8 typických vzkazů pro nenakupující bez obalu

Průnik z nejčastějších odpovědí:

1. Nejčastějším důvodem je samozřejmě minimalizace produkovaného odpadu.
2. Nejde o dokonalost. Redukce odpadu je cesta, na které se člověk bude neustále něco učit. A jako skoro na vše, i na bezodpadový způsob života lze nasadit Paretovo pravidlo: můžeš zredukovat 80 % odpadu při 20 % úsilí, namísto snažení se o dokonalost.
3. Lokálnost je také častým argumentem pro nakupování bez obalu. Na bezobal jsou často také napojeny produkty pocházejících od malých lokálních výrobců a farmářů.
4. Prvotní ostych z návštěvy bezobalu. Toho se lze jednoduše zbavit po přečtení článku nebo shlédnutí videa, kde se dozvíš, jak se v bezobalu nakupuje.
5. Je možné koupit jakékoliv množství, jen na zkoušku.
6. Sociální přesah. Prodavače se můžete vyptávat na původ potraviny, zda nechce do sortimentu zařadit něco nového…
7. Zpomalení.
8. Nakupování bio potravin. Alespoň těch, co jíš nejčastěji.

Nejzajímavější vzkazy od bezobalových obchodů najdeš také níže v info-grafice.

EDIT 9/7/2024: Nedávno jsem napsal článek 10 postřehů z návštěvy 30+ bezobalových obchodů, kde je plno inspirace pro bezobalové obchody.

Co obchody vzkazují nakupujícím?

Nejčastějšími vzkazy pro nakupující je poděkování za přízeň, za komunitu, která se kolem obchůdků vytváří, atmosféru v obchůdcích a společnou radost. Z většiny odpovědí bezobalů vyzařuje nadšení a radost, že společně s nakupujícími mohou Zemi ušetřit od alespoň trochy odpadu.
Bezobaly dále často odpovídaly, aby se nakupující nebáli být aktivní v komunikaci:

5 vzkazů od bezobalů bezobalům

Vzkazy pro další bezobaly by se daly shrnout do následujících 5 kategorií:

1. Volání po větším propojení bezobalů (ať už s obchody v okolí, tak na republikové úrovni).
2. Společnost nás potřebuje jako protipól proti nadnárodním korporacím. K tomu bych dodal: jen o tom (společnost) ještě možná neví.
3. Nevzdávejte to! Držte se!
4. Jsme na jedné lodi, společně šetříme přírodu, přispíváme k systémové změně!
5. Pomáhejme lokálním eko/bio výrobcům, motivujme k prodeji a edukaci nakupujících, aby se lokální eko/bio produkty staly dostupnějšími.

Poměřování

Poměřování obecně nevede ke spokojenosti. Před časem jsem četl o knize (nemůžu si vzpomenout na název🙄, kdybys věděl, budu rád, když mi ji připomeneš), která po čtenáři chtěla, aby se nepoměřoval jen tak s někým, ale jen s těmi nejlepšími. Když poměřovat, tak pořádně! Cílem knihy bylo ukázat, že poměřování je vydlážděná cesta do Brodu (Havlíčkova, prej je tam vyhlášenej blázinec). Jde ti fyzika? Tak se nesrovnávej se spolužáky z vejšky, ale rovnou s Newtonem nebo Einsteinem! Máš hudební nadání? Tak se nespokojuj se srovnáním s tvou učitelkou v hudebce, ale rovnou s Mozartem! Stejný postup se dá aplikovat i na peníze.

Často se jako měřítko spokojenosti bere auto nebo dům. Tedy jen fasáda. Už se nehodnotí leasingy, hypotéky a délka jejich splácení. Už se nehodnotí pracovní nasazení takového člověka, který se musí sakra otáčet, aby dům do důchodu s vyplazeným jazykem dokázal splatit. A už vůbec se nehodnotí, jestli je v tom člověku dobře. Jestli člověka způsob, jakým vydělává peníze baví, natož pak, zda mu přijde smysluplný. Peníze neříkají nic o uspokojení lidských potřeb, které máme každý z nás jiné.

Peníze, spokojenost a lidské potřeby

Přijde mi to logické. Po uspokojení základních potřeb (střecha nad hlavou, jídlo, teplo, ...) člověk začne chtít víc - chce uspokojovat také své duševní potřeby. A duševní potřeby naplní peníze jen ve velmi omezené míře. Pokud nevíš, co mám duševními potřebami na mysli, pak se můžeš podívat na tenhle seznam.

Hezký citát k tomuto tématu náleží Vincenci Zahradníkovi.

Někdo má peníze, ale radost přenechává jiným.

Vincenc Zahradník

Peníze jako energie

Fakta jsou u konce, od teď moje filozofické okénko. Já vnímám peníze jako energii. A jak známo, energie nezaniká, jen mění svou formu. Za peníze se tak dá pořídit jiná hmota nebo se dají vyměnit za energii někoho jiného, například za posekání zahrady. Já tak svou energii ušetřím, někdo jiný ji vydá a dostane zaplaceno.

Příjem

Vztah jednotlivců k penězům (a dá se vztáhnout i na společnost obecně) nám může mnohé ukázat. Pokud někdo například hodně lpí na penězích, může mít silnou potřebu jistoty.
Většina lidí peníze vydělává prací v zaměstnaneckém poměru nebo živností, kde odvádí práci fyzickou, duševní nebo kombinuje oba přístupy. V ideálním případě tedy jedinec odevzdává energii po nějakou dobu a za to dostane zaplaceno.
Co když si ale člověk jen sedne, odkroutí svých osm hodin a dostane zaplaceno, aniž by něco vytvořil, aniž by vydal nějakou energii? Vnímám to jako narušení zdravého toku energie. Takový jedinec nenaplňuje své potřeby, nemá zdravý vztah sám k sobě (to je jeden z mnoha příkladů opomíjení tolik zmiňované sebelásky) a pravděpodobně nebude mít zdravý vztah ani k penězům.

Mimo peníze, spokojenost a potřeby můžeš čichnout i k dalším oblíbeným příspěvkům

Krása jednoduchosti aneb co mě během čtení napadlo

Hygge recenze: spojení minimalismu, pohodlí a na svíčky se*e pes

Hodnota a smysl odvedené energie

Pokud je odvedená energie zaměstnance/živnostníka kladná (radostně peníze vydělává) a současně je vynakládání takové energie dobré pro společnost, pak taková energie zůstává kladná. Taková činnost je pak smysluplná a přináší světu nějakou hodnotu → tok peněz je čistý, kladný.
Zde mají výhodu živnostníci, protože ti mohou mnohem jednodušeji tok této energie ovlivňovat. Například příjímáním jen takových zakázek, které jim dávají smysl a jsou v souladu s jejich hodnotami. U zaměstnance už to tak jednoduché být nemusí.

Utrácení peněz

Pro zachování kladné energie při získávání peněz, záleží také na tom, jaká je jejich odchozí energie. Samozřejmě, mnohdy to neovlivníme, například u daní. Odvádíme je státu a samozřejmě neovlivníme, jestli se naše peníze proinvestují v opravě silnice, platu zdravotní sestry, nebo nájmu za Gripena.

Ale jsou výdaje, kde máme plně v rukou kam peníze putují. Pak je tedy plně na nás, jaká ta energie bude. Bea Johnson ve své knížce předkládá následující myšlenku (nejedná se o doslovnou citaci):

“Nevolíme jednou za čtyři roky, ale každý den. Penězi.”

Bea Johnson

A zde je konečně to “pojidlo” s článkem o cenách bezobalů. Peníze hýbou světem. Nabídka určuje poptávku. Přemýšlení o nákupech je tedy důležité. A to nejen o kupování věcí, ale také o tom, komu dávám peníze, jak ta energie proudí. Koho každým jedním nákupem podporuji. Jde o vědomé nakupování. Záleží na jednotlivcích.

Při každém nákupu se snažím podporovat místní prodejny a v případě potravin kupovat skutečné potraviny. Tento pojem hodně rozšířila Margit Slimáková, která takové potraviny označuje jako potraviny bez složení - tedy maximálně jednoduché složení, bez zbytečných aditiv. Kladnému proudění energie tak stojí v cestě dvě věci: kde nakupuji a co nakupuji. Nejde o dokonalost. Je to cesta. Vědomá cesta.

Peníze jako voda - lyričtější popis peněz

Představ si peníze jako vodu. Je na tobě, aby sis našel pramen, aby sis nastavil průtok. Voda k tobě teče a je na tobě, co s ní uděláš. Můžeš ji nechat volně proudit, nebo ji směrovat různými odbočkami, tvořit po proudu malá jezírka, kde můžeš zachytávat vodu na sušší období. Podél jejího toku můžeš nasázet byliny, keře a stromy a těšit se z květů a plodů. Okolo toku bude brzy živo a tvá zahrada bude přepestře kvést, bude přitahovat hmyz a zvěř.

Nebo můžeš podél toku vystavět vodní mlýny a přeměnit energii živlu na energii mechanickou a umlít třeba obilí. Nebo můžeš vystavět obrovské soustavy, kde budeš vodu různě přelívat, získávat tak více energie. Můžeš si vygenerovat elektřinu a tu přeměnit na teplo/chlad/spojení se světem/poslech hudby... možnosti jsou prakticky neomezené. Také můžeš vodu darovat žíznivým poutníkům a dívat se na jejich vděčné úsměvy. Nebo ji využít na pomoc blízkým, když budou mít nějaký hezký plán co s ní.

Nebo můžeš všechnu přitékající vodu zachytávat do rybníka. Vodu budeš mít jen pro sebe. Každý rok se ti trochu odpaří, ale to nevadí, protože jí pořád víc přiteče a ty se tak můžeš těšit z narůstající hladiny i když na dně se budou tvořit nánosy bahna. Zastavíš tak sice tok vody, možná začne zahnívat a nebude k pití, ani nebude roztáčet lopatky mlýnů, ale ve špinavé vodě najdou útočiště pijavice a jiní tvorové, kteří nemají rádi čisté toky a sluneční svit. A i když vodu začneš odpouštět, voda zůstane špinavá a bude trvat nějakou dobu, než se vyčistí.

Závěr

Vnímání peněz z nadhledu může dodat životu zajímavý hravý spád🙂. Vnímáním peněz jakožto formy energie se o sobě můžeš také mnohé dozvědět. Tvůj vztah k nim může ukazovat na nenaplněné potřeby rovnováhy, stability, jistoty 🙂 Nebo jakékoliv jiné potřeby, viz odkaz na seznam výše.

Jak to mám já? Poslední dobou mívám nenaplněnou potřebu jistoty, která mi však umožňuje naplňovat si potřeby svobody, nezávislosti, růstu a přispívání. Dále si pak hojně naplňuji potřeby objevování, hry a dobrodružství. Dělám pokroky, ale současně mám stále rezervy v případě potřeby neulpívání a přijetí. A co ty? Připodobňuješ si peníze nějak? Pokud ano, napiš mi do komentáře, jsem zvědavý! 🙂

Ohlédnutí za rokem webu

S myšlenkou vytvoření webu, jakožto prostoru pro zveřejňování své šuplíkové tvorby, jsem přišel v listopadu 2020. V té době jsem začal hledat možnosti, jak to celé pojmout. Koupil jsem doménu a po půl roce rozmýšlení a experimentování jsem spustil (30. 4. 2021) první verzi webovek, FB stránku a povídkový podcast.

Co se týče webu samotného, tak za ten rok proběhla spousta úprav: od změn v rozvržení stránek u jednotlivých příspěvků, přes přidání “carouselů” jakožto lákadel na další příspěvky, až po překopání hlavní stránky, a také spousty práce v zákulisí, která není pro běžného návštěvníka viditelná.

Blog & blogcast

Za ten rok se na webu objevilo 25 článků, včetně toho, co právě čteš. S přimhouřením oka to znamená, že každých čtrnáct dní vychází jeden článek. Od října vydávám články také v podcastové formě. Oproti blogu vychází zpravidla o jeden článek zpožděné. Nejvíce navštěvované články na blogu jsou:

Nicméně statistika návštěvnosti je od 1. 1. 2022 ovlivněna povinností mít na webu cookie lištu, pokud s cookies web pracuje - což Bejkův mls nepřímo pracuje. Cookies totiž používá pro analýzu návštěvnosti Google Analytics. Pokud návštěvník webu cookies neodsouhlasí, pak není zahrnut do analýzy návštěvnosti. Dále vkládám odkazy na FB a youtube, které s cookies také pracují.

Ohlédnutí za rokem podcastu Pochoutkové příběhy

Co se týče audio-povídek, tak jsem jich za první rok blogu vydal 12 a předsevzetí, vydávat jednu povídku vždy k poslednímu dni v měsíci, jsem dodržel. Kdyby sis chtěl poslechnout všechny díly, tak bys tím strávil 382 minut.
Dvoudílné povídky posluchače oproti jednodílným nebaví, jinak žádný trend nevidím. V druhém roce se tedy zaměřím na jednodílné povídky. Přestože nevidím přímou závislost mezi délkou podcastu a počtem poslechů, podcasty zkrátím. I mě to zabere méně času. 🙂
Co se týče editace podcastů, tak jsem se je naučil editovat rychleji a to pouhou změnou přednesu a dodržováním několika pouček. Kde se mi jich dostalo, to si zatím nechám pro sebe a uvidíme, co z toho bude do budoucna 🙂 Oproti začátkům mi teď podcasty zaberou cca třetinu času.

Ohlédnutí za rokem básnění

Básní jsem zveřejnil jen pět. Na konci roku jsem (tuším) ve FB příspěvku vyjadřoval naději, že se tento rok polepším. No, pokud to půjde jako do teď, tak asi moc ne 😳 Mám rozepsanou rozmarnou slam poetry, ale přes psaní románu, psaní příspěvků na blog, tvoření grafiky, tvorbu podcastů, tvorbu příspěvků na sociální sítě a rozvíjení dalších nápadů a směřování blogu, už nemám na básnění sílu. Do léta se situace nezlepší. Uvidíme jak se bude situace vyvíjet v druhé polovině roku.

Web a legislativa

Netušil jsem, že kvůli webu budu studovat "právo", ale je tomu tak. Nastudovat všechny ty legislativní náležitosti kolem cookie lišty mě úplně radost nepřinášelo. Kvůli zasílání novinek e-mailem jsem zase studoval legislativu o zásadách zpracování osobních údajů. A to na webu nic neprodávám.

Affiliate

Jistě sis všimnul, že se mi sem tam na webu mihne nějaký ten affiliate link. Ale ne moc, protože chci doporučovat jen ty obchody, u kterých opakovaně nakupuji a ve většině případů odkazuji i na produkty, které sám používám (asi proto v něm nejsem až tak dobrej :D). Neplatí to ve sto procentech, protože některé výrobky prostě nepotřebuji (například kompostovatelné sáčky na svačinu). Pokud na ně přidávám affiliate odkaz, je to pak vždy na e-shop, se kterým mám dobré zkušenosti.
V rámci affiliate zatím potkáváš na webu econeu, biooo a kosmase. Kdykoliv můžeš přes tyhle odkazy nakoupit a podpořit mě tak v mé tvorbě. Odkazy na další stránky jsou nezištné. A ještě jedna věc - pokud je na stránce affiliate link, tak tě o tom vždy v daném příspěvku informuji pro případ, že by ti to vadilo nebo jsi mě chtěl naopak podpořit. Tebe to nic nestojí a mně to naopak může pomoct.

EDIT 9/7/24: s affiliate jsem během května 24 seknul. Velmi stručně: přijde mi, že to křiví trh a nechci toho být součástí.

E-mailový zpravodaj

Vcelku nedávno jsem rozjel i kurátorský zpravodaj, který vychází každou první neděli v měsíci. Kromě měsíčního shrnutí příspěvků, v něm komentuju i dění kolem mě a webu. Je to jakési “pojivo”, které na webu chybí. Současně je “kompaktnější” než informace, kterými krmím sociální sítě.

Kromě již zmíněných důvodů bych si chtěl vybudovat komunikační kanál, který bude podporovat šíření obsahu a bude nezávislý na algoritmech zobrazování příspěvků sociálních sítích. A vlastně i sociálních sítích obecně.

Ohlédnutí za rokem na sociálních sítích

Kromě Facebooku (FB) jsem založil v půlce února po dlouhém rozjímání i Instagram (IG). Důvodem byla analýza dosahu příspěvků na FB, kde mi přijde, že se algoritmus této sociální sítě chová divně. Respektive mu asi nerozumím. U některých nezajímavých příspěvků jsou čísla pouhého přejetí přes příspěvek (přejetí znamená, že se u něj uživatel ani nezastaví) vůči celkovému počtu sledujících stránky cca desetinové. To ale znamená, že 9/10 uživatelů se příspěvek ani nezobrazí? To je fakt krize.

Nejde mi o to, že se u některých příspěvků sledující nezastaví. To chápu a neustále se učím vytvářet takový obsah, který je pro sledující stránky zajímavý. Na tom čísle mi vadí to, že mi FB vlastně ani nedává šanci sledující oslovit. Je mi jasné, že ne všichni jsou v době zveřejnění příspěvků online, že algoritmus upřednostňuje ty příspěvky, u kterých předtím sledující reagovali... ale 1/10? Čekal bych něco kolem 5/10. Právě proto jsem se rozhodl psát i e-mailové novinky a začít s IG. Jestli na tom bude IG lépe a jaký bude přínos e-mailingu třeba zhodnotím zase za rok.

Youtube

S článkem Bezobalový obchod a jak se v něm nakupuje? jsem založil také youtube kanál. Ne že bych měl ambice se stát youtuberem, ale čas od času si asi nějaké to video střihnu. Vidím to spíš jako takovou “bokovku” s potenciálním zdrojem návštěvnosti pro blog.
Ale nikdy neříkej nikdy, žejo. Loni jsem na youtube třeba ani nepomyslel. Audio-vizuální technika mě baví, tak uvidíme, co budoucnost přinese 😇 Navíc s dostupností zelených pláten a jednoduchostí práce s nimi se blbnutí s videem přímo nabízí 😈 Ne, držme se při zemi, to by byla jiná časová investice.

Osobní ohlédnutí za rokem kuchtění mlsíků

Vystupování z komfortní zóny

Pochopil jsem, že mě chceš vidět. Že tě kromě obsahu také zajímá, jak vypadám, co se děje v zákulisí a prostě tak nějak drbíky kolem dění a ze života. Učím se to a začíná mě to docela bavit. Nemám problém dělat si sám ze sebe srandu, což vnímám jako potřebnou schopnost hlavně pro posty na sociální sítě. I když má hravější povaha je i tady na webu znát, především u příspěvků o návštěvě fyzioterapie nebo prvním a druhém darování krve. Když jsme u toho darování krve - pokračování nebude. Opravdu mě asi vyškrtli z databáze, protože mi už nepřišla žádná zvací sms 🙁 Pokud chceš pokračování a máš na to páky, tak to můžeš zkusit prošťouchnout😄

Psaní románu

Současně s blogem a povídkami píšu román. Prý je to duchovní literatura (stejný žánr jako třeba Mnich, který prodal své Ferrari či Coelhovy knihy - v žádném případě se nesrovnávám, jen přibližuji žánr), což mě samotného překvapilo😄, ale proč ne. Oproti mým povídkám je to trochu jiná liga. Samozřejmě jak rozsahově, tak tématicky. V povídkách se projevuje moje hravější veselé já. V románu je sice také, ale jen okrajově. Tam má navrch mé hlubší filozofičtější já. Na FB a IG se sem tam mihne nějaká ta ukázka. Rozsahově jsem na tom dobře (200 stran), dějově jsem tak ve 3/4. Přitom v rozmezí duben 2021 - duben 2022 vzniklo cca 140 stran (cca 280 normostran).

Za tento nárůst mohl především můj přechod na 4/5 pracovní úvazek v červenci loňského roku a posléze opuštění zaměstnání úplně - únor 2022. Co bych to byl za autora, kdybych po svých hlavních hrdinech chtěl překonávat sebe sama, dělat kroky do neznáma, a přitom tak nežil? 🙈 Někdy si i kladu otázku, do jaké míry tvořím své postavy já a do jaké míry tvoří ony mě.

Další směřování webu

Web bude pokračovat ve svém trendu a tématech. Chystám toho spoustu a jednotlivé novinky budu postupně odkrývat odběratelům e-mailového zpravodaje. A celkově e-mail vnímám tak nějak důvěrněji, oproti komunikaci skrz blog a sociální sítě.

Dalším důvodem, proč kromě vytyčeného trendu nechci sdělovat další plány tady na blogu, je reakce na sdílení snů a plánů. Lidé se totiž dle reakcí na ně dají rozdělit do tří kategorií. Tedy na lidi, kteří:

1. Tvé plány nadšeně podpoří.
2. Tvé plány nezajímají, protože jim jsou zkrátka šumák.
3. Se za každou cenu postarají o to, abys spadl na zem a nic z toho nerealizoval.

Právě třetí skupina je ta, která nám samozřejmě nejvíc brání v rozletu. V realizaci našich snů a tužeb. A proč? V lepším případě ze strachu, abychom nedopadli špatně. V horším případě pak ze strachu, abychom náhodou svého snu nedosáhli, zatímco oni zůstanou stát na místě, protože v sobě své touhy zadupali. Protože uvěřili jedné z největších lží: že nejdou realizovat.
Samozřejmě, že jednou své plány budeš muset zveřejnit (jako to s postupujícím časem dělám i já), ale ideálně až ve stádiu, kdy si budeš jistější a kdy už ti je někdo jen tak nerozfouká jako slaměný domeček.
Naopak obklopovat se lidmi z první skupiny, je při každém novém projektu víc než žádoucí. Na konci dne nezáleží ani tak na tom, zda se projekt povede nebo ne, ale na tom, zda jsi se bavil a něco nového se naučil. Jinak celý život prosníš, jak jsi tenkrát (můžeš doplnit)... a to nechceš.

Přichází květen. Považuji ho za jeden z nejhezčích měsíců v roce, tak uvidíme, jaká bude moje produktivita. Jestli příští týden nevyjde další článek, pak máš jasno, jak to s ní je 😀 Děkuju za přečtení až do konce, měj se kráásně a užívej květnové dny! ❤️

Výsledky cenového průzkumu: jsou bezobaly dražší?

Co lze v reportu nalézt?

Jsou bezobaly dražší? Jako jeden z častých argumentů proti nakupování v bezobalovém obchodě je uváděna cena. Doposud však neproběhl žádný rozsáhlejší průzkum v této oblasti. Navíc mnohdy nejsou srovnávány stejné kategorie potravin (konvence/bio), stejná množství, atd.

Více než dvacetistránkový report o cenovém srovnání mezi běžnými a bezobalovými obchody. Report obsahuje kompletní výsledky průzkumu, jehož stručnější část jsem publikoval v článku na blogu.

---

---

Části reportu

Dokument je členěn na úvodní část, výsledky a krátkou analýzu. Úvodní část si klade za cíl seznámit čtenáře se základními informacemi kolem průzkumu, které poslouží pro snažší pochopení předkládaných grafických výsledků ve druhé kapitole. Také lze tyto dvě kapitoly přeskočit a přečíst si jen závěry. V části analýzy je krátké hledání souvislostí mezi otvírací dobou bezobalových obchodů a jejich cenou a podobně pro vztah lokality a ceny bezobalového obchodu.

Srovnávané potraviny

Pro srovnání cen je samozřejmě třeba stanovit rozsah potravin, na kterém se bude srovnání provádět. Původně jsem zamýšlel vyjít z koše potravin, které jsou uvedeny při výpočtu inflace na stránkách Českého statistického úřadu. Ukázalo se ovšem, že zde jsou pouze kategorie potravin, bez většího rozpadu.

Rozpad potravin jednotlivých kategorií je uveden v příloze dokumentu, celkem se jedná o 74 potravin.

Srovnávány nejsou ceny mlékárenských a masných výrobků a pečiva. Důvod je prostý: zde nelze najít průnik mezi bezobaly, ani běžnými obchody. Většina bezobalů bere tyto potraviny z místních farem a srovnával bych tak spíše ceny jednotlivých farem, než ceny bezobalových obchodů.

Bez okecávání, je bezobal dražší?

Před vlastním srovnáním

Příspěvek je strukturován následovně: úvod do problematiky, popis vyhodnocování, komentáře grafických výsledků a závěrečné shrnutí. Článek jsem se snažil držet v rozumné délce, takže je poněkud zestručněný. To mi však přijde škoda, a proto jsem se rozhodl pro zvídavější čtenáře sepsat report, kde je mnohem víc informací, grafických výsledků a jde se více do hloubky.

Výběr potravin pro srovnání

Pro srovnání jsem vybral 74 potravin a to z následujících kategorií: mouky; obiloviny a těstoviny; rýže a luštěniny; semínka; ořechy; sušené ovoce; koření; a další (kompletní seznam potravin ve výše zmiňovaném reportu).

Srovnávány nejsou ceny mlékárenských a masných výrobků a pečiva. Důvod je prostý: pro tyto potraviny nelze najít průnik mezi bezobaly, natož pak běžnými obchody. Většina bezobalů bere tyto potraviny z místních farem a srovnával bych tak spíše ceny jednotlivých farem, než ceny bezobalových obchodů.

Oslovené bezobalové obchody

Z mapy bezobalových obchodů jsem sesbíral e-maily a zeptal se, jestli by se nezapojily do cenového průzkumu. Rozeslal jsem 130 e-mailů (nejen na bezobaly, ale i obchody s bezobalovou sekcí). Funkčních adres bylo 116 a formulář s cenami nakonec vyplnilo 17 z nich. Z těchto 17 obchodů je 14 čistě bezobalových. Zbylé 3 obchody jsou zdravé výživy s bezobalovou částí. Z cenového průzkumu nevybočují, takže jsou v něm ponechány.

Běžné obchody vůči kterým jsou ceny srovnávány

Pro srovnání cen bezobalových obchodů s konvenčními obchody jsem využil e-shopů Rohlik, Tesco a zdravá výživa Naturálek.
Samozřejmě se velmi špatně srovnává zboží stejných kvalit. Například v již uvedeném Krámku bez obalu je prodáván mák od drobného pěstitele a jeho kvalita se tak dá očekávat vyšší, než kvalita nejlevnějšího máku v Tesco. Přitom nejlevnější mák v Naturálku by zase být srovnatelný mohl.
Předpokládám však, že dotaz na ceny v bezobalech kladou spíše ti, pro které je cena na prvním místě a až poté kvalita dané potraviny. Proti bezobalům tak stavím nejlevnější nalezené produkty z trojice uvedených obchodů. Je to trochu v jejich neprospěch, takže výsledky jsou vlastně takový "worst case". Nenašel jsem jiný způsob, jak průzkum realizovat a hlavně ho dokončit. I tak je srovnání zajímavé.

Práce s daty

Všechny ceny jsou uváděny v Kč na 100 g, pokud není vyloženě uvedeno jinak. Ze shromážděných dat jsem spočítal rozdíl mezi běžným obchodem a bezobaly. Pokud je tedy výsledný rozdíl:

• Kladný → bezobal je levnější.
• Záporný → bezobal je dražší.

Dále také nepracuji s rozdíly cen ze všech 17 obchodů jednotlivě, ale dělám z nich vždy průměr a medián. Pro výpočet průměru a mediánu nejsou použity ty bezobalové obchody, které produkt nenabízí. Pro výpočet průměru tak není součet cen dělen celkovým počtem bezobalových obchodů (17), ale vždy odpovídajícím počtem (teoreticky tedy 1 – 17).

Je bezobal dražší? Výsledky srovnání

Jak “číst” grafické výsledky srovnání cen?

Níže jsou zobrazené 4 sloupcové grafy, každý pro jednu vybranou kategorii potravin (z celkových osmi - všechny jsou dostupné v “plnotučném” reportu). Každý graf obsahuje tři grafy:

1. Závislost mediánu cenových rozdílů (běžný obchod – bezobal) na dané potravině.
2. Závislost průměru cenových rozdílů na dané potravině.
3. Poměr případů, kdy je pro danou potravinu cena v bezobalu vyšší. Vztaženo vůči celkovému počtu bezobalů, které tuto položku mají v sortimentu. Příklad: potravina X je dražší ve 3 případech a je v nabídce 10 bezobalů → 3/10 = 30 → N dražších je tedy 30 %.

Pro další vysvětlení toho, jak grafy číst, vezmu hned první obrázek. Již zmíněná trojice grafů sdílí osu x (horizontální osa), kde je vždy uvedeno o jakou potravinu se jedná. Dále je v závorce uveden počet bezobalů, které mají potravinu v sortimentu (tedy počet, ze kterého jsou stanovené medián, průměr a N dražších). Jednotlivé barvy pak od sebe odlišují běžné obchody, vůči kterým byly rozdíly cen (a následná statistika) provedena.

Chybějící barvy ve sloupcových grafech

Může se stát, že v grafech budou u každé potraviny 1 – 3 barevné sloupce. Přitom každá potravina nemusí být zastoupena svou barvou v každém z trojice grafů. Mohou tedy nastat tyto případy, kdy barva pro danou potravinu:

1. není přítomna v žádném z trojice grafů. V takovém případě potravinu běžný obchod nenabízí (velmi časté pro bio potraviny srovnávané vůči Tescu).
2. je v grafu N dražších, ale není u průměru a mediánu – to je dáno zobrazením, kdy menší rozdíly než 1 Kč (Python) metoda prostě nevykresluje.
3. je v grafu N dražších, ale chybí buď u průměru nebo u mediánu.
4. je vykreslena u mediánu a průměru, ale není u N dražších. Důvod je prostý: taková potravina ani v jednom z bezobalů není oproti běžným obchodům dražší (velmi časté u bio potravin).

Poznámka: Při procházení grafů doporučuji sledovat všechny tři grafy (medián, průměr, N dražších). Pokud je nějaká potravina dražší třeba v 60 %, je třeba se podívat i na medián a průměr. Stává se totiž, že skutečně dražší jsou, ale rozdíl může být třeba korunový.

Je bezobal dražší pro konvenční potraviny? Co na to sloupcové grafy?

Co tedy sloupcové grafy (pro konvenční potraviny zobrazeno na čtveřici výše) říkají?V případě rýže a luštěnin je cca 50 % bezobalů dražších než běžné obchody, ale cenové rozdíly mezi jednotlivými potravinami jsou oběma směry korunové. Při nákupu více položek se tedy cenové rozdíly v této kategorii průměrují. Výjimkou jsou pouze červená čočka (lze koupit levněji v bezobalu) a zelený hrách (dražší v bezobalu).
Srovnání pro koření je celkem jednoznačné. Bezobalu může konkurovat jen Tesco se svou low-cost značkou “Stockwell & Co” (značku skutečně vlastní Tesco). Další značky koření jsou v Tescu mnohem dražší. Proto je mezi Rohlíkem a Tescem takový cenový rozdíl. Příkladem budiž bazalka, která se dá koupit za 49 Kč/100 g od značky “Stockwell & Co”, přičemž druhá nejlevnější značka je pak “Avokádo” s cenou 115 Kč/100 g. Pokud tedy kupující „neuznává“ “Tesco Value” schované za “Stockwell & Co”, pak pro něj nákup v bezobalu bude vždy úsporou. U koření je Rohlík oproti bezobalu levnější jen v případě mleté skořice (z celkových 18 položek). Pokud se tedy nechystáš na skořicovou výzvu, pak je koření mnohem výhodnější nakupovat v bezobalu. Podrobnější slovní hodnocení všech kategorií potravin je dostupné ve vyčerpávajícím reportu.

Je bezobal dražší pro konvenční potraviny? Napoví histogram.

Sloupcové grafy jsou dobré pro rychlý přehled, které potraviny jsou dražší/levnější. Nejsou však příliš vhodné pro hledání odpovědi na otázku, zda jsou bezobaly obecně dražší. Bylo by nutné srovnávat jednu potravinu po druhé. Oproti tomu vykreslení průměrných rozdílů cen do histogramu dává docela dobrý přehled (viz následující obrázek).

Kdyby potraviny stály v běžném obchodě a bezobalu stejně, pak by průměr rozdílů cen vycházel nulový. Histogram by tedy zobrazoval jeden sloupec na ose x a to na pozici 0. Četnost takového sloupce by tedy odpovídala 100 %. Tak to samozřejmě ve skutečnosti není, protože jsou některé potraviny dražší a některé levnější. Jelikož jsou rozdíly cen počítány jako rozdíl mezi běžnými obchody a bezobaly, ukazují četnosti napravo od nuly osy x levnější bezobal. Naopak vlevo od 0 (záporné rozdíly), značí dražší ceny bezobalu.

Z histogramů je možné vyčíst následující:

• Rohlík: bezobaly jsou oproti Rohlíku nepatrně levnější
  • histogram je více soustředěn na pravé straně od 0 na ose x
  • histogram má občasné extrémy (mnohem většími rozdíly s ohledem na většinu rozdílů soustředěnou kolem 0) ve prospěch bezobalu.
• Tesco: bezobal je oproti nejlevnějším produktům v Tescu dražší. Pokud tedy někdo kupuje nejlevnější produkty „Tesco value“, (či jak se to dnes jmenuje), pro něj bude bezobal dražší.
• Naturálek: zástupce zdravých výživ je na tom cenově s bezobalem skoro vyrovnaně, ale přeci jen je nepatrně dražší bezobal.

Je bezobal dražší pro bio potraviny?

Stejné kategorie potravin, jen pro bio, jsou zobrazené v následující čtveřici grafů.

A ještě histogram.

V případě bio potravin jsou bezobaly levnější než obalové alternativy. Opět slovně shrnuji jen některé kategorie potravin, aby se článek držel v rozumné délce (podrobně v reportu). V případě rýže a luštěnin je možné nákupem v bezobalu ušetřit kolem 2 Kč/100 g.
Závěr pro ořechy je jednoznačný: bezobal je levnější o 8 Kč a více, záleží na druhu ořechů.
Pro semínka je viditelná také zajímavá úspora v případě bezobalu. Průměrné rozdíly mezi běžným obchodem a bezobalem ukazují úsporu (prakticky pro všechny bezobaly) kolem 5, 10 i více Kč - proměnné na konkrétních druzích semínek.
Bio koření se v Tesco až na výjimky nevede. Pokud náhodou ano, je oproti bezobalu předražené – stejně jako v Rohlíku a Naturálku. V Naturálku jsou například majoránka, oregáno, bobkový list a sladká paprika o 2 Kč na 1 g dražší. Pro další druhy koření jsou pak tyto rozdíly kolem 0,5 – 1 Kč za 1 g.

Závěr

Nákup v bezobalu se vyplatí

Z cenového srovnání vyšlo, že pouze pokud spotřebitel nakupuje nejlevnější potraviny typu „Tesco Value“, pak se mu nákup v bezobalu spíše nevyplatí.

Bio potraviny jsou proti běžným obchodům ve většině případů levnější. Konvenční potraviny jsou některé dražší, některé levnější. Vyplatí se tedy nakupovat široký sortiment potravin, čímž se dá využít zprůměrování dražších potravin právě nákupem i potravin levnějších. Samozřejmě, pokud má někdo „nějak vychýlen“ jídelníček, pak mu toto průměrování může být ku prospěchu, ale také ke škodě.

Největší rozdíly v ceně jsou pro koření. V případě bio koření mnohdy extrémně.

Dále je nutné zopakovat skutečnost, že srovnání cen bezobalů je provedeno vůči supermarketům a zdravé výživě. Pokud tedy nakupuješ v lokální sámošce, dá se očekávat vyšší úspora.

Hmotnost obalu x hmotnost potraviny: prohrává na celé čáře koření

Pokud bychom měli dělat poměr mezi hmotností kupovaného zboží a hmotností obalu, bude právě koření vycházet nejhůř. Ačkoliv je finanční úspora v bezobalech právě u koření enormní, přemýšlet se nad tím vyplácí asi jen těm, kteří ho kupují větší množství než 10 g. Například pro bazalku a oregáno je běžný obchod draží o více než 1 Kč na 1 g. Stejně tak pro mletý zázvor a velmi se této hranici blíží i celý černý pepř.

Děkuju za přečtení až do konce. Průzkum je realizován čistě z mé vlastní iniciativy, jakožto ekologicky zaměřeného jedince, který žije filozofií snižování odpadu (a tedy i nakupuje v bezobalech) již pět let. Průzkum není nijak sponzorován. Odměnou mi bude sdílení myšlenky a také rozšiřování čtenářské základny blogu. A třeba i té posluchačské – ať už audio-povídkové podcastové tvorby, nebo blogcastu (pro ty, co neradi čtou a raději poslouchají).

Jak zjistit, zda je ve tvém okolí bezobalový obchod?

Už dávno neplatí, že bezobalový obchod je k nalezení jenom v největších městech republiky. Pro usnadnění orientace existuje mapa (dříve se používala reduca, ale nikdo nemaže zavřené bezobaly), kde jsou bezobaly hezky sdruženy. Ne vždy jsou informace aktuální, ale pro základní přehled funguje mapa skvěle.

Jaký sortiment bezobalový obchod nabízí?

Sortiment bezobalových obchodů bych připodobnil k prodejnám zdravé výživy. Najdou se tam tedy základní potraviny, jako jsou obiloviny, luštěniny, rýže, sušené ovoce, semínka, ořechy, koření, oleje..., a také ekologická drogerie: od mýdel a šamponů, přes prací prostředky, prášky do myčky, až po úklidové prostředky. V některých bezobalech pak také mlékárenské a masné výrobky a pečivo. Ty jsou většinou z lokálních farem.

V bezobalových prodejnách můžete také narazit na potraviny, které se jinde velmi špatně shání. Například sušené plody moruše, nebo bezfosfátový kypřící prášek. K dispozici bývají i další pomůcky jako: miswak (větvička nahrazující zubní kartáček), kompostovatelné zubní nitě nebo třeba menstruační kalíšky.

Dobrým příkladem sortimentu bezobalového obchodu může být Pavlův bezobal (nejpřehlednější obsah sortimentu zobrazíš přes "rychlou objednávku"). Obchod funguje jako pultový prodej, anebo si zboží můžeš objednat také přes e-shop, nechat si ho navážit a pak si ho vyzvednout. Stručnější výčet sortimentu můžeš získat v druhém pardubickém bezobalu - beZobalce. A atmosféru bezobalového odpadu můžeš načerpat i z mých fotografií tady na blogu.

Bezobalový obchod a samotný nákup v něm

Typy prodejen

Způsob nakupování samozřejmě záleží na typu prodejny. Existují čtyři možné provozy:

1. Samoobsluha - zákazník si sám zboží odsypává a váží;
2. pultový prodej - zákazník jen předkládá nádoby a říká co chce;
3. samoobsluha s již naváženým zbožím - zákazník si tedy odebírá už navážené zboží ve vratných nádobách (většinou na zálohu);
4. objednávkový prodej - většinou s vyzvednutím na prodejně, i když existuje i zásilkový bezobal.

Jednotlivé typy prodejen se samozřejmě můžou i různě překrývat. Například v případě pultového typu obchodu můžeš ráno předat sklenice s popisky, co kam žádáš a odpoledne si můžeš připravený nákup vyzvednout. Odpadá pak případné čekání ve frontě.

EDIT červenec 2024: videa ze dvou bezobalových obchodů

Příprava na nákup

Příprava je potřeba, ať už se jedná o samoobslužný bezobal nebo pultový prodej. V obou případech budeš potřebovat nákupní seznam, podle kterého si připravíš prázdné nádoby. Ty si nemusíš kupovat, ale můžeš využít ty, co máš doma. Fajnové nádoby jsou například sklenice od medu nebo od okurek. Pokud máš nějaké plastové potravinové dózy, tak ty jsou samozřejmě také super! A použít se dají i lahve od mléka, kefíru nebo pasírovaných rajčat. Lahve jsou kromě tekutin vhodné i na drobná semínka jako chia, lněná, sezam atd.

Průběh nákupu

Popis samoobslužného bezobalového obchodu si můžeš přečíst například na stránkách prvního českého bezobalu. Já se rozepíšu jen o pultovém prodeji. Jednak proto, že jiné v San Piegu nemáme, druhak protože se jedná o nejčastější typ bezobalu. No, "rozepíšu" - není to raketová věda, takže je to jen pár odrážek:

1. Řekneš, co chceš a přistavíš obal na váhu.
2. Obsluha odváží sklenici, naplní obal požadovanou potravinou a zváží.
3. Množství zanese do pokladního systému a pokračuje se s další položkou.

Bezobalový obchod a výhody nakupování v něm

Kromě toho, že nemusíš lítat každou chvíli s košem, plasty a papírem, má nakupování v bezobalu další výhody:

• Kupuješ skutečně jen to, co potřebuješ - neseš si s sebou omezený počet sklenic.
• Odpadá jakýkoliv marketing výrobců nebo obchodu, kde jsi “lákán” nakupovat něco, pro co jsi ve skutečnosti nepřišel.
• Vidíš skutečně potravinu, kterou si kupuješ. Náhle neprodává obal, takže líbivé potisky, lákavý marketing, přidané vitamíny a další "klamavé kecy v kleci" odpadají. Také nekupuješ "drahý vzduch", kterým jsou obaly mnohdy naplněny, aby měl kupující pocit, že si kupuje "hodně muziky".
• Nakupování v bezobalu má jakousi auru posvátnosti - vidět tolik skutečných potravin na jednom místě, ty barvy... to žádný grafik nevymyslí 🙂 Někdy si tam připadám, jako bych byl v luxusní kavárně.
• Bezobal je jakousi oázou klidu a zpomalení.
• Slézají se tam zajímaví lidé 🙂 Tedy lidé, kterým nedělá problém udělat něco trochu jinak.
• Nakupování má “pozitivní” a poklidný nádech. Vždy odcházím s úsměvem, což se mi při nakupování v supermarketech nestávalo. Z nich jsem naopak odcházel otrávenej a nakupování jsem bral jako “nutnost”, ze které jsem se pak doma musel vzpamatovávat.
• Koupíš si skutečně takové množství, jaké potřebuješ. To se hodí především u nových produktů, se kterými nemáš zkušenost, a tak nevíš, jestli ti budou vyhovovat. To je cenné nejen u potravin, ale i u drogerie: můžeš tak vyzkoušet různé prací gely, prášky do myčky atd. Už se ti tedy nestane, že bys vyhazoval do koše v podstatě netknuté balení, které ti, ať už z jakéhokoliv důvodu, nevyhovuje.

Nevýhody nakupování v bezobalovém obchodě

Jako vše, i nakupování v bezobalu má své nevýhody. Hold se třeba někdy stane, že produkt, pro který jsi přišel, prostě není. Není to supermarket, kde se tohle řeší velkými sklady, a tudíž často velkým plýtváním. Oproti tomu v bezobalu klidně uslyšíš: “Nemáme, přijde ...” Přijde mi to podobné, jako když si člověk poprvé dovolí přiznat, že neví. Nemusíme mít názor na vše a říct: “Já nevím” může být někdy dost úlevné. Ačkoliv okolí tě asi nebude moc chápat (přece jen, dnes má mnoho z nás názor na všechno po přečtení jednoho článku na netu :D). Ale pojďme na ty nevýhody:

• Za předpokladu, že použiješ sklenice, tak při cestě do bezobalu budeš cinkat jako alkáč. To je nepříjemné, když jdeš například v práci přes recepci 😀 Ale ty víš proč to děláš a tohle jsou vtipné bonusy kolem toho 🙂 Pokud samozřejmě v práci skutečně nechlastáš, to bys na sebe pak zbytečně upozorňoval 😀
• Doma můžeš často přesypávat z větších sklenic do menších, abys ty větší vzal s sebou do bezobalu. Ale ve výsledku to je zábava a s každou dosypanou potravinou tě zahřeje pocit, že nevznikl obal.
• Batoh může být sakra těžší - dobrý trénink na letní výletění a turistické přechody 🙂
• Riziko rozbití sklenice - za pět let, co takhle nakupuju (březen 22), se mi to stalo jednou a to ještě kvůli tomu, že jsem přecpal batoh a rozjel se mi zip. Jedna rozbitá sklenice tak byla ještě úspěch.
• Nenakoupíš vše pod jednou střechou - bezobal, zelenina, masna, pekárna, čajovna... ale zase potkáš spousty zajímavých lidí (a to píše introvert jak poleno!).

Pokud by měl být jediným argumentem pro nenakupování v bezobalu čas, pak je možná dobrý moment se zamyslet nad "křeččím kolem života". O tom, jak to kolo zpomalit, se možná rozepíšu jindy. Pokud bys na mě chtěl zatlačit, abych tomu dal prioritu, tak mi dej klidně vědět do komentáře nebo mě přímo kontaktuj. 🙂 Nebo pokud by si chtěl třeba jen zajít na čaj/pivko a probrat situaci osobně.

Závěr

Doufám, že jsem rozptýlil tvé pochyby a dáš bezobalu šanci. Kdybys měl nějaké dotazy, klidně se ptej. Pokud budu vědět, poradím. Pokud ne, pak ti napíšu, že nevím🙂 Ptát se můžeš v komentáři, veřejně na sítích nebo formou soukromých zpráv. Využít můžeš také kontaktní formulář na webu. Třeba pak o tvůj dotaz článek rozšířím nebo mi dáš podmět na téma jiného článku. A příště už avizované srovnání cen bezobal x supermarket.

Děkuju za přečtení až do konce. Podívej se i na můj čerstvě rozjetý instagram a začni mlsat i tam! Oproti facebooku je obsah trochu jiný.

Bioodpad, vesnice a město

Pokud bydlíš na vesnici, tak máš pravděpodobně kompost a říkáš si, co to tady vlastně řeším. Měl jsem to podobně, než jsem se přestěhoval do města a zjistil, že město je v tomhle “sto let za opicema”.
Hnědých popelnic je u nás stále málo a prosazují se velmi pomalu - zkušenosti ze San Piega (Pardubic, jak město nazývají fanoušci domácí Vypsané Fixy).

Edit 2. 1. 2025: Už jsou dostupnější, viz update u článku a od 1. 1. 2025 by měla být povinná separace bio odpadu od směsného povinná.

Navíc do nich nemůžeš házet např. celulózové fólie, které pracovníci kompostáren nemají jak rozeznat od plastových obalů. Jsou tedy vybírány a končí ve směsném odpadu. To u bytového kompostování odpadá.

Rozdíly mezi vermi/bokashi kompostováním

Pokud chceš kompostovat v bytě, nabízejí se ti dva typy domácích kompostérů: vermikompostér a bokashi kompostér. Jedná se přitom o dva zcela odlišené přístupy.

Vermikompostování

V případě vermikompostéru bioodpad požírají žížaly, které ho proměňují na vermikompost a tzv. “žížalí čaj”. Vermikompost lze poté použít jako hnojivo - v květináčích, záhonech atd. Žížalí čaj se dá také použít jako hnojivo (po naředění vodou!) nebo jako prostředek na čištění odpadů. O vermikompostování si můžeš více přečíst třeba na stránkách kompostuj.cz, na stránkách Kokozy, nebo na YouTube kanále Workáka.

Zkušenosti s kompostováním v bytě (vermikompostováním) nemám samozřejmě jen já. Své k tomu mohou říct třeba i Dewii (vlevo) nebo Wormák (vpravo), který i ukáže, jak si vermikompostér vyrobit svépomocí.

Bokashi kompostování

V případě Bokashi kompostování se bioodpad zasypává Bokashi směsí (otruby), které startují proces fermentace. Bioodpad tak pouze ztrácí na objemu, ale nepřeměňuje se na kompost. Je to pouze “předžvýkaný” produkt, který se dále dá použít jako hnojivo (po zakopání do země) nebo jako urychlovač kompostu. Můžeš ho také umístit do hnědých nádob na bioodpad (pak by v něm ale neměly být již zmíněné celulózové fólie). Fermentačním procesem vzniká podobně jako u vermikompostéru tekutina, která má i stejné využití.
Provedení Bokashi kompostérů si můžeš prohlédnout na následujících obrázcích (my máme asi dva roky právě tu dvojici na prvním obrázku) a pod nimi je možné shlédnout (v angličtině) hezké video o Bokashi kompostování. Případně vyčerpávající pojednání o Bokashi kompostování lze nalézt i přímo na blogu Kokozy.

Mé zkušenosti s kompostováním v bytě

Redukce odpadu mě dovedla do stavu, kdy jsem začal analyzovat odpad, který putoval do směsného. Nemusel jsem nad tím dvakrát moc dumat, cca polovinu objemu nádoby tvořil bioodpad. Co s tím? Položil jsem si otázku a našel jsem díky tomu bytové kompostéry. Požadavek na kompostér byl od začátku jasný:

• Nesmí nám v domácnosti znepříjemňovat život,
• neměl by být moc cítit,
• neměl by překážet (nemáme balkón a nechtěli jsme odbíhat s každou slupkou do sklepa),
• nemělo by to být moc časově náročné,
• neměl by být nevzhledný (kvůli jeho umístění v chodbě bytu).

Mé zkušenosti s vermi kompostováním: úplně jsem to nezvládl

V té době jsem o Bokashi kompostérech ještě nevěděl, takže šlo jen o to, zda chci vermikompostér vyrábět nebo pořídit hotové řešení. Vzhledem k umístění kompostéru do chodby bytu jsme vybrali zelený UrbaLive vermikompostér, který splňoval estetické hledisko, na cenu nehledě.

Na mapko jsme našli žížaly, nechali si je poslat a začali. Žížaly se celkem rychle zabydleli a po pár týdnech se začal i objevovat první kompost. Ze začátku jsme také bojovali s občasnou plísní, kdy jsme moc dobře neodhadovali, kolik toho tihle máloštětinatci vlastně “polknou”. Plesnivějící kousky jsme dávali stranou a sledovali vlhkost v kompostéru a buď přidávali více papíru, nebo více šťavnatějších kusů zeleniny. Kompostér nijak nesmrděl, vlastně mi to spíš vonělo jako hlína.

A pak se to stalo! Žížaly jsou sice světloplaché a vermikompostér za ideálních podmínek neopouští, ale nám se ty podmínky nějak zhoršily. Původně nešlo o nic velkého. Žena šla v noci na záchod a náhle mě tahala z postele (kompostér byl má iniciativa) a ukazovala mi na kroužkovce mrskajícího se na podlaze. Otcovsky jsem ho přendal zpět, ale ráno jsme opět našli jednu nebo dvě seschlé žížaly na dlažbě. Situace se opakovala, až za takové dva týdny v kompostéru nezbyla ani jedna.

Koupil jsem tedy nové žížaly, jenže situace se po nějaké době opakovala. Navíc se objevily mušky (takové ty octomilky), které se nedržely jen u kompostéru, ale začaly pomalu obsazovat byt ve větším počtu, než by nám bylo milé. Denně jsem tedy lítal s vysavačem a vysával je, víko kompostéru zadělal silonkou, aby se nedostávaly ani dovnitř ani ven. Na víko jsme dali něco jako “mucholapku”, ale stejně se objevovaly nové. Méně, ale i tak to byla pruda.

Takže jsem něco zanedbal podruhé. Evidentně se mi nepodařilo rozjet správný režim kompostéru. Do třetího pokusu jsem se už raději nepouštěl v obavě možného ultimáta: "buď já, nebo žížaly!" Takže kompostér putoval se slevou na internetový prodejní server, kde se velmi rychle prodal. A já si alespoň udělal vlastní zkušenost a zjistil, že žížalí mazlíčci a já nejsme kompatibilní.

Pravdou je, že dneska si můžeš kompostér objednat už zajetý, čímž by tyhle “porodní bolesti” měly být vyřešené. Navíc je na netu mnohem více návodů na vermikompostování, než v době kdy jsem s ním začínal já.

Bokashi kompostér

Všechna negativa vermikompostování řeší bokashi kompostér. Máme ho dva roky (oproti asi 4 měsícům vermikompostování) a za celou dobu se neobjevily žádné mušky.

Oproti vermikompostéru je trochu kompaktnější, takže se nám vešel pod džez a je tak přímo u zdroje (narozdíl od vermikompostéru, který jsme měli na chodbě). Navíc s ním není vlastně žádná práce. Jednou denně se otevře, nasype se do něj odpad za celý den (který sbíráme přes den do plastové misky) a zase se zadělá. Obsah je hermeticky uzavřen, takže nic nesmrdí. To ovšem neplatí při jeho otevření - pak je cítit takový ten fermentační odér, jako když se třeba otevře kvašené zelí - vyvětráme a je to.

Na tomhle kompostování není co zkazit. Bioodpad se po vložení vždy zasype otrubami (Bokashi směs), které startují fermentační proces. Kilovka otrub vydrží dle stránek Econea 30-50 dní, nám teda cca čtvrt roku (a to jsme velcí ovozel požírači). Kdyby to mělo být zmíněných 30-50 dní, pak by to už nebylo úplně levné - balení stojí kolem 200 Kč/kg.

Kompostéry máme dva (ty které jsme kupovali už němají, ale jsou podobné těmto). Jeden je vždy v akci, zatímco v druhém po jeho naplnění dva týdny odpad “dozrává”. Pak ho vozíme rodičům/babičce/známým do klasického venkovního kompostéru. Do budoucna plánujeme tenhle fermentovaný odpad používat i jako hnojivo na našem malém pozemku. Fermentační tekutinu používáme na protažení odpadů, protože tolik kytek doma nemáme 🙂

Kompostovatelné obaly

Kromě klasického bioodpadu (zelenina, ovoce) lze dnes na trhu koupit spoustu potravin balených do tzn. kompostovatelných obalů (nikoliv degradovatelných - ty sice degradují, ale na mikroplasty).

A které potraviny se dají v takových obalech pořídit? Spousta. Například čokolády, čaje, koření, ale třeba také i většina hnědých pečících papírů (ty bílé ne). Vždy je potřeba sledovat informace uváděné na obalech.

Musím kompostéry kupovat?

Už jsem zmiňoval, že jsem se rozmýšlel, zda kompostér kupovat (nejsou úplně levné), nebo vyrobit. To už si musíš rozmyslet sám. Pokud bys sis ho rád vyrobil, na netu najdeš spoustu návodů. Nebo můžeš zajít na workshop do Kokozy.

Závěr

Jaký kompostér bych na zákkladě zkušenosti s kompostováním doporučil? Oba. Záleží na tom, kde kompostér budeš mít, jak moc se o něj chceš starat atd. Na základě toho bych dělal volbu. Nám se nejlépe osvědčil Bokashi kompostér, ale zase nevidíme přímý rozpad bioodpadu na vermikompost. Pro někoho může být navíc nevýhodou kupování Bokashi směsi, která z naší zkušenosti však vydrží cca dvojnásobně, než je uváděno. Dále je pak třeba vyřešit, kam se zfermentovaným bioodpadem.
Takže pokud máš jen trochu chuť, nemusíš se bát ani vermikompostování a třeba si i připlatit za již "zajetý" kompostér, namísto měsíců "lopotění se" se začátky, kterými jsme si prošli.

Děkuju za přečtení až do konce. Podívej se i na můj čerstvě rozjetý instagram a začni mlsat i tam!

Definice bioodpadu

Jak se vlastně bioodpad definuje? Pravděpodobně si představíš slupky od brambor, ohryzky jablek nebo třeba pomerančovou kůru. Je to tak, ale pro legislativa pojem bioodpad potřebuje ukotvit. Co si přestavíme jako bioodpad my, jakožto Češi, se může lišit od představy Řeka nebo Švéda. Evropská komise pro životní prostředí pracuje s následující definicí [1] (kterou jsem si dovolil přeložit):

Bioodpad je definován jako biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, stravovacích zařízení a maloobchodů a srovnatelný odpad z potravinářských provozů. Nezahrnuje lesní nebo zemědělské zbytky, hnůj, kaly z čistíren odpadních vod nebo jiný biologicky rozložitelný odpad, jako jsou přírodní textilie, papír nebo zpracované dřevo.

Kam pak se starou slámou?

Tato Nerudovská otázka se jeví jako stále aktuální. I v 21. století by měl Jan Neruda stále stejný problém, kterým se zaobíral už v 19. století. Je zarážející, jak se za jedno a půl století v některých oblastech  svět zcela proměnil, zatímco v oblasti odpadu na tom vlivem jednorázových obalů dokonce hůř. Kam se slámou ze slamníku? Kam se slupkami od brambor? Ve většině případů do směsného. Ano, odjede od domu, ale tím vlastně hůř. Pro jednotlivce tak problém zdánlivě končí, pro společnost ale začíná.

Bioodpad, který pochází ze směsného nikdo nepřehrabuje a bez jakýchkoliv rozpaků putuje rovnou na skládku nebo do spalovny. Skládkování je nejhorší možnost, v EU ovšem nejrozšířenější [2].

Však se na skládce rozloží. Rozloží se, že jo?

Lidé si často naivně myslí, že bioodpad, který končí na skládce, není problém, protože se přece rozloží. Jenže chyba lávky - bioodpad nemá vhodné podmínky pro degradaci. Představu nám o tom může dát následující text doslovně převzatý z webu Kokozy [3]:

Správně fungující kompost není jen náhodné seskupení organických zbytků, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tato hromada má svoje pevná pravidla, která podporují proces rozkladu a přeměny biomateriálu na kompost. Kdo by chtěl kompostovat jen posečenou trávu ze svého anglického trávníku, kvalitního kompostu se nedočká. Mezi základní aspekty správného kompostování patří vhodná skladba a složení materiálu, který na kompost dáváte, vlhkost, teplota, vzduch (kyslík) a pravidelné promíchávání.

Jak vidíš, založit kompost není jen tak. A to ani v případě kompostování čistě organického materiálu. Jak bychom pak mohli čekat, že na skládce to půjde samo? Nebo že tam někdo bude odpad promíchávat?

Tak ho proženeme komínem!

Zkoušel jsi někdy podpálit slupku od banánu? Ve směsném odpadu je samozřejmě i spousta dobře hořlavých věcí, ale právě zpravidla vlhký bioodpad snižuje účinnost spalovacího procesu a stejně nezmizí, jen změní formu. Tenhle způsob "zbavování se" odpadu aspoň vygeneruje nějakou energii (ať tepelnou, nebo elektrickou), ale k ideálu má stále daleko a kdoví, jaký mix zplodin při tom vzniká. Na již jednou citované stránce [2] se k tomu vyjadřují následovně (opět jsem si dovolil přispět svým překladem):

Většina energie získané spalováním pevného komunálního odpadu pochází ze spalování vysoce hořlavých materiálů, jako je papír, plasty, pneumatiky a syntetické textilie, zatímco „vlhká část“ biologicky rozložitelného odpadu snižuje celkovou energetickou účinnost.

Co separovat bioodpad od směsného odpadu?

To je řešení! A v některých městech v ČR již funguje. Třídit se tak dá do hnědých popelnic, které město pravidelně vyváží. Co se do nich může vkládat, se bude pravděpodobně mírně lišit město od města, proto se zkus podívat na infonálepky na popelnicích kolem tvého bydliště nebo informace dohledej na webu města.
Dále se dočteš, co se s vytříděným bioodpadem dá dělat.

Co se děje s bioodpadem při anaerobní digesci?

Anaerobní digesce [5] je jednoduše řečeno proces, během kterého se (bez přístupu vzduchu) organické zbytky přeměňují na:

• Bioplyn - tvořen z 50 - 75 % metanem, který se jinak na skládce bez jakéhokoliv využití uvolňuje. Právě metan je po CO₂ považován na největšího původce globálního oteplování [4].
• Digestát - pevná složka, používaná například jako hnojivo.

Bioplynová stanice je příkladem "zařízení", kde se využívá proces anaerobní digesce.

Jak vypadá takové vyvážení digestátu (hnojení), nám může názorně ukázat slečna ze Zemědělského družstva Nechanice. Předpokládám, že to spoustu mužů zaujme, a kdyby tenhle blog četli i štamgasti zaplivaných čtyřek, spousta z nich by jistě prohlásila něco ve stylu: "Od tý bych si digestát teda nechal vyvíst" 😀

Co se děje s bioodpadem v kompostárnách?

EU považuje kompostování domácností a komunit za budoucnost. Připouští, že takové kompostování nemusí být tak efektivní, jako anaerobní digesce ([7], strana 92), ale na druhou stranu si je vědoma, že tak odpadá nutnost bioodpad separovat a svážet (snížení emisí a nákladů na svoz, využití kompostu domácnostmi).

Neblahým efektem nárůstu kompostování by paradoxně mohlo být zvýšení emisí v následujících státech: Malta, Kypr a Polsko [7] (strana 157). Tyto státy jsou totiž hodně závislé na spalování uhlí a olejů. Kompostováním bioodpadu, a tedy snížením jeho množství pro anaerobní digesci, by vlastně poklesl zdroj "čistší" energie. To by pravděpodobně vedlo k vyššímu spalování uhlí a olejů a tím i vyšším emisím. Na druhou stranu se při anaerobní digesci tvoří palivo (bioplyn), který lze dále využívat.

Závěr

Separace bioodpadu od směsného dává smysl v každém případě. Pokud máš v okolí hnědé popelnice, začni!
Jako úplně ideální řešení se mi jeví kompostování v domácnostech a komunitách. Dostaneme se k němu v příštím článku. Na rozdíl od hnědých popelnic do něj můžeš dávat i celulózové obaly. Ty jsou jinak pouhým pohledem nerozlišitelné od plastových obalů, a dostanou-li se na městkou kompostárnu, jsou zaměstnanci vybírány.

Děkuju za přečtení až do konce, a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho!

Reference

[1] - https://ec.europa.eu/environment/topics/waste-and-recycling/biodegradable-waste_en
[2] - https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:52008DC0811
[3] - https://kokoza.cz/trideni-a-kompostovani/kompostovaci-prirucka/
[4] - https://ec.europa.eu/info/news/focus-methane-whats-deal-2021-oct-14_en
[5] - https://zahradaweb.cz/digestat-a-legislativa/
[6] - https://www.epa.gov/agstar/how-does-anaerobic-digestion-work
[7] - ASSESSMENT OF THE OPTIONS TO IMPROVE THE MANAGEMENT OF BIO-WASTE IN THE EUROPEAN UNION. Dostupné (únor 2022) na: https://www.waste.ccacoalition.org/document/assessment-options-improve-management-bio-waste-european-union.

Doba minimální trvanlivosti a co to vlastně znamená?

Lidé si často pletou pojmy doba minimální trvanlivosti a spotřebujte do. Přitom je v nich zásadní rozdíl: produkt s uvedenou dobou minimální trvanlivosti lze zkonzumovat i po jeho uplynutí. Většinou mu nic není. Sypké potraviny, typu luštěniny nebo rýže, můžou být poživatelné ještě hooodně po tomto datu.
Oproti tomu údaj spotřebujte do se objevuje na produktech, které rychle "podléhají zkáze". Zde se již jejich konzumace po uvedeném termínu nedoporučuje.

Omezení plýtvání jídlem kritickým myšlením při nakupování

Z výsledků studie vyplývá, že za plýtváním z velké části stojí špatné plánování a přemrštěné odhady (především u vařené rýže), jak při nakupování tak při vaření.
Co tedy s tím? U vaření může být užitečné množství přílohy odvážit na váze a uvařit tedy jen takové množství, které můžeš vůbec sníst.
V případě nakupování poslouží nákupní seznam. Pak můžeš naházet do košíku jen to, pro co jsi skutečně přišel. V obchodě nekoukej, kde je co "v akci". Zboží "v akci" je často před dobou minimální trvanlivosti a jak vidíme ze studie, právě to je častý důvod, proč je taková potravina vyhozena. Namísto impulzivních nákupů je třeba se zastavit a podívat se na dobu trvanlivosti. Spočítat si, jestli opravdu vypiji 10 litrů mléka za 14 dní, pokud žiji sám. Není to raketová věda.

Kupování bio-potravin

Asi si umíš představit, kolik nás to stojí peněz. Dejme tomu, že bychom pokročili v plánování natolik, že bychom nevyhazovali nic, nebo jen 5 % (ze současných 30 %) toho, co koupíme. Pak bychom ušetřili 25 - 30 % ročně za jídlo. To je docela mazec, ne?
Vlastně bychom namísto spousty konvenčních potravin mohli kupovat potraviny v bio-kvalitě. Koupili bychom méně (ale kvalitnějších) potravin a celkově jich tedy méně vyhodili. Mohl by zafungovat i psychologický efekt: kupuju dražší potravinu, takže si dám větší pozor, abych ji zpracoval a nevyhodil ji.

Zamrazení, fermentace

Když ti zbude něco na talíři a nedokážeš to už sníst, nemusíš to jídlo hned vyhazovat, ale můžeš si ho dát (po vychladnutí) do mrazáku. Uvidíš, že se ti bude hodit, až nebude nálada nebo suroviny na vaření. Pokud máš doma více zeleniny než můžeš spotřebovat, hoď ji do mrazáku, udělej si smoothie nebo ji zfermentuj. Spoustu návodů na fermentaci najdeš různě po netu, já si kupříkladu oblíbil blog zkvašeno.

Plýtvání jídlem potlačí sezónnost!

Konkrétně tenhle tip převrátil naši domácnost vzhůru nohama. Původně jsme fungovali jako většina českých domácností: vymýšleli jsme, co se který den bude vařit, pak jsme na to nakupovali suroviny. "Snad to ten květák do čtvrtka vydrží", koukali jsme na něj starostlivě. A ejhle, nevydržel, šup s ním do popelnice (to jsme ještě neměli ani kompostér).
Časem jsme najeli na režim zeleninových bedýnek od místních bio pěstitelů. Rajče nebo papriku tak v zimě máme zpravidla jen na návštěvě, protože hold v zimě v ČR takové věci nerostou. Vaření pak probíhá tak, že se podíváme, co je doma a podle toho se něco spáchá. Vaření podle receptů v tomhle případě nedává smysl a tak nastupuje improvizace a kreativita. Vaří se to, co začíná vypadat "smutně". Už nevkládáme víru v přežití potřebného kusu zeleniny na vymyšlený recept o dva dny později.

Co si dást půst? Aneb vystoupení ze "závislosti" na jídle

Nemusí jít o nic velkého. Naše těla jsou z neustálého dostatku tak navyklá na jídlo, že někteří z nás nepocítili hlad roky. Můžeš zkusit 12 nebo 16 hodinový půst. Ze začátku to může být náročnější, ale pokud vydržíš, můžeš přijít na to, že máš více energie a cítíš se lehčeji. Také ti to může lépe myslet a může se probudit tvá kreativita. A třeba se ti bude i lépe spát.
Dej tomu šanci a vyzkoušej! Třeba pak zkusíš i jedno jídlo denně. Já osobně si dávám každý den 12-14 hodinový půst. Tak nějak jsem si na to zvyknul, mám to zajeté a nemusím nic plánovat. Pomáhá mi v tom pravidelnost.

Omezení spotřeby masa

Ne, nebudu tě přesvědčovat, že bys měl maso přestat jíst. Můžeš ho zkusit omezit nebo můžeš pokračovat ve svých stravovacích návycích. Máš svobodnou volbu, své tělo a svůj světonázor. Jen si přeju, aby každý z nás činil volby z vlastní vůle, vědomě, a ne jen kvůli marketingu, "tradici",  "protože je to v ČR běžné", "protože se maso musí přece jíst", "protože jsme všežravci". V rodině mé babičky se prý maso jedlo jednou za týden, v neděli.

Závěr

Plýtvání jídlem je velkým problémem západního světa. Spousta lidí se před ním navíc snaží zavírat oči. Je to odvrácená strana blahobytu, ekonomického růstu, lenosti lidí a také jisté "stádovitosti".

Na studii The Food We Waste (citace v minulém článku) se nemusíme dívat jako na kritiku současné společnosti, ale jako na příležitost. Ozářila "tmavý kout" a teď už se s tím dá něco dělat. Tento odpad je zcela konkrétní, není produkovaný vládami, nadnárodními společnostmi, ale jednotlivci. A to jsme přece my. Je jen na nás, v jakém světě chceme žít!

Děkuju za přečtení až do konce, a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho!

O studii

Motivací studie bylo vytvořit si představu o množství produkovaného bio-odpadu a zhodnotit tak, jestli by jeho případné třídění od směsného odpadu mělo smysl. Většina bio-odpadu totiž končí na skládkách [2], nebo je proháněna komínem spaloven. Více o cestě bio-odpadu, který končí ve směsném, brzy v článku.

Studie probíhala v cca deseti největších městech Anglie a Walsu a účastnili se jí náhodně vybraní jedinci (celkem 2138). Odpad z domácností zapojených do studie tak putoval po určitou dobu na třídící linky. Pracovníci ručně hledali zbytky potravin, řadili je do kategorií a vyhodnocovali, zda potraviny musely být vyhozeny. Z nasbíraných dat se určila původní hmotnost potravin a cena (metodika je obsáhle popsána ve studii). Množství nakoupeného zboží je převzato ze studie [3] a neměl jsem sílu zjišťovat, jak bylo stanoveno.

Plýtvání potravinami - základní fakta

Nebudu uvádět výsledky v tunách, protože to jsou obrovská nepředstavitelná čísla. Namísto toho se na ně podíváme relativně:

• 30 % koupeného jídla se vyhazuje,
• 61 % vyhozeného jídla šlo předejít a mohlo se sníst.

Zmíněná 61 % zahrnují i kůrky od chleba, které prostě někdo (mlsně :D) nesní a vyhodí. Stejně tak (což je možná trochu "ortodoxní") i slupky od brambor. Autoři vysvětlují, že se dají brambory připravit i tak, aby je nebylo nutné vyhazovat. Částečně souhlas, ale čeští kuchtíci a kuchařky teď jistě berou vařečky a mlátí do stolu. Ano, v UK prostě asi nedělají knedlíky, šišky s mákem a podobné typicky české speciály🙂.

Podrobnější výsledky

Jakými potravinami se nejvíce plýtvá?

Pojďme se na výsledky podívat trochu víc dopodrobna:

• Nejvíce se vyhazují brambory (49 % netknutých), chleba, jablka (94 % netknutých), maso a masové produkty a trvanlivé pečivo.
• Nejvíce platíme za následující vyhazované potraviny: maso a masové polotovary a trvanlivé pečivo.
• konzumovatelného jídla se vyhodí 46 %.
• Nejčastěji vyhazované potraviny, které zbývají po vaření, jsou: rýže, těstoviny a brambory. Rýže také nejčastěji zbývá na talíři (a je tudíž vyhazována).
• 15 % vyhazovaného jídla bylo neotevřené.

Kdo tím jídlem tak plýtvá

Na tuto otázku mám jednoduchou odpověď: my všichni. V průměru zbytečně vyhodíme 70 kg potravin za rok na hlavu (po přepočtu z doby trvání sběru odpadu pro studii). Zajímavé je, že lidé v důchodovém věku plýtvají stejně jako mladí lidé. A nejvíce plýtvají lidé žijící sami.
O desetinu méně bio-odpadu produkovaly ty domácnosti, které v minulosti kompostovaly. Domácnosti, které si osvojily třídící návyky, plýtvaly jídlem také o desetinu méně. To je zajímavý  argument, který se dá s výhodou používat v diskuzích nad smyslem recyklace.

Plýtvání potravinami se děje kvůli špatnému plánování. Kterými plýtváme nejvíc?

Pět nejčastějších důvodů, proč potraviny vyhazujeme, se dá shrnout do následujících pěti kategorií:

• Zůstaly nedojedené na talíři,
• prošly minimální dobou trvanlivosti,
• vypadaly/zapáchaly/chutnaly divně,
• zplesnivěly,
• zbyly po vaření.

Nejhůře se chováme k rýži, která nám zbývá jak na talíři, tak v hrnci po vaření. Smutný je také výsledek u masa. Přesto spousta lidí o tomto bodu nechce ani slyšet. Stručně: jako důvod pro vyhození masa uvedli lidé zapojení do studie "prošlo dobou minimální trvanlivosti" v 35 % případů a "zbylo na talíři" v 25 %. Maso tedy končí v odpadu ze 60 % kvůli naší "rozežranosti" a neschopnosti plánovat.
Chov zvířat na maso se často uvádí jako významný zdroj emisí, spotřebitel vody a také přispívá k erozi a znečišťování půdy. O etice chovu nemluvě.

A ještě jedna věc - do studie se započítal jen odpad domácností. Nejsou v ní tedy zahrnuté gastro provozovny a firmy. Skutečnost bude ještě černější...

Závěr

Ze studie vyplývá, že více než polovině z objemu vyhazovaného jídla lze předcházet. Ideálně už v obchodě. Ze statistik vyplývá, že spousta potravin se vyhazuje právě kvůli tomu, že jim prošla doba minimální trvanlivosti. Nakupující také zřejmě až doma zjišťovali, že vlastně koupenou potravinu jíst nechtějí.
Domácnosti, které třídí papír, plasty, atd., plýtvají jídlem o desetinu méně. To je zajímavý  argument do debaty nad smyslem třídění. Dokonce se dá předpokládat, že takové domácnosti na tom budou lépe i v třídění jiných odpadů (kovy, elektro, ...).
Nejčastější vyhazované potraviny, které zbývají po vaření v hrnci, jsou: rýže a těstoviny. Rýže je také nejčastější potravinou, která zbývá na talíři.

Takže je nutné lépe plánovat, ideálně doma před výjezdem do obchodu. V obchodě pak moc nekoukat kolem sebe a kupovat skutečně jen to, co je potřeba. Podrobněji se předcházení plýtvání potravinami zabývám v tomhle článku.

Děkuju za přečtení až do konce, a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho!

Reference

[1] - WRAP, The food we waste. United Kingdom ‘s Waste and Resources Action Programme (WRAP), Banbury. ISBN: 1-84405-383-0. 2008.
[2] - ASSESSMENT OF THE OPTIONS TO IMPROVE THE MANAGEMENT OF BIO-WASTE IN THE EUROPEAN UNION. Dostupné (únor 2022) na: https://www.waste.ccacoalition.org/document/assessment-options-improve-management-bio-waste-european-union.
[3] - Family food in 2005-06 : [a report on the 2005-06 Expenditure and Food Survey] od Department for Environment Food & Rural Affairs.

Popravdě, nedivím se. Proč? To se dočteš dále v článku. Než začneme, ještě tě uklidním, že články k mini-seriálu o less-waste chystám. Opět se mi téma rozkošatělo (ale jako vždy ku prospěchu věci). Aktuální článek je navíc potřeba vyndat z trouby hned, dokud je ještě teplej :).

Při zpracování článku se mi asociovala má báseň Není čas, abys déle tápal. Nejenom podobnou fotografií, ale i motivačním obsahem 🙂

Líbivost akce pro média

Chápu, že demonstrovat za něco není v novinách tak líbivé, jako demonstrace proti něčemu. Demonstrace proti něčemu budí vášně. Ale demonstrace za souznění? Vzájemnost?
Otrlý divák televizních zpráv se jen shovívavě usměje, označí pořadatele i účastníky akce nálepkou "sluníčkář" nebo "pravdo-láskař" a je s tím hotov. Hlavně se nezamýšlet, hlavně nenamáhat hlavu o co těm lidem jde. Raději dráždit amygdalu negativy.

Co že je to ta amygdala?

Amygdala je část mozku, která je zodpovědná za vyhodnocování potenciálního nebezpečí [1]. Vývojově je starší, než "intelektuální" část mozku, proto je rychlejší, ale za cenu větší chybovosti (raději tě zvedne ze židle, i když se třeba nic extra neděje, než aby to jednou zanedbala). V době vývinu amygdaly byla ovšem právě rychlost úniku do bezpečí klíčovou rolí pro přežití. Ta samá část mozku ale reaguje i na novinové titulky - tím, že upřednostňuje ty negativní. To je nebezpečné především v tom, že člověk může časem začít přehlížet pozitivní zprávy a věnovat pozornost jen těm negativním. Asi se shodneme, že takové chování ke štěstí nepovede.

Odbočka k televizním zprávám

Mimochodem, přemýšlel jsi někdy nad tím, na jakém principu jsou založené televizní zprávy? To vezmeš celý svět, seškrábneš z něj tu největší žumpu dne a tu pak pereš hlava nehlava do vysílání. Na závěr, aby moderátor dal divákovi alespoň špetku naděje, oznámí radostnou novinu o čerstvě narozené žirafce v pražské ZOO.
Divákovy pochybnosti, zda zítra vůbec ty zprávy zapínat, jsou rozpuštěny. Přece jen se děje něco hřejivého na tom světě širém.
A teď přijde to nejlepší. Povšimněte si papírů, které má moderátor celou tu dobu před sebou, navzdory tomu, že jsou mu všechny texty zobrazovány na monitoru za kamerou.
Při loučení tomu všemu nasadí korunu: podívá se zpříma do kamery a aby z něj měl divák pocit dobře odvedené práce, klepne o stůl stohem papírů, do kterých se za celou dobu relace ani nepodíval. Pak kývne hlavou a se šarmantním úsměvem se s divákem rozloučí. Geniální do posledního detailu.

Znáš portál "pozitivní zprávy"?

Co tedy s tím? Buď si zprávy vybírat (což uznávám, není snadné) nebo přestat zprávy číst (můj přístup - ty důležité věci se ke mě dostanou na FB a o závoj balastu je má hlava ušetřena). Pokud patříš do skupiny lidí, kteří zprávy potřebují, pak jsem nedávno objevil portál pozitivní zprávy, což by pro tebe mohlo být řešením. Sami sebe na webu představují takto:
Nejsme sluníčkáři, kteří se snaží tvářit, že špatné zprávy neexistují. Raději se však soustředíme na ty pozitivní a ke všem ostatním přistupujeme s racionálním optimismem...

Průběh demonstrace za hodnoty

Na akci se (až na pár opilých jedinců) nekřičelo, ale zpívalo a tancovalo. Lidi si to užívali. Kdo chtěl, mohl zajít za organizátory a ti ho pustili na pódium, kde čekala kytara, bongo a několik mikrofonů. Když zrovna nikdo nechtěl řádit na pódiu, hrála reprodukovaná hudba ty největší vypalovačky.

Proč demonstrace za hodnoty nebudí zájem médií?

Kromě CNN Prima (a i ti ve večerních zprávách smysl akce pokroutili) jsem na místě žádné novináře neviděl. Mé pozorování potvrdil (6:30:50) na konci akce jeden z pořadatelů. Prý sezvali 400 novinářů, 399 jich nedorazilo. Akce se tedy zúčastnilo celých 0,25 % z pozvaných novinářů.

Proč tedy novináři nedorazili?

1. Vědí, že tvorba pozitivní zprávy nestojí za sobotní rachotu? (demonstrace za hodnoty jako láska, spojení a radost je pozitivní dost, ne?)?
2. I kdyby organizátoři s informací o 400 sezvaných novinářích mlžili, není přece možné, aby se o akci nedozvěděli jiným způsobem. Demonstrace byla řádně hlášená a celou dobu tichého svíčko/lampiónového průvodu nás provázela policie. Zíral jsem, jak perfektně měli vše zmáknuté (uzavírky bočních ulic, řízení dopravy na křižovatkách). Všechna čest.
3. Nebo je to tím, že tu skutečně existuje nějaká cenzura? Stále doufám, že tomu tak není, ale sobotní zkušenost mi zasadila brouka do hlavy.

Proč demonstrace za?

Pokud demonstrujeme například za hodnoty, vyjadřujeme zcela konkrétně, co chceme. Buďme k sobě tolerantní, pěstujme zdravé vztahy. Rčení: "zasel vítr, sklidil bouři" funguje i v pozitivním smyslu. Hodnoty jako je láska, radost, vzájemnost, pochopení a spojení, jsou dobrým životním majákem, za kterým se na té naší životní cestě vyplatí jít.

Pořadatelům děkuji za krásnou smysluplnou akci. Tobě čtenáři děkuji za přečtení článku až do konce a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho! 🙂

Zdroje

[1] - LUDWIG, Petr. Konec prokrastinace: [jak přestat odkládat a začít žít naplno]. V Brně: Jan Melvil, 2013. Briquet. ISBN 978-80-87270-51-6; strana 175.
Poznámka: koupením knihy přes link výše mi zanedbatelně přispěješ na provoz webu a tebe to nic nestojí (jediný affiliate link v tomhle příspěvku). Pokud bys knihu nechtěl kupovat novou, pak zkus trh knih, se kterým mám super zkušenosti.

Situace se samozřejmě výrazně liší podle toho, zda máš v blízkosti bezobalový obchod (o těch se více rozepíšu v příštím článku). S ním je to mnohem jednodušší.

Redukce odpadu jako hra!

Redukce odpadu, to je cesta a pro spoustu lidí (včetně mě) i styl života. Je na každém, kolik energie a času do ní každý vloží. Jako na každém začátku je třeba spoustu věcí zjistit, vyzkoušet a hlavně se nezaleknout první překážky či odmítnutí.
Důležitý je vědět, proč to děláš, jít si za svou vizí a brát to jako hru. Ostatně tak je fajn brát i život samotný. 🙂 Netrap se tím, že něco nemůžeš sehnat bez obalu. Nejde o dokonalost. Stejně jako u všeho, cení se i malý krůček. Za čas třeba zjistíš, že jsi i pidi krůčky ušel kus cesty a chodíš s odpadkovým košem mnohem méně 🙂

Pokud redukci odpadu nebudeš chtít věnovat moc času, pak zřejmě budeš nadále jezdit do supermarketu. Jasně, i tam se dá začít a třeba se časem dostaneš dál. A když ne, máš možnost stát se součástí změny přístupu těchto nadnárodních společností. Je jen otázkou času, kdy se takových lidí najde víc. Obchod se na změnu spotřebitele adaptuje - jde mu především o tvé peníze, takže by byl sám proti sobě. Viz “zdravé koutky”, které se v marketech poslední dobou rozpučely.

Jako ideální scénář ovšem vidím podporu života v místě, kde bydlíme, a to nákupem v lokálních obchodech. Jejich majitelé jsou často lidé, kteří žijí poblíž a mně zkrátka dává obrovský smysl nakupovat právě u nich. Proč by mělo místo bydliště osaměle čekat na návrat lidí ze zastavěných polí za městy? Proč bych měl odevzdávat své peníze někomu, koho zajímají jen rostoucí ziskové křivky, ale už ho nezajímá, co prodává a jak se v místě žije?

Redukce odpadu během nakupování

A teď už k vlastnímu nakupování. Každý máme jiné stravovací návyky a podle toho se nám samozřejmě také mění skladba nákupního košíku a tudíž i aplikovatelnost tipů, které dále uvádím. Jestli si nějaký vybereš a vyzkoušíš, to už je na tobě.

Ovozel a pečivo

Dříve jsem zmiňoval nakupování zeleniny, ovoce a pečiva do vlastních síťovek/látkových pytlíků, ať už v marketu, lokálních zeleninách a pekárnách, či od místních farmářů. Také se můžeš přihlásit k odběru zeleninových bedýnek. Ty si můžeš nechat dovézt domů nebo vyzvednout na určeném místě.

Sýry a maso

Sýry a maso můžeš kupovat u pultů, kde ti je dají přímo do tvých vlastních potravinových dóz či sklenic. Stejně jako se síťovkou, uděláš něco, na co není obsluha úplně zvyklá. Mnohdy ani další zákazníci. Tento nezvyk rychle odpadne v malých obchůdcích a masnách, kde si velmi rychle zvyknou a časem se na tebe už od vchodu budou usmívat. Ještě jednou: musíš vědět, proč to děláš a věřit tomu. Třeba tě vystavování se takovému "nekomfortu" nebude bavit a raději snížíš konzumaci masa, než abys znovu žádal toho "nerudu za pultem". 😀

Nakupování potravin v celulózových obalech

Jak už jsem psal v minulém článku, někteří výrobci své výrobky balí do kompostovatelných obalů, které na první pohled vypadají jako plast. Na rozdíl od plastu se ovšem dají kompostovat, pokud máš tedy kompostér (své zkušenosti s kompostováním přímo v bytě se brzy objeví v dalším článku). Dá se tak nakupovat třeba čokoláda nebo koření, kde se většinou jedná o kombinaci papíru a celulózového obalu.

Čaj

Přemýšlel jsi někdy nad tím, z jakého materiálu jsou čajové sáčky? Většina z nich není ani kompostovatelná (o tom se rozepíšu jindy). Nákupem sypaného čaje do vlastní pixly nebo sklenice toto dilema odpadá. A ještě budeš mít mnohdy kvalitnější čaj. Pixlu nebo skleničku je lepší si doma zvážit (normálně na kuchyňské váze). V čajovnách jsou občas tak "styloví", že používají místo digitální váhy váhu dvojramennou, na které se váha čaje vyrovnává závažím. Určitě tak budou mít radost, když jim jedno vážení odpadne. 🙂

Smích?

Je možné, že od starší generace sklidím posměch, o čem že to jako píšu. Za jejich mladých let byla většina věcí balena do papíru a většina věcí se ve skle vracela zpět do obchodu.
Dovolím si rovnou odpověď. No, dobře. Tenkrát asi jo, dnes už ale ne. A ruku na srdce: kupujete pivo v lahvích nebo si domů taháte pivo v plastu?
1) Nesuď mě tedy tak přísně.
2) Nikomu nic nenutím. 😉

Pojď tu hru hrát!

Pokud se ti filozofie bez obalu líbí, mám pro tebe na závěr několik podpůrných slov: pro okolí můžeš být trochu weirdo, ale takových je nás spoustu. Pogoogli pojmy zero-waste, less-waste, bez obalu nebo bez odpadu a uvidíš kolik obchůdků, článků a FB skupin na tohle téma je. Tahle "sněhová koule" se dává do pohybu a nabírá na objemu, takže bát se netřeba.

Děkuju za přečtení až do konce, a pokud máš dojem, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, sdílej ho! Buď pro okolí živou ukázkou, buď jiskrou, která zažehne změnu! 🙂

Pokud ti přijde, že jako jednotlivec nic nezmůžeš, můžeš si přečíst můj dřívější článek na tohle téma, třeba tě namotivuje. V tomto příspěvku volně navazuji na dříve zveřejněný článek, který se zabývá výběrem lahve na vodu.

Redukce odpadu je o plánování

Pro každého bude mez, za kterou už nebude chtít jít, samozřejmě jiná. Co si budem povídat, jedná se o životní styl, který vyžaduje nějakou tu energii navíc a proto nebude úplně pro každého. A také vyžaduje plánování. To je v případě bezodpadového způsobu života alfou a omegou všeho.
Na druhou stranu je tento životní styl cesta a to cesta velmi zajímavá. Cesta, na které se aspirant na bezodpadový způsob života může naučit spoustu věcí a žasnout nad tím, jak se vlastně dá spousta činností dělat jednoduše, přirozeně. Je pravděpodobné, že na cestě narazíš i na minimalismus (o jehož vlivu jsem psal dřív) a třeba dojdeš i k finančním úsporám, ačkoliv to ze začátku nemusíš hned postřehnout.

Společníci do batohu

Základem je pořízení nákupní tašky, ideálně textilní. Tu doporučuji mít pořád v batohu. Stejně tak několik síťovek. Dnes se prodávají i v supermarketech, doporučuji však podporu nějakého menšího tvůrce, (fler.cz, lokální bezobaly, ...). Podpora lidí, kteří mají chuť tvořit, mi přijde smysluplnější, než podpora "imaginárního" vlastníka, kterému je jedno, jak se v daném místě žije.

Výše vypsané mám jako absolutní základ, bez kterého nevycházím z domu. Níže uvádím další potencionálně užitečné věci a tipy.

Přenos jídla

Dost se propagují voskované ubrousky, které se dají vyrobit i podle návodů na netu nebo různých workshopech. Mě tak skvělý nepřijdou. Jejich jediná výhoda oproti uzavíratelné krabičce je určitě lehkost a skladnost po snědení sváči. Hodí se na potraviny, které jsou spíš "sušší". Jejich mytím se smývá vosková vrstva a za čas se musí převoskovávat. To mě upřímně moc neba. Nějakou dobu jsem je používal, ale teď používám jen potravinové dózy a sklenice.

Pokud se nechceš tahat s dózami a máš přístup ke kompostu, pak mohou být cestou kompostovatelné "igelitové" pytlíky.
Zde bych rád uvedl na pravou míru marketingové triky výrobců a obchodníků: často se sáčky prezentují jako "eko" s tím, že jsou vyrobené z bioplastu. To ale neznamená, že jsou kompostovatelné! Taková informace musí být na výrobku uvedena. Pokud je na něm napsáno jen rozložitelné, pravděpodobně se jedná o plast, který se sice opravdu někdy rozloží, ale na mikroplasty a kdoví kdy.
Jako taková ochutnávka může také posloužit následující obrázek (převzatý viz reference pod obrázkem), který srovnává degradaci celulózového obalu a obalu z oxo-plastu. Rozdíl netřeba komentovat. Více o tématu na blogu econea (je poměrně vyčerpávající).

U kompostovatelných sáčků pozor: nesmí se házet do kontejnerů určených na bio-odpad, protože pracovníci kompostárny je nerozliší od běžných plastových pytlíků. Ze stejného důvodu bych je nenechával ani v lese.

Skladování pečiva

Hojně prodávané pytlíky na pečivo jsou v drtivé většině vhodné jen na nákup a přenos pečiva domů. Pokud je v něm však pečivo delší dobu, vysychá. Zde máš dvě možnosti: zabalit ještě pytlík do igelitu (eee) a nebo si pořídit funkční obal.

Pijani

Pro cestující kafo-pijce mohou přijít vhod vlastní opakovaně použitelné hrnečky, které se dnes prodávají i v obchodech s kávou. Lepším řešením by mohl být ale plecháček, který se dá používat i v kuchyni, nebo na čundru (samozřejmě pokud nevadí absence víčka). Případně také uzavíratelná sklenička/hrníček s víčkem, která se dá použít i v létě na zmrzlinu. Na mnoha místech pak můžeš dostat i slevu za vlastní kelímek.

Pijáci drinků, domácích limonád (nebo prasátka srkající pivo brčkem, aby „ji dřív měli“), se mohou vybavit znovupoužitelným brčkem, pokud to bez něj skutečně nezvládnou. Na trhu se objevují v kovu, skle, nebo bambusu. Skleněná se nejlépe udržují čistá, kovová nebo bambusová se zas hodí na cesty.
Belador se mi tu směje, že zmíněná prasátka asi na více použitelná brčka nenalákám. Má pravdu 😀

Pokud se ti téma redukce odpadu líbí a nechceš, aby ti unikaly novinky, zákulisní informace, komentáře a jiné postřehy, dej stránce bejkuvmls like na facebooku, ať už ti nic neunikne!

Darování krve přinese zas ty zvídavé otázky

Zákeřně zvídavý formulář

• Otázka číslo 45 jde zpříma na věc a zajímalo by mě, kolik mužů bude tak autentických, že zakroužkuje ano: Patříte mezi muže, kteří mají sex s muži (MSM)? Hmmm... jedna kamarádka říkávala: „Sbíráme zážitky!“ Teď to nemyslím tak, že bych si tu hledal sexuálního partnera :D. Jde o pozdější zpracovávání formuláře. Co by jako následovalo? 😀 Jsem od přírody zvídavý...

• Odpověď na otázku číslo 47: Pobýval(a) jste v období 1980-1996 celkem 6 měsíců ve Velké Británií nebo Francii? se asi úplně často měnit nebude.

• A muži, ještě jednou pozor! Ve formulář je zakleta pastička na kontrolu pozornosti. Já se třeba spálil, než mě Verča upozornila. Vyplňovala formulář poprvé a nejela tedy tak mechanicky. Pastička se skrývá v otázce číslo 21: Pro ženy: Byla jste v posledním roce nebo jste těhotná?

• Jsou zde ovšem i poučné otázky. Třeba otázka číslo 17: Pobýval(a) jste v nápravném zařízení (vězení)? V nápravném zařízení? Tak to jsem se musel na chvíli zamyslet, že je tím myšleno vězení.

Samozřejmě by bylo poučných otázek více, kdybych si dohledával, co jsou uvedené nemoci vlastně zač. Ale to já nééé.
Po vyřešení administrativy jsme si s ostatními dárci postáli ve frontě: malý odběr pro laborku, pokec s doktorkou a konečně přechod na vlastní odběr. Pár hlubokých nádechů a výdechů: „Dneska to vyjde, Tome!“

Darování krve - vlastní odběr

Uvnitř si lebedilo několik dárců v různých stádiích „rozdělanosti“. Sestra mě vyzvala, abych bral hned druhé lehátko od vstupních dveří. Kouknu vedle a tam už to rozjíždí Veronika. „No, tak to musím dát už jen kvůli tomu, aby se o mě nebála, že jo,“ ujistil jsem se, uvelebil se a zkontroloval televizní program. Dneska žádní mrtví náckové na nosítkách, žádné ruiny rozbombardovaného Berlína. Namísto nich krásné záběry Alp.

Dítko ve mně si samozřejmě hned po ulehnutí vyškemralo balónek. Transfuze se stejně jako minule slibně plnila, když tu slyším: „Nezavírejte oči! Haló! Dívejte se na mě!“ zmateně jsem se díval kolem sebe: „Jsem v pohodě,“ říkám si a vzápětí jsem utvrzen v tom, že o mě tady skutečně nejde. „No ale o koho teda? Ajaj, o Veroniku...“ to člověku teda nepřidává.
Rychle jsem zhodnotil situaci: „Já, s napíchlou žílou a nejistýma vyhlídkama... ještě že personálu je tady dost.“
Mezitím co vedle fackovali Veroniku a pak s ní zmizeli na sesterně, já si raději zalezl do sebe, pomalu a zhluboka dýchal a sprintoval rovinkou alpského údolí přímo k okraji plnící se transfuze. Po doběhu jsem se posadil na postel a čekal, zda přijde nějaké to motání hlavy jako minule. A nepřišlo! „Jupíí! Postupuju do dalšího levelu!“

Kromě článku "Druhá zkušenost s darování krve" čtenáři také s oblibou čtou

Darováním krve k první zkušenosti: jak odběr probíhal?

Jak jsem odkládal přijmout pomoc

Darování krve - level 3

Obezřetně jsem se přesunul na sedadlo, kde mi zavázali vpich. Body scan nehlásil nic podezřelého. Po nějaké chvilce jsem s vítězoslavným pocitem vstal. To jsem ještě nevěděl, že nemá mít dlouhého trvání. Vydal jsem se k okénku vyřídit výstupní papíry a mé nadšení stoupalo: „Chodím! Vítej v dalším levelu, Tome!“
Jenže hned z kraje nového kola jsem udělal chybu. Teď už vím, že správná cesta vedla za Kubou, kde jsem si měl v klidu sednout a vypít čaj a pravděpodobně bych postoupil v klidu do čtyřky. Jenže já zvolil náročnější variantu a šel si rovnou vyřídit výstupní papíry. A to nejde, beztrestně přeskakovat levely, že jo. Nemusíš být žádná velká "spářka", abys věděl, že takhle se hry nehrajou.
Čekal jsem na to, až doúřadují dva lidi přede mnou, a pak jsem se konečně dostal na řadu. Obdržel jsem lejstro na podpis a v tu chvíli se mi zlehka začala motat hlava.
„Podepíšu a honem si raději sednu,“ zhodnotil jsem odborně situaci. Jelikož jsem nikdy neomdlel, točení hlavy, které se objevilo, mi nepřišlo významné. Podobalo se tomu, když někdy prudce vstanu.
„Kde že to mám podepsat?“ zeptal jsem se se záměrem věc rychle vyřídit a raději si jít sednout. Co kdyby se přece jen strýček příhoda objevil...

Sladké nevědomí

Ležel jsem si pohodlně v polospánku a slastně se chystal otevřít oči, když slyším: „Pane! Otevřete oči!“ najednou ke mě dolehlo hučení lidí a vzrušené hlasy.
„Ty wle, já asi nejsem doma v posteli, co?“ problesklo mi hlavou, „moment, byl jsem na krvi...ty wle! Já to u toho okna nerozdejchal?!“ projela mi hlavou další myšlenka a s ní jsem kukadla konečně otevřel. Zíralo na mě dobrých deset párů mužských očí a jedny ženské, sestry. Její instrukce zněly jasně: „Na sesternu s tím bídákem!“
Čtyři muži mě popadli každý za jednu končetinu a cupitali se mnou. Moje váha pro čtyři muže není žádnou výzvou. Zato má délka ano. Ukázalo se, že vytočit se se mnou ve dveřích vyžaduje spolupráci všech nosičů. Hlavou mi prošla myšlenka, jak rychle si skupina našla vůdce, který můj transport korigoval.

Pocity bezmoci, jako tenkrát v tom zámeckém parku

Cítil jsem se trochu bezmocně. Připomnělo mi to situaci, kdy mě přesně takhle táhli kamarádi k rybníku (po tom co mě přejela slivovice a slunce). Ne, aby mi dopřáli romantického výhledu, ale aby mě probrali. Skvělý nápad hoši, vážně. Házet týpka v alkoholovém deliriu do vody… to chce hodně odvahy. Neměl jsem tehdy sílu vzdorovat, ale mysl vyburcovaná nebezpečím mi v tu chvíli sloužila překvapivě jasně. Vytasil jsem na ně neoblomné argumenty: „Kua, pusťte mě, nemůžete mě tam přece jen tak hodit! V kapsách mam peněženku, mobil… vypočítával jsem materiální statky, jejichž tehdejší přítomnost mě zachránila od utonutí v zámeckém parku za přihlížení blankytně bílých labutí. Pohled na jejich pohybující se blány by tak mohl být to poslední, co bych si s sebou z tohohle světa odnesl, než by mi mou touhu žít a prožívat zhatila nemilosrdná hnědá hladina a zaplavila mi i ten nejzapadlejší plicní sklípek.

Zpět k silákům

Ale zpět ke čtveřici siláků. Stejně jako tehdy v parku, jsem se jim nevzpíral. Tihle mě nechtěli sprovodit ze světa. Naopak, chtěli mě tady udržet co nejdýl, a to mě ani neznali. Jestli se k vám, pánové, tenhle článek někdy dostane, děkuji! A stejně jako tenkrát, měl jsem i nyní v kritickou chvíli jasnou mysl. Tentokrát nesloužila na mou záchranu, ale spíš na hodnocení situace, do které jsem se to dostal.

Když potká sob soba...

...mají radost oba. Když se potkaj tři soby, tak se radost násobí. Aspoň tak nějak jsem to slyšel. Na sesterně se tak sešli manželé a v závěsu za čtveřicí siláků šel Kuba.
Ten mě viděl jak vycházím z odběru a jdu k okýnku s výstupními papíry. Pak jsem mu zmizel z očí za sloupem a po nějaké době se prý s hlučným zaduněním otřásla podlaha. To už prý vybíhal 😀
Během pádu jsem se praštil do hlavy, ale většinu kinetické energie odpružila kostrč. Což je fajn. Navíc jsem ji nastrčil tak nějak šikovně. Bolela mě celý měsíc, ale jen ve chvíli, kdy jsem se z lehu zvedal bez rukou. Takže v tomhle ohledu dost pohoda.
Kuba na sesterně dostal funkci, a to ne ledajakou! Dostalo se mu totiž pocty na ten dobrochtivý manželský páreček dohlížet. A také přihlížet tortuře, která následovala: přišla doktorka s palečnicí (tlakoměrem) a začala utahovat. Nemám rád měření tlaku, takže se mi u toho začalo dělat blbě a musel jsem si z toho zase lehnout.

Je libo kávičku?

Po nějaké době se měření opakovalo a pak se palečnice přitáhla o další půl otáčku: „Chcete přinést kafe s mlíkem nebo bez?“ podívala se na mě pohledem, který nepřipouštěl jinou odpověď (btw, takovéto typy otázek, na které nejde odpovědět "ne", se učí hned první den při školení na finančního poradce - hned druhý den jsem to zabalil, že to nebude mou životní cestou). I tak jsem to zkusil: „Já kafe nepiju.“ „S mlíkem nebo bez?“ zopakovala ostřeji, „nějak ten tep musíme zvednout.“ „Mě je to jedno…“ V tu chvíli zasáhl Kuba: „S mlíkem to budeš mít lepší, ještě tam bouchneš cukr a ani nepoznáš, že piješ kafe.“ „No tak jo, tak takhle,“ delegoval jsem slova Kuby a za chvíli už srkal pro mě tak kontroverzní nápoj. Brrr. Mé druhé kafe v životě.

Odbočka k první kávě

První jsem pil kdysi někde na Spořilově, kde jsme s tehdejším kamarádem vraceli policistovi (údajně jeho kamarádovi, ale nejsem si úplně jistej, jak moc velký kámoši byli) klíče od skautské klubovny. Byl na nás trochu nas*anej, ale to je jiný příběh, o kterým teď nechci mluvit moc podrobně 😀 Zmiňuju jen nejnutnější část s kafem. V rozhořčení nám prostě udělal kafe. Asi aby dostál nějaký společenský nutnosti nebo co. Nebo jsme vypadali i přes ranní vyprošťovací točený fakt blbě.
Když nám majitel klíčů skautské klubovny na chvíli zmizel, pošeptal jsem kamarádovi: „Ty wle, já kafe nepiju, co mám dělat?“ Podíval se na mě vyděšeným pohledem a odpověděl: „Hecni se ty wle! Viděl jsi ho? To by byla poslední kapka!“ A tak jsem vypil svý první celý kafe.

A zpět k darování krve a kávičce na ošetřovnu

Zpět k darování krve. Ne že by mi to kafe výrazně změnilo tep, ale posloužilo jako propustka ze sesterny. Za podpírání Kubou z jedné strany a doktorky ze strany druhé jsem mohl přejít ke stolkům s čajem, kde jsme nějakou dobu pobyli a pak konečně zmizeli.

No co...

Tak uvidíme, zda si mě pozvou příště. Doufám, že jo. Jo, a až uslyšíš, jak se někdo rozčiluje nad tím, že jeho kolega v práci stráví po darování krve den doma, vzpomeň si na tenhle článek. Ne každý to má na tři čtvrtě hodiny. Natož aby pak ještě šel bouchat do kolbenky.
Znám spoustu lidí, kteří mají za sebou víc jak deset i dvacet odběrů a nemají s tím problém. Znám lidi, kteří omdlévají jen při odběru ampule pro vyšetření. Ach, ta lidská rozmanitost!
Jak už jsem jednou zmiňoval: Sbíráme zážitky. A kamarád Michal zase říká: Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silnej. Obě hlášky si často připomínám a jsem za ně, přátelé, rád.

Snížení odpadu doplňováním vody ve městě

Lahev na takovéto domácí popíjení

Na následující fotce sdílím mé řešení na podomácku vyráběné kvašené nápoje. Jedná se o řešení za padesát korun a to počítám i kefír, kterým jsem vyplnil bříško. Voděodolné nálepky oživují jinak strohou lahev a vytváří se tak zcela originální kus. Na fléru jich je spousta.

Zvýšení odolnosti skleněné lahve

Pokud chceš používat skleněné lahve a současně neriskovat hromadu střepů a promáchaný batoh, může být výhodné ji nějak chránit. Například ji omotat provázkem. Pokud máš maminku/babičku, která ráda plete, pak ti může něco podobného i uplést. Případně si můžeš vytvořit jiný protinárazový obal, například z ponožky, jejíž dvojička měla díru na patě. Našel jsem pro tebe ukázku takových řešení z pinterestu.

Výběr klasické lahve

Jako ve spoustě činností, i zde je fajn aplikovat minimalismus. Pokud si pořídíš jednu lahev, nemusíš pak trpět rozhodovací paralýzou, zda s sebou brát lahev s takovým nebo onakým designem, barvou, materiálem nebo velikostí. Jedna univerzální lahev může zastoupit všechny. Třeba já takhle přes šest let používám litrovou plastovou lahev (čistě ta moje černá už není, nejbližší tahle) pyšnící se BPA, BPS Free certifikáty. Vypadá stejně jak levné plastové lahve na kolo, ale nesmrdí plastem a to ani po zmíněných šesti letech používání. A že už toho zažila! A viděla pořádný kousek světa. Fotka níže mě zachycuje se zmíněnou lahví v pravé ruce, a to (pro někoho možná nudně) na tuzemské straně Šumavy (více v článku o sólo přechodech).

EDIT 9/7/24: z dnešního pohledu bych volil jakýkoliv jiný materiál, než plast. Lahev sice stále používám, ale mnohem míň. Z většiny jsem ji nahradil obyčejnou skleněnou lahví od pasírovaných rajčat.

Snížení odpadu do oblastí, kde voda z kohoutku nemusí být valné kvality nebo není dostupná vůbec

Když už jsme u toho cestování. Ve Střední Americe a Asii se Evropanům nedoporučuje pít vodu z kohoutku. Zpočátku jsme se její konzumaci skutečně vyhýbali a za třítýdenní dovolenou jsme ve dvou vyprodukovali lehce přes osmdesát pet lahví o velikosti jeden a půl litru. To už je slušná hromada, panečku! Co naplat, v tropech se pít musí.
Nedá se to vyřešit ale nějak jinak? Jasně že dá! Po této hrozivé bilanci, kdy slabší ekologické povahy honem shánějí, co by si dali pod nohy, aby rozdýchali náhlé hvězdičky, jsem hledal řešení ve formě filtrace vody. Na trhu existuje nepřeberné množství filtrů. Hned na začátek je dobré si ujasnit prioritu: chci kompaktní řešení, rychlou filtraci, řeším pořizovací cenu, … ?

Chemické čištění

Já první roky zakotvil u postupu založeném na použití dvou tablet. První tableta vodu chlorizuje, po šedesáti minutách se použije druhá tableta na dechlorizaci. Jasně, není to ideál. Možná ve vodě zbývá nějaký chlór... ale na tři týdny mi to přijde jako fajn řešení.

Navíc, pokud budeš pít jen balenou vodu z petek a ve slabší chvilce si nevšimneš, že je uzávěr povolený, můžeš mít větší problém, než jen zbytky chloru ve vodě. Tvé nevšímavosti mohou využít právě podnikaví "šizuňkové", kteří jednou použité petky znovu naplní neošetřenou vodou z vodovodu. A nedělají to ze šlechetných důvodů redukce plastu. Proto se také v těchto zemích doporučuje nevyhazovat petky s přišroubovaným víčkem, aby se jim tato činnost alespoň trochu zkomplikovala („hledej, šmudlo, hledej!“ 😀 ). Například v Indii pověstné „Dilhi belly“ tak můžeš zažít v plném rozpuku, v Mexiku zase Montezumovu pomstu. Jiný kraj, jiný název, stejné žaludeční problémy 😀

Filtrace

V současné době používám filtrační lahev. No, ale tady se o zkušenost mimo Evropu zatím nepodělím. Zkušenosti mám prozatím pouze z českých potoků, řek, rybníků, několika španělských řek a plážových sprch 🙂 Všude prozatím obstála. A již zmíněný článek o filtraci domácí pitné vody zde.

1. Domovská stránka: efektivita začíná s otevřením prohlížeče

Pro většinu lidí asi banalita, ale právě tohle může být pomyslná bašta prokrastinace. Stále se setkávám s lidmi, kteří mají jako domovskou stránku nastavený seznam, který uživatelům předkládá jeden naléhavý novinový titulek vedle druhého. Je jedno, jaké jsou zdroje zpráv. I ty nejkvalitnější odvádí tvou pozornost jinam, efektivita klesá.

Já mám jako domovskou stránku pouze okno vyhledávače. Mimochodem, používám vyhledávač Ecosia. Nevyhledává sice tak dobře, ale zato za většinu příjmů z reklam sází stromy. A ještě by neměla dělat takový "datamining".

Ježí se mi chlupy na zádech, když si vzpomenu, jak jsem ráno sedával s velkým odhodláním k notebooku, abych pokračoval se svou bakalářskou prací, a pak dobrou hodinu proklikával zprávy, na které mě stáhla právě domovská stránka. Dokonce i po tolika letech nepoužívání seznamu mě svrbí mozek, když vidím u někoho otevřený právě tenhle vyhledávač.

2. Zesměšnění prokrastinace blokováním reklam na internetu

Někdo namítne, že spousta webů žije právě z reklam. Mě však otravují a odvádějí pozornost. Proto používám rozšíření AdBlock (Chrome), který jich většinu spolehlivě skryje.

3. Zesměšnění prokrastinace na YouTube

Nemám nic proti používání youtube a sám ho hojně využívám. Jenže - po spuštění videa se na mě valí další a další podobná...navíc doporučení na to, co bych si mohl pustit... mnohokrát se mi stalo, že jsem si po dvou hodinách na youtube ani nepustil video, kvůli kterému jsem na server původně šel. Co tedy s tím? Přiznat si, že efektivní tvorba na PC je oxymóron? Máme se vůbec snažit vzdorovat algoritmům youtube, které jsou vyvíjené právě tak, abychom strávili na platformě co nejvíce času?
Naštěstí existují rozšíření do prohlížečů, která všechna doporučení skryjí. Na stránce tak zbývá jen vyhledávací box a možnost prohlížení historie, odběrů, atd. (viz srovnání obrázků níže).
Uznávám, někdy je youtube doporučování dobré, ale nestojí mi za protiváhu ve formě spousty promrhaného času. Proto používám rozšíření News Feed Eradicator.

Rozšíření jde samozřejmě vypnout, ale je to otrava. Je nutné ho deaktivovat v nastavení rozšíření google chrome a restartovat prohlížeč. A to při více otevřených záložkách fakt nechceš. Je to taková otrava, že jsem to udělal pro účely psaní tohoto článku jen s největším sebezapřením 😀
Na následující dvojici obrázků si můžeš prohlédnout zobrazení s nabízenými videi (která se běžně objevují v pravém sloupci vedle přehrávaného videa, když rozšíření nepoužíváš) a zobrazení s použitím rozšíření. Nabídka vpravo je znatelně více strohá, že? Naštěstí. Jinak bych samozřejmě kliknul na nabízené video Best of Female Symphonic Metal a probudil bych se ráno s notebookem na klíně.

4. Zesměšnění prokrastinace na Facebooku: efektivnější získávání informací

Můžeš namítnout: není Facebook (FB) už sám o sobě neefektivní, když chci tvořit? Nemusí být. Například, když chci vytvořit příspěvek o novém článku blogu. Ale i při běžnějších činnostech jako třeba: tvoření událostí, vkládání inzerátů na marketplace nebo jen na efektivnější domluvu ve skupinovém chatu (přeci jen se píše na klávesnici rychleji, než na mobilu).
Jak tedy na to? Je jasné, že pokud půjdu vkládat nový inzerát, lapí mě stránka nejnovějších příspěvků. Naštěstí existuje celá řada rozšíření, která v nelehké situaci pomohou. Dokonce se dá použít i stejné rozšíření jako pro youtube (tedy News Feed Eradicator). Ukázka aplikovaného rozšíření je na následujícím obrázku. Snímek obrazovky kanálu příspěvků bez rozšíření si odpustím, to zná asi každý.

Tohle rozšíření údajně funguje i pro Linkedin, Twitter, Instagram, Reddit nebo třeba Github - ale osobně s ním mám zkušenost jen v případě FB a youtube.
Aplikací rozšíření na FB se skryje kanál příspěvků (viz obrázek výše). Příspěvky z konkrétní skupiny nebo timeline konkrétního uživatele lze stále zobrazovat. Ale to už musím konkrétně vědět, kam chci jít. Není to jen "tupá" pasivní konzumace obsahu, který mi zvesela servíruje algoritmus a snaží se mě tak na síti udržet co nejdéle. S rozšířením jsem tedy nucen ke konzumaci obsahu, po kterém musím „aktivně" sahat.
Poznámka: tohle rozšíření tě nezbaví notifikace o nových upozorněních, zprávách a inzerátech.

5. Pozor na kapesního chytráka!

Tento tip se netýká přímo PC, ale je to přímý důsledek aktivovaných rozšíření, proto ho tady uvádím. Po aplikaci filtrů na PC zjistíš, že než vypínat rozšíření na PC, raději sáhneš po telefonu. Na mém telefonu s Android 10 lze naštěstí nastavit, kolik minut chci strávit v které aplikaci.
Když už jsme u telefonu: zde se pro hlubokou práci samozřejmě hodí nastavit si pro časové okno, v kterém se chceš ponořit do práce, režim nerušit. Jasně, nikdo se ti nedovolá (až na vyvolené kontakty), ale ten klid na práci za to jistě stojí.
Pokud máš večer problém odložit telefon, je fajn si nastavit „večerku“ ve formě černobílého displeje, který se aktivuje automaticky od tebou předem určené hodiny. Je to pak tak ošklivé, že telefon rád odložíš 😀

6. E-mailová schránka

Newsletter s novým blogovým příspěvkem ti zase může dát pocit, že si ho potřebuješ teď hned přečíst. Co hůř, po jeho přečtení dostane tvůj mozek příval dopaminů a ještě se budeš cítit dobře - aniž bys ovšem udělal cokoliv z toho, co jsi původně zamýšlel. Na konci dne už pod palbou dopaminů nebudeš a dobrý pocit bude ten tam. Podobných scénářů by se dala vymyslet spousta. Takže jednoduše: neotvírej ten e-mail, otevři ho až po tvorbě.
Pokud ho přesto otevřeš, je fajn alespoň průběžně omezovat příjem newsletterů na minimum. Upřímně, kolik z nich skutečně okamžitě nesmažeš nebo nenecháš neotevřené na vždy?
Pokud jsou nějaké, které chceš stále odebírat, může být výhodné si je přesměrovat mimo hlavní doručenou poštu. E-mailové schránky jsou dnes již běžně vybaveny filtry právě na reklamní poštu.

7. Notifikace prohlížeče

Tady preferuji nekompromisní přístup: všechny vypnout. Stejně tak oznámení z ostatních aplikací.

8. Pro uživatele Google disku

Osvědčuje se mi nechodit na disk, keep, kontakty, atd. přes g-mail, ale přímým zadáním drive.google.com, keep.google.com, atd. Vyhnu se tak schránce, kde může být cokoliv, co by zrovna señoru procrastinación mohlo zaujmout.

9. Omezování dalších internetových stránek

K tomu jsem zatím nedospěl, takže nemám s použitím zkušenost. Na netu je však pro tyto účely často skloňováno rozšíření Leech Block. Lze nastavit různé stránky s různými časovými možnostmi.

Závěrem

Digitální minimalismus je zajímavé téma a rozhodně může vést i k efektivní tvorbě na PC. Prokrastinace tak (volně řečeno :D) dostává "flákanec". Díky zmíněným tipům konzumuji jen obsah, který mě skutečně zajímá a v čase, kdy ho konzumovat skutečně chci.
A jak jsi na tom ty? Máš nějaký tip, o který by stálo za to článek rozšířit? Poděl se o svůj názor do komentáře!