5 knih, které mě nejvíc ovlivnily.

Jak se dává knížkám priorita?

Třeba omezením socek/youtubka/bloumáním na netu. Doporučuju používat digitální rovnováhu (Android) a režim večerky, kdy se přestanou zobrazovat oznámení a displej přejde do černobíla. O konkrétních krocích jsem už nakonec i psal.

Tím jsem získal kolem 20 minut, které z pravidla “přetečou” dál. Socky si tak stíhám pořešit v ucelených časových rámcích na PC a hlavně mám čas na čtení.

Čím čtivější knížka, tím víc pak samozřejmě čtení dávám. Takže zázračný recept? Prostě si na čtení udělej čas. Stačí začít, ono si tě čtení už bude k sobě tahat.

Tipy na knihy: mých top 9 knih aneb výběr z knižních mlsů

Sice ještě není konec roku, ale je mi jasné, že závazek knížky týdně nedám. Namísto 52 kusů schraňuje čtenářák "jen" 35 položek. I tak jsem za výsledek vděčný. Obohatil jsem si život o spousty zajímavých myšlenek a některé knihy pro mě byly i život měnícími.

Takže jakých 9 nejlepších knih jsem v roce 2023 četl?

Poznámka: knihy jsou řazeny volně a u některých je pták affilák 🐦 na knihkupectví Martinus.

Beletrie (všechno introspektivní)

Tanec reality - Alejandro Jodorowsky

Tanec reality je na pomezí mezi beletrií a autobiografií. Alejandro však svůj život vypráví tak, že má čtenář pocit, jak kdyby četl román. Autor toho za život stihl skutečně spoustu. Občas se čtenář potácí mezi snem a realitou.

Knížka dává spoustu zajímavých náhledů na život, během čtení knihy jsem zažíval dokonce terapeutické okamžiky, dvakrát jsem se dokonce dostal do lucidního snu. A to jsem se o to v současné době nesnažil. Přišlo to úplně samo po čtení knihy před spaním.

Citací bych mohl uvést spousty, uvedu však tuhle:

“Člověk trpí, když je utlačován, fyzicky a duchovně. Jeho utrpení ho nutí jednat proti svému utlačovateli, s cílem ukončit utlačování, místo toho, aby hledal svobodu, o které nic neví. Váš největší utlačovatel, přátelé, je individuální já.”

Adresa naděje - Mélissa da Costa

Tuhle knížku jsem objevil během letní cesty Bez řetězu, bez obalu: Aš na Kremenec, konkrétně v Beskydech bez obalu.

Knížka krásně pomáhá vyvést z období, kdy má člověk stažené hrdlo. Ačkoliv se v podstatě dějově nic neděje, vnitřní popisy utrpení hrdinky, ze kterého se postupně dostává, jsou vtahující, vzbuzují účast a soucit. Ve chvíli, kdy se hrdinka položí do jemného proudu životní řeky, přichází radost a síla spočívající v prostém bytí. Proud ji začne lehoučce vyvádět ze zahnívajícího rybníka znovu do průzračných třpytivých vln života.

Hvězdy na cestě - Karin Krajčo Babinská

Kdopak by se nadál, že román ženy Richarda Krajča bude taková pecka! Nečekal jsem od něj vůbec nic, ale román mi dal facku hned po pár stránkách. Karin Krajčo Babinská si se čtenářem pohrává, nutí ho dělat hodnocení postav (ať kladné nebo záporné), o kterých toho víme jen málo, aby nám za to dala pár stránek dál pořádnou facku.

Nikdy nevidíme příběh celý, nikdy nevidíme, co se odehrává v nitru usmívajícího se, z našeho pohledu třeba úspěšného, člověka. Postavy jsou vykreslovány (ať pozitivně nebo negativně), autorka “trousí” další nové skutečnosti a tím se čtenářem neustále manipuluje.

Možná méně uvěřitelný závěr, ale nakonec proč ne. Užil jsem si to.

Směna - Anna Beata Háblová

Tuhle knížku mi doporučil Martinus v rámci jeho nového pomocníka na knižní tipy. Stačí projít tříkrokovým formulářem🐦 a počkat 48 hodin. E-mailem pak přijde doporučení. Samozřejmě jsem to zkusil. Možná si říkáš, že 48 hodin je, ve světě kde vládnou textový uměláci, trochu dlouhá čekačka. Knižní doporučení od “gumáka” jsou sice luskunutím prstu, jen takové knihy v knihkupectvích a knihovnách nikdo nezná. 😀

Kdykoliv se mi dostane pod ruku knížka současného českého spisovatele, mám radost. O to víc, když je hlavní hrdinka umělkyně, které se nedaří prorazit.

Směna se čte krásně. Je to sice lehká depka, ale současně s nadhledem a jistou dávkou uštěpačnosti. Hlavní hrdinka je umělkyně, která v sobě po jisté tragédii umění zadusí a bojí se jakékoliv jiskřičky, která se jen lehce zaleskne. Zažehnutí zápalu se brání vytrvale a raději pracuje v supermarketu, kde neustále podrobuje svět kolem sebe důkladnému pozorování: dopady a barvy světla, rysy obličeje, výrazy, tvary…

Anna Beata Háblová ve Směně odkrývá toxicitu práce v supermarketu a minimálně mně tak dala další k důvodům, proč je (za normálního stavu věcí) nepodporuju svými nákupy.

Drobná ukázka:

“Lidé v obchodě připomínají psance pobíhající sem a tam, jako by hledali útočiště na noc. Kdyby zůstali příliš dlouho na jednom místě, mohl by jim někdo vykoupit tu nejlepší zeleninu nebo ovoce a jim by zůstala jen jablka se stroupkem, zkrabacená paprika nebo trochu menší kedlubna. Produkty, které už sice prošly pečlivým měřením velikosti, barvy a tvaru, ale i tak na nich příroda zanechala jakousi nedokonalost. Příroda zdrogovaná chemií. Zákazníci i přesto do vyčerpání přebírají ovoce, které je ukázkově lesklé a přehnaně sladké.”

Filosofická/duchovní literatura

Poutník - Jan Konfršt

Prvních 70 stran bylo čisté fyzické utrpení (skutečně, fakt jsem se kroutil na gauči), kdy jsem chtěl knížku několikrát otráveně zahodit. Jenže mi ji půjčil brácha (zdravice, brašule!). Po straně 70 už to byla jízda! Alternativní výklad života Ježíše Krista, mně mnohem bližší alternativa, než křesťanská institucionální doktrína. Aby bylo jasno, nejsem fanoušek alternativní historie a “coby kdyby”/ “lžou nám” přístupu, který mi připadá spíš jako myšlení oběti.

Tenhle výklad Kristova života je ale jiný. Nejde tady o zpochybňování zavedených “pravd”, ale o poselství, které si z Kristova života můžeme odnést. Spousta myšlenek se mnou velmi souzněla. Viděl jsem v ní spoustu paralel se současnou dobou ekologického temna. Za všechny třeba tahle citace:

“Teprve tehdy, až přestaneme hledat pravdu v textech a přestaneme se přít o to, který tomu kterému více zapadá do jeho představy o tom, co onou pravdou je, teprve tehdy, až začneme hledat Boha nikoli v textech, ale v sobě, ve svém srdci, TEPRVE TEHDY začne duše skrze naše ústa o Pravdě zpívat.”

Co v mých knihách není - Viktor E. Frankl

Autobiografie muže, který přežil Osvětim, přišel v koncentračních táborech o rodiče a ženu a přesto se nezbláznil. Muže, který aniž by věděl proč, náhle pocítil nutkání přeskočit z jedné fronty do druhé Mengelemu za zády (a riskoval tak zastřelení na místě) a tím se zachránil. Řada, ve které původně stál, vedla do plynové komory. Podobnými informacemi se, s podnětnými komentáři autora, v knize jen hemží.

V koncentračním táboře položil základy své stěžejní práce, kterou po osvobození ovlivnil psychologii, dodal tam poslední dílek do skládačky - smysl. Aby byl člověk naplněný, potřebuje smysl.

Úryvek z knihy:

“…že se vlastně na smysl života nesmíme ptát, neboť jsme to my sami, kdo je tázán. My jsme ti, kdo mají odpovědět na otázky, které nám klade život. A tyto životní otázky můžeme zodpovědět jen tím, že odpovídáme za své vezdejší bytí.”

Taky máš husinu po celém těle? Já teda jo.

Krása jednoduchosti - Satiš Kumár

Tady si dovolím zkopírovat, co jsem psal v prosincovém e-mailovém zpravodaji.

Knížka Krása jednoduchosti je naleštěným drahokamem všeho, co jsem na téma ekologie, přírody, ale i osobního rozvoje a spirituality vůbec kdy přečetl. Satiš Kumár klade obrovský důraz na tvoření. Tvoření v širším smyslu. Ne každý musí být dle Satiše malíř, ale tvořivost si může najít každý tam, kde je mu vlastní, třeba ve vaření. Dovol mi, milý mlsoune, tři citace:

“Pokud si nechceme komplikovat život, musíme se posunout od ega k eku. Ego rozděluje a eko spojuje. Ego komplikuje, eko zjednodušuje. Eko znamená "domov", kde kvetou vztahy. Když uvázneme v egu, ostatním se odcizíme.”

“Každou činnost, malou i velkou, bychom měli provádět zlehka, nezanechávat hlubokou stopu. Jakmile z věcí začneme dělat vědu, život se zašmodrchá. Žít jednoduše znamená proplouvat životem, jako řeka proplouvá krajinou.”

“Značkovým oblečením oblékáte spíš ego než tělo.”

Edit 31. 1. 2024: v průběhu ledna jsem ke Kráse jednoduchosti napsat samostatný článek.

Populárně naučná - příroda

Když šeptá listí - Hope Jahren

Hope Jahren v knize Když šeptá listí moc poutavě píše o vývojových stádiích stromů a své vědecké kariéře. Jedna kapitola odpovídá vývojové fází stromu, navazující kapitola pak podobným obdobím v životě Hope.

Jak si tak člověk čte o stromech, nepřestává žasnout, jak je to v té přírodě zařízeno. Tahle kniha mě neustále přiváděla v úžas, bavila popisy akademického výzkumu (což mi bylo fajn připomenutím své akademické kariéry) a místy dojímala. Jedna citace:

“Semínko umí čekat. Většina jich vyčkává na tu pravou chvíli k růstu déle než rok. Třešňové semínko dokáže bez problémů čekat i sto let. Na co konkrétně čekají, vědí jen ona sama. Přesvědčit semínko k tomu, aby se vydalo na cestu z temnoty a začalo růst, dokáže jen správná startovací kombinace tepla, vláhy a světla společně s mnoha dalšími faktory. Jen pak se chopí své šance, své jediné a jedinečné šance k životu.”

Síla přírodní fermentace - Sandor Katz

Fermentoval jsem různé mňaminy už dřív, viz třeba následující video s návodem, jak dělám jogurt.

Tuhle knihu se však nebojím označit za “life changer”. Při čtení získáš mnohem víc, než jen návody na octy, alkoholické nápoje, chleba nebo třeba kvašenou zeleninu.

Získáš především zajímavý úhel pohledu na okem neviditelný svět kolem nás a možná se ti navždy změní celkové nazírání na život.

Proč vůbec fermentovat? Zase mi, milý mlsoune, dovol jednu motivační citaci k fermentování:

“Ne každý může být farmářem. To však není jediná cesta, jak můžeme pěstovat naše spojení se Zemí a jak se můžeme postavit trendu globální uniformity a standardizace. Jedním z malých, ale hmatatelných způsobů, jak odolat homogenizaci kultur, je začít využívat přirozeně se vyskytující mikrobiální kultury. Objevte obrovské množství technik fermentace zdokonalených našimi předky. Vybudujte si ve svém těle životní prostředí bohaté na nejrůznější kultury a vzdejte čest silám života, které nás obklopují.”

Vánoční hon

Pomalu se v obchodech začínají objevovat vánoce. Je tedy na čase vytáhnout tenhle kus z kuchyně Greenpeace.

Odpad a fermentace

Formidable Vegetable je australská kapela kolem eko nadšence Charlího Mgee. Neřeší jen odpad, ale především lokálnost, permakulturu a tak nějak obecně život. Sedí mi “cáklost” Charlího, docela se v ní vidím. 😀 Líbí se mi jak se při točení klipu všicí vyblbli, současně odlehčenou formou poukazují na past jménem plast.

Ze stejné kuchyně stojí za pozornost také song No Such Thing as Waste a Kimchi.

Píseň Kimchi je současně super návod na tuhle pochoutku a názorně ilustruje, proč Charlí spojil hudbu s edukativním obsahem. Pod dvou třech posleších nebudeš potřebovat shánět recept. Více hudebních klipů od Formidable Vegetable najdeš tady.

Zero Waste Song

John Binnie zase složil eco song čistě o Zero Waste. Oproti Formidable Vegetable je to usedlejší, ale refrén “there’s zero waste in you” si budeš určitě pobrukovat po zbytek dne.

Kupujte ty banány po jednom!

Pokud odebíráš můj mlsný zpravodaj, tuhle písničku už znáš. Pokud neodebíráš, začni. Nic to nestojí a každou první neděli v měsíci se nachytříš věcmi, které mě cestou k nule (odpadu) cvrnkly do nosu. Anna na svém IG minimalismus_autenticky o mlsném zpravodaji napsala: Tvůj newsletter určitě doporučuju. Je to jeden z mála, který odebírám a vždy ho přečtu celý. Zatím se nestalo, že by mi nerozšířil mé eko-obzory. Při takové zpětné vazbě cítím vždy obrovskou vděčnost. 🙏

Písnička je ověřená klasika od Kathryn Kellogg: Love a Lonely Banana: A Song About Food Waste. Kathryn je ZW blogerka a herečka, což je vidět. 🙂 V tomhle eco songu nabádá kupující, aby si při koupi banánů vybírali přednostně ty “osamělé”. Dle statistik jsou prý zákazníky opomíjeny a proto následně často vyhazovány.

Eco song(y) v podání Naše odpadky

Týpky z Naše odpadky možná znáš. V ČR se snaží popularizovat problémy s odpady a současně se v nich dost angažují. Udělali také pár hudebních předělávek. Za všechny třeba Ekostyle. K závěru každé písně týpci vysvětlují problematiku, na kterou klip poukazuje. Kucí nejsou dvakrát velký zpěváci, o to lepší jsou ale komici a aktivisti. Jejich nadšení a humor jsou nakažlivé.

Bonus

Na závěr krátký song pro dítka. Dospělí, pozor, tohle je "výplach hlavy".

A co ty? Znáš další podobné kousky? Poděl se s námi do komentáře. Díky!

Je to skutečně taková idylka?

V hlavě se mi klube trochu vykřičníček, jaký je skutečný život ve Rwandě. Navenek vše vypadá hezky: “Rwanda jako jeden z nejčistších států Afriky”, ale nedivil bych se, kdyby vláda zakazovala jednorázové plasty a zaklínala se ekologií (i kdyby upřímnou snahou) a na straně druhé zametala pod koberec lidská práva, nebo něco jiného.

Zákazy jednorázových plastů: jak šel čas

Od roku 2004 se vláda začala zajímat o vliv plastů na životní prostředí a postupně začala zakazovat výrobu některých plastů. V roce 2008 tak vláda zakázala výrobu a dovoz polyethylenových igeliťáků. Jedinou výjimku tvoří obaly pro maso a mleté maniokové listy, kde prý igelitové obaly usnadňují mražení.

Zákaz igeliťáků rwandská vláda v roce 2019 rozšířila o zákaz výroby a dovoz jednorázových plastů (brčka, lahve, obaly jídla, atp.).

Důsledky zákazu v prvních letech

Zákaz igelitových pytlíků se ze začátku špatně vymáhal. Alternativy k igeliťákům stály víc peněz, což zdražovalo ceny potravin a jejich dostupnost také zaostávala. To vedlo k (ať se to zdá pro našince jakkoliv úsměvné) černému trhu s igelitovými pytlíky, které do Rwandy pronikaly z okolních zemí.

Současně se zákazem jednorázových plastů rwandská vláda začala podporovat místní výrobce v přechodu na výrobu bambusových a papírových obalů. Vláda si uvědomuje, že využití papíru jako obalového materiálu je vzhledem k odlesňování kontroverzní krok (někdo by i vyzdvihl vyšší CO2 pro výrobu takových obalů: to je ale past! Cože si naštěstí uvědomuje i rwandská vláda - viz dále). Proto se také zabývá zalesňováním. Výhody zákazu dle ní ale převažují: papír se bezpečně rozloží a neznečišťuje vodní zdroje a půdu (na rozdíl od plastových obalů). To si myslím dlouhodobě i já.

Jak rwandská společnost nahlíží na 20 let zákazů plastů

Dnes jsou si obyvatelé Rwandy více vědomi dopadů plastů na rwandské životní prostředí a dokonce v zákazu plastů vidí výhodu.

Plastové sáčky se před zákazem hojně importovaly z okolních zemí. Jejich alternativy se ovšem vyrábí ve Rwandě (už jen proto, že okolní státy jedou pořád na vlně plastu), z čehož prosperují místní výrobci.

Další zajímavosti

• 75 % obyvatel Rwandy jsou mladí, což usnadnilo přechod na alternativy k plastovým obalům.
• Z vlády dokonce zaznělo, že by se Rwanda měla vrátit k původním metodám balení potravin.

A co my?

Když vezmeme v potaz, že u nás se až poslední roky začíná jen s (pořádným) greenwashingem (většinou jen kolem CO2) nebo že první bezobal v ČR vznikl někdy kolem roku 2015 (a navíc už nefunguje), pak jsou rwandské snahy skutečně pionírskou činností. Nevím, nakolik jsou pokroky rwandské společnosti dílem “vlády pevné ruky”, jako pozitivní ekologický experiment je však Rwanda fascinující a nastavuje Evropě laťku sakra vysoko.

Další zajímavý příklad ekologické transformace: z toxické textilky na "čističku vody".

Uhlíková stopa jako dogmativní náboženství

Pojďme si říct pár slov k uhlíkové stopě. Nebudu tě nudit popisem co to je, přejdeme rovnou k jejímu největšímu problému: abstraktnosti.

Každý ví, že nějakou uhlíkovou stopu má, ale jak ji stanovit? Jo, už jsou dokonce osobní kalkulačky, ale ty jsou za mě peklem, nástrojem strachu, hraničící s dogmatickým náboženstvím.

Náboženství vs uhlíková stopa

Organizované náboženství (nemluvím o víře) už má v mnoha zemích světa mnohem nižší roli než dřív. Je potřeba strach z ďábla aktualizovat pro současnost. Z hlediska CO₂ je doktrína jasná: od narození jsme hříšníci. Kvůli nám se přece vyrábí, my spotřebováváme. Probouzejí se v nás pocity viny. Přidejme do kotlíku masírku médií a půdička pro růst úzkosti je připravena.

Uhlíková stopa je příliš abstraktní

Když začínáš běhat, taky začínáš postupně. Nezačneš s 20 km. Ne, začneš s prvními kilometry, postupně navyšuješ, časem zrychluješ. Stejně v případě nějakého většího projektu nebo úkolu (má-li teda být dokončen). Ale jak rozporcovat slona jménem uhlíková stopa?

To je nepříliš motivační oříšek. Co se stane, když začneme snižovat uhlíkovou stopu? Nic. Nikde po výsledku ani vidu, ani slechu. Snížili jsem ji hodně nebo málo? Kdo to ví?

A co teprve, pokud se nám uhlíková stopa stane klíčem k rozhodování.

Příklad: celý rok pracuju a chci si urovnat myšlenky procestováním Španělska.

• Nojo, jenže letadlem to nejde, uhlíková stopa vlastně. Takže do Španělska vlakem. Aha, tam je uhlíková stopa menší, ale pořád je. Tak zůstanu v Čechách. Nebo raději doma.
  • Jenže ta potvora je i doma. Za každým vytaženým kusem potraviny z ledničky, za každým spotřebičem, který používám, každým jídlem, které sním.
  • Člověk by mohl jednoduše nabýt dojmu, že nejekologičtější je sebevražda. Já ale věřím, že tady na tom světě nejsme náhodou. Věřím, že každý jeden z nás si tu má něco odžít a rozvinout své talenty. To se se sebevraždou moc neslučuje. "Nezbývá" než žít v souladu se sebou a tím pádem i okolím.
• Cestování může zprostředkovat velká životní uvědomění. Nebo jen posunout úhel pohledu a třeba tak zažehnout velké změny. Jasně, v resortu na Dominikáně asi ne, ale při objevování své malosti v deštném pralese? Proč by ne?
  • Můžu přijít na to, že chci začít pracovat v nějaký eko neziskovce, začít psát knihu a ovlivnit tím spoustu lidí, skládat hudbu, nebo třeba jen organizovat přátelská setkání v místě bydliště nebo třeba vyrábět dřevěné misky, které když vezme člověk do ruky, přenese se do lesa.
  • Při vytržení z rutiny, ze země, kde běžně žiju a všech vztahů, které udržuji, přijde prostor pro sebe. Náhle si mohu uvědomit své potřeby. Nebo potřeby ostatních, kterým se snažím svým chováním zavděčit. Co to má společného s individuální ekologií? Jedinec, který si uvědomuje své duševní potřeby, je méně manipulovatelný marketingem.
  • Co když je takový výlet do Španělska (nebo třeba do toho deštného pralesa) taková “uhlíková investice”, kterou svou následnou činností splatím i s úroky?

Jak tedy rozporcovat slona jménem uhlíková stopa?

Zkonkretizování uhlíkové stopy jako vedlejší efekt žití bez odpadu

Slona uhlíkové stopy bych pro potřeby individuální ekologie nechal stát opodál a klidně na něj zapomněl. Uhlíková stopa postupem času úplně zastínila jiný přístup eko-bytí: individuální ekologii, žití bez odpadu, nebo jak tady na blogu rád píšu: cestu k nule.

Pokud se cestou k nule kráčí s lehkostí (ta je naprosto zásadní, jinak se stanu jen dalším “náboženským fanatikem”), pak se spojuje snižování odpadu s minimalismem, lokálností, péčí o půdu a komunitou.

To vše vede zcela automaticky ke snížení uhlíkové stopy, takže takový pojem není najednou potřeba.

• Snižováním odpadu je vidět hmatatelný výsledek: s každým ušetřeným obalem, se snižující se frekvencí vynášení koše. S tím přichází dobrý pocit a ekologická úzkost tak dostává ventil, kterým může přetlak začít pomalu unikat.
• Minimalismus: opravdu tu věc potřebuji? Nebo jen chci? Méně výroby, méně odpadu, CO2, méně peněz, které potřebuji.
• Lokálnost: už nikdy nepřijde otázka: “co zas budu vařit” - viz dále.
• Péče o půdu: lokální bio farmáři (nebo farmáři s podobným přístupem, jen bez certifikátu) o půdu pečují. Tím pádem méně CO2, více ekologické diverzity, zdraví a sociální aspekt podpory lidí, kteří žijí v okolí.
• Komunita: sdílení → ať receptů, zkušeností nebo třeba nářadí. Nemusíš tak například kupovat vrtačku, když stačí znát někoho, kdo ji doma má. Hodnota “sociálního fondu” se nedá vyčíslit. Udržuje nás mentálně svěží, činné, motivované, šetří nám peníze, čas, rozšiřuje obzory, předává zkušenosti a taky odpouští ventilu obav.

Změna dodavatelského řetězce

Posunutím se od balených potravin k nebaleným se také (ne samozřejmě vždy) přiblížíš lokálnějším dodavatelům (nebo rovnou "výrobcům"): nákupem na trzích nebo v bezobalových obchodech, kde se snaží hledat cestu jídla bez obalu a současně z blízkých farem. Ne vždy to, samozřejmě, jde.

Světové emise CO₂ pro rok 2019

Světové emise metanu pro rok 2019

Řešení věčného “co zas budu vařit?”

Kromě měnícího se dodavatelského řetězce postupem času zřejmě přejdeš k sezónnímu vaření. Alespoň u mě to tak bylo: od nakupování dle receptů, jsem začal prostě nakupovat sezónní zeleninu a vařit podle toho, co je doma.

Co dál můžeš vyvádět na hřišti individuální ekologie?

Akční kroky ke snížení ekologické úzkosti

1. Nejjednodušším krokem ke snížení odpadu (a tedy i emisí) je kompostování bioodpadu. Zajímají tě naše zkušenosti s kompostováním v bytě?
2. Návštěva bezobalového obchodu. Nemusíš tam kupovat vše, každá trocha se počítá.
3. Přihlášení se do (bezplatného) kurzu Karla Udržitelného: Domácnost bez odpadu. V každém mailu přijde další část příběhu Karla. Každý příběh je zakončen akčními tipy. Žádné náhrady plastových brček skleněnými, provedu tě životem bez odpadu více ze široka a dle pravidla 80/20.
4. Podpora místních (ideálně bio) farmářů. Pokud máš kde, můžeš začít pěstovat trochu vlastního jídla.
5. Zbavení se nepotřebných věcí (prodej nebo rozdej). Jejich absence ti dá prostor a mentální kapacitu, jiným uspokojí poptávku. Ty věc nevyhodíš, oni nekoupí novou.

6. Zavedení minimalistického šatníku. Motivací budiž tenhle článek.
7. Každodenní půl hodinka venku (doplníš energii, při chůzi/běhu/jízdě na kole, …, tě napadne ledasco inspirujícího).
8. Podpora ekologických organizací. Které mám oblíbené já jsem sdílel ve vánočním článku (cca v první třetině pod nadpisem charitativní poukazy).
9. Seberealizace v kuchyni: vaření, pečení, zavařování, fermentace. Z nutnosti udělej kreativní činnost. Experimentuj. Můžeš klidně i vyzkoušet:
   1. jíst méně masa: může se ti hodit průvodce rostlinnou stravou od Pavla Ovesného.
   2. fermentování: začít můžeš třeba domácím jogurtem (viz mé video níže), nebo si oblíbit blog zkvašeno.
   3. klíčit (viz mé video níže).
   4. jíst méně cukru - inspirací nechť je třeba blog cukr free.

Co to aukro vlastně je?

Aukro je portál, který propojuje vystavovatele předmětů s kupci. Na aukru jde vystavovat věci za pevnou cenu, v aukro hantýrce kup teď, nebo vystavovat aukce, kdy prodávající uvede startovní cenu za zboží a pak se přihazuje.

Aukce typicky trvá týden. Dříve měly pevně daný čas konce. Letos aukro zavedlo plovoucí konec aukcí: konec aukce se prodlužije po každém příhozu o 10 s. Odzvonilo tak "fifákům", kteří čekali do poslední vteřiny, kdy všechny přehodili, a aukci vyhráli.

Jak se aukro liší od internetových bazarů?

Když na aukro půjdeš s úmyslem se věci zbavit, pak:

• Se věci do týdne zbavíš,
• užiješ si trochu zábavy při dražení,
• významně ti odpadne domlouvání se s kupujícími (jak domlouvání ještě snížit uvedu v dalších kapitolách),
• aukro za tebe vyřeší platbu za zboží a pošle ti adresu kupujícího (odpadá tedy domluva kolem platby a dopravy),
• odpadne ti klábosení s podvodníky a jejich roboty (jako tomu je u Market place nebo Sbazaru),
• aukro umožňuje opakované vystavování aukcí, u kterých nikdo nepřihazoval,
• aukce na aukru jdou “duplikovat” (prodat podobné) a pak je stačí “poeditovat” (není tedy třeba stále dokola vyplňovat políčka, která se mezi aukcemi nemění)

Oproti jiným internetovým inzertním serverům se však na aukru platí provize.

Jaké jsou na aukru provize?

Aukro si samozřejmě za služby navíc a také svou poměrně významnou pozici na českém trhu nechává dobře zaplatit. Poplatky se platí za vystavení předmětu a dále pak procenta z prodeje. Pokud však měsíčně vystavíš méně než 20 aukcí, poplatek za vystavení neplatíš.

Procenta z prodeje jsou závislá na kategorii, do které dražený předmět spadá. Některé kategorie jsou od provize osvobozeny, nejvyšší jsou však 8,5 %. Kompletní výčet v ceníku.

Někdy to je magie aneb aukce na aukru

Obecné rady k prodeji

Abys zvýšil apetit přihazujících, je dobré ctít některé zásady, které ostatně nejsou odlišné od jiných inzertních serverů:

Kvalitní fotografie:

Vyber si vhodné místo pro focení s dostatkem světla (venku, u okna, atd.). Nafoť přebytečný předmět ze všech úhlů, zaber detaily a nafoť vše, co k předmětu přidáváš. Nezapomeň na poškození. Ta by měla být z fotek jasně viditelná, nemusíš pak zboží zdlouhavě popisovat. Stačí pak uvést: “stav viz fotografie”. Nebo: “drobné oděrky, viz foto”.

Přesný a pravdivý popis:

Popis by měl obsahovat klíčové informace: velikost, rozměry a stav zboží. Uveď pravdivý stav a stáří, vyhneš se tak případným dotazům nebo dokonce reklamacím.

Moje strategie jak se zbavit nepotřebných věcí na aukru

Základy bys měl, teď mrkneme na strategii, kterou na aukru volím já.

1. Věci fotím s přiloženým metrem, aby bylo jasné, jak jsem věc měřil. Odpadne spousta dotazů. Někdy pak rozměry ani neuvádím v textu a odkážu se na fotky.
2. Jako poštovné mám jenom zásilkovnu. Po zaplacení zboží pak přijde od aukra notifikační e-mail, kde se kliknutím na tlačítko vygeneruje kód pro zásilkovnu (adresu musel kupující předtím vyplnit na kartě dopravy a platby ve svém účtu).

Lidé rádi nakoupí více aukcí za jedno poštovné. Klidně i přehodí ostatní, kteří jim do dražby "hází vidle". Mě tak odpadá balení více zájemcům.

Více vystavených aukcí strhne více pozornosti. Současně šetřím čas focením, vystavováním a psaním popisků, protože to dělám v jednom "časovém okně".

Nehrozí návštěva z berňáku?

Jestli "kšeftuješ" a nemáš na to živnosťák, tak s vysokou pravdepodobností někdy jo. Od 1. 1. 2023 navíc platí oznamovací povinnost digitálních platforem, které zprostředkovávají prodej zboží nebo služeb. Neznamená to přímo, že finančák vidí částky. Vidí ale počty prodaných předmětů a může projevit zvídavost.

Pokud rozprodáváš "harampádí" a nepřekročí tvé prodeje: 30 aukcí/rok nebo příjem z aukcí 2000 Eur (cca 48 000 Kč), nic by finančáku nemělo být ani postoupeno. Jenže co je i pro malou "debordelizaci" 30 aukcí? Takže zvídavost finančáku se dá předpokládat.

Daňová povinnost při zbavování se nepotřebných věcí

O té by mohl být samostatný článek. A tozhodně ne ode mě. 😀 Takže jen k tomu, co nás zajímá: prodávání "harampádí" (věcí movitých) je dle zákona č. 586/1992 Sb a § 4 c) od daně osvobozeno.

Pokud bys občas něco koupil a prodal, pak spadáš do stejného zákona a sbírky, avšak § 10 (Ostatní příjmy). Tam tě zajímá bod a). Ten říká, že kromě příjmů z prodeje harampádí jsou osvobozené i Ostatní příjmy, které nepřesáhnou ve zdaňovacím období 30 000 Kč.

Není škoda ty věci neposlat dál?

Aukro je za mě skutečně parádní místo, kde se docela úspěšně zbavuju už pár let nepotřebných věcí. Baví mě to a mnohdy si marně lámu hlavu nad tím, proč se squaschová raketa vydražila jen za korunu. Jindy nechápu, že někdo dá 900 Kč za deskovou hru, oproti které je Člověče nezlobse strategická deskovka plná zvratů. Nebo že někdo chce ve 20. letech 21. století FM transmitter a dá za něj přes kilo.

Pokud se ti nechce investovat čas do focení a vystavování předmětů na aukru, můžeš se nechat inspirovat tipem od paní Heleny, která mi v komentáři na FB napsala:
“Moc se mi líbí Bazárek - Šance onkoláčkům. Sice mám z prodeje "jen" fajn pocit a manžel veskrze v dobrém hudrá cosi o rodinném rozpočtu, ale myslím, že to stojí za to. Prodeje, z nichž nemám ani korunu, mi totiž jdou přímo skvěle.”

Tienda a granel

Ne každá země, jako my nebo třeba Slovensko, má mapu bezobalových obchodů. To je pak jeden odkázán na vyhledávání. Jenže co hledat? “Zero waste Spain”, “Sin envaces España”? Obojí něco najde, ale není to ono. “Sin residuos” zafunguje lépe, ale to zázračné slovní spojení je “tienda a granel”. A do Google s ním!

Tienda a granel znamená obchod na váhu. Takové označení docela dobře vystihuje fungování některých obchodů: zákazníci si nenosili vlastní nádoby (ani v jednom navštíveném obchodě jsem to neviděl), ale potraviny si odnášeli v papírových pytlících. Jednou jsem viděl i prodavačku dosypávat ořechy z kilového igeliťáku.

---

---

Na druhou stranu, nedělal jsem ve Španělsku žádný výzkum, jak to v obchodech funguje. Nebyl jsem v obchodech celý den a vzorek těch pár zákazníků co jsem viděl, se nedá brát jako dostatečný. Současně jsem byl v dovolenkovém módu a dotazy na obsluhu, co mě napadají teď, mě tam nenapadaly. Na místě jsem spíš lovil něco k jídlu a snažil se nezapomenout, že bych mohl udělat nějakou fotku.

Trhy a tržnice

Ne vždycky je nutné hledat bezobalový obchod. Ve Španělsku fungují velmi dobře trhy a tržnice. Samozřejmě je pak na odhadu, zda señor u stánku zrovna neprodává stejné ovoce, jako prodejna ovozel umístěná hned vedle.

Když si přineseš vlastní síťovky a mističky, nikdo s tím nebude mít problém. Je to jako tady. Někdo zírá, někdo se usmívá, pro někoho je to automatické. Většina místních však, stejně jako tady, si ovoce a zeleninu nechává vážit v igeliťácích a ty si pak ještě nechává dávat do igelitky. Špína nemá šanci. A kucí popelářský mají co žrát.

Na tržnicích si můžeš koupit i uvařené luštěninové nebo těstovinové saláty, které si místní nechávají dávat do plastových kelímků. Tady využiješ svoji mističku. 😉

Několik navštívených bezobalových obchodů

Překvapilo mě, že ve spoustě bezobalových obchodů nešlo pořídit kosmetiku. Tuhle nabídku “suplují” sousední “eko” obchůdky. Žádný z mnou navštívených obchodů pak neměl chlaďák s místními výrobky. Ty si přece můžu koupit v sýrárně na rohu, nebo menším lokálním obchůdku.

Santiago de Compostela: Legumia

Na okraji historického centra se nachází příjemný bezobalový obchůdek Legumia. O zákazníky prý nemají nouzi. Přes slabší léto k nim zavítá občas nějaký turista, během akademického roku k nim pak chodí nakupovat studenti. Během covidu nezaznamenali úbytek nakupujících.

Noia: O Colmado Da Vila Noia

Přímořské městečko o cca 10 000 obyvatelích má bezobalovou prodejnu O Colmado Da Vila Noia. Prodejna se z ulice nedá přehlédnout. Spousta ukazatelů láká na čokolády a pestrý výběr výběrových káv, čaje a koření. Dále pak místní produkty, zajímavé těstoviny a samozřejmě rozmanitý sortiment dalších potravin.

Ourense: O Graneiro de Amelia a taky čajovna!

Ve městě termálních pramenů se mi líbilo moc. Mohly za to především dvě věci: studená průzračně čistá řeka a čajovna s výbornou nabídkou čajů všech barev a samozřejě chutí. Během našeho pobytu v Ourense jsme v jejich čajových šálcích smáčely jazyky i dvakrát denně.

V bezobalové prodejně O Graneiro de Amelia jsem viděl hemžení, jaké jsem v bezobalu ještě nespatřil. Zda to bylo kvůli místním sugar-free kávovým sušenkám, nevím. Och, dejte sem jednu!

Skutečně jsem sušenčičky ochutnával svědomitě a především opakovaně! Dalo by se říci, že jsem chtěl podat erudované svědectví o jejich kvalitách, nicméně skutečnost je méně poetická. Zřejmě jsem narazil na nedokovalosti své Španělštiny: chtěl jsem jen dva kousky na zkoušku, paní mi ale naplnila celej plátěnej pytlík. Až po okraj. Šel sotva zavřít.

Barcelona: Ananda Root

Kompostovatelné pytlíky v supermarketech

Ano, supermarketu jsem se (převážně) v Galícii často nevyhnul. V ČR se chrámům konzumu vyhýbám (když zrovna neroznáším letáky), ale při cestování se těžko plánuje v kolik kde budu, zda bude otevřeno v místních tiendas, nebo budou-li vůbec nějaké, že? Dokonalost jde tedy stranou.

Supermercados u pultu s chlazeným prodávají samozřejmě quesos. Ty sýry balí do voskovaného papíru a ten pak bez rozpaků zabalí do kompostovatelného pytlíku. Na ten nalepí štítek s cenou. Nepronikne ani vir. ¡Salud!

Ale kam s tím kompostovatelným igeliťákem? Je na něm piktogram, že ho má nakupující po dosloužení vyhodit do orgánica. A že doslouží velice rychle. Je tenčí, než klasické igeliťáky, zpravidla nepřežije odlepení cenovky. Tu je naprosto nezbytné odlepit (pokud se tedy nehodláš na obsah jen dívat), protože ta střeží zauzlovaný otvor.

Jak se v tom má ale chudák españolito vyznat? Desítky let do něj hučeli, aby ty igeliťáky neházel do směsného, ale do žlutého konťáčku. Teď, když je konečně acostumbrado a sbírá za své udržitelné/ekologické/skvělé/příkladné chování (z vyhazování vyšších jednotek igeliťáků denně) jeden dobrý pocit za druhým, by měl najednou “igeliťáky” házet do bioodpadu? ¡Que va!

Vedoucí supermercada samozřejmě namítne, že je to směr k udržitelnosti a připomene, že když se kompostovatelný “igeliťák” dostane do přírody, časem se (tady nebude ani lhát) neškodně rozloží. Ale i tak… fakt potřebujeme všechno pětkrát obalit igelitem, když to vyřeší vlastní síťovka nebo krabička? Klidně něco na způsob rekrabičky, když ne vlastní.

Tulení empanád s croissanty zakázáno

V malých pekárnách, sýrárnách, ovozel atp. jsou velmi hbití. Budiž jim to přičteno k dobru, jen je té horlivosti až příliš. Asi ten temperament?

Vlastní síťovky fungují, to jo, ale obsluha náhle při vážení síťovku obratných chvatem vhodí do igelitové tašky. Když je obsluha pomalá, snažím se tu zkázu zarazit. Prodavač se ale jen usměje a s vírou toho, že mi poskytuje nadstandardní službu navíc, mi řekne: “Mejor así”. Jo, jsem magor asi, když tu tašku navíc nechci. Když mi ji hombre přece dává zadarmo!

V pekárně mi cpou každej druh pečiva do papírového pytlíku. Jakoby se ten navoněnej francouzskej elegán (croissant) nechtěl lísat se sličnou voňavou empanádičkou. Jakoby nechtěl pan sladký (pan dulce - pan je španělsky chleba/pečivo všeho druhu, pan dulce je sladké pečivo) k panu integrálnímu (pan integral).

Señor, co se vám nelíbí? Sáček je přece papírový! ¡Venga, hombre! To je náhrada jednoho obalu za druhý. ¡No, calmate! nepotřebuju to ještě do plastový tašky, dyť si to chci sníst hned na ulici!

Přetavení plačkání nad zbytečnými obaly do akce

Tím je negativní přeměněno na pozitivní. Takže jsme pár cest a pláží očistili od špetky smetí. Přestalo nám tak vadit, že se ne vždy úspěšně ubráníme plastovému/papírovému přívalu jednorázových obalů.

Poznámka: to čtenáři, neznamená, že mě teď zavalíš igeliťáky!

Objetí z dojetí

Sedím v panadérii v malém přímořském městečku Noia a tam přichází chlapík s plátěným sáčkem na bagetu. Paní mu ji tam loupne jakoby se nechumelilo, on jí plácne do ruky euro a mizí v žáru ulice.

Nevěřím svým očím: ¡Un abrazo, compañero! vytírám si z očí slzy dojetí. Přece jen jsem našel spřízněnou duši! usmívám se a opatrně usrkávám ze svého šálku té negro. Cukr v papírovém sáčku, s vedle odpočívající sušenčičkou v plastové fólii, přezíravě ignoruji.

Typy vlaků ve Španělsku

Vzhledem k značené rozlehlosti Španělska jsou však nejzajímavější právě rychlovlaky (na mapě růžovou barvou). Už jen proto, že Španělsko má hned po Číně nejrozsáhlejší síť rychlovlaků.

---

V Mlsném zpravodaji kurátoruju obsah. Třeba i nová vlaková spojení. Přidej se, je to zadarmo, jednou za měsíc a není to nuda.

---

(Rychlo)vlakem po Španělsku

Jak je vidět z mapy železničního spojení výše, síť rychlovlaků tvoří čtyři větve, které se spojují v Madridu. Přímým rychlovlakem se tak nedá jet například z Alicante do Barcelony, ale musí se přestoupit v Madridu, nebo jet regionálním vlakem po pobřeží přes Valencii a Tarragonu.

Pozor na Madrid! Má pro rychlovlaky dvě nádraží! Jedním z nich je Atocha, druhým Chamartín. Spojuje je i cercanía a jízdenka mezi nimi je v ceně jízdenky rychlovlaku. Cesta mezi nimi trvá čtvrt hodiny. Což je sakra dlouhých 15 minut, když 30 minut před odjezdem zjistíš, že máš odjezd z toho druhého - ověřeno životem. Vlak jsme stihli, ale nastupovali jsme jako úplně poslední z 600 cestujících (to je výkon i na mañánovce).

Druhé největší nádraží v zemi je Barcelona-Sants, kde podobné zmatky jako v Madridu nehrozí.

Provozovatelé španělských rychlovlaků

Národním dopravcem na železnici je ve Španělsku Renfe, které provozovalo až do roku 2021 AVE (Alta VElocidad), které běžně jezdí rychlostí 300 km/h. AVE je pro španěle za desítky let fungování obecné označení pro rychlovlak, stejně jako u nás třeba hovorové Birell pro jakékoliv nealko pivo. Renfe mělo do zmíněného roku monopol a také vysoce nastavené ceny. Jenže v roce 2021 “vletěl” na španělské koleje francouzský provozovatel Ouigo. Renfe v témže roce zareagovalo svými levnějšími rychlovlaky Avlo (AVE Low Cost) a rok na to dorazil ještě italský provozovatel Iryo.

Nejen, že Renfe založilo dceřiné Avlo, také srazilo ceny AVE. Tím pádem se dá dostat mezi největšími Španělskými městy mnohdy rychleji, než při cestování letadlem. Například trasa Barcelona Madrid trvá 2,5 hodiny. Let samotný bude samozřejmě chvilka, ale dostat se v obou velkoměstech na letiště trvá. Vlakem přitom dorazíš přímo do centra (Madrid - Atocha) nebo blízko centra (Barcelona Sants). AVE také jezdí na trase Barcelona - Lyon, kterou jsme absolvovali loni během návratu z Girony do Pardubic. Za 4,5 hodiny se tak dostaneš prakticky na hranice se Švýcarskem.

Avlo jezdí mezi Madridem a Figueres, Valencií a Zaragozou.

Ouigo je dvojpodlažní a jezdí zatím jen (v době psaní článku) na trase Madrid - Barcelona.

Iryo jezdí v době psaní článku z Madridu do Barcelony, Valencie, Sevilli, Málagy a Alicante.

---

Čtenáři článku "Vlakem po Španělsku" si dále oblíbili México Mágico. Proč?

Máš rád/a cizí neštěstí? 🌶️ Pak je México mágico pro tebe!

---

Vyhledávání jízdenek

Jak ale najít všechny spoje? Každý provozovatel má vlastní vyhledávač… naštěstí existuje mezinárodní vyhledávač Trainline, kde jsou všechny ve Španělsku operující vlakové společnosti. Ve vyhledávači jdou i koupit lístky. Místenky jsou v ceně.

Pozor na velké kufry! V ceně jízdenky jsou u některých společností jen příruční zavazadla. Za větší se platí.

Nástup do vlaku

Na nádraží rozhodně nechoď na poslední chvíli. Jsou většinou rozlehlá a hlavně jsou nástupiště pro rychlovlaky oddělena od běžných bezpečnostní kontrolou. Ta je mírnější než třeba na letišti, ale i tak zabere čekání ve frontě dost času. Kontrolují se jen zavazadla, voda v lahvi projde. Půl hodinu bych bral jako minimum, ve špičkových časech i hodinu.

Nástupiště se ve Španělsku řekne vía. Na některých informačních tabulích se střídají odjezdy (salidas) a příjezdy (llegadas).

Na jízdence je uvedeno číslo vagónu (coche) a číslo sedadla (plaza nebo asiento). Ve vlaku je tohle číslo napsané na stěně. Okénko je značeno symbolem, nebo je tam připsané “V” jako ventana, okno.

Ve vlacích je většinou Wi-Fi a jsou dostupné i elektrické zásuvky pro každé sedadlo (zkušenost s AVE, Ouigo a Avant). Než se vlak rozjede, můžeš si čekání zkrátit čtením s nadsázkou psaného článku o španělské obsesi vše zabalit.

Vlaky jezdí kupodivu na čas nebo se zpožděním do pár minutek. Našinec bude překvapen.

 

Ceny ve špičce (srpen)

odkud	kam	km po silnici	čas autem [h]	čas vlakem [h]	naše cena [Kč]	Kč/km	vlak
Barcelona-Sants	Madrid-Atocha	700	6,75	2,5	840	1,2	Ouigo
Madrid-Chamartín	Santiago de Compostela	600	5,75	4	1800	3	Renfe Avant
Santiago de Compostela	Barcelona-Sants	1100	11,25	7,5	1800	1,6	Renfe Avant a AVE

Další jízdenky jsme v Galícii kupovali přímo u přepážky a samozřejmě jsem si je neschoval.

Jen pro srovnání ceny jízdenek: cena za km na trase Pardubice - Praha: 104 km, 195 Kč vychází na 1,9 Kč za kilometr. Když se podíváš do tabulky, tak uvidíš, že rychlovlaky ve Španělsku oproti českým vlakům drahé nejsou. V jednom případě tomu tak není a je mi trochu záhadou, proč jsme lístky kupovali tak draze… asi jsme šli po lepším čase…

Pro úplnost: autobusy

Ve Španělsku samozřejmě jezdí hodně autobusů. Ve většině případů se jedná o společnost Alsa. V Galícii však namísto Alsa operuje Monbus.

Za zchlazením do Španěl

V Madridu nebo Andalusii je samozřejmě v srpnu vražedně. Ne však na severu Španělska jak můžeš vidět v téhle mapce. Sever Španělska může být i o 20 stupňů chladnější. Platí to i pro moře: teplota Atlantského oceánu se šplhá v srpnu na galicijském pobřeží do příjemných 19 stupňů, na mnoha místech do 17.

---

Kromě "Vlakem po Španělsku..." by tě mohlo zajímat:

---

Ne vždy mé kroky vedla cesta k nule

Asi šest let se supermarketům vyhýbám jako čert kříži. Posledních šest let nakupuju v bezobalových prodejnách a vedu společně s Veronikou bezodpadovou domácnost. Přináší to poklady, největším z nich je asi životní lehkost.

Byla však doba, kdy mi supermarkety nevadily. Naopak, líbila se mi jejich anonymita a neměl jsem rád malé obchody. Vadil mi v nich kontakt s prodavači, přesně to, co si dnes užívám. Co víc, supermarketům jsem sloužil…

To už mi ale připadá tak dávno… žil jsem tehdy u rodičů…

A po 11 letech si mě soudní pařáty našly

Tenhle týden hlídám rodičům kočky. Když jsem vybíral schránku, byla tam výzva od soudu. Zasmál jsem se: “V čempá rodiče jedou?” karmička mě našla rychle. Jen co jsem vytáhl dopis, zíral jsem na svoje jméno.

“Jakto, mám přece trvalé bydliště v Pardubicích a ke všemu ještě datovku,” kroutil jsem nechápavě hlavou.

Zhmotnění všech těch e-mailů, kdy strýček Sam umřel a nemá dědice

Dnes jsem zatelefonoval na podatelnu. Ukázalo se, že mě soud nechce odsoudit, ale obdarovat. Hustý!

Firma, která soud kontaktovala, na mě předala jen adresu. Nic víc. Žádné datum narození nebo něco více konkrétního, aby si mě mohli najít v evidenci obyvatel a zjistit si, jestli na adrese ještě jsem, či zda nemám datovku.

Coming out

Cesta k nule začíná nápisem "nevhazujte reklamu". Má smysl?

Tak tyhle schránky jsem miloval. Šetřily mi práci. Nicméně si řekněme, jaká byla realita… a pyšnej na to nejsem.

Pokud si myslíš, že vylepením formulky “nevhazujte letáky” uděláš díru do světa…

Po roznášení letáků se musela hlásit úspěšnost distribuce a odmítači letáků. Počet letáků jsem však dostával stále stejný, jen jsem pak měl (v době, kdy už nebyly platné) odevzdávat zbylé letáky zpátky při novém závozu. Hlášení odmítačů byl ale sakra administrativní proces. V prvních letech se takové adresy diktovaly telefonní operátorce, až později se přešlo na online vyplňování tabulky. Pak jezdily kontroly, které zvonily na lidi a ptali se, zda jim letáky chodí… no maso.

Chceš taky kozu na schránku? Napiš mi přes kontaktní formulář a já ti ji pošlu. Ani se nemusíš nikde registrovat, ale můžeš, samozřejmě, páč můj newsletter s kurátorským obsahem je pln zajímavostí!

Nicméně jsem znal takové, kteří s tím do papíru jezdili rovnou. To v mém rajónu nešlo. Tam si letáky tvrdě vyžadovali. 😀

Takže “nevhazujte reklamu” cenu nemá?

Jako asi má. Jen ne možná tak velkou, jak si člověk myslí.

Insolvence

Po pěti letech ta úplně původní firma, pro kterou jsem roznášel dvakrát týdně, změnila majitele a brzy přestala platit. Skončila v insolvenci. To se mi nelíbilo. Nešlo mi ani tak o peníze, jako o princip. Studenta elektro fakulty přece nikdo nebude je*at!

Dal jsem si tu práci, že jsem se přihlásil do insolvenčního řízení. Šlo o částku mezi 2500 - 4000 Kč, nepamatuju se přesně.

Tak to máme za ty roky s úroky…

Něco se z firmy po jedenácti letech vymohlo a rozdělilo se to mezi další, kteří byli podobně aktivní jako já. Prý je nás 300. Takže, částka činní: 11 Kč a padesát haléřů. Bez pr*ele. 😀 Zajímavá je shoda jedenácti let s jedenácti korunami.

Nejde mi o ty peníze, už jsem na to samozřejmě dávno zapomněl. Spíš jde o to, že kvůli 11,5 Kč musí spousta lidí na soudě tenhle případ řešit. Paradoxně je pro paní úřednici jednodušší řízení se mnou dokončit a vyplatit mi 11,5 Kč, než to prostě ignorovat. Celou dobu by totiž musela hlídat, zda jsem se o nárok na těch 11 korun nepřihlásil a nakonec by mě po 4 rokách informovala, že závratných 11,5 propadlo státu.

Vděčnost za připomenutí kam mě cesta k nule zavedla

Cítím vděčnost za připomenutí, kde jsem před jedenácti lety byl. Jak jsem psal výše, nejsem na to hrdej, ale taky si nic nevyčítám. Je to součást příběhu. Sdílím tenhle text proto, aby byla vidět část cesty. Cesty k nule.

Budu teď trochu pryč. Asi víc, než trochu. Takže další post za měsíc. ¡Hasta pronto, amigos!